ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.865.2016.1
sp. zn. 3 Tdo 865/2016 -22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 7. 2016 o dovolání, které podal obviněný J. V., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 12. 2015, sp. zn. 5 To 453/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 52 T 108/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 13. 7. 2015 sp. zn. 52 T 108/2013 byl obviněný J. V. uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže podle §205 odst. 1, 3 trestního zákoníku na skutkovém základě, že
„v době od 26. 6. 2008 do 31. 8. 2012 ve svém bydlišti v Ch., ul. V., v bytě neoprávněně odebíral zemní plyn i přesto, že ze strany dodavatele zemního plynu došlo k odstoupení od smlouvy o dodávkách zemního plynu, pověřeným pracovníkům dodavatele zemního plynu odmítal do 31. 8. 2012 umožnit demontáž plynoměru a zamezit tak dodávkám zemního plynu, a za odebraný plyn jeho dodavateli ničeho neuhradil, čímž společnosti RWE GasNet, s. r. o., se sídlem v Ústí nad Labem, Klíšská 948/96, způsobil škodu ve výši 95.373,96 Kč“.
Za to byl podle §205 odst. 3 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 trestního zákoníku a §82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle §229 odst. 1 trestního řádu byla poškozená společnost RWE GasNet, s. r. o., IČO: 27295567, se sídlem v Ústí nad Labem, Klíšská 948/96, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání obviněného a poškozené proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 1. 12. 2015 , sp. zn. 5 To 453/2015 , jímž je podle §256 trestního řádu jako nedůvodná zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 1. 12. 2015 [§139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Namítl, že soudy nesprávně posoudily jeho jednání jako přečin krádeže podle §205 odst. 1, 3 trestního zákoníku. Je přesvědčen, že se žádného trestného činu nedopustil, neboť odběr zemního plynu nebyl ve stíhané době neoprávněný, nýbrž byl realizován na základě v té době platné a účinné smlouvy o dodávce zemního plynu. U vytýkaného jednání proto chybí znak protiprávnosti. Obviněný k tomu uvedl, že soudu nebyl předložen žádný důkaz o tom, že by mu odstoupení od smlouvy o dodávce zemního plynu bylo doručeno. Tuto skutečnost podle názoru soudů prokazuje poštovní podací arch obsahující označení doporučené zásilky. Na archu je však jako odesílatel uvedena společnost Jihomoravská plynárenská, a. s., a proto z něj nevyplývá, že by předmětnou zásilku odeslala společnost Severočeská plynárenská, a. s. Odstoupení od smlouvy pak nemá podle obviněného náležitosti platného právního úkonu, nebylo datováno, je neurčité a není podepsáno. Nebylo prokázáno, že je součástí faktury na nedoplatek ceny za odběr plynu. Navíc jakékoliv úkony poškozeného nemohly mít ve vztahu k němu žádné právní důsledky, jelikož poškozený není právním nástupcem jeho smluvního partnera.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 trestního řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 12. 2015, č. j. 5 To 453/2015-346, a rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 13. 7. 2015, č. j. 52 T 108/2013-323, a sám rozhodl tak, že se obviněný obžaloby v plném rozsahu zprošťuje.
Opis dovolání obviněného byl samosoudkyní soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) k dovolání obviněného uvedla, že jedinou právní námitkou v jeho dovolání je, že odběr zemního plynu nebyl neoprávněný, neboť nedošlo k ukončení smluvního vztahu o dodávce zemního plynu, ale pouze k neplnění závazků z této smlouvy z jeho strany. Obdobnou námitkou se přitom zabýval ve svém rozhodnutí již odvolací soud. Ten dospěl k závěru o řádném odstoupení od smlouvy, a to v souladu s čl. 8 odst. 2 písm. a) obchodních podmínek vydaných Severočeskou plynárenskou, a. s. Předmětné odstoupení od smlouvy bylo obviněnému řádně doručeno dne 3. 7. 2008 jako doporučená poštovní zásilka prostřednictvím České pošty, byť na podacím archu je chybně vyznačen jako odesílatel Jihomoravská plynárenská, a. s. Jestliže i poté byl obviněný opakovaně upozorňován na neoprávněný odběr plynu z důvodu zániku smlouvy o distribuci plynu, ale neumožnil demontovat měřidlo na odběr plynu, nezbývá než uzavřít, že si byl plně vědom neoprávněnosti odběru plynu a vznikajícího dluhu, stejně tak jako toho, že se dopouští trestného jednání.
Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl.
Obviněný J. V. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 trestního řádu, §263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle něhož – s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces – je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
Takovými vadami však napadená rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, ani Okresního soudu v Chomutově netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud se pak po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) vypořádal s odvolacími námitkami obviněného. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle. Z těchto důvodů již vůbec nemohl být shledán tzv. extrémní rozpor mezi skutkovým stavem a obsahem provedených důkazů.
Dovolací námitky obviněného ve své podstatě zpochybňují zjištěný skutkový stav věci, neboť prezentují jeho vlastní pohled na otázku doručení výpovědi smlouvy o dodávkách zemního plynu, zpochybňují právní nástupnictví dodavatele vůči dřívější smluvní straně. Míjejí se proto s uplatněným dovolacím důvodem, jak vysvětleno shora.
Deklarovanému dovolacímu důvodu tak odpovídá pouze holý argument, že nedošlo k ukončení smluvního vztahu o dodávkách zemního plynu, proto šlo na straně obviněného toliko o neplnění platební povinnosti.
Nejvyšší soud konstatuje, že s touto námitkou se velmi podrobně vypořádal soud nalézací, následně i soud odvolací. Kromě zjištěných faktů z písemných podkladů, jak jsou podrobně konstatovány v odůvodnění rozhodnutí obou soudů, nutno podotknout, že obviněný po dobu několika let, vědom si toho, že neplatí za poskytovanou energii, záměrně a bezdůvodně bránil věřitelské smluvní straně, aby realizovala své právo za dané situace ukončit dodávky plynu, ta nakonec musela žádat o pomoc státní moc. Za daného stavu věci je právní kvalifikace jednání obviněného důvodná.
Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněného nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 27. 7. 2016
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu