ECLI:CZ:NS:2016:32.CDO.5457.2015.1
sp. zn. 32 Cdo 5457/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Lesostavby Třeboň a.s. , se sídlem v Třeboni, Novohradská 226, PSČ 379 01, identifikační číslo osoby 47239328, zastoupené Mgr. Andreou Žatkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Teslova 1125, proti žalované Správě Národního parku Šumava , se sídlem ve Vimperku, 1. máje 260/19, PSČ 385 01, identifikační číslo osoby 00583171, zastoupené JUDr. Ing. Petrem Petržílkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Úvalech, Dvořákova 1624, o zaplacení 1 836 039 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 6 C 217/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 7. 2015, č. j. 22 Co 1110/2015-230, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 19 312 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její zástupkyně Mgr. Andrey Žatkové.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Českých Budějovicích potvrdil rozsudek Okresního soudu v Prachaticích ze dne 16. 2. 2015, č. j. 6 C 217/2014-195, ve věci samé, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 1 836 039 Kč se smluvním úrokem z prodlení (výrok I.), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Žalovaná jako objednatelka uzavřela s žalobkyní jako zhotovitelkou dne 16. 12. 2010 smlouvu, jež je podle svého obsahu smlouvou o dílo podle ustanovení §536 a násl. obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“). Předmětem smlouvy bylo zhotovení stavby „Informační centrum – soví voliéry B. L.“. Účastníci si ve smlouvě (body 5.2 a 5.3) sjednali průběžné hrazení ceny díla a zádržné (pozastávku). Žalobkyně vystavila žalované dvě faktury (č. 3336 a 3000) a následně žalovanou požádala o uvolnění pozastávek. Žalovaná však žalobkyni neuhradila ničeho ani na předmětné faktury ani na zádržné. Z důkazů provedených soudem prvního stupně podle odvolacího soudu vyplynulo, že dílo bylo žalobkyní řádně provedeno a dne 18. 10. 2012 protokolárně předáno žalované. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně splnila svůj závazek provést dílo podle shora uvedené smlouvy a rovněž že splnila ve smlouvě sjednané podmínky pro fakturaci provedených prací a vydání zádržného.
Odvolací soud dále uvedl, že listinu podepsanou účastníky dne 20. 7. 2012 (nazvanou „Obchodní podmínky – smlouva o dílo – dodatek č. 5“) posoudil podle jejího obsahu jako samostatnou, na smlouvě o dílo ze dne 16. 12. 2010 nezávislou smlouvu o dílo. Podle odvolacího soudu nelze z této listiny dovodit, že by se jí měnilo ujednání účastníků ve smlouvě o dílo ze dne 16. 12. 2010 o výši ceny díla a způsobu jejího placení, ani že by došlo ke zrušení závazků žalované ze smlouvy o dílo uzavřené dne 16. 12. 2010.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání.
Dovolatelka má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, které spatřuje v tom, že odvolací soud posoudil listinu nazvanou „Obchodní podmínky – smlouva o dílo – dodatek č. 5“ jako samostatnou a na smlouvě o dílo ze dne 16. 12. 2010 nezávislou smlouvu o dílo se samostatným plněním.
Dovolatelka namítla, že tato listina nemůže představovat samostatnou smlouvu o dílo. Jednalo se pouze o dodatek ke smlouvě o dílo uzavřené dne 16. 12. 2010, jímž byly sjednány toliko sanační práce na samostatném díle dojednaném právě smlouvou o dílo ze dne 16. 12. 2010. Tyto sanační práce je proto třeba pokládat za součást plnění podle shora uvedené smlouvy. To vyplývá nejen z formulace základního ujednání předmětného dodatku, nýbrž i z okolností, za kterých byl tento dodatek sjednán. Podle dovolatelky byla tímto dodatkem nahrazena veškerá ujednání citované smlouvy o dílo, která byla ke dni uzavření tohoto dodatku mezi stranami sporná, a jedná se tedy spíše o dohodu o narovnání.
Žalobkyně se ve vyjádření k dovolání ztotožnila s právními i skutkovými závěry odvolacího soudu a navrhla, aby dovolání žalované bylo odmítnuto, případně zamítnuto.
Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – podle občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolání trpí vadou, neboť dovolatelka v dovolání oproti požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ustanovení §237 o. s. ř.).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Pouhý odkaz na §237 o. s. ř. a jeho citace není postačující, a to již proto, že v tomto zákonném ustanovení jsou uvedeny celkem čtyři rozdílné předpoklady přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, jež je veřejnosti k dispozici in www.nsoud.cz ), přičemž z obsahu dovolání musí být patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tomuto požadavku však dovolatelka nedostála, neboť v souvislosti s přípustností dovolání neuvedla ničeho.
Vytýkaný nedostatek dovolání nelze odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), již uplynula (srov. §57 odst. 2 větu první o. s. ř.). Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v části, v níž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé, podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř., odmítl pro vady.
Dovolatelka napadla rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy i jeho výrok o nákladech řízení.
Směřovalo-li dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení, dovolání i v této části trpí vadou, neboť dovolatelka v něm oproti požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §237 o. s. ř.) a nesprávnost rozhodnutí. K výroku o nákladech řízení chybí v dovolání jakákoli argumentace. Tento nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), dovolatelce uplynula. Jde přitom o vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání v části, v níž dovolatelka nesouhlasí s rozhodnutím odvolacího soudu o nákladech řízení. Nejvyšší soud proto dovolání i v této části podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl pro vady.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 3. 5. 2016
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu