ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.5084.2014.1
sp. zn. 29 Cdo 5084/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně INSIA a. s., se sídlem v Praze 2, Slezská 778/20, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 48034479, zastoupené Mgr. Zuzanou Horákovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Konviktská 291/24, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) Peněžnímu družstvu BOHEMIA, družstvo, se sídlem v Praze 5, Kurzova 2202/20, PSČ 155 00, identifikační číslo osoby 28575563, zastoupenému Mgr. Petrem Maršálkem, advokátem, se sídlem ve Vsetíně, Stará Cesta 676, PSČ 755 01, 2) D. B. a 3) P. N. , o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 Cm 33/2013, o dovolání prvního žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. května 2014, č. j. 5 Cmo 229/2014-125, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání žalovaných potvrdil usnesení ze dne 9. prosince 2013, č. j. 56 Cm 33/2013-71, jímž Městský soud v Praze – odkazuje na ustanovení §106 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – zamítl námitku žalovaných, že věc má být projednána v řízení před rozhodci.
Odvolací soud – odkazuje na ustanovení článku III. bodu 1 dohody o uznání závazku uzavřené dne 12. října 2012 mezi žalobkyní a prvním žalovaným (dále jen „dohoda o uznání“) – ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že z rozhodčí doložky obsažené v dohodě o uznání nelze dovodit, že by se měla týkat jakýchkoliv jiných sporů než těch, jež vznikly z dohody o uznání, případně ze vztahů s touto smlouvou souvisejících. Jelikož závazky ze směnky jsou zcela samostatné a nejsou ve vztahu k závazkům směnkou případně zajištěným akcesorické, nemůže se pak za daného stavu sjednaná rozhodčí doložka vztahovat ani na spor o zaplacení žalobkyní uplatněné směnky. Skutečnost, že sporná směnka byla vystavena jako prostředek zajištění závazku vzniklého z dohody o zajištění, na uvedených závěrech podle odvolacího soudu nemůže nic změnit.
Dovolání prvního žalovaného proti usnesení odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Dovolatelem zpochybněné právní posouzení věci odvolacím soudem (co do závěru, že mezi žalobkyní a prvním žalovaným rozhodčí doložka ohledně sporu o zaplacení sporné směnky uzavřena nebyla), totiž zcela odpovídá závěrům vysloveným Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 25. března 2014, sp. zn. 23 Cdo 3958/2013, uveřejněném pod číslem 54/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v usneseních ze dne 30. června 2014, sp. zn. 29 Cdo 3768/2013, ze dne 30. září 2014, sp. zn. 29 Cdo 3727/2014, ze dne 22. ledna 2014, sp. zn. 29 Cdo 3969/2013, a ze dne 30. září 2015, sp. zn. 29 Cdo 3495/2015.
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval (k tomu srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. ledna 2016
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu