ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.4632.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 4632/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně JUDr. J. H. , zastoupené Mgr. Janem Petrášem, advokátem, se sídlem v Náchodě, Palackého 71, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 419 000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 278/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2015, č. j. 72 Co 107/2013 – 131, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem odvolací soud v právní mocí dosud nedotčené části výroku o věci samé ohledně částky 12 000,- Kč změnil zamítavý rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 12 000,- Kč, jinak, tj. ohledně částky 255 000,- Kč, tento potvrdil. Takto rozhodoval odvolací soud opakovaně poté, co jeho předchozí rozsudek, kterým zcela zamítavý rozsudek soudu prvního stupně změnil ohledně částky 152 000,- Kč tak, že tuto uložil žalované zaplatit, byl k dovolání žalobkyně co do zamítnutí částky 267 000,- Kč, jakož i v nákladovém výroku, zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 30 Cdo 4318/2013 (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz ).
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně, zastoupená advokátem, včasným dovoláním, kterým brojí proti potvrzujícímu výroku ve věci samé a proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů.
Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl dovolání jako nepřípustné.
Dovolatelka obdobně jako v předchozím dovolacím řízení vyjadřuje nesouhlas s výší přiznaného zadostiučinění, a to jednak co do stanovení základní částky pro výpočet výše zadostiučinění, tak i co do snížení a zvýšení částky na základě kritérií uvedených v ustanovení §31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále jen „OdpŠk“), když nesouhlasí se snížením základní částky o 30 % z důvodu složitosti řízení, o 10 % pro chování žalobkyně, jakož i se zvýšením základní částky pouze o 40 % z důvodu významu řízení pro žalobkyni, neboť odvolací soud nezohlednil věk žalobkyně. Posouzení těchto právních otázek nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. z důvodů, které dovolací soud podrobně rozebral již ve svém předchozím rozhodnutí v této věci, v němž i s odkazem na svoji ustálenou rozhodovací praxi uvedl, že posouzení předestřených právních otázek odvolacím soudem je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. Z toho vyšel i odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Na podkladě podaného dovolání Nejvyšší soud neshledal důvod se od svých dřívějších závěrů odchýlit, tudíž plně odkazuje na odůvodnění svého rozsudku ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 30 Cdo 4318/2013, a zejména na tam citovanou judikaturu.
Dovolání není přípustné ani proti výroku napadeného rozsudku o náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů. Dovolání je, jak sama dovolatelka správně shledala, v této části objektivně nepřípustné podle §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2013), neboť rozdíl částky, ke které odvolací soud na základě aplikace ustanovení §9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, dospěl, a částky, ke které podle dovolatelky při odlišném výkladu vyhlášky č. 177/1996 Sb. měl dospět, je nižší než 50 000,- Kč. Krom toho je dovoláním napadáno vyřešení otázky procesního práva odvolacím soudem, které je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, jež konstantně vychází z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2014, sp. zn. I. ÚS 958/2014 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na nalus.usoud.cz).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. 3. 2016
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu