ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.384.2016.1
sp. zn. 3 Tdo 384/2016 -30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 3. 2016 o dovolání, které podal obviněný T. H., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 7. 2015, sp. zn. 3 To 182/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 70 T 18/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 12. 2014, sp. zn. 70 T 18/2012 , byl obviněný T. H. uznán vinným ze spáchání přečinu podvodu podle §209 odst. 3 trestního zákoníku na skutkovém základě, že spolu s již pravomocně odsouzeným M. B. v období od měsíce dubna 2010 do měsíce srpna 2010, na různých místech ČR, obviněný T. H., po předchozí vzájemné dohodě s obviněným M. B., jež spočívala v úmyslu vylákat finanční prostředky za účelem společného obohacení se, postupně uzavřel v celkem pěti případech s klienty smlouvy na dodání osobních motorových vozidel ze zahraničí, zálohové platby za tato vozidla byly dle instrukcí obviněného H. předány poškozenými v hotovosti, popř. na jím uvedený bankovní účet, který poškozeným obviněný H. zadal taktéž, přičemž zálohy následně inkasoval obviněný B., vozidla klientům však dodána nebyla a ani peněžní prostředky nebyly klientům vráceny zpět, kdy tímto způsobem přesně popsaným ve dvou odrážkách výroku odsuzujícího rozsudku způsobil škodu ve výši celkem 330.000 Kč. Za to byl obviněný podle §209 odst. 3 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře dvou roků, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Podle §226 písm. b) trestního řádu byl obviněný zproštěn obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 30. 1. 2012, sp. zn. 1 Zt 163/2011, pro skutky uvedené pod body 1. až 3. obžaloby.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 10. 7. 2015 , sp. zn. 3 To 182/2015 , jímž podle §258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 trestního řádu napadený rozsudek zrušil v odsuzující části a za podmínek §259 odst. 3 trestního řádu na upraveném skutkovém základě, že v měsíci srpnu 2010 na různých místech ČR, obžalovaný T. H., po předchozí vzájemné dohodě s již pravomocně odsouzeným M. B., jež spočívala v úmyslu vylákat finanční prostředky za účelem společného obohacení se, uzavřel ve dvou případech s klienty smlouvy na dodání osobních motorových vozidel ze zahraničí, kdy zálohové platby za tato vozidla měly být dle instrukcí obžalovaného H. předány poškozenými v hotovosti, popř. převedeny na jím uvedený bankovní účet, který poškozeným zadal taktéž, přičemž zálohy, vyjma částky odpovídající dohodnuté provizi, měl následně inkasovat odsouzený B., avšak vozidla klientům dodána být neměla a peněžní prostředky jim neměly být vráceny zpět, kdy tímto způsobem přesně popsaným ve dvou odrážkách způsobil škodu ve výši celkem 330.000 Kč, obviněného nově uznal vinným ze spáchání přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 3 trestního zákoníku a nově jej podle §209 odst. 3 trestního zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody ve výměře osmnácti měsíců, jehož výkon podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku.
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Podle jeho názoru neprovedly soudy prvního ani druhého stupně takové důkazy, aby z nich bylo možno nade vší pochybnost dovodit, že subjektivní stránka zavinění ve formě úmyslu opravdu na jeho straně v době spáchání předmětných skutků existovala. Poukázal na to, že je osobou práva týkajícího se zakládání společností neznalá, a proto nemohl dovodit podvodné jednání odsouzeného B. mj. i z netransparentnosti jeho osoby a z nedostatečných či chybějících informací o společnosti M. B. S. Cars, s. r. o. Odsouzeným B. byl naopak logicky ujištěn, že společnost je již založena, není ale ještě zapsána. Dále namítl, že odsouzený B. je osobou značně nevěrohodnou a jeho výpovědi jsou nekonzistentní. Soudy se náležitě nevypořádaly s jeho motivací spáchat předmětné skutky, když mezi ukončení předchozího pracovního poměru a spáchání odsouzených skutků jsou ještě zasazeny tři skutky, pro něž byl obžaloby zproštěn pro nedostatek zavinění. Rovněž není pravdou, že by v předmětné době měl jakékoliv finanční problémy. Z listin zveřejněných v insolvenčním řízení je naopak zjevné, že takové problémy mu vznikly až tři roky poté, a to právě v souvislosti s případy realizovanými odsouzeným B.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 4. 2015, č. j. 3 To 5/2015-2472 (patrně míněno rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 7. 2015, sp. zn. 3 To 182/2015) v plném rozsahu zrušil.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) k dovolání uvedla, že z hlediska námitky nedostatku dovolatelova podvodného záměru při spáchání skutků ad 4) a 5) původního výroku o vině je třeba vycházet z výsledků předcházejícího dovolacího přezkumu, plynoucích z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 3 Tdo 1075/2014, kterým bylo z podnětu jeho předcházejícího dovolání rozhodnuto o zrušení odsuzujícího rozsudku. Dovolací soud přitom vyslovil názor, že zjištění vztahující se k zavinění obviněného popsaná v napadených rozhodnutích lze vztahovat až k dalším dílčím útokům původně popsaným pod body 3), 4) a 5). Takto vysloveným právním názorem dovolacího soudu byly soudy nadále vázány. V této návaznosti nalézací soud zcela správně poukázal na způsob jednání obviněného s poškozenými v době, kdy se po zaplacení záloh marně domáhali dodání přislíbených vozidel, a nestandardní nakládání s poskytnutými finančními prostředky. Pominout nelze ani dovolatelovu povědomost o nedostatku zákonných náležitostí B. podnikání. Obviněným tvrzený postoj osoby jednající v dobré víře jen stěží mohl pokrývat uskutečnění posledních dvou obchodních případů z měsíce srpna 2010. Přesto si za této situace dovolatel ponechal provizi za zprostředkování obchodů. Dostatečně vypovídající o jiném než standardním chování smluvního partnera za srovnatelných okolností jsou výpovědi poškozených, týkající se jeho postoje k obdrženým urgencím dohodnutého plnění kupních smluv, jakož i zcela absentující reakce na jednostranné ukončení jejich smluvního vztahu.
Z uvedených důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud o dovolání rozhodl tak, že se odmítá podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu jako zjevně neopodstatněné.
Obviněný T. H. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) trestního řádu, neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 trestního řádu, §263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle něhož - s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces - je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
Takovými vadami však napadená rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě ani Krajského soudu v Ostravě netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad. Poukázal především na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu v této věci ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 3 Tdo 1075/2014, kde Nejvyšší soud zaujal určitý právní názor na podkladě skutkových zjištění, který byl pro další rozhodnutí nižších soudů závazný. Podotýká se, že dovolací argumentace obviněného byla založena částečně na zpochybňování zjištěného skutkového stavu věci v rozhodnutích soudů obou stupňů, a proto se míjela s naplněním deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu.
Právní relevanci uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu lze přiznat té části dovolací argumentace, která zpochybňovala prokázání zavinění přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 3 trestního zákoníku.
Pokud jde o subjektivní stránku trestného činu podvodu podle §209 trestního zákoníku, Nejvyšší soud pouze opakuje, že podvodný úmysl pachatele musí existovat již v době, kdy začne naplňovat objektivní stránku tohoto trestného činu, a naopak nepostačuje, pokud jej získá až dodatečně. Zjištění, že obviněný T. H. si byl vědom skutečnosti, že uzavřené kupní smlouvy nejsou plněny v dohodnutých termínech, a přesto uzavíral obdobným způsobem další smlouvy, je pro posouzení jeho zavinění zásadní, avšak lze je vztahovat až k nyní přisouzeným útokům, popsaným ve skutkovém výroku odvolacího soudu (k tomu blíže viz shora citované předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu v této věci). Teprve v době uzavření smluv o dodání vozidel ve dnech 4. 8. 2010 a 11. 8. 2010 obviněný věděl, že dřívější smlouvy nebyly splněny, byly uzavírány pouze za účelem vylákání peněz od poškozených zájemců. Patřičně motivován nedostatkem finančních prostředků, na přijatých zálohách sám profitoval. Na urgence reagoval způsobem, typickým v obdobných věcech, tedy vymýšlením si nepravdivých důvodů pro nedodání vozidel, následně přestal být již vůbec kontaktní. Proto s ohledem na tyto zjištěné skutkové okolnosti nemůže být pochyb o jeho přímém podvodném úmyslu obohatit se na úkor jiných jejich uvedením v omyl.
Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněného nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 30. 3. 2016
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu