ECLI:CZ:NS:2016:32.CDO.139.2016.1
sp. zn. 32 Cdo 139/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group , se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 47116617, zastoupené JUDr. Michalem Marcinkou, advokátem, se sídlem v Olomouci, Bacherova 1253/19, PSČ 779 00, proti žalované L. Z., o zaplacení částky 972 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 55 C 148/2013, o odvolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. září 2015, č. j. 15 Co 298/2015-44, takto:
I. Řízení o odvolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. září 2015, č. j. 15 Co 298/2015-44, se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o tomto odvolání.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením označeným ve výroku odmítl podle §218 písm. c) ve spojení s §202 odst. 2 občanského soudního řádu odvolání žalované proti rozsudku ze dne 10. července 2015, č. j. 55 C 148/2013-37, jímž Městský soud v Brně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 972 Kč s úrokem z prodlení ve výši 74,56 Kč a uhradit jí náklady řízení ve výši 4 272 Kč, neboť napadeným rozsudkem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 10 000 Kč. Odvolací soud současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná podáním datovaným dnem 13. listopadu 2015, adresovaným Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně, v němž výslovně uvádí, že „se odvolává proti usnesení 15 Co 298/2015-44“, brojí proti povinnosti hradit náklady právního zastoupení žalobkyně a domáhá se, aby soud napadené usnesení zrušil.
Na usnesení Městského soudu v Brně ze dne 25. listopadu 2015, č. j. 55 C 148/2013-51, doručené postupem podle §50 odst. 1 o. s. ř. dne 2. prosince 2015, jímž byla vyzvána k upřesnění svého podání z 13. listopadu 2015 v tom směru, zda jím mínila podat dovolání ve smyslu §236 o. s. ř. nebo zda měla skutečně v úmyslu podat odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, žalovaná ve stanovené lhůtě nereagovala a neučinila tak ani později.
S přihlédnutím k bodu 2 článku II, části první, zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále též jen „o. s. ř.“).
Odvolání je podle §201 o. s. ř. opravným prostředkem, jímž může účastník napadnout (a tím se domoci přezkumu) rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud to zákon nevylučuje. Krajské soudy rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů (§10 odst. 1 o. s. ř.). V obvodu města Brna vykonává působnost okresního soudu Městský soud v Brně ( §9 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb. , o soudech a soudcích).
Rozhodnutí odvolacího soudu lze napadnout, je-li podle zákona přípustné, dovoláním (§236 odst. 1 o. s. ř.). Soudem příslušným k rozhodování o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích je Nejvyšší soud (§10a o. s. ř.).
Odvolání tak není opravným prostředkem, který by bylo možno podat proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího (srov. §201 a §10 odst. 2 o. s. ř.). Tomu koresponduje i skutečnost, že Nejvyšší soud, ve shodě s tím, jak soustavu soudů vymezuje Ústava (její článek 91), může být jen soudem prvního stupně nebo soudem dovolacím (srov. §9 odst. 5 a §10a o. s. ř.) a že funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu občanský soud řád neupravuje.
Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. §104 odst. 1 věta první o. s. ř.). Řízení o odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu zastaví Nejvyšší soud jako vrcholný článek soustavy obecných soudů a jako soud, který je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 7, ročník 2001, pod číslem 85, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 433/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 7, ročník 2002, pod číslem 139). Uvedené judikatorní závěry obstojí i po účinnosti novely občanského soudního řádu provedené zákonem č. 404/2012 Sb. od 1. ledna 2013, neboť právní úprava §10a a §236 o. s. ř. z hlediska vymezení mimořádných opravných prostředků, o nichž Nejvyšší soud rozhoduje, nedoznala změny.
Nejvyšší soud proto řízení o „odvolání,“ které shora uvedenou vadou trpí, podle §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že žalovaná by nebyla úspěšná ani tehdy, podala-li by proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení dovolání, neboť by muselo být odmítnuto jako nepřípustné s ohledem na ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. (podle něhož dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v §120 odst. 2), a na závěry přijaté v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněném pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle nichž peněžité plnění přiznané výrokem o nákladech řízení nelze označit pro účely posouzení přípustnosti dovolání za plnění ze vztahu ze spotřebitelské smlouvy, z pracovněprávního vztahu nebo z věci uvedené v §120 odst. 2 o. s. ř.
O náhradě nákladů řízení o „odvolání“ žalované Nejvyšší soud rozhodl podle §151 odst. 1, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první o. s. ř.; žalobkyni, která by měla právo na náhradu nákladů v tomto řízení vynaložených, podle obsahu spisu takové náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. února 2016
JUDr. Pavel P ř í h o d a
předseda senátu