ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.5012.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 5012/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Vrchou v právní věci žalobce Ing. R. K. , zastoupeného JUDr. Raem Uppaluri, advokátem se sídlem v Praze 1, Hybernská 20, proti žalovaným 1) O. J. , 2) J. J. , 3) J. J. , všem zastoupeným JUDr. Radimem Dvorským, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 32, a 4) Hlavnímu městu Praha , se sídlem v Praze 1, Mariánské nám. 2, zastoupenému JUDr. Jiřím Brožem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 10, Dykova 17, za účasti Městské části Praha 10, se sídlem v Praze 10, Vršovická 68, vedlejší účastnice na straně žalovaných, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 7 C 120/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. března 2015, č. j. 72 Co 556/2014-90, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným 1) až 3), oprávněným společně a nerozdílně, na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9.365,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Radima Dvorského, advokáta se sídlem v Praze 1, Národní 32.
III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 4) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jiřího Brože, CSc., advokáta se sídlem v Praze 10, Dykova 17.
IV. Ve vztahu mezi žalobcem a vedlejší účastnicí na straně žalovaných nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 10 (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. června 2014, č. j. 7 C 120/2013-59, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že „ke dni 24. 6. 2007, kdy žalovaný učinil žalobci první výpověď z nájmu bytu č. sestávajícího z 2+1 s příslušenstvím situovaném ve 2. nadzemním podlaží domu č. p. v P., H., nebyl žalovaný O. J. vlastníkem tohoto domu“ (výrok I.), zamítl žalobu „na určení, že vlastníkem pozemku parc. č. ...s budovou č. p. ...a pozemku parc. č. v katastrálním území V....jsou druhý a čtvrtý žalovaný, každý jednou polovinou“ (výrok II.), a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. března 2015, č. j. 72 Co 556/2014-90, rozsudek soudu prvního stupně „potvrdil s tím, že výrok I. tohoto rozsudku zní tak, že se zamítá žaloba, kterou se žalobce domáhá určení, že ke dni 24. 6. 2007, kdy 1. žalovaný učinil žalobci výpověď z nájmu bytu č. sestávajícího z 2+1 s příslušenstvím situovaného ve druhém nadzemním podlaží domu č. p. v P., H.2, nebyl 1. žalovaný vlastníkem tohoto domu“ , a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, v němž však nevymezil předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle §241a o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3). V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (odst. 4). V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (odst. 6).
Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že dovolatel v něm nevymezil předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., tj. neuvedl v něm okolnosti, z nichž by bylo možné usuzovat, že by v souzené věci šlo (mělo jít) o případ (některý ze čtyř v úvahu přicházejících), v němž napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1) při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v takovém případě je zapotřebí alespoň stručně uvést, od kterého rozhodnutí, respektive od kterých rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit) nebo 2) která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (zde je třeba vymezit, která právní otázka, na níž závisí rozhodnutí odvolacího soudu, v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena) nebo 3) která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (zde je třeba vymezit rozhodnutí dovolacího soudu, která takový rozpor v judikatuře dovolacího soudu mají podle názoru dovolatele zakládat a je tak třeba tyto rozpory odstranit) anebo 4) má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (zde je zapotřebí vymezit příslušnou právní otázku, její dosavadní řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu a alespoň stručně uvést, pro jaké důvody by měla taková právní otázka být dovolacím soudem posouzena jinak).
Dovolatel v dovolání předkládá svou skutkovou verzi případu, kterou podrobuje právnímu posouzení, přičemž svůj učiněný právně kvalifikační závěr konfrontuje s právním posouzením věci odvolacím soudem. K tomu je třeba uvést, že pouhá skutková či právní polemika dovolatele s právním posouzením věci odvolacím soudem přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. – jak bylo již vyloženo shora - nezakládá.
Jelikož dovolání žalobce postrádá obligatorní náležitosti a uvedený nedostatek nebyl v průběhu dovolací lhůty dovolatelem odstraněn (§241b odst. 3 o. s. ř.), trpí dovolání vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat a dovolání věcně projednat.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení mají žalovaní právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby [sepis vyjádření k dovolání učiněný prostřednictvím advokátů žalovaných 1) až 3) a žalovaného 4)], které v případě žalovaných 1) až 3) sestávají z mimosmluvní odměny advokáta ve výši 7.440,- Kč podle §1 odst. 2, věty první, §6 odst. 1, §7 bod 5., §9 odst. 4 písm. b) (při rozhodování o náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud nemohl vycházet z ověřitelného údaje o ceně nemovitého majetku, a proto o těchto nákladech rozhodl podle posledně označeného paragrafu – k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 3141/2011, in http://nsoud.cz ), §11 odst. 1 písm. d), §12 odst. 4 [s ohledem na zastupování více jak dvou osob náleží advokátovi žalovaných 1) až 3) za každého z těchto žalovaných mimosmluvní odměna snížená o 20 %] vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění), tj. 7.740,- Kč, a po přičtení 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 1.625,40 Kč (srov. §137 odst. 3 o. s. ř., §37 zákona č. 235/2004 Sb., v platném znění), tedy celkem ve výši 9.365,40 Kč. V případě žalovaného 4) náklady dovolacího řízení sestávají z mimosmluvní odměny jeho advokáta podle shora cit. par. ve výši 3.100,- Kč, z jednoho režijního paušálu ve výši 300,- Kč, to vše s připočtením částky 714,- Kč odpovídající 21 % sazby DPH, celkem tedy ve výši 4.114,- Kč.
Vedlejší účastnici na straně žalovaných žádné účelně vynaložené náklady v tomto dovolacím řízení nevznikly, a proto bylo rozhodnuto tak, jak se podává z výroku IV. tohoto usnesení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobce dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, mohou žalovaní podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 11. května 2016
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu