ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.1130.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 1130/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce Z. H. , proti žalovaným 1) A. H. a 2) P. H. , o určení neplatnosti smlouvy, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 14 C 139/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. dubna 2015, č. j. 11 Co 172/2015-83, takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Odůvodnění:
Okresní soud v Bruntále (dále již „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 11. března 2015, č. j. 14 C 139/2014-60, žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků, a dále zamítl žádost žalobce, aby mu byl ustanoven zástupce pro zastupování v řízení o určení neplatnosti smlouvy o převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu, která byla uzavřena mezi účastníky dne 21. července 2011.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že osvobození od soudních poplatků nelze žalobci přiznat, neboť se jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Žalobce se domáhá určení neplatnosti smlouvy, přičemž neplatnost dovozuje z toho, že v době uzavření smlouvy trpěl duševní poruchou, která ho k uzavření smlouvy činila nezpůsobilým. „Avšak z citovaného znaleckého posudku v trestním řízení jasně vyplývá, že žalobce v době od 1. 5. 2011 do 12. 9. 2011 žádnou duševní chorobou ani poruchou netrpěl. Sám žalobce ani žádné lékařské zprávy, ze kterých by mělo vyplývat, že trpěl duševní chorobou, nepředložil. Je zřejmé, že žalobcem uplatňovaný důvod neplatnosti smlouvy zde není a že žalobce se svou žalobou nebude úspěšný. Pokud žalobce uváděl, že smlouvu podepsal za nápadně nevýhodných podmínek, lze uvést, že z obsahu trestního spisu vyplývá, že žalobce a 1. žalovaná měli snahu vypořádat svá společná práva k bytu, a to, že (rozvedení) manželé převedou nemovitosti (resp. členská práva v družstvu) na své dítě, není vcelku nic neobvyklého. Smlouva se tak nejeví nápadně nevýhodnou, navíc ani nápadná nevýhodnost smlouvy sama o sobě její neplatnost nezakládá. Navíc vzhledem ke značnému časovému odstupu od uzavření smlouvy a k tomu, že žaloba je zjevně podána v reakci na žalobu vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 10 C 158/2014, kterou se 2. žalovaný domáhá vyklizení bytu žalobcem (ve vyjádření ve věci 10 C 158/2014 ze dne 21. 11. 2014 žalobce uvádí, že podává žalobu na určení neplatnosti smlouvy, a z tohoto důvodu navrhuje přerušení řízení), lze v podání žaloby spatřovat svévolné bránění práva. Pokud totiž žalobce tvrzenou neplatnost smlouvy po dobu více než tří let neřešil, a žalobu na určení její neplatnosti podává teprve poté, co mu byla doručena žaloba na vyklizení bytu, zjevně je motivem podání této žaloby snaha bránit se vyklizení bytu a mařit průběh řízení o vyklizení bytu. Navíc, jak uvedeno výše, důvod neplatnosti uváděný žalobcem zde zjevně není.“
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě (dále již „odvolací soud“) v záhlaví označeným usnesením potvrdil napadené usnesení soudu prvního stupně. Odvolací soud se s učiněným právním závěrem soudu prvního stupně zcela ztotožnil. Dodal, že ze skutečností, které vedly k závěru o zřejmě bezúspěšném či svévolném uplatňování práva, nelze dovodit oprávněnost námitky žalobce o předčasném, a proto nepřípustném předjímání výsledku sporu. I podle odvolacího soudu „okolnosti, za kterých byla žaloba podána a které této žalobě předcházely, svědčí závěru o účelovém jednání žalobce ve snaze zvrátit pro něj možný nepříznivý výsledek řízení o vyklizení bytu. Tento závěr podporuje skutečnost, že důvody, na kterých žalobce staví nynější žalobu ohledně svého duševního stavu, jsou v přímém rozporu s důkazy, jichž se v tomto ohledu v žalobě dovolává.“
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal sám žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 12. ledna 2016, č. j. 14 C 139/2014-127, vyzval dovolatele, aby si pro podání dovolání v této věci zvolil zástupcem advokáta, a aby jeho prostřednictvím ve stanovené lhůtě podal řádné dovolání, s poučením o procesním důsledku, který nastane, pokud si dovolatel ve stanovené lhůtě nezvolí advokáta, který v zastoupení dovolatele podá řádné dovolání (zastavení dovolacího řízení).
I přes uvedenou soudní výzvu si dovolatel nezvolil advokáta a neodstranil vytýkané vady dovolání.
Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) dospěl k závěru, že dovolací řízení je třeba zastavit.
Nejvyšší soud v usnesení (velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu) ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. 31 NS ČR 9/2015 (všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://nsoud.cz ) vyložil a odůvodnil právní názor, že směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesením odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací.
V uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soud dále vyložil, že dospěje-li dovolací soud k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů, a byl-li dovolatel předtím řádně vyzván (v řízení o dovolání proti onomu usnesení) k odstranění tohoto nedostatku, je to důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§104 odst. 2, §241b odst. 2 o. s. ř.).
Podle §138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Účelem právního institutu osvobození od soudních poplatků je zajistit navrhovateli přístup k soudu a s ním spjatou ochranu jeho právům i v podmínkách jeho tíživé materiální a sociální situace. Posouzení naplnění tohoto účelu je ale vázáno na konkrétní věc a konkrétní uplatňované právo (nález Ústavního soudu ze dne 9. února 2009, sp. zn. IV. ÚS 2856/08, který je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz ).
Účastník občanského soudního řízení uplatňuje ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. právo svévolně tehdy, činí-li procesní úkony nikoliv v zájmu ochrany svých subjektivních práv, ale jen zlovolně (při vědomí, že tím svá práva neochrání a ani ochránit nechce) a se záměrem způsobit jinému škodu nebo jinou újmu, popřípadě alespoň procesní obtíže. O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku se pak jedná zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, 21 Cdo 987/2013).
Jak je zřejmé z připomenuté judikatury dovolacího soudu, odvolací soud nevyšel z východisek naznačených v citované judikatuře, jestliže závěr o zřejmé bezúspěšnosti či o svévolném bráněné práva (zmíněné vyklizovací žalobě) učinil na základě zjištění, k nimž dospěl soud prvního stupně z listin (listinných důkazů) obsažených ve spise (trestní rozsudek, znalecký posudek o zdravotním stavu žadatele, převodní smlouva, žaloba o vyklizení bytu). Je totiž pojmově vyloučeno, aby bezúspěšnost uplatňování (bránění) práva byla „zřejmá“ a přitom se odvíjela od „skutečností“, které účastník (žadatel o osvobození) netvrdil a které mohou vyjít v řízení najevo až při provádění dokazování, respektive hodnocení provedených důkazů (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. října 2014, sp. zn. 26 Cdo 3291/2014). Z těchto důvodů proto závěry, k nimž dospěl odvolací soud a jež se týkají zřejmé bezúspěšnosti či o svévolném bránění práva (k němuž odvolací soud dospěl opět ve vazbě na zjištění učiněná z předmětných listin), se odchylují od uvedené judikatury dovolacího soudu.
Jestliže ovšem Nejvyšší soud v tomto řízení má sám verifikovat právně významné okolnosti týkající se posouzení podmínek pro ustanovení advokáta dovolateli v dovolacím řízení, pak nemohlo být přehlédnuto, že v popsané situaci se dovolatel podanou žalobou domáhá určení neplatnosti předmětné smlouvy, ačkoliv je zřejmé, že tímto způsobem nemůže dosáhnout zjednání nápravy, neboť ani případná soudní deklarace neplatnosti takové smlouvy by nijak ne(vy)řešila právní poměry mezi účastníky.
Je tedy zjevné, že v daném případě - byť pro zcela jiné důvody, než dovodily oba soudy – dovolatel zjevně bezúspěšně uplatňuje své tvrzené právo na soudní deklaraci neplatnosti předmětné smlouvy.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit dovolateli advokáta pro řízení o dovolání proti v záhlaví označenému usnesení odvolacího soudu a kdy žalobce neodstranil absenci povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle §241b odst. 2, §243f odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o jeho dovolání zastavil.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. března 2016
JUDr. Pavel V r c h a
předseda senátu