ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.817.2016.1
sp. zn. 3 Tdo 817/2016 -16
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 22. 6. 2016 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný J. Š., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 12. 2015, č. j. 9 To 601/2015-284, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 17 T 61/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 4. 11. 2015, č. j. 17 T 61/2015-247, byl obviněný J. Š. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále také jen „tr. zákoník“/) a přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku na skutkovém základě, že „v přesně nezjištěné době od 21. 4. 2015 do 16. 7. 2015, 21.05 hod., v obci M., okres M. B., vnikl na volně přístupný avšak po celém obvodu oplocený pozemek rekreační chaty a po rozbití skleněné výplně okna v přízemí vnikl do objektu, kde odcizil jízdní kolo zn. Fort s příslušenstvím, obraz s motivem krajiny autora Janke, obraz s motivem Sv. Antonína, obraz s motivem Panny Marie, obraz s motivem Ježíše Krista, obraz s motivem kapličky, malovaný v dřevěném rámu, obraz s motivem chalupy autora Prokopa z r. 1941, obraz s motivem Panny Marie s Ježíškem autora J. Veselého z r. 1943, obraz s motivem ženy s dítětem, oválný obraz s vyšívaným motivem květin v květináči, obraz malovaný na plátně s motivem pasáka volů, obraz autora V. Vorlíčka s motivem kostela, keramický obraz s motivem Panny Marie s Ježíškem v dřevěném rámu, vyšívaný obraz s motivem svatého v dřevěném rámu, budík zn. Merkuria, keramickou plastiku hlavy Ježíše, vyšívaný obraz s nápisem Kdo Boha v dřevěném vyřezávaném rámu, obraz malovaný tuší autora Lexy s motivem kostela Sv. Jana Křtitele v Kroměříži, obraz vyšívaný s nápisem Kde Bůh hospodaří, tam se dobře daří v dřevěném vyřezávaném rámu, vyšívaný obraz oválný s motivem mísy s ovocem v dřevěném vyřezávaném rámu, dřevěnou truhličku vyřezávanou s ornamenty, závěsné hodiny zn. Punar, selské malované nástěnné hodiny, keramický džbán, dřevěný kříž s keramickou postavou ukřižovaného Ježíše, sošku sedící ženy z keramiky autora Ladislava Beneše, sošku sportovce s vavřínovým věncem na žulovém podstavci, mosazný hmoždíř s paličkou, vyřezávaný dřevěný rám obrazu, dřevěnou truhličku s obsahem 7 ks replik historických vozidel, keramický svícen, keramickou vázu malovanou s motivem květiny, okrasný kovový předmět, 2 ks kovových misek o průměru 18 cm, keramický růžový hrneček s motivem květiny, kovový svícen, kovovou truhličku s obsahem 2 ks kovových závaží a kyvadla od hodin, dále s obsahem 7 ks drobných upomínkových předmětů, kovové váhy, skleněný pohár na nožičce o objemu 0,4 l, pár šlapek tzv. klipsy, textilie, povlečení, ručníky, krátké kalhoty, to vše v celkové hodnotě nejméně 63.338 Kč, poškozením okna způsobil škodu ve výši nejméně 780 Kč, to vše ke škodě H. T., přičemž uvedené věci ukryl na pozemku domu a odcizeným jízdním kolem z místa odjel na odstavnou plochu mezi obce S. a H. B. u silnice, kde byl při nakládání odcizeného kola na střešní nosič přistaveného vozidla zn. Daewoo Nexia, dle §76/1 tr. řádu v 21.05 hod., zadržen policejní hlídkou OO PČR Mn. Hradiště, a to ačkoliv byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Trutnově, sp. zn. 17 T 154/2012, ze dne 16. 10. 2013, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 12 To 361/2013, ze dne 20. 1. 2014 mimo jiné pro přečin krádeže podle §23 k §205/1b, 2, 3 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců, který vykonal dne 21. 4. 2015.“ Za to byl obviněný podle §205 odst. 3 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu soud uložil také trest propadnutí věci, a to osobního automobilu, přívěsného vozíku a 15 kusů nářadí, specifikovaných ve výroku rozsudku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozenému H. T., bytem P., P.– B., částku 780 Kč. Se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody byl poškozený odkázán podle §229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30. 12. 2015, č. j. 9 To 601/2015-284, jímž je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 30. 12. 2015 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. zákoníku).
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný J. Š. následně dovoláním , v němž uplatnil důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný (dovolatel) předně namítl, že část jednání, jež je mu kladeno za vinu, spočívající ve vynesení movitých věcí z rekreační chaty a jejich následném ukrytí na oploceném pozemku poškozeného, bylo nesprávně právně posouzeno. Trestný čin krádeže totiž dílem nedokonal a zároveň ani nezapočal jednat takovým způsobem, který by bezprostředně směřoval k odcizení předmětných věcí ve smyslu ustanovení §21 odst. 1 tr. zákoníku o pokusu trestného činu. Podle názoru dovolatele mělo inkriminované počínání pouze charakter přípravy k trestnému činu podle §20 odst. 1 tr. zákoníku, která však u trestného činu krádeže podle §205 odst. 3 tr. zákoníku trestná není. Skutek, jak byl popsán ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, tak mohl být právně posouzen nanejvýš jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, když vnikl po rozbití skleněné výplně okna v přízemí do rekreačního objektu a odcizil v něm jízdní kolo, na němž odjel z místa činu.
V návaznosti na námitky vůči nesprávnosti právního posouzení stíhaného skutku pak dovolatel vznesl výhrady i vůči uloženému trestu. Ten mu podle jeho přesvědčení měl být za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku ukládán podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a nikoli podle §205 odst. 3 tr. zákoníku. Jeho recidiva pak neměla být pro účely výměry trestu hodnocena jako přitěžující okolnost, jestliže je současně zákonným znakem přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku.
Z výše uvedených důvodů se dovolatel domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 12. 2015, č. j. 9 To 601/2015-284, v napadené části, přičemž z formulace jeho návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu lze dále dovodit, že se domáhal také částečného zrušení výroku o vině a celého výroku o trestu z rozsudku soudu prvního stupně a dále přikázání věci k novému projednání a rozhodnutí v jiném složení senátu.
Opis dovolání obviněného byl samosoudcem soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci, jemuž byl doručen dne 4. 5. 2011. K dnešnímu dni však dovolací soud neobdržel vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval zájem tohoto svého práva, jakož i práva vyplývajícího z ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř., využít. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání tohoto mimořádného opravného prostředku a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
Obviněný J. Š. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který odkázal. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. S poukazem na uvedený dovolací důvod se tedy není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav . Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Z výše uvedeného je zřejmé, že obviněný svými námitkami vůči hmotněprávnímu posouzení stíhaného skutku mimo jiné jako přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. právně relevantně.
Nejvyšší soud jim však nepřiznal opodstatnění .
Obecně platí, že pachatel trestného činu krádeže si přisvojí věc tím, že se jí zmocní, jestliže věc odejme z dispozice vlastníka, oprávněného držitele (popř. i faktického držitele) a získá si tak možnost s věcí trvale nakládat podle své vůle. O přisvojení věci zmocněním se jedná i tehdy, jestliže pachatel věc odejme z dispozice poškozeného a ukryje ji na jiném místě s úmyslem si ji kdykoli později vyzvednout. Nejde tedy jen o pokus trestného činu a tím méně pak pouze o jeho přípravu, a to ani za situace, kdy by odcizenou věc uschoval na jiném místě v prostoru, kde se původně nacházela. Za dokonaný trestný čin krádeže se podle právní nauky i podle rozhodovací praxe soudů považuje též jednání pachatele, který po vniknutí do místnosti odcizí v ní nalezené věci a uloží je do připraveného zavazadla, i když pak v této místnosti za dalším účelem setrvá a přitom je v ní posléze přistižen (k uvedeným otázkám srov. v právní nauce např. Šámal P. a kol.: Trestní zákoník II - komentář, zvláštní část, 2. vydání, C. H. Beck, Praha 2012, str. 1984, a v judikatuře zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 1976, sp. zn. 6 To 4/76, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 51/1976/I tr.).
V posuzované trestní věci soudy obou stupňů při hmotněprávním posouzení stíhaného skutku výše uvedená východiska respektovaly. V jednání dovolatele - který vedle jízdního kola odnesl z rekreační chaty další movité věci v hodnotě cca 60.000 Kč, se záměrem ukrýt je na příhodném místě a ve „správnou dobu“ si je nepozorovaně vyzvednout a odvézt osobním automobilem připraveným za katastrem obce - správně spatřovaly dokonaný trestný čin krádeže, byť dovolatel svůj původní záměr nestačil ještě zcela dokončit.
Námitky obviněného směřující vůči uloženému trestu odnětí svobody pod uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani pod žádný jiný z důvodů podle §265b tr. ř. podřadit nelze .
Nejvyšší soud ve své judikatuře (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod č. 22/2003 tr.) poukazuje na to, že za jiné nesprávně hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, jako jsou například pochybení v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, případně společný trest za pokračování v trestném činu apod. Takovou vadu však dovolatel napadeným rozhodnutím nevytkl. Námitku vůči uložené sankci opřel primárně o poukaz na nesprávnost soudy zvolené právní kvalifikace skutku, která je však ve skutečnosti věcně správná (viz výše).
Pouze jako obiter dictum je potřebné doplnit, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí, lze v dovolání uplatnit prostřednictvím důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ovšem jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. V předmětné trestní věci byl dovolateli ukládán trest podle §205 odst. 3 tr. zákoníku a byl tak ohrožen sazbou trestu odnětí svobody v rozpětí od jednoho roku do pěti let. Jestliže mu byl tento trest uložen ve výměře tří let, tedy v polovině trestní sazby a navíc jako úhrnný za dva sbíhající se přečiny, jedná se o zákonnou sankci co do druhu i výměry. Totéž lze říci i o uloženém trestu propadnutí věci podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (ke splnění zákonných podmínek pro jeho uložení srov. též §53 odst. 1 tr. zákoníku).
Protože dovolání obviněného J. Š. bylo dílem opřeno o námitky, které nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., a v jeho relevantně uplatněné části z hlediska důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. mu nebylo možno přiznat opodstatnění, Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran (srov. §265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. 6. 2016
JUDr. Eduard Teschler
předseda senátu