ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.3246.2016.1
sp. zn. 29 Cdo 3246/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci navrhovatele Ing. J. K. , za účasti 1) SC Servis, s. r. o. , se sídlem v Praze 3, Soběslavská 2064/48, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 46709088, zastoupené JUDr. Pavlínou Fojtíkovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem v Praze 4, Pobočná 1395/1, PSČ 141 00, a 2) Mgr. L. K , zemřelého 23. srpna 2003, o určení účasti ve společnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 48 Cm 229/2000, o dovolání Mgr. D. K. , jako správkyně dědictví po Mgr. L. K, zastoupené Mgr. Ing. Daliborem Rakoušem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Wenzigova 1004/14, PSČ 120 00, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. listopadu 2003, č. j. 7 Cmo 163/2002-89, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Dovolatelka je povinna zaplatit společnosti SC Servis, s. r. o. na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám její zástupkyně.
III. Ve vztahu mezi dovolatelkou a navrhovatelem nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Ing. J. K. se „žalobou“ ze dne 8. září 2000 nejprve domáhal určení, že závazky ze smlouvy o převodu podílu ve společnosti SOFT CASE, spol. s r. o. (nyní SC Servis, s. r. o., dále jen „společnost“), uzavřené mezi ním a Mgr. L. K. dne 11. května 2000, zanikly. Při ústním jednání dne 11. prosince 2001 změnil „žalobu“ tak, že se nadále domáhá určení, že je společníkem společnosti s podílem odpovídajícím vkladu 68.000 Kč.
Městský soud v Praze změnu „žaloby“ připustil. Rozsudkem ze dne 11. prosince 2001, č. j. 48 Cm 229/2000-63, pak změněnou „žalobu“ zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.).
V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze k odvolání „žalobce“ zastavil řízení vůči L. K. jako „žalovanému č. 2“ (první výrok), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. (druhý výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala Mgr. D. K., jako správkyně dědictví po L. K., dovolání (sepsané dne 13. května 2016 a doručené soudu prvního stupně dne 17. května 2016).
Nejvyšší soud předesílá, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. března 2005) se podává z článku II., bodu 3 zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Zkoumání, zda dovolání je objektivně přípustné, předchází – ve smyslu §243b odst. 5, §240 odst. 1 a §218 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání.
Je tomu tak proto, že k podání dovolání je oprávněn pouze účastník řízení, a to jen tehdy, nastala-li v jeho poměrech v důsledku rozhodnutí odvolacího soudu újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2000, pod číslem 7, ze dne 21. srpna 2003, sp. zn. 29 Cdo 2290/2000, uveřejněné pod číslem 38/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek či ze dne 30. června 2004, sp. zn. 29 Odo 198/2003).
Dovolatelka však účastnicí řízení v projednávané věci nebyla. To ostatně ani nepopírá, leč dovozuje, že se účastnicí řízení měla stát. K prověření této její námitky, založené na argumentaci, že odvolací soud měl rozhodnout o jejím procesním nástupnictví podle §107 o. s. ř., popř. řízení přerušit až do rozhodnutí v dědickém řízení po L. K. (s tím, že nikdo jiný než rodiče L. K. se nemohl stát dědicem) a neučinil-li tak, odňal jí možnost jednat před soudem, slouží žaloba pro zmatečnost (srov. §229 odst. 3 o. s. ř.); k podání dovolání není oprávněna.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243b odst. 5, §218 odst. 1 písm. b) o. s. ř. odmítl jako (subjektivně) nepřípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání bylo odmítnuto, navrhovateli podle obsahu spisu žádné náklady dovolacího řízení nevznikly a společnosti vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
Ty sestávají z odměny zástupkyně společnosti za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 20. května 2016) podle §7 bodu 5 a §9 odst. 4 písm. c) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve výši 3.100 Kč, a náhrady hotových výdajů dle §13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Spolu s náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 714 Kč podle ustanovení §137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal společnosti k tíži dovolatelky celkem 4.114 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 30. listopadu 2016
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu