ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.3927.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 3927/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Ing. J. K. , zastoupeného Mgr. Tiborem Stano, advokátem se sídlem Tábor, Husovo nám. 529/6, proti žalovanému M. H. , zastoupenému Mgr. Jindřichem Lvem, advokátem se sídlem Praha 10, Murmanská 1475/4, o 311.200 Kč s příslušenstvím oproti vydání automobilu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 26 C 412/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2015, č. j. 15 Co 435/2014-100, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9.880 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Tibora Stano, advokáta se sídlem Tábor, Husovo nám. 529/6.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 27. 5. 2014, č. j. 26 C 412/2013-69, uložil žalovanému zaplatit žalobci a D. K. do tří dnů od právní moci rozsudku 311.200 Kč s 7,75 % úroky z prodlení p. a. od 22. 7. 2012 do zaplacení oproti vydání osobního automobilu typ Porsche Boxster S Cabrio, rok výroby 2005, VIN: WPOZZZ98Z5U721166 (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu (výrok II. až IV.).
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 1. 2015, č. j. 15 Co 435/2014-100, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že ve vztahu mezi D. K. a žalovaným se žaloba zamítá, jinak jej v tomto výroku potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu před soudy obou stupňů (výroky II. až V.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které není přípustné ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.; dále jen „o. s. ř.“).
Žalobce považuje napadený rozsudek, přisuzující mu úroky z prodlení ze žalované částky, za věcně správný. Poukazuje na dopisy, jež adresoval žalovanému dne 29. 6. 2012, 14. 8. 2012 a 3. 12. 2012, v nichž ho vyzýval k vrácení kupní ceny, s tím, že je připraven mu automobil proti vrácení kupní ceny vydat. Dovolání navrhuje zamítnout.
Žalovaný spatřuje přípustnost dovolání v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se řízení končí, závisí jednak na vyřešení otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena (zda kritérium upotřebitelnosti, resp. neupotřebitelnosti věci zakládající právo kupujícího od kupní smlouvy odstoupit podle §597 odst. 1 obč. zák. lze vztahovat i na věci, resp. jejich součásti, které v okamžiku prodeje jsou objektivně neupotřebitelnými), a jednak na vyřešení otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (zda je vyloučeno požadovat úroky z prodlení ze zaplacené kupní ceny, která má být vrácena kupujícímu, je-li uplatněn nárok na vydání bezdůvodného obohacení z neplatné či ze zrušené smlouvy, a je-li požadováno vzájemné podmíněné vrácení plnění poskytnutého podle smlouvy).
Brojí-li žalovaný proti správnosti právního závěru, že žalobci vzniklo právo odstoupit od kupní smlouvy ve smyslu §597 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. §3028 zákona č. 89/2012 Sb.; dále opět jen „obč. zák.“), činí tak procesně neregulérním způsobem, tj. výtkami primárně mířícími proti skutkovému stavu, na nichž odvolací soud zpochybňovaný právní závěr založil. Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně, podle něhož účastníci uzavřeli dne 1. 2. 2012 kupní smlouvu, jíž žalovaný žalobci za kupní cenu 311.200 Kč (předanou v hotovosti) prodal svůj automobil (ve výroku specifikovaný), s nímž havaroval. V kupní smlouvě původně uvedený účel koupě „pouze na náhradní díly“ byl přeškrtnut a nahrazen textem „do provozu“. Karoserie automobilu byla před havárií žalovaného výrazně poškozena minimálně jednou škodní událostí a nestandardně opravena přeříznutím a následným svařením podlahy skeletu karosérie, včetně bočních prahových nosníků a vnitřních výztuh ze dvou dílů různých automobilů totožného typu. Při opravě nebyly dodrženy podmínky stanovené výrobcem pro opravu. Při případném střetu by výztuhy neplnily svou funkci, což představuje výrazné bezpečnostní riziko a významné technické znehodnocení celého vozidla. Žalovaný žalobce při koupi automobilu neupozornil na to, že karoserie je svařena ze dvou dílů různých vozidel. Soudy shodně uzavřely, že automobil vykazuje tak zásadní vadu, jež jej činí neupotřebitelným (žalobce by nemohl použít automobil v provozu a karoserii by nemohl použít ani na náhradní díly); žalobce tudíž dopisem podaným na poště dne 10. 7. 2012 odstoupil od kupní smlouvy v souladu s §597 odst. 1 obč. zák. Protože si účastníci podle zrušené smlouvy plnili, jsou povinni si v režimu §457 obč. zák. vzájemně vrátit poskytnutá plnění. Žalovaný však dospívá k opačnému právnímu závěru na podkladě vlastní skutkové verze, že žalobce věděl, v jakém stavu vozidlo kupuje (že automobil byl prodáván po „totální havárii“, že karoserie byla zkřížená a již z toho důvodu byla neupotřebitelná, přičemž žalobce v době koupě o zkřížení karosérie věděl ). Žalovaný tak především zpochybňuje správnost skutkového zjištění, na němž pak buduje od odvolacího soudu odlišný právní závěr, že právo na odstoupení od kupní smlouvy žalobci nevzniklo. Tím nevystihuje jediný v úvahu přicházející dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu podle §241a odst. 1, 3 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při právním posouzení věci odvolací soud. Pro daný právní závěr bylo podstatné pouze zjištění, že žalovaný coby prodávající neupozornil žalobce coby kupujícího na vadu předmětu koupě, spočívající v tom, že karoserie byla svařena ze dvou dílů různých vozidel stejného typu.
V rámci dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř. žalovaný zpochybňuje správnost právního závěru o opodstatněnosti žalobcova nároku na úroky z prodlení ze žalované částky, argumentací, že se jedná o závazek synallagmatický, jehož povaha požadavek na úrok z prodlení vylučuje; v tomto ohledu odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1998/2008.
Dovolací soud právní názor žalovaného nesdílí. Judikatura dovolacího soudu zabývající se aspekty vzájemné restituční povinnosti smluvních stran neplatné či zrušené smlouvy ve smyslu §457 obč. zák. opakovaně zaujala právní názor, podle něhož závazek k vrácení poskytnutého plnění podle §457 obč. zák. má synallagmatický charakter. Odtud plyne, že požadavek jedné smluvní strany, aby jí bylo druhou smluvní stranou vráceno plnění, jež jí poskytla, může uspět, jen vrátil-li žadatel to, co na základě takové smlouvy obdržel od druhé smluvní strany on sám, popř. je-li jím deklarována navenek reálná připravenost obdržené plnění vrátit. Pro posouzení prodlení prodávajícího s vrácením kupní ceny kupujícímu je rozhodující, zda a kdy kupující splnil synallagmatickou povinnost k vrácení kupní ceny (tj. vrátil předmět koupě) nebo její reálné splnění nabídl (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 25 Cdo 3902/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3257/2014, jež obstálo i v ústavní rovině; Ústavní soud proti němu podanou ústavní stížnost odmítl usnesením ze dne 18. 5. 2016, sp. zn. I. ÚS 534/2015, dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2005, sp. zn. 33 Odo 723/2003). Typicky oboustranně zavazující smlouvou je smlouva kupní, kdy práva a povinnosti obou účastníků smlouvy jsou vzájemně podmíněné, a rovněž tak jsou vzájemně podmíněné jejich nároky na vrácení už přijatých plnění, je-li jejich smlouva neplatná, resp. byla-li zrušena. Odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1998/2008, z něhož žalovaný cituje vybranou pasáž, není případný, neboť v uvedené věci se soudy zabývaly otázkou, zda lze vyhovět žalobě, není-li v žalobním petitu vyjádřen synallagmatický závazek účastnických stran, jež si vzájemně plnily na základě neplatné smlouvy. Názor, že je vyloučeno požadovat úroky z prodlení ze zaplacené kupní ceny, byl vysloven jen obiter dictum bez bližšího odůvodnění a je ojedinělým vybočením z ustálené judikatury.
V posuzovaném případě se z obsahu spisu podává, že v dopisech zaslaných 10. 7. 2012 a 19. 7. 2012 žalobce žalovaného vyzýval k vrácení kupní ceny proti vydání automobilu (v druhém z nich do deseti dnů ode dne sepisu dopisu). V dopisech ze 14. 8. 2012 a 3. 12. 2012 pak žalobce žalovaného opětovně vyzýval k vrácení kupní ceny vždy ve lhůtě deseti dnů ode dne sepsání těchto dopisů s tím, že je připraven mu proti tomu vydat předmět koupě. I když soud prvního stupně ani odvolací soud (jenž se ztotožnil s úroky z prodlení přisuzujícím rozhodnutím soudu prvního stupně) právní názor, že žalovaný se ocitl v prodlení s vrácením kupní ceny vzhledem k připravenosti žalobce vydat mu oproti vrácení kupní ceny předmět koupě, nevyjádřil, nepochybně k takovému závěru dospěl, byť jej explicitně v odůvodnění rozhodnutí nevyslovil.
Jelikož odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně přiznal žalobci úroky z prodlení podle §157 odst. 2 obč. zák. v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, nepodařilo se žalovanému založit přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. ani pro posouzení druhé z otázek předložených k dovolacímu přezkumu. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Z výše uvedených důvodů dovolací soud dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 27. července 2016
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu