ECLI:CZ:NS:2016:29.ND.291.2016.1
sp. zn. 29 Nd 291/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v exekuční věci oprávněné IFIS investiční fond, a. s. , se sídlem v Praze 1, Vodičkova 791/41, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 24316717, zastoupené Mgr. Markem Indrou, advokátem, se sídlem v Brně, Čechyňská 361/16, PSČ 602 00, proti povinnému J. H. , vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 60 EXE 537/2012, o návrhu povinného na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 60 EXE 537/2012 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 10.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 25. dubna 2016 povinný navrhl, aby v záhlaví označená věc byla z důvodu vhodnosti přikázána k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 10. Důvody k takovému postupu přitom spatřoval v tom, že po změně trvalého bydliště povinného oba účastníci „mají trvalé bydliště a sídlo na území hlavního města“.
Oprávněná s přikázáním věci jinému soudu nesouhlasí, zdůrazňujíc, že má sídlo v Praze 1, navíc zástupce oprávněné nemá sídlo v Praze, ale v Brně.
Podle ustanovení §12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený Okresnímu soudu v Bruntále, u nějž je věc vedena, i Obvodnímu soudu pro Prahu 10, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.), dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. splněny.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně.
Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Srov. v této souvislosti též nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Důvody uváděné povinným přitom Nejvyšší soud natolik závažnými, aby byly způsobilé prolomit výše popsané ústavní principy, neshledal.
Obecně pak platí, že situace, kdy některý z účastníků nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s organizačními, finančními, zdravotními či jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přikázání věci jinému soudu přesvědčivě odůvodnit. Uvedené přitom platí tím spíše v případě, kdy druhý účastník (v poměrech dané věci oprávněná) s navrhovanou delegací nesouhlasí (k tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013).
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 10 z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc tomuto soudu nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. listopadu 2016
JUDr. Jiří Z a v á z a l
předseda senátu