ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.2797.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 2797/2014
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Františka Ištvánka, v právní věci žalobce J. K. , právně zastoupeného Mgr. Jiřím Slováčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská č. 640/45, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , IČO 000 25 429, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 424/16, o náhradu škody ve výši 146.812 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 207/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. února 2014, č. j. 35 Co 15/2014-41, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl rozsudkem ze dne 30. 9. 2013, č. j. 23 C 207/2012-29, žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 146.812 Kč s příslušenstvím a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Městský soud v Praze změnil rozsudkem ze dne 18. 2. 2014, č. j. 35 Co 15/2014-41, rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 46.751 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně od 16. 9. 2012 do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku, ohledně částky 100.061 Kč s příslušenstvím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu – v rozsahu v němž odvolací soud potvrdil zamítavý výrok soudu prvního stupně – podal žalobce včasné a řádné dovolání k Nejvyššímu soudu. Ve svém dovolání žalobce uvádí, že odvolací soud nesprávně snížil náhradu nemajetkové újmy z důvodu složitosti řízení podle ustanovení §31a odst. 3 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „OdpŠk“). Dovolatel se domnívá, že daná věc složitá nebyla, složitou se stala poté, co soud prvního stupně připojil ke svému spisu směnečný spis Krajského soudu v Českých Budějovicích (sp. zn. Sm 191/1999) a následně se ukázalo, že Krajský soud v Českých Budějovicích ve svém řízení nesprávně vyznačil doložku právní moci, čímž se řízení značně protáhlo. Dovolatel proto pokládá otázku, zda je třeba vykládat hledisko „složitosti řízení“ ve smyslu výsledné složitosti řízení anebo v situacích, kdy se řízení stalo složité v důsledku pochybení státních orgánů v jiném řízení, je třeba vycházet z hypotetické složitosti řízení, jaká by bývala byla, nebýt pochybení státních orgánů. Dovolatel navrhnul, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
K dovolání nebylo podáno vyjádření.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) věc projednal podle hlavy třetí, části čtvrté o. s. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2013, a to s ohledem na ustanovení §243f odst. 2 o. s. ř. ve spojení s čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.), bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta prvá o. s. ř.).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., když dovolatel ve svém podání předložil Nejvyššímu soudu právní otázku, která dosud nebyla v praxi dovolacího soudu řešena, a to zda se má v rámci kriteria složitosti řízení vycházet z výsledné složitosti řízení, způsobené pochybením státních orgánů v jiném řízení anebo je třeba vycházet z hypotetické složitosti řízení, jaká by bývala byla, nebýt pochybení státních orgánů.
Dovolání však není důvodné.
Podle §31a OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odst. 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2). V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle §13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo §22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k
a) celkové délce řízení,
b) složitosti řízení,
c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,
d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a
e) významu předmětu řízení pro poškozeného (odst. 3).
Pro stanovení přiměřeného zadostiučinění musí soudy vycházet z kritérií uvedených v ustanovení §31a Odpšk. Složitost řízení je přitom jednou z možných objektivních příčin prodloužení řízení. Je zde možno přihlédnout jak k procesním komplikacím, tak i skutkové či hmotněprávní složitosti daného případu.
Soudy tedy obecně musí vycházet z toho, že složitost řízení je objektivní okolnost řízení, a není třeba zjišťovat zavinění toho, kdo složitost řízení způsobil. Při posuzování složitosti řízení budou soudy vycházet z předpokladů složitosti řízení podle ustanovení §31a odst. 3 písm. b) OdpŠk a podle bodu IV. písm. a) Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněného pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Při hodnocení složitosti řízení lze zohlednit zejména složitost skutkovou (rozsah účastníky tvrzených skutečností a z toho vyplývající rozsah prováděného dokazování a různorodost užitých důkazních prostředků – výslechy mnoha svědků, znalecké posudky, výslechy znalce apod.), složitost právního posouzení z hlediska aplikační i interpretační (závisející zejména na četnosti obdobných řízení s obdobnými skutkovými okolnostmi či existující judikatury a její ustálenosti) a složitost procesní (počet instancí před nimiž byl daný případ projednán, procesní aktivita účastníků, četnost a srozumitelnost jejich podání a procesních návrhů, četnost opravných prostředků, výsledky řízení o těchto opravných prostředcích atd.). Soudy se tak při zhodnocení kritéria složitosti řízení již nezabývají tím, kdo ve svém důsledku způsobil, že řízení je složité, protože chování účastníka nebo postupu orgánů veřejné moci, které mohlo prodloužit řízení samotné, je již zohledňováno podle ustanovení §31 odst. 3 písm. c) a d) OdpŠk.
Došlo-li k prodloužení řízení v důsledku jiného nesprávného úředního postupu (s výjimkou nutnosti vyčkat rozhodnutí ve vedlejším řízení), nelze toto již posuzovat v rámci kritéria složitosti řízení ani postupu orgánů veřejné moci, protože jde o jiný skutek. Jestliže vznikla účastníku řízení škoda nebo nemajetková újma v důsledku tohoto jiného nesprávného úředního postupu, má možnost uplatnit náhradu nemajetkové újmy nebo náhrady škody v samostatném řízení podle OdpŠk. Ze spisu se podává, že soud prvního stupně zkrátil náhradu škody za nepřiměřenou délku řízení o 40 % z důvodu složitosti řízení (z důvodu právní složitosti při komplikované situaci v exekučním řízení a procesní složitosti, když řízení o věci samé probíhalo opakovaně na dvou stupních soudní soustavy). Odvolací soud následně ponížil náhradu nemajetkové újmy ze 40 % na 20 % z důvodu složitosti řízení, jelikož byl názoru, že případ dovolatele nebyl mimořádně právně složitý a současně zvýšil částku o 20 % z důvodu postupu orgánů veřejné moci během řízení. Ve svém odůvodnění odvolací soud uvedl, že věc nebyla mimořádně právně složitá a implicitně tak souhlasil se soudem prvního stupně ohledně procesní složitosti věci, kdy se musela objektivně prodloužit délka řízení o dobu řízení před další instancí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2138/2009) a o co musela být také snížena náhrada přiznané nemajetkové újmy. Vedle toho není možné souhlasit s názorem dovolatele, že by takto docházelo k situaci, kdy by bylo škůdci ve prospěch vlastní pochybení, neboť jak již bylo výše uvedeno, tak odvolací soud také zohlednil postup orgánů veřejné moci během řízení, a z tohoto důvodu zvýšil náhradu nemajetkové újmy o 20 %.
Vzhledem k výše uvedenému lze konstatovat, že odvolací soud rozhodl v souladu s judikaturními závěry Nejvyššího soudu vyjádřenými ve Stanovisku, a proto Nejvyšší soud dovolání žalobce zamítl podle ustanovení §243d písm. a) o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b o. s. ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a §142 odst. 1 o. s. ř., kdy dovolatel s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo, zatímco žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. února 2016
JUIDr. Lubomír Ptáček
předseda senátu