ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.1740.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 1740/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně I. Z. , zastoupené Mgr. Janem Hejdukem, advokátem se sídlem Praha 1, Havlíčkova 1680/13, proti žalovaným 1) K. V. a 2) J. M. , zastoupeným JUDr. Marcelem Marčišinem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Gočárova třída 1013/27, o 200.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 216 C 8/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, ze dne 3. 12. 2015, č. j. 20 Co 400/2015-144, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení 17.981 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Marcela Marčišina, advokáta se sídlem Hradec Králové, Gočárova třída 1013/27.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jičíně rozsudkem ze dne 12. 6. 2015, č. j. 216 C 8/2014-106, uložil žalovaným povinnost zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku společně a nerozdílně žalobkyni a žalobci J. Z. 200.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z této částky od 18. 6. 2011 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 200.000 Kč za období od 31. 5. 2011 do 17. 6. 2011 (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 3. 12. 2015, č. j. 20 Co 400/2015-144, rozsudek soudu prvního stupně, vyjma odvoláním nenapadeného výroku II., změnil tak, že žalobu o zaplacení 200.000 Kč s příslušenstvím zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání.
Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až §238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Námitky žalobkyně uplatněné v dovolání nesměřují primárně proti právnímu posouzení věci, nýbrž vytýkají nesprávnost a neúplnost skutkových zjištění, na nichž je založen právní závěr, že povinnost žalovaných zaplatit kupní cenu ve výši 1.700.000 Kč (včetně její části ve výši 200.000 Kč) zanikla splněním. Dovolací soud ustáleně judikuje, že zjišťuje-li soud z obsahu smlouvy, a to i pomocí výkladu projevu vůle ve smyslu §35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srovnej §3028 zákona č. 89/2012 Sb.; dále jen „obč. zák.“), co bylo jejími účastníky ujednáno (tj. co bylo obsahem smluvních ujednání účastníků vyjádřených ve smlouvě – k čemu směřovala jejich vůle), dospívá ke skutkovým zjištěním (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2000, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 2002, pod č. 46). O aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (tedy o právní posouzení) jde teprve tehdy, dovozuje-li z právního úkonu konkrétní práva a povinnosti účastníků právního vztahu. V posuzovaném případě odvolací soud založil právní posouzení věci na skutkovém zjištění, že žalovaní bezezbytku splnili povinnost zaplatit žalobcům sjednanou kupní cenu za kupní smlouvou převáděné nemovitosti, přičemž její část ve výši 200.000 Kč předali žalobcům v hotovosti. Potvrzení žalobců, že od žalovaných tuto část kupní ceny převzali, je obsaženo přímo v kupní smlouvě a odvolací soud uzavřel, že pravdivost potvrzení nebyla vyvrácena žádným z provedených důkazů. Žalobkyně pomíjí, že skutková zjištění nelze v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při právním posouzení věci odvolací soud. Skutkového charakteru jsou také výhrady vůči zjištění, že žalobci splnili veškeré povinnosti vyplývající z kupní smlouvy, na něž bylo vázáno zaplacení kupní ceny, ani že žalobci nevyzývali žalované téměř po dobu tří let k úhradě části kupní ceny.
Žalobkyní nastolená otázka neplatnosti kupní smlouvy pro neurčitost ujednání o splatnosti části kupní ceny, kterou měl odvolací soud vyřešit v rozporu s citovanou judikaturou dovolacího soudu, není způsobilá založit přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. Žalobkyně sice argumentuje neplatností ujednání obsaženého pod bodem II. kupní smlouvy pro jeho rozpornost, ve skutečnosti však zpochybňuje skutkové zjištění odvolacího soudu, že žalovaní část kupní ceny zaplatili.
Dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. nevystihuje ani námitka, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný v důsledku jeho nedostatečného odůvodnění. K vadě řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží pouze v případě, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); tak tomu ovšem v dané věci není.
Žalobkyně sice výslovně v dovolání avizuje, že jím napadá rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, ve vztahu k nákladovému výroku však žádné námitky nevznáší.
Nejvyšší soud nepřípustné dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co ji ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 26. května 2016
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu