ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.726.2016.1
sp. zn. 29 Cdo 726/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky M. Z. , zastoupené Mgr. Bc. Ivou Jónovou, advokátkou, se sídlem v Ústí nad Labem, Bozděchova 97/2, PSČ 400 01, za účasti 1) J. K. , zastoupeného JUDr. Pavlem Marečkem, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Vaníčkova 1070/29, PSČ 400 01, a 2) Bytového družstva DRUŽBA , se sídlem v Ústí nad Labem, Dobrovského 869/15, PSČ 400 03, identifikační číslo osoby 00043907, o určení členství v družstvu a práva nájmu družstevního bytu, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 20 Cm 49/2012, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. června 2015, č. j. 14 Cmo 599/2013-183, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Navrhovatelka je povinna zaplatit J. K.i na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
III. Ve vztahu mezi navrhovatelkou a Bytovým družstvem DRUŽBA nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 19. srpna 2013, č. j. 20 Cm 49/2012-129, určil, že navrhovatelka je členkou Bytového družstva DRUŽBA (dále jen „družstvo“) a nájemkyní ve výroku blíže specifikovaného družstevního bytu (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.).
K odvolání J. K. Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že zamítl návrh na určení, že navrhovatelka je členkou družstva a nájemkyní družstevního bytu a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Úvodem Nejvyšší soud podotýká, že i když dovolatelka ohlašuje, že rozhodnutí odvolacího soudu napadá v celém rozsahu, z obsahu dovolání je zřejmé, že zpochybňuje pouze rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé; tou částí výroku usnesení odvolacího soudu, kterou bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů, se dovolací soud proto nezabýval.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož si dovolatelka a J. K. sjednali ve smlouvě o převodu členských práv a povinností ze dne 21. února 2011 (dále též jen „smlouva“) jako místo zaplacení části úplaty za převod ve výši 1.212.500 Kč (tj. jako místo plnění) bankovní účet zprostředkovatele (realitní kanceláře Orange Construction s. r. o., identifikační číslo osoby 27793346), pročež J. K. převodem uvedené částky na daný účet splnil svůj závazek ze smlouvy zaplatit úplatu za převod členských práv a povinností (a dovolatelka nebyla oprávněna od smlouvy odstoupit pro její nezaplacení), je v souladu s výkladovými pravidly určenými §35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a §266 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), jakož i zásadami pro výklad právních úkonů formulovanými např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2000, sp. zn. 20 Cdo 2018/98, uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (který je veřejnosti dostupný – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu dále citovaná – na webových stránkách Nejvyššího soudu), či v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 84.
Argumentuje-li dovolatelka odpovědností J. K. podle §331 obch. zák., přehlíží, že uvedené ustanovení na projednávanou věc zjevně nedopadá, neboť upravuje odpovědnost dlužníka za plnění závazku pomocí (prostřednictvím) jiné osoby, zatímco v projednávané věci plnil dlužník sám v místě sjednaném ve smlouvě (§335 obch. zák.). Napadené rozhodnutí tak na posouzení této otázky ve smyslu §237 o. s. ř. (správně) nespočívá.
Skutečnost, že mezi J. K., dovolatelkou a realitní kanceláří nebyla uzavřena svěřenská smlouva, není pro projednávanou věc (s ohledem na závěr o sjednaném místě plnění) rozhodná.
Způsobilým dovolacím důvodem nejsou s účinností od 1. ledna 2013 vady řízení (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.). Dovolání proto nemůže učinit přípustným ani výhrada, podle níž odvolací soud dovolatelku předem nepoučil o změně právní kvalifikace věci a tuto změnu náležitě neodůvodnil, neboť dovolatelka v souvislosti s ní Nejvyššímu soudu nepředkládá žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení napadené rozhodnutí spočívá a jež by splňovala předpoklady vymezené v §237 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 24. května 2016
JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu