ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.806.2016.1
sp. zn. 29 Cdo 806/20
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele J. K. , zastoupeného JUDr. Janem Langmeierem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Na bělidle 997/15, PSČ 150 00, za účasti Stavebního bytového družstva Náchod , se sídlem v Náchodě, Parkány 311, PSČ 547 01, identifikační číslo osoby 00044865, o určení členství v družstvu a práva nájmu družstevního bytu, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 37 Cm 60/2011, o dovolání navrhovatele proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. října 2015, č. j. 14 Cmo 556/2013-151, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 9. září 2013, č. j. 37 Cm 60/2011-124, určil, že navrhovatel je členem Stavebního bytového družstva Náchod (dále jen „družstvo“) s právem nájmu ve výroku blíže specifikovaného družstevního bytu (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
K odvolání družstva Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že návrh na určení, že navrhovatel je členem družstva s právem nájmu družstevního bytu, zamítl (první výrok), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Úvodem Nejvyšší soud podotýká, že i když dovolatel ohlašuje, že rozhodnutí odvolacího soudu napadá v celém rozsahu, z obsahu dovolání je zřejmé, že zpochybňuje pouze rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé; druhým výrokem rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení před soudy obou stupňů se dovolací soud proto nezabýval.
Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že soud rozhodující o určení členství v družstvu není oprávněn posuzovat věcnou správnost vyloučení z družstva (tj. zda důvod, pro který byl dotčený člen z družstva vyloučen, byl vskutku dán) a není ani oprávněn přezkoumávat, zda byly splněny podmínky, za nichž může družstvo k rozhodnutí o vyloučení přistoupit (např. zda byla udělena výstraha); je oprávněn prejudiciálně řešit toliko to, zda proces, v jehož rámci bylo podle příslušných právních předpisů rozhodováno o vyloučení člena z bytového družstva, byl již završen (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2013, sp. zn. 29 Cdo 2799/2011, a judikaturu v něm citovanou; jež je veřejnosti dostupné – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách).
V jiném řízení, než v řízení o prohlášení rozhodnutí členské schůze o vyloučení člena z družstva za neplatné (podle §231 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku; dále jen „obch. zák.“), je soud oprávněn přezkoumat, zda představenstvo družstva, popř. jiný orgán určený stanovami, rozhodl o vyloučení člena družstva, zda bylo rozhodnutí o vyloučení členu písemně oznámeno (doručeno) a zda člen podal odvolání k členské schůzi (shromáždění delegátů). Podal-li člen, jehož se rozhodnutí o vyloučení týká, odvolání k členské schůzi (shromáždění delegátů), může soud v jiném řízení dále přezkoumat, zda členská schůze (shromáždění delegátů) o jeho odvolání rozhodla a zda mu bylo rozhodnutí členské schůze (shromáždění delegátů) oznámeno, popř. zda člen uplatnil právo na přezkoumání platnosti rozhodnutí členské schůze (shromáždění delegátů) o vyloučení u soudu (viz též usnesení sp. zn. 29 Cdo 2799/2011, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2005, sp. zn. 29 Odo 428/2004, uveřejněný pod číslem 70/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Přípustnost dovolání proto nemohou založit námitky, podle nichž se odvolací soud opomenul zabývat tím, že v projednávané věci nebyl dán zákonný důvod pro vyloučení dovolatele z družstva a že rozhodnutí představenstva o vyloučení dovolatele z družstva neobsahovalo řádné poučení o právu podat odvolání k shromáždění delegátů; odvolací soud naopak (správně) vycházel z uvedených judikatorních závěrů, podle nichž by namítané skutečnosti mohl posuzovat jen v řízení o prohlášení rozhodnutí shromáždění delegátů o vyloučení dovolatele z družstva za neplatné.
S výhradou, podle níž shromáždění delegátů o odvolání dovolatele proti rozhodnutí představenstva o jeho vyloučení z družstva nerozhodlo, neboť výrok jeho rozhodnutí je neurčitý a nesrozumitelný, se odvolací soud vypořádal v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, když uzavřel, že není podstatná formulace rozhodnutí shromáždění delegátů, ale jeho obsah, který odpovídá požadavkům §231 odst. 4 a 5 obch. zák. (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2002, sp. zn. 29 Odo 838/2001).
Závěr odvolacího soudu, podle něhož je uvedené rozhodnutí určité a srozumitelné, je rovněž v souladu s výkladovými pravidly určenými §35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a §266 obch. zák., jakož i zásadami pro výklad právních úkonů formulovanými např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2000, sp. zn. 20 Cdo 2018/98, uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 84. K aplikovatelnosti pravidel výkladu právních úkonů i na rozhodnutí shromáždění delegátů srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. listopadu 2010, sp. zn. 29 Cdo 4262/2009, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 218/2012.
A konečně, domnívá-li se dovolatel (s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2007, sp. zn. 29 Odo 1138/2005, uveřejněné pod číslem 55/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2014, sp. zn. 29 Cdo 3656/2012, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročníku 2014, pod číslem 143), že v případě, kdy nebyl řádně poučen o právu podat odvolání proti rozhodnutí představenstva o jeho vyloučení k shromáždění delegátů, „lze analogicky (…) uvažovat rovněž o nicotnosti rozhodnutí představenstva o vyloučení dovolatele z družstva jako takového“, kterýžto závěr je možné učinit i v jiném soudním řízení „než v řízení o určení neplatnosti takového rozhodnutí“, přehlíží, že důvodem nicotnosti rozhodnutí členské schůze (resp. shromáždění delegátů) je dle citované judikatury skutečnost, že přijetí daného rozhodnutí nenáleželo do působnosti členské schůze (shromáždění delegátů). Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. října 2014, sp. zn. 29 Cdo 1155/2013 (jež cituje i dovolatel), se přitom podává, že nepoučení člena družstva o možnosti podat odvolání proti rozhodnutí představenstva o jeho vyloučení může být toliko důvodem pro prohlášení následného rozhodnutí členské schůze (shromáždění delegátů) o vyloučení člena z družstva za neplatné (v řízení podle §231 odst. 5 obch. zák.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. dubna 2016
JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu