ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.241.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 241/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce J. K., zastoupeného Mgr. Filipem Toulem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Lannova 16/13, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 251/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2015, č. j. 29 Co 157/2015-330, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou domáhal náhrady škody a nemajetkové újmy, které mu měly být způsobeny v důsledku existence pravomocného směnečného platebního rozkazu vydaného Krajským soudem v Českých Budějovicích dne 15. 8. 2005, č. j. Sm 126/2005-16, a v souvislosti s řízením vedeným u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 911/2005 o námitkách žalobce proti uvedenému směnečnému platebnímu rozkazu.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 9. 4. 2015, č. j. 15 C 152/2013-307 (na č. l. 33), zamítl žalobu o zaplacení částky 11 742 566,60 Kč (výrok I), řízení o částce 254 229 Kč zastavil (výrok II) a uložil žalobci zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 200 Kč (výrok III).
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 10. 9. 2015, č. j. 29 Co 157/2015-330 (na č. l. 42), rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku I ohledně částky 558 490,60 Kč potvrdil, dále jej změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 200 000 Kč, a ohledně částky 10 984 076 Kč a ve výroku o nákladech řízení (výrok III rozsudku soudu prvního stupně) jej zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v části potvrzující zamítnutí žaloby včasným dovoláním. Řízení o částce 558 490,60 Kč bylo usnesením soudu prvního stupně vyloučeno k samostatnému projednání pod sp. zn. 15 C 251/2015.
Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, dovolání žalobce odmítl.
Žalobce v dovolání tvrdí, že v souladu s ustanovením §2952 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, byly splněny podmínky vzniku škody ke dni 1. 1. 2014 a zároveň, že zmíněné ustanovení občanského zákoníku lze na projednávaný případ použít, neboť to neodporuje přechodnému ustanovení §3079 odst. 1 občanského zákoníku. Uvedená námitka nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, když uzavřel, že ustanovení §2952 občanského zákoníku nelze na posuzovanou věc aplikovat, neboť ke škodné události došlo před účinností nového občanského zákoníku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. 25 Cdo 5079/2015).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. srpna 2016
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu