ECLI:CZ:NS:2016:32.CDO.800.2016.1
sp. zn. 32 Cdo 800/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Raiffeisen stavební spořitelna a.s. , se sídlem v Praze 3, Koněvova 2747/99, identifikační číslo osoby 49241257, zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti žalovaným 1) T. M. , zastoupenému JUDr. Jiřím Slezákem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Ulrichovo náměstí 737/3 a 2) K. K. , o zaplacení 115 081,03 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 10 C 341/2013, o dovolání žalovaného 1) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 4. 2015, č. j. 47 Co 312/2014-236, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7 308 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce Mgr. Marka Lošana.
Odůvodnění:
Okresní soud v Náchodě rozsudkem ze dne 12. 2. 2014, č. j. 10 C 341/2013-98, uložil žalovaným zaplatit žalobkyni 115 081,03 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 527,78 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 12,44 Kč, s 8,05% úrokem z prodlení p. a. z částky 113 225,03 Kč od 14. 8. 2013 do zaplacení s tím, že splněním povinnosti jedním ze žalovaných zaniká v rozsahu poskytnutého plnění povinnost druhého žalovaného (bod I. výroku). Dále rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).
K odvolání obou žalovaných Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví označeným rozsudkem zrušil rozsudek soudu prvního stupně v části o zaplacení jistiny a poplatků ve výši 659,04 Kč, kapitalizovaného úroku 652,52 Kč a úroku z prodlení 12,44 Kč, a řízení v této části zastavil (výrok I.). Dále ho potvrdil v části prvního bodu výroku, ve které bylo žalovaným uloženo zaplatit žalobkyni 114 421,99 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 697,26 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 113 225,03 Kč od 14. 8. 2013 do 29. 1. 2015 a z částky 112 895,51 Kč od 30. 1. 2015 do zaplacení s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu poskytnutého plnění povinnost druhého žalovaného a naopak. Ve zbývající části prvního bodu výroku, ve které bylo žalovaným uloženo zaplatit kapitalizovaný úrok ve výši 178 Kč, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu (výrok II.). Odvolací soud dále rozhodl o povinnosti obou žalovaných nahradit žalobkyni náklady za řízení před soudy obou stupňů, a to rovným dílem (výroky III. a IV.).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný 1) dovoláním. Jeho přípustnost spatřuje ve smyslu ustanovení §237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) zejména v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného, resp. procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že nijak procesně nereagoval na jím označené (další) dílčí platby, jimiž opakovaně částečně plnil v průběhu odvolacího řízení na žalovanou pohledávku, a kdy v důsledku toho očekával, že odvolací soud na základě úkonu žalobkyně řízení v rozsahu zaplacených částek zastaví, eventuálně změní rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítne. Napadené rozhodnutí označuje i za nepřezkoumatelné, neboť z jeho odůvodnění není nijak zřejmé, v jakém rozsahu (včetně rozúčtování na jistinu, úrok, kapitalizovaný úrok) byla žaloba na základě poskytnutých plateb zamítnuta, popřípadě zda se tak vůbec stalo. Kromě toho se dovolatel domnívá, že se odvolací soud dopustil i dalších závažných procesních pochybení, na která poukazuje.
Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že se rozsudek soudu prvního stupně v části o zaplacení jistiny a poplatků, kapitalizovaného úroku a úroku z prodlení zrušuje co do částek zaplacených žalovaným 1) v průběhu odvolacího řízení a že se v této části řízení zastavuje, popř. aby dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání žalobkyně navrhuje dovolání odmítnout pro nepřípustnost, neboť podle jejího názoru se odvolací soud nijak nedopustil tvrzeného odchýlení se od rozhodovací praxe, jestliže řízení částečně zastavil jen co do plateb žalovaného 1), sdělených odvolacímu soudu žalobkyní, a neučinil tak ohledně dalších zbylých plateb, které jí nebyly prokazatelně známy, příp. navrhuje dovolání zamítnout pro nedůvodnost, jelikož se všemi námitkami se již vypořádal odvolací soud. Současně žádá o přiznání nároku na náklady dovolacího řízení.
Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §242 odst. 1 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden.
Uvedením údaje o tom, v jakém rozsahu dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vymezena kvantitativní stránka přezkumné činnosti dovolacího soudu. Dovolatel v rámci svého dispozitivního oprávnění stanoví pro soud závazným způsobem meze, v jejichž rámci požaduje přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu, především tím, že označí jeden nebo některé z více výroků v rozhodnutí obsažených. Není-li proto v dovolání uvedeno, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, nebyl v takovém případě vymezen obsah přezkumné činnosti odvolacího soudu po stránce kvantitativní.
Podle ustanovení §241b odst. 3 věty první o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání.
Nejvyšší soud již opakovaně ve svých rozhodnutích (srov. například usnesení ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002 uveřejněné pod číslem 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) dovodil, že dovolání, které nebylo v propadné (prekluzivní) lhůtě (jak ji vymezuje §240 o. s. ř.) podle ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. doplněno o údaj o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, bude dovolacím soudem odmítnuto.
Od tohoto závěru nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci. Z dovolání se podává, že dovolatel v něm nevymezil rozsah, ve kterém rozhodnutí odvolacího soudu napadá. Rozsah, v němž dovolatel napadl rozsudek odvolacího soudu, nebylo možné dovodit ani z dalšího obsahu dovolání včetně dovolacího návrhu, přičemž zákonná dvouměsíční lhůta stanovená v §241b odst. 3 o. s. ř. k případnému doplnění dovolání dovolateli marně uplynula. Tímto marným uplynutím lhůty se vada dovolání spočívající v neuvedení rozsahu napadeného rozsudku stala neodstranitelnou a dovolání žalovaného 1) trpí vadou, která brání dalšímu pokračování dovolacího řízení.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. pro vady odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 6. 6. 2016
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu