ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.684.2016.1
sp. zn. 3 Tdo 684/2016 -20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. 6. 2016 o dovolání, které podal obviněný V. Z., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 61 To 316/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 15 T 32/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 1. 6. 2015, sp. zn. 15 T 32/2015 , byl obviněný V. Z. uznán vinným ze spáchání zločinu krádeže podle §205 odst. 1, 4 písm. c) trestního zákoníku. Za to byl podle §205 odst. 4 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 trestního zákoníku a §82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle §82 odst. 2 trestního zákoníku byla obviněnému uložena povinnost, aby během zkušební doby podle svých sil nahradil škodu, kterou zločinem způsobil. Podle §228 odst. 1 trestního řádu mu byla uložena povinnost uhradit poškozené S. T., bytem P., O. H., škodu ve výši 918.885 Kč.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 61 To 316/2015 , jímž je podle §256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 16. 9. 2015 [§139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l ) trestního řádu. Namítl, že s poškozenou bývali životními partnery, kteří spolu dlouhodobě žili a měli mezi sebou celou řadu nevypořádaných vztahů. Předmětný spor bylo možné vypořádat v občanskoprávním řízení. Podle jeho názoru postačovalo uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu a nikoliv ve formě trestního řízení. Soudy se však zásadou subsidiarity trestní represe nezaobíraly. Obviněný dále poukázal na to, že i státní zástupkyně v závěrečném návrhu vyjádřila pochyby o existenci jeho protiprávního jednání a konstatovala poměrně složitou důkazní situaci v tom, že jako stěžejní důkazy stojí tvrzení poškozené proti tvrzením obviněného. Státní zástupkyně pak výslovně zmínila i zásadu in dubio pro reo. V další části dovolání popsal obviněný svůj pohled na hodnocení v řízení provedených důkazů. Zejména namítl, proč se domnívá, že soudy nesprávně posoudily výpovědi jeho otce a svědkyně E. O. Poukázal na to, že předmětné peněžní prostředky mu půjčil jeho otec na koupi bytu, přičemž již dříve jeho otec půjčil i poškozené částku 20.000 EUR. Rovněž zdůraznil, že poškozená si v lednu 2015 zakoupila nové auto značky AUDI za částku přesahující 40.000 EUR. Její výpověď, že jej dostala jako dárek k narozeninám od přítele z R., je podle obviněného značně nevěrohodná. Sama poškozená navíc ve výpovědi ze dne 25. 5. 2015 uvedla, že následující den poté, co jí měl finanční prostředky odcizit, si z jeho kalhot a peněženky vzala nespecifikovanou sumu peněz, o kterých tvrdila, že se má jednat o prostředky, které jí předtím odcizil. Obviněný proto považuje výrok o náhradě škody za sporný.
Vzhledem k uvedenému obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a jemu předcházející rozsudek ve výroku o vině a trestu a věc vrátil k novému projednání soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Opis dovolání obviněného byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) k dovolání uvedla, že s ohledem na zaměření použité dovolací argumentace obviněný pouze napadá ta skutková zjištění, na jejichž podkladě jej uznaly soudy vinným. Tím se obviněný podle státní zástupkyně ocitl mimo rámec označených dovolacích důvodů. Státní zástupkyně mimo jiné doplnila, že výpověď poškozené byla objektivizována bankovními výpisy, prokazujícími postupné výběry v časové návaznosti na odcizené částky, jakož i okamžité vložení její podstatné části na nově založený samostatný bankovní účet dovolatele. V souladu s tím je i vyjádření poškozené, podle něhož téhož dne ve večerních hodinách nalezla u obviněného zbývající část odcizených peněz a objevila i příslušné listiny vztahující se k otevření samostatného účtu obviněným. Námitka obviněného, že si poškozená vzala veškeré peněžní prostředky zpět, je pouhou spekulací. Proto nemůže obstát ani námitka vůči nesplnění podmínek pro vyslovení jeho povinnosti k náhradě způsobené škody. Závěrem státní zástupkyně uvedla, že skutková povaha uplatněné dovolací argumentace a tím i nesplněné podmínky k věcnému přezkoumání správnosti právního posouzení dovolatelova jednání nemohou založit důvod dovolacího přezkumu, vztahující se k aplikaci zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 trestního řádu.
Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu.
Obviněný V. Z. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) trestního řádu spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) trestního řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) trestního řádu. Z argumentace dovolatele plyne, že podle jeho přesvědčení byl v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 trestního řádu, §263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle něhož – s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces – je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
Takovými vadami však napadená rozhodnutí Městského soudu v Praze ani Obvodního soudu pro Prahu 3 netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud se vypořádal po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) s odvolacími námitkami obviněného. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
Dovolací argumentace obviněného toliko zpochybňovala zjištěný skutkový stav věci, prezentovala jeho vlastní pohled na hodnocení důkazů, proto se zcela míjela s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, jak vyloženo shora. Nejvyšší soud pouze zdůrazňuje, že věrohodnost usvědčující výpovědi poškozené byla podložena zjištěními objektivní povahy, výpisy z účtů peněžního ústavu, této výpovědi odpovídajícími, které byly logicky zhodnoceny i v souvislosti s verzí obviněného.
Se zřetelem k uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) trestního řádu uplatněné dovolací námitky obviněného nemohly být shledány opodstatněnými. Nejvyšší soud proto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 1. 6. 2016
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu