ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.2125.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 2125/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Krbkem ve věci žalobkyně STRONG STRIKE, a.s. , se sídlem v Praze 4, Nusle, Na Strži 1702/65 (identifikační číslo 269 76 684), zastoupené JUDr. Danou Kořínkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 8, Sokolovská 47/73, proti žalované PLECANORE s.r.o. v likvidaci , se sídlem v Praze 1, Nové Město, Biskupský dvůr 2095/8, zastoupené JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Českobratrská 1403/2, o 6.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 19 C 90/2014, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2016, č. j. 35 Co 40/2016-171, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Dovolání, kterým žalovaná napadla v záhlaví uvedené rozhodnutí, jímž Městský soud v Praze potvrdil usnesení ze dne 22. 10. 2015, č.j. 19 C 90/2014-152, kterým jí Obvodní soud pro Prahu 1 nepřiznal osvobození od soudních poplatků, neobsahuje způsobilé vymezení toho, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 /srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb./, dále jen „o.s.ř.“), a ani vymezení důvodu dovolání (§241a odst. 1, 3 o.s.ř.); o tyto obligatorní náležitosti již dovolání nemůže být doplněno (§241b odst. 3, věta první, o.s.ř.) a v dovolacím řízení pro tyto (kvalifikované) vady nelze pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o.s.ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam taxativně vyjmenovaných hledisek považuje za splněné. Jinak vyjádřeno, z obsahu dovolání musí být patrné, zda jde (má jít) o některý ze čtyř v úvahu přicházejících případů, kdy napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013, ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014, ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. 26 Cdo 2326/2013, ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 4575/2014, a ze dne 27. 5. 2014, sp. zn. 23 Cdo 3166/2013). Důvod dovolání, jímž může být jen nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem, se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá jeho nesprávnost (srov. §241a odst. 1, 3 o.s.ř.).
Žalovaná v dovolání sice uvedla, že „rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“ ; o jakou právní otázku jde a od jaké ustálené rozhodovací praxe se odchýlil, nelze z obsahu dovolání dovodit.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 7. 11. 2016
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu