Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21.06.2016, sp. zn. 33 Cdo 2578/2016 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.2578.2016.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.2578.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 2578/2016 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou Moudrou ve věci žalobce Ing. E. M. , zastoupeného JUDr. Miroslavem Zamiškou, advokátem se sídlem Praha 1, Na Příkopě 957/23, proti žalovanému T. S. , zastoupenému Mgr. Pavlem Prázným, advokátem se sídlem Praha 1, Mezibranská 1579/4, o 1.500.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 27 C 379/2013, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2015, č. j. 70 Co 134/2015-121, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 9.014,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Miroslava Zamišky, advokáta se sídlem Praha 1, Na Příkopě 957/23. Odůvodnění: Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 4. 2015, č. j. 70 Co 134/2015-121, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20. 6. 2014, č. j. 27 C 379/2013-76, kterým bylo pro nezaplacení soudního poplatku za odvolání zastaveno řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku ze dne 25. 3. 2014, č. j. 27 C 379/2013-64, a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež žalobce navrhl pro nepřípustnost odmítnout. V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále jeno. s. ř.“). Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhý odkaz na §237 o. s. ř. či citace textu tohoto ustanovení. V posuzované věci žalovaný v dovolání odkazuje na §237 o. s. ř., jehož znění cituje, avšak nekonkretizuje (posuzováno podle obsahu dovolání), kterou z podmínek zde uvedených považuje za splněnou. Má-li žalovaný za to, že „pokud napadené rozhodnutí řeší danou právní otázku v rozporu s procesním právem, má vždy po právní stránce zásadní význam. Tím je dána přípustnost tohoto dovolání podle §237 o. s. ř.“, pak pomíjí, že Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 29 ICdo 43/2013, vyjádřil právní názor, že „z hlediska způsobilosti založit přípustnost dovolání je právně bezvýznamné dovolací tvrzení, že dovoláním napadený rozsudek má po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. není od 1. ledna 2013 budována na kriteriu „zásadní právní významnosti“ napadeného rozhodnutí.“ Žalovaný navíc v dovolání ani nenapadá žádný z právních závěrů, na nichž je napadené usnesení odvolacího soudu založeno. Jeho námitky se vztahují k předcházejícímu řízení, jež vyústilo v rozhodnutí o věci samé (nedostatky v doručování, resp. námitky týkající se pravosti smlouvy o půjčce). Jelikož žalovaný nedostál požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.), neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013, ze dne 31. 10. 2013, sen. zn. 29 NSČR 92/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jež obstálo i v ústavní rovině; Ústavní soud ústavní stížnost proti němu podanou usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, odmítl). Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). V Brně dne 21. června 2016 JUDr. Blanka Moudrá předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/21/2016
Spisová značka:33 Cdo 2578/2016
ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.2578.2016.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§243c odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013
Kategorie rozhodnutí:E
Zveřejněno na webu:08/23/2016
Podána ústavní stížnost sp. zn. I.ÚS 2857/16
Staženo pro jurilogie.cz:2022-03-13