ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.423.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 423/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Vrchou, v právní věci žalobce J. H. , zastoupeného Mgr. Ing. Miroslavem Hájkem, advokátem se sídlem v Praze, Karolinská 661/4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze, Vyšehradská 16, o peněžité zadostiučinění, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 160/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. srpna 2015, č. j. 25 Co 203/2015-390, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle §241a o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3). V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (odst. 4). V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (odst. 6).
V dovolání musí dovolatel vymezit předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., tj. uvést v něm okolnosti, z nichž by bylo možné usuzovat, že by v souzené věci šlo (mělo jít) o případ (některý ze čtyř v úvahu přicházejících), v němž napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1) při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v takovém případě je zapotřebí alespoň stručně uvést, od kterého rozhodnutí, respektive od kterých rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit) nebo 2) která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (zde je třeba vymezit, která právní otázka, na níž závisí rozhodnutí odvolacího soudu, v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena) nebo 3) která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (zde je třeba vymezit rozhodnutí dovolacího soudu, která takový rozpor v judikatuře dovolacího soudu mají podle názoru dovolatele zakládat a je tak třeba tyto rozpory odstranit) anebo 4) má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (zde je zapotřebí vymezit příslušnou právní otázku, její dosavadní řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu a alespoň stručně uvést, pro jaké důvody by měla taková právní otázka být dovolacím soudem posouzena jinak).
Dovolání žalobce proti v záhlaví označenému rozsudku Městského soudu v Praze nesplňuje obligatorní náležitost dovolání, a to vymezení předpokladů jeho přípustnosti (jak bylo shora vyloženo). Žalobce totiž v dovolání uvádí, že „Dovolání je přípustné na základě ustanovení §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky porušení povinnosti vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, jak o ní hovoří ustanovení §13 odst. 1, věta druhá, zák. č. 82/1998 Sb., při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.“ , aniž by konkretizoval tvrzený odklon od ustálené (a které) rozhodovací praxe dovolacího soudu. Za této procesní situace tudíž dovolacímu soudu byla upřena možnost zabývat se vůbec přípustností dovolání. Pokud pak z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatel v souvislosti s jím vedenou právní polemikou s rozhodnutím odvolacího soudu in eventum uvažuje o možnosti naplnění další varianty předpokladu přípustnosti dovolání ve směru, že předmětná odvolacím soudem v rozhodnutí řešená právní otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, pak k tomu je třeba uvést, že úlohou dovolacího soudu přirozeně není z vlastní iniciativy vyhledávat případná možná právně kvalifikační pochybení odvolacího soudu, tj. nad rozsah právně relevantního vymezení dovolacího důvodu a předpokladu přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. (k tomu srov. např. usnesení Nejvyšší soudu ze dne 17. června 2015, sp. zn. 30 Cdo 764/2015, in http://nsoud.cz ) a de facto nahrazovat tak za dovolatele absenci právně relevantního vymezení předpokladů přípustnosti dovolání.
Prostřednictvím skutkové polemiky nelze zpochybňovat věcnou správnost napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, neboť v dovolacím řízení nelze revidovat skutková zjištění, z nichž odvolací soud vycházel při meritorním rozhodování, ledaže by byla pro meritorní rozhodnutí neúplná, nesrozumitelná či neurčitá, k čemuž v tomto případě nedošlo; nesprávná skutková zjištění nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario; k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. července 2014, sp. zn. 33 Cdo 2114/2014).
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. července 2016
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu