ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.3612.2015.1
sp. zn. 29 Cdo 3612/2015
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce D. B. , zastoupeného JUDr. Sylvou Rychtalíkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 10, Kodaňská 521/57, PSČ 101 00, proti žalované České republice - Státnímu pozemkovému úřadu , se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 01312774, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, PSČ 120 00, za účasti Ing. L. D. , jako vedlejšího účastníka na straně žalované, zastoupeného JUDr. Markem Neustupným, advokátem, se sídlem v Mariánských Lázních, U Mlékárny 290/2, PSČ 353 01, o nahrazení projevu vůle žalované k uzavření kupní smlouvy o převodu pozemku, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 9 C 389/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajného soudu v Plzni ze dne 29. září 2014, č. j. 10 Co 92/2014-227, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
III. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi na náhradu nákladů dovolacího řízení 23.086,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce vedlejšího účastníka.
Odůvodnění:
Okresní soud v Chebu rozsudkem ze dne 12. prosince 2013, č. j. 9 C 389/2010-145, ve znění usnesení ze dne 8. dubna 2014, sp. zn. 9 C 389/2010-198, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal toho, aby žalovaná byla zavázána uzavřít s ním specifikovanou smlouvu o převodu vlastnického práva k pozemku parcelního čísla 147/1, zapsanému na listu vlastnictví číslo 10002 pro katastrální území N., obec N., u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, katastrálního pracoviště Cheb (dále jen „sporný pozemek“).
Soud prvního stupně vyšel z toho, že:
1) Dne 29. března 1999 uzavřel Pozemkový fond České republiky (dále jen „Pozemkový fond“) s F. Č. nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl závazek Pozemkového fondu přenechat F. Č. sporný pozemek, aby jej dočasně užíval.
2) Usnesením ze dne 10. července 2002, č. j. 27 K 26/2002-8, prohlásil Krajský soud v Plzni konkurs na majetek F. Č. (dále jen „úpadce“) a ustavil správcem konkursní podstaty úpadce Mgr. F. Š. (dále jen „správce“).
3) Původní nájemní smlouva uzavřená dne 29. března 1999 mezi Pozemkovým fondem a úpadcem byla dne 31. března 2006 nahrazena nájemní smlouvou uzavřenou mezi Pozemkovým fondem a správcem (dále jen „nájemní smlouva“).
4) Správce přenechal žalobci sporný pozemek k dočasnému užívání „smlouvou o zajišťování provozování části podniku“ a smlouvami „o obhospodařování pozemků“.
5) O prodeji podniku (či části podniku) úpadce zahrnující sporný pozemek jednal správce nejprve s žalobcem. Kvůli špatné platební morálce žalobce, který neplnil své závazky ze smlouvy o zajišťování provozování části podniku, resp. smluv o obhospodařování pozemků, však žalobci podnik úpadce (či jeho část) prodán nebyl.
6) Nájem sporného pozemku byl smlouvou „o prodeji části podniku“ ze dne 26. března 2010 převeden na Ing. L. D., na nějž byly (úplatně) postoupeny též pohledávky úpadce za žalobcem vzniklé ze smlouvy o zajišťování provozování části podniku, resp. smluv o obhospodařování pozemků (dále jen „prodej části podniku“).
7) S prodejem části podniku vyslovil Krajský soud v Plzni souhlas usnesením ze dne 19. dubna 2010, č. j. 27 K 26/2002-119.
8) Pozemkový fond uzavřel s Ing. L. D. dne 13. května 2010 dodatek k nájemní smlouvě, v němž si smluvní strany mimo jiné „potvrdily“, že Ing. L. D. smlouvou o prodeji části podniku ze dne 26. března 2010 vstoupil do práv a povinností úpadce.
9) Poté, co Pozemkový fond uveřejnil dne 26. května 2010 záměr prodeje sporného pozemku, požádal žalobce o koupi sporného pozemku a uplatnil přednostní právo.
10) O koupi sporného pozemku požádal též Ing. L. D. a také on uplatnil přednostní právo.
11) Pozemkový fond přednostní právo žalobce neuznal a upřednostnil nárok Ing. L. D. jako nájemce sporného pozemku.
12) Usnesením ze dne 23. srpna 2011, č. j. 9 C 389/2010-41, Okresní soud v Chebu „připustil“, aby do řízení vstoupil jako vedlejší účastník na straně žalované Ing. L. D.
13) Pozemkový fond byl k 1. lednu 2013 zrušen. Do všech práv a povinností Pozemkového fondu vstoupila k tomuto datu Česká republika. Proto Okresní soud v Chebu usnesením ze dne 27. března 2013, č. j. 9 C 389/2010-98, rozhodl, že v řízení se bude nadále pokračovat s Českou republikou - Státním pozemkovým úřadem.
Soud prvního stupně kvalifikoval vztah správce a žalobce založený smlouvou o zajišťování provozování části podniku jako vztah nájemce a podnájemce. Konstatoval také, že v okamžiku, v němž Pozemkový fond oznámil zahájení prodeje sporného pozemku, podnájem sporného pozemku trval. Dovodil však, že požádal-li vedlejší účastník (nájemce) o koupi sporného pozemku, náleží přednostní právo jemu, neboť postavení žalobce (podnájemce) je od postavení nájemce „vždy jen odvozeno“.
Krajský soud v Plzni k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 29. září 2014, č. j. 10 Co 92/2014-227, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož byl vztah správce a žalobce vztahem nájemce a podnájemce. Přitakal též tomu, že v okamžiku, v němž Pozemkový fond oznámil zahájení prodeje sporného pozemku, podnájem sporného pozemku trval. Z toho dovodil, že vstoupil-li vedlejší účastník ohledně sporného pozemku do právního postavení dlužníka (tj. byl-li v době vyhlášení prodeje sporného pozemku jeho nájemcem), svědčí přednostní právo jemu, neboť podnájemní právo je toliko právem „akcesorickým“.
Proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), maje za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Jde o otázky:
1) Zda je možné uzavřít smlouvu o prodeji (části) podniku, nebyly-li věci tvořící podnik zapsány do soupisu podstaty jako soubor?
2) Zda předmětem smlouvy o prodeji části podniku mohou být věci, které netvořily samostatnou organizační složku podniku?
3) Zda v případě, kdy přednostní právo na prodej zemědělského pozemku uplatní současně nájemce i podnájemce, má být před podnájemcem upřednostněn nájemce?
Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tj. uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř.) a navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Poukazuje na to, že „základní podmínkou zpeněžení podniku v konkursu je požadavek jeho řádného sepsání v soupisu podstaty“, v němž musí být podnik zapsán jako samostatná položka. Není-li podnik do soupisu zapsán jako soubor, není možné věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které slouží provozování podniku, zpeněžit jako celek, nýbrž pouze prodejem (či převodem) jednotlivých věcí (či práv), které podnik tvoří. Z těchto důvodů dovolatel soudům nižších stupňů vytýká, že smluvní závazkový vztah označený správcem a vedlejším účastníkem jako smlouva o prodeji části podniku nekvalifikovaly podle jeho obsahu. Přes označení smlouvy totiž podle dovolatele není (díky absenci zápisu podniku do soupisu) možné ji považovat za smlouvu o převodu části podniku.
Dovolatel namítá také to, že soubor věcí, které byly předmětem smlouvy uzavřené mezi správcem a vedlejším účastníkem, nikdy netvořil „funkční celek“, a proto nemohl být převeden smlouvou o převodu části podniku. Zpeněžením věcí, práv a jiných majetkových hodnot, které slouží provozování podniku, navíc dochází zásadně pouze k převodu existujících aktiv. Předmětem převodu tak nelze učinit nájemní smlouvu, neboť ta je souborem práv i povinností.
Soudům nižších stupňů dovolatel vytýká také závěr, podle něhož uplatní-li přednostní právo na prodej zemědělského pozemku současně nájemce i podnájemce, má být nájemce upřednostněn před nájemcem. S odkazem na důvodovou zprávu k zákonu č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, jakož i s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. února 2010, sp. zn. 28 Cdo 4335/2009 (který je veřejnosti dostupný, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaná po 1. lednu 2001, na webových stránkách Nejvyššího soudu), dovolatel dovozuje, že zemědělské pozemky mají být převáděny na osoby provozující na nich zemědělskou výrobu. Za provozování zemědělské činnosti přitom podle jeho soudu nelze považovat stav, kdy „nájemce, resp. jeho ‚právní předchůdce‘, žádnou zemědělskou výrobu po stanovenou dobu neprovozoval, ale předmětný pozemek (...) přenechal na dobu osmi let k obhospodařování podnájemci (...).“ Za těchto okolností je dle mínění dovolatele nezbytné přiznat přednostní právo na prodej sporného pozemku jemu.
Mimo to dovolatel namítá, že převod sporného pozemku byl realizován účelově (spekulativně), a i proto by přednostní právo uplatněné vedlejším účastníkem nemělo požívat právní ochrany.
Vedlejší účastník ve vyjádření k dovolání uvádí, že kvalifikace právního vztahu správce a žalovaného založená smlouvou o zajišťování provozování části podniku a smlouvami o obhospodařování pozemků je nesprávná. Dle jeho mínění nebyla žádná ze smluv uzavřena jako smlouva podnájemní a není to zřejmé ani z jejich obsahu. Žalobce se tedy (dle vyjádření vedlejšího účastníka) v postavení podnájemce sporných pozemků nikdy nenacházel.
Vedlejší účastník podotýká, že „byl po celou dobu v dobré víře, že všechny s touto záležitostí spojené a související postupy jsou v pořádku a měl legitimní očekávání, že nabude práva tak, jak to bylo dohodnuto se správcem konkursní podstaty, který jednal vždy (...) v souladu s rozhodnutími konkursního soudu (...).“ K tomu doplňuje, že i kdyby byly v postupu správce nedostatky, nemohou být přičítány k jeho tíži.
S odkazem na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. října 2003, sp. zn. 1 Cmo 28/2003, zdůrazňuje vedlejší účastník, že kritériem rozhodujícím pro posouzení, zda soubor věcí tvoří část podniku, je účel, jemuž slouží. Soubor věcí, práv a jiných majetkových hodnot, které byly na vedlejšího účastníka převedeny smlouvou o prodeji části podniku, dle jeho mínění podnikatelské činnosti úpadce (již žalobce následně převzal) sloužil. Smlouva o prodeji části podniku proto byla uzavřena platně a vedlejší účastník vstoupil do práv úpadce (stal se jeho právním nástupcem).
Vedlejší účastník (ve shodě se závěry soudů nižších stupňů) dovozuje i to, že oproti žalobci je jeho „právní pozice“ silnější, neboť je to on, kdo vstoupil do práv úpadce a stal se nájemcem sporného pozemku.
Dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř. pro posouzení otázek dovoláním otevřených, v rozhodování dovolacího soudu dosud neřešených, a to zda může dojít k „převodu“ práva a povinnosti úpadce ze smluv souvisejících s majetkovou podstatou na třetí osobu, resp. zda uplatní-li přednostní právo na prodej zemědělského pozemku současně nájemce i podnájemce, má být před podnájemcem upřednostňován nájemce.
1) K „převodu“ nájemní smlouvy:
Podle §14a odst. 1 věty první zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění zákona č. 105/2000 Sb. (dále jen „ZKV“), přechází na správce prohlášením konkursu oprávnění vykonávat práva a plnit povinnosti, které podle zákona a jiných právních předpisů jinak přísluší úpadci, jestliže souvisí s nakládáním s majetkem patřícím do podstaty.
Podle §18a odst. 1 ZKV se podnik do soupisu zapisuje jako soubor; ze soupisu však musí být zřejmé, co vše do tohoto souboru patří ke dni soupisu.
Již v rozsudku ze dne 27. října 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněném pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 19/2006“), Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož k obecným požadavkům kladeným na soupis podstaty patří především požadavek, aby majetek konkursní podstaty v něm byl zapsán pod samostatnými položkami (srov. k tomu §18a odst. 1 ZKV). Není-li to vyloučeno jeho povahou, musí být sepisovaný majetek v soupisu označen způsobem, který umožňuje jeho identifikaci. Tyto závěry platí též pro soupis podniku.
Soupis majetku podstaty (včetně podniku úpadce coby věci hromadné) představuje titul, kterým správce konkursní podstaty dokládá, že je oprávněn se sepsaným majetkem při jeho zpeněžení nakládat (k tomu viz stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, sp. zn. Cpjn 19/98, uveřejněné pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Prohlášením konkursu však na správce přechází oprávnění vykonávat práva a plnit povinnosti, které podle zákona a jiných právních předpisů (jinak) přísluší úpadci, jestliže souvisí s nakládáním s majetkem patřícím do podstaty (§14a odst. 1 věta první ZKV), což zahrnuje též oprávnění se souhlasem soudu „převést“ práva a povinnosti úpadce ze smluv souvisejících s majetkovou podstatou na třetí osobu (s výjimkou povinností, které je, resp. bylo, možné uplatnit v konkursním řízení).
Jakkoli přitom platí, že smlouvou o postoupení pohledávky nelze vstoupit do práv a povinností ze synallagmatických smluv, neboť jí lze toliko postoupit právo na plnění, nikoli již smluvní povinnosti (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2001, sp. zn. 33 Cdo 2390/2000, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2004, sp. zn. 33 Odo 268/2004), nelze vyloučit, že se smluvní strany dohodnou na změně v subjektech smlouvy, a proto – i přes absenci výslovné právní úpravy – nelze popřít možnost „převést“ veškerá práva a povinnosti ze synallagmatické smlouvy na třetí osobu tak, že nabyvatel vstoupí do práv a povinností dřívější smluvní strany (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2014, sp. zn. 33 Cdo 969/2013).
Obdobně jako při zpeněžení věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které slouží k provozování podniku, přitom platí, že je-li smlouva „převáděna“ v průběhu konkursního řízení, může dojít toliko k převodu aktiv, nikoli existujících pasiv [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2003, sp. zn. 32 Odo 388/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. listopadu 2006, sp. zn. 29 Odo 391/2005, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. října 2009, sp. zn. 29 Cdo 1441/2007, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročník 2010, pod číslem 107, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. listopadu 2010, sp. zn. 29 Cdo 1599/2008, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2012, pod číslem 39], neboť jinak by docházelo ke zvýhodňování věřitelů.
Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že přešlo-li na správce oprávnění vykonávat práva a plnit povinnosti úpadce, přešlo na něj též oprávnění disponovat s právy a povinnostmi z nájemní smlouvy, jež zahrnovalo též oprávnění nájemní smlouvu se souhlasem soudu „převést“.
Uzavřel-li správce s vedlejším účastníkem smlouvu, kterou nesprávně označili jako smlouvu o prodeji části podniku, avšak jejímž účelem bylo „převést“ na vedlejšího účastníka nájemní smlouvu, a souhlasil-li s tímto převodem (byť s několikaměsíčním odstupem) též Pozemkový fond, lze na základě výše uvedeného uzavřít, že tím došlo k „převodu“ nájemní smlouvy, a v důsledku toho rovněž ke vstupu vedlejšího účastníka do právních poměrů úpadce.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož na straně vedlejšího účastníka byly splněny předpoklady pro vznik přednostního práva ke koupi sporného pozemku, je tudíž správný.
Nejvyšší soud v daných souvislostech též připomíná, že již v rozsudku ze dne 10. listopadu 2010, sp. zn. 29 Cdo 1655/2009, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2012, pod číslem 2, stejně jako v rozsudku ze dne 20. ledna 2011, sp. zn. 29 Cdo 4754/2009, vysvětlil, že oprávnění nakládat s majetkem podstaty přechází na správce jeho konkursní podstaty (již) prohlášením konkursu [§14 odst. 1 písm. a) ZKV]. Soupisem majetku do konkursní podstaty úpadce správce konkursní podstaty tuto skutečnost navenek deklaruje vůči třetím osobám (srov. účinky soupisu popsané v §18 ZKV).
V rozsudku ze dne 26. června 2012, sp. zn. 29 Cdo 2306/2010, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročník 2013, pod číslem 65, Nejvyšší soud k řečenému doplnil, že není-li zde jiné osoby, která k takovému majetku uplatňuje právo neslučitelné s jeho příslušností ke konkursní podstatě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2004, sp. zn. 29 Odo 394/2002, uveřejněný pod číslem 81/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), pak skutečnost, že majetek ve vlastnictví úpadce byl sepsán do konkursní podstaty až poté, co správce konkursní podstaty uplatnil práva s ním spojená soudní cestou, nemá žádný vliv na závěr, že právo nakládat s tímto majetkem měl správce konkursní podstaty již od prohlášení konkursu na majetek úpadce. Jinak řečeno, ani skutečnost, že úpadcův podnik nebyl jako věc hromadná řádně sepsán do konkursní podstaty, nevylučovala možnost správce konkursní podstaty úpadce s tímto podnikem (jeho částí) nakládat, jestliže v době, kdy tak činil, zde nebylo jiné osoby, která by právu správce konkursní podstaty s takovým majetkem nakládat konkurovala nebo (podle údajů z příslušných evidencí) mohla konkurovat. Ani potud tedy dovolání není důvodné.
Tím nejsou dotčeny závěry plynoucí z R 19/2006, v němž Nejvyšší soud uzavřel závěr, že kupní smlouva, kterou správce konkursní podstaty zpeněžil majetek ve vlastnictví osoby odlišné od úpadce, aniž jej sepsal do konkursní podstaty, je absolutně neplatná (§39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku), neboť šlo o závěr pro případ, že správce konkursní podstaty takto zpeněžil majetek ve vlastnictví osoby odlišné od úpadce, která konkurovala nebo mohla konkurovat právu správce konkursní podstaty s takovým majetkem nakládat.
2) K přednostnímu právu na prodej sporného pozemku:
Podle §7 odst. 1 písm. b) zákona č. 95/1999 Sb., ve znění zákona č. 118/2008 Sb. (pro věc rozhodném), může Pozemkový fond prodat zemědělské pozemky samostatně hospodařícím rolníkům, kteří prokazatelně provozují zemědělskou výrobu minimálně po dobu 36 měsíců na pozemcích o rozloze nejméně 10 ha v katastrálních územích obce nebo v katastrálním území, které sousedí s katastrálním územím, do něhož náležejí pozemky určené k prodeji.
Podle §7 odst. 4 zákona č. 95/1999 Sb. požádá-li o koupi zemědělského pozemku více osob uvedených v odstavci 1, vyzve je Pozemkový fond, aby nabídly kupní cenu. Podle výše nabídnuté kupní ceny stanoví Pozemkový fond pořadí osob, a poté prodá zemědělský pozemek té z nich, která se s nejvyšší cenou umístila na prvním místě v pořadí. Pokud tato osoba neuzavře ve stanovené lhůtě (§11 odst. 3) smlouvu, prodej podle tohoto ustanovení končí. V případě, že některé nabízené kupní ceny budou shodné, platí obdobně §6 odst. 3.
Podle §7 odst. 5 zákona č. 95/1999 Sb. výzvu podle odstavce 4 Pozemkový fond neučiní, pokud mezi osobami, které požádaly o koupi zemědělského pozemku, je oprávněná osoba, jejíž nárok uplatněný na převod vznikl nevydáním pozemků nebo jejich částí nacházejících se v katastrálním území obce nebo v katastrálním území, které sousedí s katastrálním územím, do něhož náleží pozemek určený k prodeji a finanční hodnota nároku představuje nejméně 70 % z minimální ceny pozemku určeného k prodeji, nebo osoba, která má tento pozemek pronajatý od Pozemkového fondu ke dni vyhlášení prodeje a po dobu 36 měsíců před vyhlášením prodeje byla nájemcem nebo podnájemcem tohoto pozemku. Do požadované doby 36 měsíců se započítává i doba, po kterou byl nájemce nebo podnájemce pozemku právním předchůdcem současného nájemce. Tyto osoby mají před ostatními osobami uvedenými v odstavci 1 přednostní právo na prodej, a to tak, že na prvním místě v pořadí bude oprávněná osoba a na druhém místě bude nájemce, pokud toto právo uplatní v žádosti podle odstavce 3.
Podle §7 odst. 9 zákona č. 95/1999 Sb. jestliže podmínky pro vznik přednostního práva splní více oprávněných osob nebo více osob z titulu nájmu a požádají o převod, vyzve Pozemkový fond oprávněné osoby splňující podmínky pro vznik přednostního práva na převod, nebo v případě, že o převod nepožádaly oprávněné osoby s využitím přednostního práva, osoby splňující podmínky pro vznik přednostního práva z titulu nájmu, aby nabídly kupní cenu. Podle výše nabídnuté kupní ceny stanoví Pozemkový fond pořadí osob, a poté prodá zemědělský pozemek té z nich, která se s nejvyšší cenou umístila na prvním místě v pořadí. Pokud tato osoba neuzavře ve stanovené lhůtě (§11 odst. 3) smlouvu, prodej podle tohoto ustanovení končí. V případě, že některé nabízené kupní ceny budou shodné, platí obdobně §6 odst. 3.
Základním cílem zákona č. 95/1999 Sb., jak to ostatně plyne i z důvodové zprávy, je privatizace zemědělských pozemků, a to zejména ve prospěch osob provozujících na nich zemědělskou výrobu (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 15. března 2000, Pl. ÚS 15/99, uveřejněný pod číslem 80/2000 Sb., či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. února 2010, sp. zn. 28 Cdo 4335/2009). Tento účel sleduje též institut tzv. přednostního práva, který při prodeji zemědělských pozemků upřednostňuje oprávněné osoby ve smyslu §1 odst. 2 písm. a) zákona č. 95/1999 Sb. a nájemce těchto pozemků, uplatní-li přednostní právo v žádosti o koupi zemědělského pozemku.
Přestože zákon č. 95/1999 Sb. hovoří v souvislosti s tzv. přednostním právem výslovně pouze o osobách, které mají pozemek od Pozemkového fondu „pronajatý“, je s ohledem na popsaný účel zákona nezbytné dovodit, že předkupní právo svědčí též podnájemcům prodávaného pozemku. Tomuto výkladu nasvědčuje též dikce §7 odst. 5 zákona č. 95/1999 Sb., podle něhož do doby třiceti šesti měsíců, po níž musí nájem prodávaného pozemku den vyhlášení prodeje předcházet, se započítává též doba, po níž byl žadatel podnájemcem (či právním nástupcem podnájemce) prodávaného pozemku. Uplatní-li tedy podnájemce prodávaného pozemku přednostní právo, je nezbytné na něj pro účely realizace přednostního práva ve smyslu §7 zákona č. 95/1999 Sb. pohlížet jako na nájemce.
Ani nájemce pozemku však v těchto případech není z uplatnění přednostního práva diskvalifikován, přičemž platí, že aby nájemce mohl uplatnit přednostní právo ve smyslu §7 zákona č. 95/1999 Sb., postačuje, realizoval-li hospodářskou činnost prostřednictvím pronájmu (ve vztahu k oprávněným osobám srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. srpna 2009, sp. zn. 28 Cdo 1668/2009).
Situaci, při níž o převod prodávaného pozemku požádalo více osob, které z titulu nájmu (či podnájmu) splňují podmínky pro vznik přednostního práva, předvídá §7 odst. 9 zákona č. 95/1999 Sb., který Pozemkovému fondu ukládal vyzvat tyto osoby, aby nabídly kupní ceny, a pozemek prodat té z nich, která nabídne nejvyšší cenu.
Ze skutkového stavu, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, se však podává, že Pozemkový fond žalobce, vedlejšího účastníka ani jiné osoby nevyzval, aby nabídly kupní cenu.
Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že jakkoli je nesprávný závěr odvolacího soudu, podle něhož žalobci nesvědčí přednostní právo ke koupi sporného pozemku, neboť je jeho podnájemní právo pouze „akcesorickým právem vedle práva nájmu“, platí, že nedošlo-li mezi žalobcem a vedlejším účastníkem k „soutěži“ o nejvyšší cenu, není možné určit, na koho mělo být vlastnické právo ke spornému pozemku převedeno. Jinak řečeno, nenabídl-li žalobce nejvyšší cenu podle §7 odst. 9 zákona č. 95/1999 Sb. (lhostejno z jakého důvodu), nemá nárok na to, aby s ním žalovaná uzavřela kupní smlouvu, jejímž předmětem by byl sporný pozemek.
Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahového vymezení správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, přičemž Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnost (§242 odst. 3 o. s. ř.), dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle §243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
Výroky o nákladech řízení se opírají o §243c odst. 3 větu první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo zamítnuto a žalované a vedlejšímu účastníkovi vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.
Zatímco žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly, náklady dovolacího řízení vzniklé vedlejšímu účastníku sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 16. března 2015) podle §6 odst. 1, §7 bodu 6, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve výši 18.780 Kč (počítané z částky 2.613.350 Kč představující navrhovanou kupní cenu sporného pozemku) a z náhrady paušálních výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky ve výši 300 Kč. Společně s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 4.006,80 Kč tak dovolací soud přiznal vedlejšímu účastníkovi k tíži žalobce celkem 23.086,80 Kč.
K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2013), se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 26. července 2016
JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu