ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.5305.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 5305/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou Moudrou ve věci žalobkyně innogy Energie, s. r. o. se sídlem Praha 10, Strašnice, Limuzská 3135/12, identifikační číslo osoby 499 03 209, zastoupené Mgr. Kamilem Stypou, advokátem se sídlem Praha 2, Vinohrady, Rubešova 162/8 (adresa pro doručování: Ostrava- Moravská Ostrava, Varenská 51/2723), proti žalované A. R. , zastoupené JUDr. Ing. Zuzanou Bordovskou, advokátkou se sídlem Frýdek-Místek, U Staré Pošty 744, o 43.136,81 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 12 C 27/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 12. 2015, č. j. 8 Co 375/2015-106, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.824 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Kamila Stypy, advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 21. 5. 2015, č. j. 12 C 27/2014-57, ve znění usnesení ze dne 30. 6. 2015, č. j. 12 C 27/2014-66, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 43.136,81 Kč s úroky z prodlení ve výši 7,75 % ročně od 16. 9. 2011 do zaplacení (výrok I.), uložil žalované zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 17.024 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok II.) a dále jí uložil zaplatit státu na náhradě nákladů řízení 473 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí na účet soudu (výrok III.).
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14. 12. 2015, č. j. 8 Co 375/2015-106, rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. potvrdil, ve výroku III. jej změnil tak, že žalované se neukládá povinnost zaplatit státu náhradu nákladů, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou dne 6. 2. 2007 smlouvu o sdružených dodávkách plynu k odběrnému místu na adrese F.-M. Žalobkyně do odběrného místa dodala v období od 2. 7. 2010 do 22. 7. 2011 plyn (3.088,19 m 3 ), který vyúčtovala částkou 43.136,81 Kč. Spotřeba vyjadřuje rozdíl mezi stavem plynoměru zjištěným osobně dodavatelem dne 22. 7. 2011 a jeho stavem zjištěným ke dni 2. 7. 2010 odhadem pro nepřístupnost plynoměru. K žádosti žalované byl plynoměr 12. 10. 2011 demontován a následně přezkoušen autorizovaným posuzovatelem, který ověřil, že plynoměr splňuje požadavky stanovené certifikátem. Reklamaci žalované vyhověno nebylo, tvrzení, že v rozhodném období nebyl do odběrného místa dodáván plyn a že zde nikdo nebydlel, žalobkyně neprokázala. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, který na základě zjištěného skutkového stavu věci dovodil, že žalobou uplatněný nárok je opodstatněný.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které žalobkyně navrhla odmítnout pro absenci obligatorních náležitostí a uplatnění nezpůsobilého dovolacího důvodu.
Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou konkrétní otázku hmotného či procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe (tj. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu) se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje. Takový údaj se však z obsahu dovolání nepodává (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 29 ICdo 43/2013).
Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, musí být z dovolání patrno, kterou konkrétní otázku má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Ani takový údaj žalobkyně v dovolání neuvádí.
Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání zřejmé, kterou konkrétní otázku a v kterých rozhodnutích vyřešil dovolací soud odlišně. Rovněž tento údaj v dovolání chybí.
Žalovaná sice avizuje, že napadá rozhodnutí odvolacího soudu i v nákladových výrocích, ve vztahu k nim však žádnou argumentaci - natož tu, jež by se vázala k obligatorním údajům ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. doplnitelným jen ve lhůtě uvedené v §241b odst. 3 o. s. ř. - nevznáší.
Uvedeným obligatorním požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání žalovaná v dovolání (posuzováno z hlediska obsahu) přes jeho obsáhlost nedostála; Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.), neboť v dovolacím řízení nelze pokračovat pro vadu, kterou žalovaná včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranila (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 29 NSČR 51/2013, ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 29 NSCR 92/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jež obstálo i v ústavní rovině; Ústavní soud ústavní stížnost proti němu podanou usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, odmítl ).
Nad rámec uvedeného se sluší ještě uvést, že žalovaná - podle obsahového vylíčení dovolacích námitek - neuplatnila jediný v úvahu přicházející dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.). Její námitky totiž směřují primárně proti správnosti skutkového zjištění, na němž bylo právní posouzení věci založeno, a proti způsobu hodnocení důkazů odvolacím soudem. Na základě vlastní verze skutku, že v domě nikdo nebydlel, že plyn neodebírala a že žalobkyně do odběrného místa žádný plyn v rozhodném období nedodala, teprve prosazuje vlastní (od odvolacího soudu odlišné) právní posouzení věci, že nárok žalobkyně není opodstatněný.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 8. prosince 2016
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu