ECLI:CZ:NS:2014:26.CDO.3418.2013.1
sp. zn. 26 Cdo 3418/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., v právní věci žalobce Stavebního bytového družstva Chomutov , se sídlem v Chomutově, Husova 2079/10, IČO 00041955, proti žalovaným 1) Š. A. , a 2) J. A. , oba J., zastoupeným Mgr. Patrikem Bauerem, advokátem se sídlem v Chomutově, Chelčického 97/1, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 27 C 55/2012, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. května 2013, č. j. 14 Co 447/2013-58, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. května 2013, č. j. 14 Co 447/2013-58, usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 29. března 2013, č. j. 27 C 55/2012-41, a usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 18. července 2013, č. j. 27 C 55/2012-77, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Chomutově k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Chomutově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. 2. 2013, č. j. 27 C 55/2012-20, rozhodl, že žalovaní jsou povinni vyklidit byt o velikosti 3 + 1B v 1. podlaží domu v J. a vyklizený jej odevzdat žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků. Rozsudek byl vydán jako rozsudek pro uznání, neboť žalovaní nereagovali na výzvu soudu učiněnou podle §114b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Proti tomuto rozsudku podali žalovaní včasné odvolání a zároveň požádali soud o osvobození od soudního poplatku a ustanovení bezplatného právního zástupce z řad advokátů s odůvodněním, že jejich příjmy se pohybují na hranici životního minima, neboť mají ve své výchově svěřeny dvě nezletilé děti a jejich jediným příjmem je odměna pěstouna ve výši 8.000,- Kč, kterou pobírá druhá žalovaná. První žalovaný není zaměstnán a nemá žádný příjem.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 29. 3. 2013, č. j. 27 C 55/2012-41, žalovaným osvobození od soudního poplatku nepřiznal a jejich žádost o ustanovení bezplatného právního zástupce z řad advokátů zamítl. Dospěl k závěru, že prvý žalovaný nedoložil soudu své osobní a majetkové příjmy věrohodným způsobem a druhá žalovaná má dostatečné příjmy, které neodůvodňují osvobození od soudních poplatků, neboť její příjem - pěstounská odměna 8.000,- Kč měsíčně za péči o nezletilého J. D. - je nad hranicí životního minima stanoveného zákonem č. 110/2006 Sb. Poukázal i na to, že nejde o věc skutkově a právně složitou, která by vyžadovala zastoupení advokátem.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 7. 5. 2013, č. j. 14 Co 447/2013-58, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Ztotožnil se s jeho závěrem, že žalovaní věrohodným způsobem neosvědčili, že jejich majetkové poměry odůvodňují osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů za stavu, kdy druhý žalovaný ve vyplněném tiskopisu pouze uvedl, že není zaměstnán a nemá žádný příjem, ale nedoplnil, zda je veden na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, a nedoložil svůj zdravotní stav. Odvolací soud dodal, že dalším důvodem, pro který nelze žalovaným osvobození od soudního poplatku přiznat, je skutečnost, že podané odvolání proti rozsudku pro uznání je bezúspěšným uplatňováním práva, protože neobsahuje žádný kvalifikovaný důvod zamýšlený v ustanovení §205b o. s. ř., a nemůže mu být vyhověno.
Proti usnesení odvolacího soudu podali oba žalovaní včasné dovolání, které doplnili prostřednictvím svého právního zástupce, jenž jim byl ustanoven usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2013, č. j. 26 Cdo 3418/2013-88.
Jeho přípustnost dovozují z §237 o. s. ř. a uplatňují v něm dovolací důvod ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. Zpochybňují závěr odvolacího soudu, že nesplňují podmínky pro osvobození od soudních poplatků, třebaže jejich příjem je tvořen pouze dávkami sociální péče a pěstounskou odměnou a mají ve společné péči dvě nezletilé děti. Částka 8.000,- Kč nemůže odpovídat potřebám čtyřčlenné rodiny, neboť životní minimum pro takovou rodinu činí 10.250,- Kč. Dále namítají, že závěr odvolacího soudu, že v případě žalovaných se jedná o bezúspěšné uplatňování práva, je přinejmenším předčasný. Napadené usnesení je pak podle dovolatelů diskriminační z důvodu jejich majetkové situace a představuje pro ně citelný zásah do ústavně zaručených práv, a to zejména práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení se zásadou rovnosti účastníků v přístupu k právu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. – dále opět jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání je ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na posouzení otázky procesního práva, konkrétně na posouzení podmínek pro přiznání osvobození od soudních poplatků ve smyslu §138 o. s. ř., při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a je i důvodné.
Podle ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Občanský soudní řád dává skrze institut osvobození od soudních poplatků účastníkovi možnost domáhat se svého práva před soudem i přes jeho nepříznivou majetkovou situaci; takový postup podporuje i zásadu rovnosti účastníků, jež vyplývá z čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Účelem právního institutu osvobození od soudních poplatků je zajistit navrhovateli přístup k soudu a s ním spjatou ochranu jeho právům i v podmínkách jeho tíživé materiální a sociální situace. Posouzení naplnění tohoto účelu je ale vázáno na konkrétní věc a konkrétní uplatňované právo, a nikoli ve vazbě na jiné jím uplatňované nároky (nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2009, sp. zn. IV. ÚS 2856/08).
Nejvyšší soud v době po vydání dovoláním napadeného rozhodnutí ve svém rozhodnutí ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, s odkazem na komentářovou literaturu (srov. např. Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 953) vyložil, že účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Zdůraznil, že při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti. Rovněž v usnesení ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, Nejvyšší soud dovodil, že objektivní nedostatek finančních prostředků fyzické či právnické osoby se nesmí stát (pro účastníka řízení) překážkou přístupu k soudu. Nezbytnost verifikace majetkových a osobních poměrů (z hlediska zdravotního stavu, věku či sociálního postavení) účastníka řízení (fyzické osoby) při rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků, byla Nejvyšším soudem zdůrazněna i v jeho předchozí judikatuře (srov. např. usnesení ze dne 19. 6. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007).
V posuzovaném případě odvolací soud při své úvaze, zda poměry žalovaných odůvodňují (byť částečně) přiznání osvobození od soudních poplatků, nepřihlédl - v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu - ke všem relevantním hlediskům. Pouze obecně (stejně jako soud prvního stupně) konstatoval, že žalovaná má měsíční příjem 8.000,- Kč jako odměnu za pěstounskou péči o nezletilého J. D. a že žalovaný dostatečně nedoložil své majetkové, osobní a výdělkové poměry, když jako nezaměstnaný neuvedl, zda je či není veden na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, a nedoložil svůj nepříznivý zdravotní stav, aniž jej ovšem k předložení takových dokladů vyzval (žalovanými předložený vzor O. s. ř. č. 60 upozorňuje pouze na povinnost předložit potvrzení zaměstnavatele k bodům III. a IV., má-li žadatel příslušné příjmy, a přílohy k bodům V. až VIII.), případně si sám dostupné údaje zjistil. Odvolací soud se nijak nevypořádal ani se skutečností, že žalovaní mají ve společné péči dvě nezletilé děti a jsou nemajetní. Jen z toho, že příjem žadatele o osvobození od soudního poplatku přesahuje životní minimum, nelze učinit závěr, že nesplňuje podmínky pro osvobození od soudního poplatku podle §138 odst. 1 o. s. ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu je dále založeno na závěru, že odvolání žalovaných proti rozsudku pro uznání je bezúspěšným uplatňováním práva. Tento závěr se však jeví jako předčasný, neboť v odvolacím řízení mohou být relevantní odvolací důvody ještě doplněny.
Jelikož se odvolací soud při rozhodování o přiznání osvobození od soudních poplatků podle ustanovení §138 o. s. ř. řádně nezabýval celkovými individuálními poměry žalovaných a jeho závěr, že jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, není správný, dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Protože na zrušeném usnesení odvolacího soudu ze dne 7. 5. 2013, č. j. 14 Co 447/2013-58, a zrušeném usnesení soudu prvního stupně ze dne 29. 3. 2013, č. j. 27 C 55/2012-41, je závislé usnesení soudu prvního stupně ze dne 18. 7. 2013, č. j. 27 C 55/2012-77, zrušil dovolací soud podle §243e odst. 2 věta třetí o. s. ř. i toto rozhodnutí.
Odvolací soud (soud prvního stupně) je vázán právním názorem dovolacího soudu (§243g odst. 1 věta první o. s. ř. ve spojení s §226 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. března 2014
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu