ECLI:CZ:NS:2016:4.TDO.1429.2016.1
sp. zn. 4 Tdo 1429/2016-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 11. 2016 o dovolání obviněného D. H. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. 8 To 257/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 7 T 60/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 14. 4. 2016 sp. zn. 7 T 60/2016, byl obviněný D. H. (dále jen „ obviněný“) uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, kterého se dopustil podle skutkových zjištění tím, že:
ačkoliv byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 25. 6. 2013, č. j. 1 T 78/2013-461, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 6. 8. 2013, č. j. 8 To 266/2013-485, který nabyl právní moci dne 6. 8. 2013, uznán vinným mimo jiné přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku, za který mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 36 měsíců, který vykonal dne 28. 2. 2016,
1. dne 2. 4. 2016 v době od 20.55 hod. do 21.20 hod. v B. na T. v OD A. z prostoru kamerového pracoviště ostrahy odcizil volně odloženou pánskou peněženku, ve které byla uložená finanční hotovost ve výši 7.100 Kč a drobné písemnosti, čímž poškozenému J. J., způsobil škodu ve výši 7.100 Kč,
2. v době kolem 08.15 hod. dne 12. 4. 2016 vnikl nezajištěnými dveřmi do objektu spol. D. a. s., odkud odcizil mobilní telefon zn. Samsung Galaxy S3 bílé barvy, včetně SIM karty s tel. číslem a ochranného krytu zn. Samsung, přesněji nezjištěné hodnoty, a finanční hotovost ve výši 100 Kč, ke škodě poškozeného P. T., obviněný následně vyběhl ven z objektu a na ulici byl zadržen strážníkem Městské policie Brno, u obviněného nalezený mobilní telefon a finanční hotovost vy výši 100 Kč byly vráceny poškozenému.
Za uvedený trestný čin byl obviněný odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 14. 4. 2016, sp. zn. 7 T 60/2016, podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. 8 To 257/2016 tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. 8 To 257/2016, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Pavly Trnkové dovolání opírající se důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle obviněného v dané věci napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, neboť soud nedostatečně zjistil příčinnou souvislost mezi jednáním a škodlivým následkem, nedošlo k ztotožnění pachatele trestného činu, nebyla řádně zjištěna výše způsobené škody. V případě jednání pod bodem 1 rozsudku soudu prvního stupně podle dovolatele nebyl naplněn znak zmocnění se, když předmětná peněženka nebyla v moci někoho jiného než pachatele. Navíc nebyl zcela jednoznačně ztotožněn jako pachatel tohoto jednání, když soudy vycházely toliko z nepřímých důkazů. Předložený kamerový záznam nemá žádnou důkazní hodnotu, osobu na něm zachycenou nelze blíže ztotožnit. Ohledně bodu 2 namítal, že nebyla řádně zjištěna výše způsobené škody, když nedošlo k stanovení hodnoty odcizeného mobilního telefonu, tento byl poškozenému vrácen. V případě poškozeného J. (bod 1) soudy vycházely toliko z jeho tvrzení ohledně výše způsobené škody, poškozený se ovšem s nárokem na náhradu škody nepřipojil a z provedených důkazů nevyplývá, že škoda dosahovala uvedené výše. Výrok o trestu nemůže obstát, pro vytýkané vady výroku o vině. Obviněný dále poukazoval na nález Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2009, sp. zn. II. 1975/08.
V závěru podaného dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. 8 To 257/2016, v celém rozsahu a v návaznosti na tento výrok zrušil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 14. 4. 2016, sp. zn. 7 T 60/2016 ve výroku o vině pod bodem 1 a zrušil výrok o trestu a věc vrátil soudu druhého stupně, popř. soudu prvního stupně nebo ve věci rozhodl sám.
Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství v Brně k podanému dovolání uvedl, že toto směřuje do výroku o vině pod body 1 a 2 rozsudku soudu prvního stupně. Podle státního zástupce v případě dílčího útoku pod bodem 2 rozsudku soudu prvního stupně není podané dovolání přípustné, neboť v rámci podaného odvolání obviněný výrok pod bodem 2 nenapadal. V tomto směru poukazoval na ustanovení §265a odst. 1 tr. ř., když pokud odvolací soud některý výrok nepřezkoumal a ani nebyl povinen přezkoumávat, není přípustné následně tyto výroky napadat dovoláním. Ohledně výroku pod bodem 1 rozsudku soudu prvního stupně je sice dovolání přípustné, ovšem nedůvodné. Uplatněné námitky z větší části nelze pod uvedený dovolací důvod podřadit, neboť tyto směřují do hodnocení důkazů. Pod dovolací důvod by bylo možno podřadit toliko výhradu týkající se naplnění znaku „zmocnění se“, když se ovšem jedná o námitku zjevně neopodstatněnou. Zmocnit se věci ve smyslu §205 tr. zákoníku lze věci i dočasně odložené, protože při dočasném odložení věci se vlastník věci nezbavuje dispozice s věcí. Pochybnosti o trestu nelze pod uplatněný dovolací důvod podřadit. V závěru podaného vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně vyjádřil souhlas s učiněním rozhodnutí v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu vyjádřil rovněž souhlas podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s učiněním rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Nejvyšší soud se však musel především zabývat otázkou, zda je dovolání obviněného přípustné. Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Ustanovení §265a odst. 2 písm. a) - h) tr. ř. potom taxativně vymezuje, která soudní rozhodnutí se považují pro účely řízení o dovolání za rozhodnutí ve věci samé. Podle §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. lze podat dovolání proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedené pod písm. a) až g). Předpokladem přípustnost dovolání je dále existence rozhodnutí, proti kterému dovolá směřuje.
Z podaného dovolání vyplývá, že dovolání obviněného směřuje proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. 8 To 257/2016, kterým bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 14. 4. 2016, sp. zn. 7 T 60/2016. Z obsahu předloženého spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že citované rozhodnutí mělo být následně zrušeno rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 3. 8. 2016, sp. zn. 3 T 112/2016.
Nejvyšší soud si proto opatřil spis Městského soudu v Brně sp. zn. 3 T 112/2016 a tento provedl jako důkaz. Z obsahu tohoto spisu, zejména rozsudku ze dne 3. 8. 2016, sp. zn. 3 T 112/2016, pak bylo zjištěno, že tímto rozsudkem byl podle §45 odst. 1 tr. zákoníku zrušen výrok o vině o pokračujícím přečinu krádeže podle §205 tr. zákoníku, a celý výrok o trestu, jakož i navazující výroky, které mají v uvedeném výroku o vině podklad, z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 14. 4. 2016, č. j. 7 T 60/2016-101 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. 8 To 2572016. Následně byl obviněný nově uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se dopustil dílčími útoky popsanými pod body 1 až 3 výroku tohoto rozsudku, kdy dílčí útoky 2 a 3 byly převzaty v rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 14. 4. 2016, sp. zn. 7 T 60/2016, a obviněnému byl podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §45 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen společný úhrnný trest odnětí svobody v trvání 20 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznic s ostrahou. Citovaný rozsudek nabyl právní moci dnem vyhlášení, tj. 3. 8. 2016, když obviněný a státní zástupce se vzdali práva odvolání.
Z uvedeného je tedy patrné, že vyhlášením rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 3. 8. 2016, sp. zn. sp. zn. 3 T 112/2016, přestal právně existovat výrok o vině a trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 14. 4. 2016, sp. zn. 7 T 60/2016, které byly podaným dovoláním obviněného napadeny, když dovolání bylo podáno proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. 8 To 257/2016, kterým bylo rozhodnuto o podaném odvolání obviněného proti tomuto rozsudku. Za této situace pak usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. 8 To 257/2016 nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., když již neexistuje (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2006, sp. zn. 11 Tdo 1509/2005 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 11 Tdo 239/2007).
Jestliže dovoláním napadené rozhodnutí neexistuje, tak nelze ani v intencích ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumat takové "neexistující" rozhodnutí. Proto je nutno v takovém případě pokládat dovolání proti neexistujícímu rozhodnutí za nepřípustné. Dále je třeba zdůraznit, že se jedná o zcela odlišnou situaci oproti tomu, dojde-li toliko ve vztahu k odsouzení založeném pravomocným rozhodnutím pouze ke vzniku tzv. fikce neodsouzení (např. v důsledku vykonání trestu), neboť vznik takové fikce (tj. že se na pachatele hledí jako by nebyl odsouzen) nijak nebrání přezkoumání rozhodnutí, jež založilo odsouzení, neboť takové rozhodnutí stále právně existuje, na něj se žádná fikce nevztahuje.
Nad rámec shora uvedeného považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 11 Tdo 239/2007 „jsou-li splněny podmínky přípustnosti dovolání ve smyslu §265a tr. řádu, lze dovoláním podaným ovšem proti pravomocnému rozhodnutí, kterým byl uložen společný trest za pokračování v trestném činu, uplatnit též vady předpokládané v ustanovení §265b tr. řádu jako důvody dovolání, byť se vztahují pouze k dřívějšímu pravomocnému rozhodnutí, jež bylo zrušeno v souvislosti s uložením společného trestu, popřípadě k řízení mu předcházejícímu. Dovolatel může takto uplatnit např. vadu, že v dřívější věci rozhodoval vyloučený soudce, může namítat porušení ustanovení o své přítomnosti v hlavním líčení v předchozí věci, nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným dřívějším rozhodnutím apod.“. Jinak řečeno případné dovolací námitky vůči rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. 8 Tdo 257/2016 mohl obviněný uplatnit v rámci dovolání, které by směřovalo proti pravomocnému rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne 3. 8. 2016, sp. zn. 3 T 112/2016, o uložení společného trestu za pokračující trestnou činnost, za předpokladu, že by proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání. Tímto způsobem by bylo možno napravit případná pochybení, k nimž došlo v dříve pravomocně skončené věci, nikoliv však v rámci dovolacího řízení, jehož předmětem je rozhodnutí, které bylo později zrušeno (např. při ukládání společného trestu) a které už v době rozhodování o dovolání právně neexistuje (k tomu srov. též přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. 3 Tdo 766/2006).
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného není přípustné, a proto je jako takové podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. 11. 2016
JUDr. Danuše Novotná
předsedkyně senátu
Vypracovala:
JUDr. Marta Ondrušová