Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13.06.2016, sp. zn. 32 Cdo 577/2016 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2016:32.CDO.577.2016.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2016:32.CDO.577.2016.1
sp. zn. 32 Cdo 577/2016 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Textile Washing Company k.s. , se sídlem v Kralovicích, Žatecká 864, identifikační číslo osoby 61170950, zastoupené JUDr. Zbyňkem Holým, advokátem se sídlem v Plzni, Malá 43/6, proti žalované MISTR KV s.r.o. , se sídlem v Karlových Varech, Moravská 2088/1A, PSČ 360 01, identifikační číslo osoby 28056396, zastoupené Mgr. Michalem Burešem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Bělehradská 1042/14, o zaplacení 125 974 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 16 C 4/2015, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 10. 2015, č. j. 25 Co 354/2015-50, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Plzni v záhlaví označeným usnesením změnil rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 19. 8. 2015, č. j. 16 C 4/2015-40, v napadeném výroku ukládajícím žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 48 660 Kč tak, že žádné z účastnic nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok I.), a dále rozhodl tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná byla ve věci plně úspěšná, jestliže soud prvního stupně po zastavení řízení ohledně jistiny (v návaznosti na zpětvzetí žaloby pro zaplacení jistiny v průběhu řízení) zamítl žalobu ohledně požadovaného příslušenství pohledávky (smluvního úroku z prodlení), které představovalo ve svém vyčíslení částku 457 222 Kč. Důvodem zamítavého rozhodnutí soudu prvního stupně byla jeho úvaha o nepřiměřenosti uplatněného nároku, když soud prvního stupně přirovnal požadovaný denní smluvní úrok ve výši 0,9 % ke smluvní pokutě a dovodil, že smluvní pokuta je nepřiměřeně vysoká a tedy ujednání o smluvní pokutě je neplatné. Přestože úrok z prodlení je jiným nárokem než smluvní pokuta a rozhodnutí v zamítavé části nabylo právní moci, odvolací soud poukázal na to, že v souzené věci šlo o vztah mezi podnikateli při podnikatelské činnosti a že smluvní pokutu (pokud by o ni šlo) by bylo třeba posuzovat podle obchodního zákoníku, podle něhož nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta není neplatná, ale je důvod pro její moderaci. Podle odvolacího soudu byla tak ve sporu částečně úspěšná žalobkyně a částečně úspěšná žalovaná, když o úspěchu žalobkyně (v části zamítnutí požadavku na příslušenství pohledávky) záviselo rozhodnutí na úvaze soudu a na místě bylo zvážit aplikaci §142 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jeno. s. ř.“). Podle odvolacího soudu nelze pominout morální aspekt věci, když žalobkyně vedla řízení pro úhradu pohledávky za nezaplacení ceny poskytnuté služby, její žaloba byla z procesního hlediska zcela důvodná, žalovaná uhradila žalobní pohledávku v průběhu řízení a bylo by i nepřiměřenou tvrdostí zavázat ji (byť částečně, jak učinil soud prvního stupně) k náhradě nákladů řízení z důvodu nevymožení příslušenství pohledávky. Odvolací soud proto za aplikace §150 o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadené části tak, že žádné z účastnic právo na náhradu nákladů nepřiznal. Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním. Jeho opodstatněnost opírá o ustanovení §241 o. s. ř., neboť se domnívá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle dovolatelky jí odvolací soud svým rozhodnutím neposkytl zadostiučinění, jestliže nezměnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že by jí vůči žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Dovolatelka se dovolává zásady obecné spravedlnosti, když tvrdí, že i přes zamítnutí požadovaného smluvního úroku z prodlení pro jeho nepřiměřenost ve výši 0,9 % denně (s čímž nesouhlasí, byť názor soudu prvního stupně respektuje) měl soud při rozhodování o nákladech řízení přihlédnout k platební morálce žalované, která zaplatila žalovanou jistinu nikoli zanedbatelné výše až v průběhu soudního řízení. Přiznáním práva na náhradu nákladů řízení měl soud podle dovolatelky možnost jí alespoň částečně vykompenzovat nemalé náklady, které musela vynaložit k uplatnění a bránění svého práva v důsledku pochybení žalované. Zastává názor, že byla v řízení nepochybně zcela úspěšná, neboť při rozhodování o nákladech řízení (při hodnocení úspěchu v celé věci) nelze přihlížet k jejímu neúspěchu ohledně příslušenství, které (na rozdíl například od smluvní pokuty) není samostatným předmětem řízení. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud změnil rozhodnutí odvolacího soudu a přiznal jí právo na náhradu nákladů před soudem prvního i druhého stupně, přičemž rovněž žádá o přiznání nákladů řízení před soudem dovolacím. Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu by v obecné rovině přicházela v úvahu podle §237 o. s. ř., podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Z ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, jež je veřejnosti k dispozici in www.nsoud.cz ), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. shodně například usnesení ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tomuto požadavku na vymezení přípustnosti dovolání však dovolatelka nedostála. Dovolatelka sice poměrně obsáhle podrobuje kritice rozhodnutí odvolacího soudu, pokud jí právo na náhradu nákladů řízení vůči žalované nepřiznal, nicméně žádnou právní otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí a na kterou se vztahují kritéria přípustnosti dovolání stanovená v §237 o. s. ř., nevymezuje. Vytýkaný nedostatek dovolání nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), dovolatelce uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání. S ohledem na závěr o nedostatku vymezení přípustnosti dovolání nebylo nutné pro rozhodnutí dovolacího soudu zjišťovat, jakou konkrétní výši náhrady nákladů odvolacího řízení odvolací soud žalobkyni odepřel, když sama dovolatelka se v řízení domáhala náhrady nákladů za řízení před soudem prvního stupně ve výši 82 057,20 Kč a žádnou konkrétní výši požadované náhrady nákladů odvolacího řízení (v rámci odvolacího ani dovolacího řízení) nevyčíslila. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl dovolání pro vady (srov. §243c odst. 1 o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 13. června 2016 JUDr. Miroslav G a l l u s předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/13/2016
Spisová značka:32 Cdo 577/2016
ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:32.CDO.577.2016.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolání
Dotčené předpisy:§241a odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013
Kategorie rozhodnutí:E
Zveřejněno na webu:08/05/2016
Podána ústavní stížnost sp. zn. I.ÚS 2792/16
Staženo pro jurilogie.cz:2022-03-13