ECLI:CZ:NS:2016:32.CDO.4640.2015.1
sp. zn. 32 Cdo 4640/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně Komerční banky, a. s. , se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33/969, identifikační číslo osoby 45317054, proti žalovaným 1) J. F. Z. , a 2) M. P. , zastoupenému Mgr. Janem Rottou, advokátem se sídlem v Praze 2, Americká 177/35, o zaplacení částky 2 348 904,85 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 4 C 74/2014, o dovolání žalovaného 2) proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 4. 2015, č. j. 64 Co 163/2015-115, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 7. 1. 2015, č. j. 4 C 74/2014-103, kterým Okresní soud v Klatovech přiznal žalovanému 2) osvobození od soudních poplatků ve výši 3/4.
Odvolací soud uzavřel, že rozpor mezi daňovým přiznáním žalovaného 2) za rok 2013 a jeho výrokem (při jednání před soudem prvního stupně konaném 3. 9. 2014), podle něhož dosahuje výdělku 30 000 Kč měsíčně, žalovaného 2) „znevěrohodňuje“. Nelze proto učinit závěr, že žalovaný 2) osvědčil své majetkové poměry. Nadto žalovaný 2) nepečuje o nezletilé děti, není starý ani handicapovaný, nejsou tu tedy důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu ustanovení §138 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a proto osvobození od placení soudních poplatků v rozsahu 3/4, přiznané žalovanému 2) soudem prvního stupně, lze považovat za benevolentní.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný 2) dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 o. s. ř., a namítá, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena. Navrhuje, aby Nejvyšší soud změnil napadené rozhodnutí a přiznal mu osvobození od soudních poplatků v celém rozsahu.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh) [odstavec 2]. Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odstavec 3).
Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř. (jako v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1705/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, a ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1891/2013, jež jsou veřejnosti dostupná, stejně jako další zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách).
Dovolatel, ač zastoupen advokátem, tomuto požadavku nedostál, neboť přípustnost dovolání spatřuje v řešení otázky, která podle jeho názoru v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, totiž v posouzení toho, zda je „správné a zákonné“, když soud v rámci řízení o osvobození od soudních poplatků sice z předložených podkladů zjistí, že žadatel je téměř bez prostředků, a přesto žadatele od soudních poplatků neosvobodí v celém rozsahu, protože žadatel na ústním jednání zcela nepodloženě a bez řádného spočítání svých čistých příjmů a kontroly příslušných dokladů soudu sdělil, že dosahuje výdělku přibližně 30 000 Kč měsíčně.
Otázka, kterou dovolatel vymezuje jako dosud neřešenou, není ve skutečnosti otázkou právní, ale otázkou správnosti skutkového stavu zjištěného soudy nižších stupňů. Argumentace vycházející z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení žádosti o osvobození od soudních poplatků odvolací soud, není zpochybněním právního posouzení věci. Skutkový stav zjištěný soudy nižších stupňů v dovolacím řízení zpochybnit nelze a dovolací soud z něj vychází. Námitky směřující proti skutkovým závěrům nemohou tudíž přivodit ani závěr o přípustnosti dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4/2014, usnesení ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 33 Cdo 843/2014, ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1327/2014, ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. 29 Cdo 12/2015, a ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. 33 Cdo 1189/2015).
Z uvedeného důvodu Nejvyšší soud dovolání žalovaného 2) podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, protože nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. ustanovení §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 3. 2016
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu