ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.2400.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 2400/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně PhDr. H. P. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 181/2015, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2016, č. j. 69 Co 421/2015-95, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením Městský soud v Praze jako soud odvolací změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 9. 2015, č. j. 19 C 181/2015-87, kterým byla odmítnuta žaloba ze dne 15. 1. 2013 (výrok I) a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II), tak, že se žaloba ze dne 15. 1. 2013 neodmítá.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 3 ve spojení s §218 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl jako podané neoprávněnou osobou.
Ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. zakládá oprávnění účastníka podat dovolání, čímž zároveň vymezuje osobu oprávněnou použít tento mimořádný opravný prostředek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2016, sp. zn. 33 Cdo 3609/2015).
Z obecného závěru, že k dovolání jsou legitimováni účastníci řízení, nelze ovšem dovozovat, že by dovolání mohl podat kterýkoliv z nich. Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že dovolání může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popř. kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech. Rozhodujícím přitom je výrok rozhodnutí odvolacího soudu, protože existenci případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska. Při tomto posuzování také nelze brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i ne příliš významná újma, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2013, sp. zn. 21 Cdo 2649/2012).
Oprávnění podat dovolání tedy svědčí jen tomu účastníku, v jehož neprospěch vyznívá poměření nejpříznivějšího výsledku, který odvolací soud pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil, je-li zároveň způsobená újma odstranitelná tím, že dovolací soud napadené rozhodnutí zruší (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 28/1998).
V posuzované věci nebyla dovolatelce napadeným měnícím výrokem usnesení odvolacího soudu způsobena na jejích právech žádná újma, která by byla odstranitelná zrušením napadeného usnesení. Změnou rozhodnutí soudu prvního stupně se žalobkyni naopak otevřela cesta k poskytnutí soudní ochrany tvrzenému subjektivnímu právu, jež žalobou uplatňuje (§1 o. s. ř.); je pouze na žalobkyni, zda svá skutková tvrzení v dalším řízení případně blíže substanciuje. Dovolatelka proto nemůže mít z objektivního hlediska žádný skutečný zájem na tom, aby usnesení odvolacího soudu bylo dovolacím soudem zrušeno. K podání dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu tedy žalobkyně není oprávněna (subjektivně legitimována).
Žalobkyní podané dovolání tak nelze posoudit jinak než jako podané neoprávněnou osobou, a dovolacímu soudu proto nezbylo než jej odmítnout podle §243c odst. 3 ve spojení s §218 písm. b) o. s. ř.
Pro úplnost Nejvyšší soud ještě dodává, že s ohledem na nepřípustnost podaného dovolání nebylo v dané věci uplatněno ustanovení §241 o. s. ř. o povinném zastoupení dovolatelky advokátem pro dovolací řízení (srov. §241b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.) a nebylo ani rozhodováno o žádosti dovolatelky na ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 18. listopadu 2016
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu