ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.1428.2016.1
sp. zn. 3 Tdo 1428/2016 -30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 11. 2016 o dovolání, které podal obviněný E. L. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. 67 To 170/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 2 T 32/2016, takto:
I. Podle §265k odst. 1 trestního řádu se usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. 67 To 170/2016, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 2 T 32/2016, zrušují .
II. Podle §265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Obvodnímu soudu pro Prahu 9 přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 21. 4. 2016 , sp. zn. 2 T 32/2016 , byl obviněný E. L. uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku na skutkovém základě, že
„dne 4. 2. 2016 v době od 18.30 hodin do 19.15 hodin, v P. – V., v ulici P., v bytě nacházejícím se ve bytového domu, začal nejprve v kuchyni bytu poškozenou P. K., která je jeho neteří, masírovat na krku, aby z masírování přešel na hlazení, na které poškozená reagovala odhozením ruky obžalovaného, posléze obžalovaný poškozenou plácl rukou mezi nohy, na což poškozená opět reagovala odhozením ruky obžalovaného, nato jí obžalovaný začal sahat na prsa a štípat do prsou, kdy poškozená, do té doby sedící na židli, rychle vstala, aby před obžalovaným utekla do pokoje, kde spal její nezletilý tříletý syn „X.“*), avšak obžalovaný, který za poškozenou běžel, jí ještě v chodbě tahal za ruce směrem k sobě, kdy poškozená na obžalovaného křičela, aby ji nechal být, obžalovanému se vytrhla a usedla v pokoji na postel, ve které spal její syn „X.“, načež k ní obžalovaný přišel, trhal poškozené tričko, které měla na sobě, a surově jí štípal oběma rukama do prsou, poškozená se obžalovanému, který stál nad ní, snažila v dalším jednání zamezit obranou v podobě kopání, přičemž obžalovaný, kterému se nepodařilo na poškozené roztrhnout triko, po celou dobu nic neříkal a pouze jen nahlas dýchal, načež se snažil rukama roztahovat nohy poškozené, na které směrem zepředu dozadu roztrhal legíny a zároveň i natrhnul spodní kalhotky poškozené, která hlasitě volala o pomoc tak, aby alespoň probudila svého nezletilého syna „X.“, neboť se domnívala, že pak obžalovaný s jednáním vůči ní přestane, přičemž obžalovaný jí stále strkal ruce mezi nohy, silně jí mačkal rukama mezi nohama a poté, co se nezletilý syn poškozené „X.“ vzbudil a dotazoval se poškozené, co se děje, si poškozená vzala syna na klín mezi nohy, přičemž obžalovaný stál nad ní a když se jej dotázala, co dělá a zároveň prosila, aby jí obžalovaný nechal být, snažil se jí obžalovaný vzít syna „X.“ z klína, čemuž se poškozená bránila zejména kopáním nohama proti obžalovanému a křičením na obžalovaného, aby svého jednání vůči ní zanechal, kdy přestože nezletilý „X.“ velmi plakal a bál se, obžalovaný, který měl v tu dobu vytažený ztopořený penis z teplákových kalhot, si sednul na posteli za poškozenou, dal nohy kolem těla poškozené, která měla stále nezletilého syna u sebe, a poškozenou za ramena tahal směrem dozadu k sobě, a to přestože na něj poškozená opakovaně křičela, aby jí nechal být, posléze poškozená, která měla v podprsence uschován mobilní telefon, se snažila přivolat si pomoc voláním na linku č. 158, což se jí po několika pokusech podařilo, když však ani telefonování poškozené o pomoc obžalovaného neodradilo od toho, aby ve svém jednání vůči poškozené pokračoval, neboť obžalovaný poškozené jednou rukou zvedal zezadu břicho a sahal jí mezi nohy a druhou rukou poškozenou přitahoval k sobě tak, aby si na něj sedla, a poškozené, která sebou házela, sáhl pod kalhotky, zatímco poškozená položila telefon na postel a nadále hlasitě křičela o pomoc a zároveň znovu žádala obžalovaného, aby svého jednání zanechal, kdy se jí rovněž podařilo vší silou kousnout obžalovaného přes triko do boku, avšak ani po tomto ji obžalovaný nepustil a své jednání vůči poškozené směřoval k dosažení pohlavního styku, potažmo sexuálního uspokojení, přičemž dalšího jednání zanechal, až poté, co do bytu, a posléze i do pokoje, vešla matka poškozené N. K., kdy vstal z postele a zandal si ztopořený penis zpět do teplákových kalhot, a tímto jednáním způsobil obžalovaný E. L. poškozené P. K. drobná zranění v podobě pohmožděnin na rukou a škrábance na pravém prsu“ .
Za to byl podle §185 odst. 2 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 6. 2016 , sp. zn. 67 To 170/2016 , jímž je podle §256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 8. 6. 2016 [§139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Podle obviněného nenaplňuje popis skutku ve skutkové větě znaky zvlášť závažného zločinu znásilnění jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží ve smyslu §185 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku. S odkazem na komentářovou literaturu obviněný zdůraznil, že poškozené dle popisu skutku prsty do pochvy nepronikal, ani ji jinak pohlavně nedráždil. Mačkání, osahávání a štípání do prsou, stejně jako plácání a mačkání vnitřní strany stehen poškozené zůstává v okruhu jednání patřících do základní skutkové podstaty trestného činu znásilnění, tj. takové počínání pachatele lze považovat za pohlavní styk ve smyslu trestního zákoníku. Pokud měl dle skutkového vymezení sáhnout poškozené pod kalhotky, namítl, že sama poškozená to popřela. Ani sahání pod kalhotky nepostačuje k vyslovení závěru, že skutek byl proveden způsobem srovnatelným se souloží, když je v každém případě nutno posoudit konkrétní okolnosti. Obviněný dále namítl, že ani jednání spočívající ve vytažení ztopořeného penisu z teplákových kalhot a to, že si sednul na posteli za poškozenou, nelze považovat za zvlášť přitěžující okolnost. Totéž platí pro natržení spodního prádla poškozené a umístění nohou kolem poškozené a její tlačení dozadu na postel. Jednáním obviněného tak došlo k méně závažné formě pohlavního styku a nebyla naplněna skutková okolnost podmiňující užití vyšší trestní sazby.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 trestního řádu zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. 67 To 170/2016, a podle §265k odst. 2 trestního řádu zrušil i další rozhodnutí obsahově na toto usnesení navazující a alternativně buď podle §265l odst. 1 trestního řádu přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 9 nové projednání a rozhodnutí ve věci se závazným právním názorem, aby byl stíhaný skutek posouzen jako zločin znásilnění podle §185 odst. 1 trestního zákoníku, nebo aby Nejvyšší soud podle §265m odst. 1 trestního řádu v tomto smyslu sám rozhodl.
Opis dovolání obviněného byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k dovolání uvedl, že z komentářové literatury i z usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 841/2010 vyplývá, že jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží ve smyslu §185 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku je takový pohlavní styk, který je obdobou soulože. Jednání obviněného zcela zřetelně směřovalo k jeho pohlavnímu uspokojení. Podle přesvědčení státního zástupce však jeho jednání spočívající, krom jiného, v osahávání a mačkání (či štípání) prsou, strkání rukou mezi nohy, silné mačkání mezi nohama a podobně, sice možno označit za pohlavní styk v širším slova smyslu, nikoli však za pohlavní styk srovnatelný se souloží. Ve shodě s obviněným proto státní zástupce dovozuje, že zjištěné jednání nelze kvalifikovat jako dokonaný zločin znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku. Je pak otázkou, zda lze takové jednání posoudit jako dokonaný přečin znásilnění podle §185 odst. 1 trestního zákoníku či jako pokus zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku. Tím se však soudy s ohledem na nesprávný závěr dále nezabývaly.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 trestního řádu zrušil dovoláním napadené usnesení Městského soudu v Praze i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9, jakož aby zrušil i všechna další rozhodnutí na tato obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle §265l odst. 1 trestního řádu přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 9 věc k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný E. L. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 trestního řádu, §263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle něhož – s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces – je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. Jelikož obviněný směřoval svou dovolací argumentaci vůči právnímu posouzení skutku, lze jeho námitky z hlediska uplatněného důvodu dovolání považovat za relevantní.
Protože Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí dovolání (§265i odst. 1 trestního řádu), přezkoumal podle §265i odst. 3 trestního řádu zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti kterému bylo dovolání podáno, a to v rozsahu a z důvodů, jež byly v dovolání uvedeny, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. Přitom zjistil, že dovolání je důvodné.
Přečinu znásilnění podle §185 odst. 1 trestního zákoníku se dopustí pachatel, který jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku, nebo který k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti. Zvlášť závažného zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku se pak dopustí pachatel, který spáchá čin uvedený v základní skutkové podstatě souloží nebo jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží.
Podle právního závěru soudů v projednávané věci spáchal obviněný čin jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží . Za jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží se považuje takový styk, při jehož realizaci dochází k situaci srovnatelné s tou, jaká nastává u soulože. Rozhodná je tedy srovnatelnost provedení, a proto musí být jiný pohlavní styk podoben situaci, při níž dochází ke spojení pohlavních orgánů muže a ženy. Jestliže se u soulože předpokládá současné spojení pohlavního orgánu muže a ženy, pak srovnat s tím lze situaci, kdy do pohlavního orgánu ženy neproniká pohlavní úd muže, ale tato situace je simulována jiným mechanismem, např. jazykem, prsty, jiným předmětem. Srovnatelný způsob se souloží zde spočívá v tom, že se simulovaným mechanismem navozuje situace stejná, jako když do vagíny (pochvy) ženy pronikne mužský pohlavní úd. To tedy znamená, že je tento mechanismus schopen vyvolat stejný účinek, jako kdyby o takovou simulaci nešlo a jednalo by se o skutečnou soulož. V této souvislosti je totiž nutné připustit, že pohlavní dráždění vzniká bez ohledu na to, zda jde o skutečný úd či jeho náhražku. Často totiž žena nedokáže v případě soulože sama ani rozlišit, čím bylo do jejích pohlavních orgánů vnikáno, neboť tyto orgány takovou rozlišovací schopnost nemají.
Za jistých okolností, při hlubokém vnikání prstů do pochvy ženy, lze při této praktice dovodit srovnatelnost provedení i účinku, jako je tomu u soulože, což nevylučuje takový mechanismus provedení pohlavního styku považovat za srovnatelný se souloží. Mohou však existovat případy, že tento mechanismus podobnost soulože nenavodí např. v důsledku malé intenzity v případě jen povrchového osahávání genitálu ženy spojeného s nevýznamným krátkodobým a povrchním vniknutím. To souvisí s tím, že tyto případy je velmi obtížné od běžného osahávání odlišit. Je proto nutné vždy zvážit konkrétní okolnosti a v každém případě pečlivě posoudit, zda se jedná o situaci srovnatelnou se souloží. Blíže srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, str. 1835 násl.
Již vzhledem k uvedenému není bez dalšího namístě právní úvaha nalézacího soudu, že za pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží je nutno považovat osahávání poškozené na přirození i osahávání, resp. štípání a mačkání poškozené na prsou. Soud zde důsledně nerozlišoval mezi pohlavním stykem v širším slova smyslu a jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží. Z popisu skutku navíc nelze vůbec dovodit, že by se obviněný skutečně dotýkal svými prsty genitálií poškozené, resp. ji na přirození osahával. Jeho jednání popsané ve skutkové větě (sahání na prsa, mačkání a štípání do prsou, strkání ruky mezi nohy, silné mačkání mezi nohama apod.) lze sice označit za pohlavní styk v širším slova smyslu, nejedná se ovšem o jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží ve smyslu §185 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. Jednání obviněného proto nemohlo být kvalifikováno jako zvlášť závažný zločin znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku. Pokud ani odvolací soud popsané pochybení nenapravil, nemohla napadená rozhodnutí z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního zákoníku obstát.
Protože Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného důvodným, zrušil podle §265k odst. 1, 2 trestního řádu se usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. 67 To 170/2016, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 2 T 32/2016, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 trestního řádu Obvodnímu soudu pro Prahu 9 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto své rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. b) trestního řádu v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady zároveň nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.
Věc se tak vrací do stadia, kdy Obvodní soud pro Prahu 9 bude muset věc znovu projednat a rozhodnout. V novém řízení o této věci bude povinen postupovat v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu (§265s odst. 1 trestního řádu). Jde v podstatě o to, aby posoudil, zda jednání obviněného lze na základě dosud učiněných, příp. v novém řízení doplněných skutkových zjištění kvalifikovat jako přečin znásilnění podle §185 odst. 1 trestního zákoníku, eventuálně jako pokus zvlášť závažného zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 16. 11. 2016
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 218/2003 Sb.