ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.454.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 454/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Krbkem ve věci žalobce Ing. K. Š. , zastoupeného JUDr. Karlem Zachem, advokátem se sídlem v Pelhřimově, třída Legií 876, proti žalovaným 1) Ing. J. M. a 2) V. M. , zastoupeným Mgr. Petrem Pazderou, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535/4, o 1.310.847,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 7 C 202/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2015, č.j. 15 Co 24, 25/2015-315, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení 22.150,40 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Petra Pazdery, advokáta.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud dovolání proti v záhlaví citovanému rozhodnutí, jímž krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 26. 6. 2014, č.j. 7 C 202/2000-282 (doplněný usnesením ze dne 13. 10. 2014, č.j. 7 C 202/2000-290), kterým Obvodní soud pro Prahu 6 zamítl žalobu o zaplacení 1.310.847,60 Kč, smluvní pokuty, úroků z prodlení a žalobce zavázal k náhradě nákladů vzniklých žalovaným a státu, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, odmítl (§243c odst. 1, věta první, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., dále jen „o.s.ř.“). Žalobcovo dovolání neobsahuje způsobilé vymezení toho, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o.s.ř.), a ve vztahu k nákladovým výrokům ani vymezení důvodu dovolání (§241a odst. 1, 3 o.s.ř.); o tyto obligatorní náležitosti již dovolání nemůže být doplněno (§241b odst. 3 o.s.ř.) a v dovolacím řízení pro tyto vady nelze pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o.s.ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam taxativně vyjmenovaných hledisek považuje za splněné. Jinak vyjádřeno, z obsahu dovolání musí být patrné, zda jde (má jít) o některý ze čtyř v úvahu přicházejících případů, kdy napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva 1/ při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2/ která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3/ která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4/ má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013, ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014, ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. 26 Cdo 2326/2013). Důvod dovolání, jímž může být jen nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem, se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá jeho nesprávnost (srov. §241a odst. 1, 3 o.s.ř.).
Uvádí-li žalobce (pouze), že „přípustnost dovolání je dána ustanovením §237 o.s.ř., neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo odvolací řízení skončeno“, nevymezuje přípustnost dovolání způsobem, jak je uvedeno výše (způsobilé vymezení přípustnosti přitom nelze dovodit ani z celého obsahu dovolání).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. 3. 2016
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu