ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.4508.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 4508/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně H. K. , zastoupené JUDr. Milanem Pavlíčkem, advokátem se sídlem v Praze 6, Eliášova 393/20, proti žalovanému Ing. I. D ., s místem podnikání v Jičíně, Podhradská 4, identifikační číslo osoby 609 24 098, zastoupenému JUDr. Danielem Novotným, Ph.D., advokátem se sídlem v Jičíně, Valdštejnovo náměstí 76, o zaplacení 98.981,- Kč s příslušenstvím a o uložení povinnosti odstranit stavbu, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 11 C 96/2012, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. července 2015, č. j. 20 Co 262/2015-217, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.120,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Milana Pavlíčka, advokáta.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou podanou dne 1. 8. 2012 domáhala po žalovaném zaplacení 98.981,- Kč s příslušenstvím a uložení povinnosti odstranit stavbu čistírny odpadních vod. Podáním ze dne 6. 5. 2015 vzala žalobu v plném rozsahu zpět se zdůvodněním, že žalovaný provedl na čističce úpravy doporučené znalcem, takže čistička nyní funguje, byť ne v obou režimech, na kterých se účastníci dohodli.
Okresní soud v Jičíně usnesením ze dne 3. června 2015, č. j. 11 C 96/2012-205, řízení zastavil a uložil žalovanému povinnost zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 109.757,- Kč a státu částku 7.474,- Kč, to vše.
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 10. července 2015, č. j. 20 Co 262/2015-217, potvrdil usnesení soudu prvního stupně v napadených výrocích o nákladech řízení účastníků a státu a rozhodl o nákladech odvolacího řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání.
Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání žalovaného odmítl, neboť odvolací soud se svým rozhodnutím neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolání proti části výroku, jíž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení státu (znalečném), není přípustné. Tvrzení žalovaného, že mezi účastníky došlo k uzavření dohody o narovnání a že na čističce provedl odstranění havarijního stavu a nikoliv vadných komponent, nemají oporu ve zjištěném skutkovém stavu. Teprve v roce 2013 na doporučení znalce provedl žalovaný úpravy, které vedly k odstranění konstrukčních vad; tím poskytl, co po něm od počátku požadovala.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. článek II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání proti části výroku usnesení, jíž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení státu, není přípustné podle §237 o. s. ř. z důvodu vymezeného v §238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř.
Dovolání proti části usnesení odvolacího soudu, jíž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky, není přípustné podle §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a nejedná se ani o případ, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Žalovaný sice ohlásil uplatnění dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 1 o. s. ř., a má za to, že dovolání je přípustné, neboť závisí na „ vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, konkrétně otázky, zda „je soud povinen při rozhodování o nákladech řízení při zpětvzetí žaloby v průběhu soudního řízení v důsledku uzavření dohody o narovnání, ve které absentuje ustanovení o povinnosti k náhradě nákladů řízení, aplikovat §146 odst. 2 věta první o. s. ř.“ , kterou odvolací soud posoudil v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1787/2014. Jeho námitky však nesměřují primárně proti právnímu posouzení věci, nýbrž odvolacímu soudu vytýkají nesprávnost, popř. neúplnost skutkových zjištění, na nichž je právní posouzení věci založeno. Oproti odvolacímu soudu žalovaný prosazuje, že účastníci uzavřeli dohodu o narovnání a že v průběhu řízení odstranil (podle dohody) pouze havarijní stav čističky, který nastal z přičinění vyšší moci; neprovedl modifikaci zařízení ani neodstraňoval vadné komponenty. Žalobkyně vzala žalobu zpět, přestože nedosáhla odstranění vytýkaných vad a on svým postupem nenaplnil požadavky žalobních tvrzení. Jediným důvodem zpětvzetí žaloby tudíž byla skutečnost, že čistička funguje a není třeba vést dále spor. Pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom smyslu, že vyšel-li by odvolací soud (stejně jako před ním soud prvního stupně) z úplných a správných zjištění (tedy ze skutkové verze žalovaného), musel by nutně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy uzavřít, že o náhradě nákladů řízení bylo třeba rozhodnout podle §146 odst. 2 věty první o. s. ř. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při právním posouzení věci odvolací soud. Nesprávná skutková zjištění nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario ).
Přestože žalovaný v dovolání výslovně uvádí, že jím brojí proti všem výrokům napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, žádné konkrétní výhrady proti výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení v dovolání neuplatnil.
Nejvyšší soud nepřípustné dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný žádný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 25. února 2016
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu