ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.1586.2016.1
sp. zn. 3 Tdo 1586/2016 -23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 11. 2016 o dovolání, které podal obviněný PhDr. T. E., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 1. 3. 2016, sp. zn. 55 To 340/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 31 T 211/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 19. 5. 2015 , sp. zn. 31 T 211/2014 , byl obviněný PhDr. T. E. uznán vinným ze spáchání pokračujícího přečinu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 trestního zákoníku na skutkovém základě spočívajícím ve své podstatě v tom, že v březnu, červnu, říjnu a listopadu 2013 založil s využitím znalosti osobních údajů své manželky, avšak bez jejího vědomí, na internetových stránkách čtyř úvěrových společností uživatelský profil, načež v několika případech požádal jménem své manželky o poskytnutí spotřebitelských úvěrů, které mu byly poskytnuty, kdy část takto způsobené škody nahradil a část dosud neuhradil. Za to byl podle §211 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 trestního zákoníku a §82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti čtyř měsíců. Podle §228 odst. 1 trestního řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit škodu poškozené Dollar Financial Czech Republic, s. r. o., IČ 24262633, se sídlem Klimentská 1216/46, Praha 1, ve výši 10.000 Kč, Zaplo Finance, s. r. o., IČ 29413575, se sídlem Jankovcova 1037/49, Praha 7, ve výši 12.500 Kč, Everyday Finance s. r. o., IČ 01381300, se sídlem Na Pankráci 1724/129, Praha 4, ve výši 4.153 Kč a Mutuo, s. r. o., IČ 24753378, se sídlem Podnikatelská 565, Praha 9, ve výši 2.000 Kč.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 1. 3. 2016 , sp. zn. 55 To 340/2015 , jímž je podle §256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 1. 3. 2016 [§139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. V dovolání uvedl, že soudy nesprávně právně hodnotily provedené dokazování, když vycházely v podstatě pouze ze svědecké výpovědi M. E. Poukázal na to, že přístup k bankovnímu účtu své manželky M. E., na který byly peněžní prostředky deponovány, měl pouze od 28. 9. 2013 do 24. 2. 2014, čímž je naprosto vyloučeno, že by se vytýkaného jednání vůbec dopustil. Ani další nepřímé důkazy nesvědčí o jeho vině, ať už jde o sdělení České pošty či žádost jeho manželky o splátkový kalendář. Soud rovněž nesprávně a nedůvodně zamítl jako nadbytečné jeho návrhy na doplnění dokazování vyžádáním zprávy od společnosti GE Money bank, a. s., kdo požádal o zřízení internetového bankovnictví, či vyžádáním přestupkového spisu týkajícího se druha svědkyně M. E. J. T. Nebyla tak vyvrácena jeho obhajoba, že uvedená svědkyně ovládá internetové bankovnictví, neboť sama uskutečňovala tímto způsobem internetové sázky. Svědkyně dále podle obviněného neuváděla u hlavního líčení pravdu, že se svým bankovním účtem nedisponovala, neboť sama si zařídila kontokorentní úvěr. Nebylo ani prokázáno, že by hlas týkající se úvěru s firmou Zaplo Finance, s. r. o., byl jeho, stejně jako podpis na úvěrové smlouvě společnosti Dollar Financial Czech Republic, s. r. o. Závěrem obviněný namítl, že mu byl uložen trest nepřiměřeně přísný, ačkoliv mu nebyla vina vůbec prokázána.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 1. 3. 2016, č. j. 55 To 340/2015-320, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Opis dovolání obviněného byl samosoudkyní soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že dovolatel nevznáší jedinou námitku, kterou by vytýkal nesoulad skutkových zjištění uvedených v tzv. skutkové větě a v odůvodnění soudních rozhodnutí a zákonných znaků přečinu úvěrového podvodu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku. Brojí toliko proti úplnosti provedeného dokazování a zejména proti hodnocení důkazů soudy. Na základě skutkové polemiky se pak domáhá zásadní změny skutkových zjištění, když prosazuje verzi, podle které se trestného jednání vůbec nedopustil. Podle státního zástupce proto jeho námitky týkající se výroku o vině neodpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu ani žádnému jinému dovolacímu důvodu. Deklarovanému důvodu dovolání neodpovídá ani námitka týkající se přílišné přísnosti uloženého trestu, kterou ostatně opět spojuje s tvrzením, že mu trestná činnost nebyla prokázána.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b trestního řádu.
Obviněný PhDr. T. E. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 trestního řádu, §263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž – s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces – je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
Takovými vadami však napadená rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ani Okresního soudu v České Lípě netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad. Zdůraznil přitom obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
Dovolací argumentace obviněného byla založena výlučně na zpochybňování zjištěného skutkového stavu věci v rozhodnutích soudů obou stupňů. Jeho námitky nenapadaly právní posouzení skutků, nýbrž se snažil jejich prostřednictvím prosadit vlastní pohled na hodnocení důkazů, jehož výsledkem by byly odlišné skutkové závěry. Dovolací námitky obviněného se proto míjely s naplněním deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b trestního řádu. Poněvadž ve věci obviněného dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v §265i odst. 3 trestního řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 30. 11. 2016
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu