ECLI:CZ:NS:2016:32.CDO.3347.2015.1
sp. zn. 32 Cdo 3347/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně KRUK S. A. , se sídlem Wolowska 8, Wroclaw, Polská republika, registrační číslo 0000240829, zastoupené Mgr. Karlem Volfem, advokátem se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty 3163/28, proti žalovanému J. K. , zastoupenému Mgr. Evou Kubartovou, advokátkou se sídlem ve Vyškově, Nádražní 4/3, o zaplacení částky 491 770 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 18 C 33/2014, o dovolání žalovaného proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 19. března 2015, č. j. 18 C 33/2014-116, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. května 2015, č. j. 93 Co 81/2015-134, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 19. března 2015, č. j. 18 C 33/2014-116, se zastavuje .
II. Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. května 2015, č. j. 93 Co 81/2015-134, se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. května 2015, č. j. 93 Co 81/2015-134, potvrdil usnesení ze dne 19. března 2015, č. j. 18 C 33/2014-116, kterým Obvodní soud pro Prahu 5 nepřiznal žalovanému osvobození od soudních poplatků za odvolání podané proti rozsudku téhož soudu ze dne 16. září 2014, č. j. 18 C 33/2014-89.
Proti usnesení odvolacího soudu a výslovně též proti usnesení soudu prvního stupně podal žalovaný dovolání, maje za to, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a aby zrušil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. června 2015, č. j. 18 C 33/2014-140, jímž byl vyzván k úhradě soudního poplatku za odvolání.
Vzhledem k datu vydání usnesení odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“) ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval dovoláním proti rozhodnutí soudu prvního stupně.
Dovolání je podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu.
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí soudu prvního stupně nelze úspěšně napadnout dovoláním. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení §201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Protože nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti usnesení soudu prvního stupně zastavil podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. (shodně srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Přípustnost dovolání není způsobilá založit otázka „zda soud rozhodující o osvobození od soudních poplatků z důvodu, že účastník, který je nemajetný a má právní zastoupení, nesplnil zákonné předpoklady pro osvobození od soudních poplatků“ a dále otázka „zda, i když vykonává bezplatně funkci jednatele obchodní společnosti, je vyloučen z podmínek pro osvobození od soudních poplatků“, které podle názoru dovolatele dosud nebyly dovolacím soudem vyřešeny, neboť na řešení těchto otázek rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Dovolatel pomíjí, že podle dikce ustanovení §237 o. s. ř. je jedním z předpokladů přípustnosti dovolání skutečnost, že na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí závisí, tedy že odvolacím soudem vyřešená právní otázka je pro jeho rozhodnutí určující (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, které je, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, veřejnosti k dispozici na jeho webových stránkách, v němž Nejvyšší soud zdůraznil, že dovolání není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí). Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že žalovaný věrohodným způsobem neprokázal své majetkové poměry, když na straně jedné tvrdí absenci jakéhokoliv příjmu a na straně druhé, že hradí měsíčně na zdravotní pojištění 1 242 Kč. Jediný žalovaným uvedený údaj o výdaji nijak neodpovídá tvrzení, že je zcela nemajetný a bez příjmu, a není ani zřejmé, z jakých zdrojů hradí tento výdaj a jaké zdroje mu coby samostatně žijící osobě slouží ke krytí jeho životních potřeb, včetně bydlení a stravy. Věrohodným způsobem tak neprokázal, že jeho osobní a majetková situace mu neumožňuje splnit platební povinnost vůči státu a že tu jsou objektivní důvody, pro které není zaměstnán a nepobírá žádný příjem. Tento závěr odvolacího soudu dovolatel nezpochybnil.
Naplnění předpokladů přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. spatřuje dovolatel dále v tom, že odvolací soud se odchýlil od judikatury dovolacího soudu, konkrétně od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněného pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 99/2013“), jakož i od usnesení ze dne 20. března 2014, sp. zn. 26 Cdo 3418/2013, a od usnesení ze dne 12. června 2014, sp. zn. 26 Cdo 1594/2014, nezabýval-li se celkovými objektivními skutečnostmi, pro které dovolatel není schopen uhradit soudní poplatek.
V R 99/2013 Nejvyšší soud podrobně rozvedl skutečnosti, k nimž je soud povinen přihlédnout při posouzení žádosti účastníka, ať už fyzické nebo právnické osoby, o osvobození od soudního poplatku. Současně uzavřel, že účastník je povinen soudu věrohodným způsobem prokázat své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti žádosti o osvobození od soudního poplatku. Odvolací soud se závěry vyjádřenými v tomto rozhodnutí řídil, neboť se zabýval žalovaným tvrzenými a doloženými skutečnostmi a dovodil, že žalovaný hodnověrným způsobem neprokázal, že jeho osobní a majetková situace mu neumožňuje splnit platební povinnost vůči státu, že tu jsou objektivní důvody, pro které není zaměstnán a nepobírá žádný příjem.
Odkaz dovolatele na další dvě rozhodnutí Nejvyššího soudu uvedená výše, není přiléhavý, neboť na rozdíl od skutečností zjištěných v těchto dvou jiných věcech, rozhodných pro posouzení důvodnosti žádosti o osvobození od soudního poplatku, odvolací soud nedospěl k závěru o objektivním nedostatku finančních prostředků žalovaného k úhradě soudního poplatku a k tomu, aby své majetkové poměry řádně doložil, byl soudem prvního stupně vyzván, jak vyplývá z obsahu spisu, což neučinil a své celkové majetkové poměry neosvětlil.
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl., když dovolatelem tvrzené předpoklady přípustnosti dovolání dány nejsou.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, protože nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. února 2016
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu