ECLI:CZ:NS:2016:29.NSCR.124.2016.1
KSOS 40 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 124/2016-B-36
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužnice R. A., narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 40 (38) INS XY, o zrušení oddlužení, o dovolání dlužnice, zastoupené Mgr. Vadimem Rybářem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Tyršova 1714/27, PSČ 702 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. dubna 2016, č. j. KSOS 40 (38) INS XY, 2 VSOL XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 10. dubna 2014, č. j. KSOS 38 INS XY, (mimo jiné) zjistil úpadek dlužnice (R. A.), povolil řešení jejího úpadku oddlužením a dlužnici uložil, aby počínaje měsícem dubnem 2014 platila insolvenčnímu správci (Mgr. Romanu Krakovkovi) zálohu na odměnu a hotové výdaje ve výši 900,- Kč měsíčně, případně zvýšenou o daň z přidané hodnoty, a to nejpozději do konce daného kalendářního měsíce.
Usnesením ze dne 15. září 2014, č. j. KSOS 38 INS XY, insolvenční soud (mimo jiné) schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře a určil, že oddlužení splátkovým kalendářem bude probíhat od října 2014 do září 2019, případně po dobu kratší do úplného splacení pohledávek nezajištěných věřitelů (v celkové výši 686.680,- Kč).
Následným usnesením ze dne 9. února 2016, č. j. KSOS 40 (38) INS XY, insolvenční soud zrušil oddlužení dlužnice, na její majetek prohlásil konkurs, určil, že konkurs bude veden jako nepatrný a že účinky konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku.
Vrchní soud v Olomouci k odvolání dlužnice usnesením ze dne 21. dubna 2016, č. j. KSOS 40 (38) INS XY, 2 VSOL XY, usnesení insolvenčního soudu ve výrocích o zrušení schváleného oddlužení a o prohlášení konkursu potvrdil.
Odvolací soud – odkazuje na ustanovení §418 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – uzavřel, že z dosavadního průběhu insolvenčního řízení je zřejmé, že tvrzení dlužnice o započetí pravidelného plnění splátkového kalendáře jsou pouhými sliby dlužnice a přístup dlužnice k plnění jejích povinností je nezodpovědný. Současně zdůraznil, že dlužnice od vydání rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře do data rozhodnutí insolvenčního soudu neuhradila nic a navíc jí aktuální dluh na zálohách k 31. březnu 2016 na odměnu insolvenčního správce činí 16.460,- Kč. Skutečnost, že den před konáním odvolacího jednání dlužnice insolvenčnímu správci pro účely plnění splátkového kalendáře zaslala částku 94.000,- Kč, kterou jí poskytla třetí osoba, není způsobilá nic měnit na závěru, že s ohledem na příjmy dlužnice je do budoucna plnění oddlužení splátkovým kalendářem nereálné. Navíc postup, kdy dlužník uhradí na účet insolvenčního správce jednorázově určitou částku, se protiví účelu a smyslu oddlužení plněním splátkového kalendáře, podle něhož je primární povinností dlužníka v rámci schváleného oddlužení pravidelně měsíčně splácet po dobu pěti let nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenčního správce ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Částka, kterou dlužník splatí svým věřitelům, musí dosahovat hodnoty plnění odpovídající minimálně 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů; jedná se o hranici minimální a nepochybně je v zájmu věřitelů dlužníka, aby výše částky, kterou dlužník takto splatí svým věřitelům, byla co nejvyšší.
V situaci, kdy dlužnice není schopna plnit podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení (není schopna plnit podstatnou část splátkového kalendáře), insolvenční soud správně schválené oddlužení dlužnice zrušil.
Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena, a to, zda jednorázové úplné splnění dosavadních povinností dlužníka při oddlužení plnění splátkového kalendáře v jedné třetině doby schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře může přes úplné vyrovnání dosavadních dluhů před rozhodnutím odvolacího soudu vést ke zrušení oddlužení a rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem. Jinými slovy, zda „v případě, že ke dni rozhodování odvolacího soudu, když dlužník splnil veškeré své dluhy vyplývající ze schváleného oddlužení formou splátkového kalendáře, které měl do té doby, soud přesto může dovodit bez dalšího, že dlužník není schopen plnit podstatnou část splátkového kalendáře, či že neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, když v době rozhodování jsou splněny“.
Dovolatelka akcentuje, že plněním v rozsahu 94.000,- Kč (dne 20. dubna 2016) byly splněny její povinnosti jak k úhradě splátek za dobu do března 2016, tak i k úhradě záloh na odměnu a hotových výdajů insolvenčního správce. Dále zdůrazňuje, že splátkový kalendář nemohla plnit z objektivních příčin, když jí dárci neposkytli slíbené plnění a ona sama je od prosince roku 2014 vedena na úřadu práce. Pomoc při oddlužení jí pak přislíbil i její druh (J. A.), se kterým dne 8. června 2016 uzavřela darovací smlouvu, podle níž se jmenovaný zavázal, že jí bude počínaje červnem 2016 po dobu schváleného oddlužení poskytovat dar ve výši 4.800,- Kč měsíčně. Jmenovaný je zaměstnán (v pracovním poměru na dobu neurčitou) u společnosti Š. a jeho příjem je cca 14.000,- Kč měsíčně.
Za stavu, kdy hodnota majetku dlužnice byla (ke dni 16. června 2014) pouhých 21.500,- Kč lze stěží očekávat, že by se v rámci nepatrného konkursu dostalo věřitelům dlužnice vyššího (nebo i srovnatelného) uspokojení, než jaké lze očekávat v rámci oddlužení splátkovým kalendářem. Spíše lze předpokládat, že v rámci nepatrného konkursu by jeho dosažené výnosy postačily maximálně k úplnému „zapravení“ nároků insolvenčního správce; k uspokojení věřitelů by vůbec nedošlo.
Konečně dovolatelka poukazuje na stěžejní zásadu insolvenčního řízení uvedenou v ustanovení §5 písm. a) insolvenčního zákona, podle níž insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dostalo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se mění usnesení insolvenčního soudu tak, že se oddlužení ponechává v platnosti, respektive aby rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání dlužnice odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, odpovídá v obecné poloze závěrům formulovaným Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 28. února 2013, sen zn. 29 NSČR 12/2013, uveřejněném pod číslem 77/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle nichž je-li v době trvání účinků schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře zjevné, že jeho podstatnou část nebude možné splnit, rozhodne insolvenční soud o přeměně schváleného oddlužení v konkurs. Srov. dále důvody usnesení Nejvyššího soud ze dne 11. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 48/2013 a ze dne 29. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 65/2013.
O tom, že dlužnice, jejíž příjmové poměry nedovolují (ani do budoucna) v podstatné části hradit splátkový kalendář, po dobu trvání schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře (vyjma jednorázové částky 94.000,- Kč, kterou nabyla od J. A., jenž navíc zmíněnou částku získal na základě půjčky) neuhradila ničeho, není pochyb. Argumentace dlužnice, podle níž se s jmenovaným dohodla, že jí bude poskytovat po dobu trvání oddlužení měsíčně částku 4.800,- Kč, je bez právního významu. Jednak jde o skutečnost, která nastala po rozhodnutí odvolacího soudu (§241a odst. 6 o. s. ř), jednak je z obsahu spisu zjevné, že J. A. si i částku ve výši 94.000,- Kč půjčil a má měsíční příjem (jen) ve výši 14.000,- Kč. Navíc z obsahu spisu plyne, že v minulosti osoby, které se zavázaly poskytnout dlužnici pro účely plnění splátkového kalendáře dar, své povinnosti nedostály. Okolnost, že dlužnice jednorázově dluh na splátkovém kalendáři uhradila, je v těchto souvislostech, nevýznamná.
Konečně je nepochybné, že pro účely rozhodování o tom, zda se schválené oddlužení [podle ustanovení §418 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona] zruší a úpadek dlužníka je řešen konkursem, není podstatný ani rozsah uspokojení věřitelů.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. července 2016
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu