ECLI:CZ:NS:2016:4.TDO.496.2016.1
sp. zn. 4 Tdo 496/2016-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 12. 5. 2016 dovolání obviněného P. L. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 12. 2015, sp. zn. 3 To 509/2015, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 4 T 222/2014, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. 4 T 222/2014, byl obviněný P. L. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že
dne 2. 9. 2014 v době od 8.00 hod. do 21.30 hod. v B. na ulici V. odcizil neuzamčený nákladní valník, v hodnotě 18.000 Kč spolu se 4 ks hliníkových profilů typu jekl o délce 2 m a 4 kusy o délce 46 cm, o hmotnosti 12,39 kg, které se nacházely v úložném prostoru valníku, čímž způsobil K. B., škodu odcizením ve výši 18.916,20 Kč,
přičemž tohoto jednání se dopustil, ačkoliv byl trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 3 T 28/2014 ze dne 28. 2. 2014, který nabyl právní moci dne 28. 3. 2014, odsouzen za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, přičemž výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti měsíců.
Za to a za spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky dle §274 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 20. 11. 2014, sp. zn. 4 T 183/2014, byl obviněný odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců a podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu jednoho roku. Dále byl podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 20. 11. 2014, sp. zn. 4 T 183/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnosti nahradit poškozenému K. B. škodu ve výši 916 Kč, podle §229 odst. 2 tr. řádu byl jmenovaný poškozený se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. 4 T 222/2014, podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 11. 12. 2015, sp. zn. 3 To 509/2015, zamítl podle §253 odst. 1 tr. řádu jako opožděně podané.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 12. 2015, sp. zn. 3 To 509/2015, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu. V rámci dovolací argumentace namítl, že rozsudek soudu prvního stupně mu byl doručen až dne 10. 11. 2015, proto odvolání proti tomuto rozsudku podané dne 16. 10. 2015, posléze doplněné podáním ze dne 2. 11. 2015, nemohlo být podáno opožděně. Obviněný uvádí, že mu sice dne 30. 9. 2015 byla doručena zásilka obsahující rozhodnutí o ustanovení obhájce, avšak nikoli s předmětným rozsudkem, ale s rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 20. 11. 2014, sp. zn. 4 T 183/2014, kterým byl odsouzen pro jiný přečin. Má proto za to, že lhůta k podání odvolání podle §248 odst. 1 tr. řádu začala běžet až dne 11. 11. 2015. V této souvislosti obviněný Nejvyššímu soudu navrhl provést šetření ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno, aby bylo zjištěno, zda měl při přijímání do výkonu trestu dne 22. 9. 2015 u sebe nějakou listinu či písemnost související s trestním řízením. Pokud ne, jak uvádí, nabízí se dle něj otázka, jak se dostal k „nesprávnému“ rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 20. 11. 2014, sp. zn. 4 T 183/2014. Z toho vyvozuje, že tento „nesprávný“ rozsudek skutečně dostal v zásilce Městského soudu v Brně společně s ustanovením obhájce dne 30. 9. 2015, což byla údajně jediná zásilka, která mu byla doručena do věznice v časovém období vymezeném jeho nástupem do výkonu trestu dne 22. 9. 2015 a dnem podání odvolání 16. 10. 2015.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil.
K datu konání neveřejného zasedání se nejvyšší státní zástupce k dovolání obviněného nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněný v dovolání deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu v jeho první alternativě, který spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
Tento dovolací důvod má obecně zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. řádu (u odvolání), u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí.
Námitku obviněného uplatněnou v dovolání je sice možno formálně podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu v jeho první alternativě, avšak Nejvyšší soud shledal, že se jedná o námitku neopodstatněnou.
Z obsahu předloženého trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, že po vyhlášení rozsudku v hlavním líčení dne 10. 2. 2015 ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 4 T 222/2014, byl obviněný poučen o možnosti podat proti tomuto rozhodnutí opravný prostředek, přičemž se bezprostředně v hlavním líčení k rozsudku nevyjádřil s tím, že si vše rozmyslí. Tento závěr vyplývá z protokolu o hlavním líčení ze dne 10. 2. 2015 (č. l. 66 spisu). Písemně vyhotovený rozsudek byl posléze obviněnému doručen dvakrát. Poprvé dne 30. 9. 2015 spolu s ustanovením obhájce (viz č. l. 73 spisu), neboť obviněný byl v jiné trestní věci zadržen a dne 22. 9. 2015 dodán do výkonu trestu odnětí svobody, vyvstal proto důvod nutné obhajoby. Podruhé byl rozsudek doručen k žádosti obhájce dne 10. 11. 2015 (viz č. l. 73 spisu). O opětovné doručení rozsudku požádal obhájce na základě tvrzení obviněného, že mu Městský soud v Brně dne 30. 9. 2015 doručil rozhodnutí o ustanovení obhájce ve věci sp. zn. 4 T 222/2014, avšak nikoli s rozsudkem ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. 4 T 222/2014, nýbrž s rozsudkem z jiné trestní věci ze dne 20. 11. 2014, sp. zn. 4 T 183/2014. Z uvedeného důvodu obhájce požadoval, aby obviněnému byl řádně doručen rozsudek ve věci sp. zn. 4 T 222/2014, což se stalo dne 10. 11. 2015.
Nejvyšší soud si pro prověření obviněným tvrzené skutečnosti vyžádal spis vedený u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 4 T 183/2014, a v neveřejném zasedání jím provedl důkaz, přičemž z jeho obsahu zjistil následující skutečnosti: V této trestní věci byl v hlavním líčení dne 20. 11. 2014 vyhlášen rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, za což mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 180 hodin a trest zákazu činnosti podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu jednoho roku. Obviněný byl vyhlášení rozsudku osobně přítomen a po poučení o opravných prostředích se bezprostředně nevyjádřil, zda proti němu podá opravný prostředek. Rozsudek byl obviněnému doručen prostřednictvím soudního doručovatele dne 15. 1. 2015. Právní moc tohoto rozhodnutí je vyznačena dnem 24. 1. 2015. Poté je z obsahu spisu patrno, že soud činil úkony spočívající v nařízení výkonu uložených trestů. Obviněnému v kritické době, tj. v období od nabytí právní moci do data 10. 11. 2015 nebyly v této trestní věci doručovány žádné písemnosti vyjma usnesení o zápočtu doby zadržení řidičského průkazu do doby výkonu trestu zákazu činnosti. Dokladem je doručenka, z níž vyplývá, že obviněný toto rozhodnutí ze 7. 10. 2015 osobně převzal ve věznici Brno dne 13. 10. 2015. Dále je z obsahu spisu patrno, že od posledního úkonu v řádně žurnalizovaném spisu a řádně vedeném přehledu o obsahu spisu, jímž bylo doručení rozhodnutí Magistrátu města Brna sp. zn. ODSČ-50402/14-ZŘ/BO ze dne 5. 6. 2014 (č. l. 60-61), nebylo se spisem pracovnicí trestního oddělení nikterak nakládáno až do dne 7. 10. 2015, kdy bylo elektronickou lustrací zjištěno, že obviněný je ve výkonu trestu (č. l. 62), teprve poté následovaly další, již výše popsané úkony ve věci. Obsah spisu tudíž nepotvrzuje závěr, že by byl připojen v měsíci září 2015 ke spisu téhož soudu sp. zn. 4 T 222/2014, neboť jedině takto by byla teoreticky možná záměna rozhodnutí.
Tuto záměnu ostatně nepotvrzuje ani obsah spisu sp. zn. 4 T 222/2014. Je zřejmé, že obviněnému nebylo možno v této věci doručit do vlastních rukou rozsudek ze dne 10. 2. 2015, neboť byly opakovaně činěny neúspěšné pokusy doručit rozhodnutí prostřednictvím pošty, poté byla žádána o spolupůsobení při doručení písemností i Policie ČR, avšak i tento způsob doručení byl neúspěšný. Poté, co na základě pokynu samosoudkyně bylo dne 9. 4. 2015 v e-evidenci vězňů zjištěno, že obviněný není ve vazbě ani výkonu trestu, vydala dne 13. 4. 2015 podle §69 odst. 1 tr. řádu příkaz k zatčení obviněného. Po informaci Policie ČR, že je obviněný ve Věznici v Brně a také po verifikaci této skutečnosti na e-evidenci vězňů odvolala samosoudkyně dne 22. 9. 2015 příkaz k zatčení, dne 24. 9. 2015 ustanovila obviněnému obhájce a vydala téhož dně příkaz, aby byly rozsudek i ustanovení obhájce doručeny obhájci JUDr. Mannovi, obviněnému, a státnímu zastupitelství a věznici rozhodnutí o ustanovení obhájce. Téhož dne pracovnice trestního oddělení pokyn realizovala a je patrno, že Věznici Brno byla přesně označená písemnost zaslána datovou schránkou dne 24. 9. 2015, státnímu zastupitelství doručenkou dne 29. 9. 2015, obhájci obě písemnosti také datovou schránkou dne 24. 9. 2015. Obviněnému bylo doručováno prostřednictvím pošty na doručenku určenou do vlastních rukou adresáta s vyznačením obsahu zásilky, kterou tvořily listiny obsažené ve spise na č. l. 68 (rozsudek) a č. l. 84 (ustanovení obhájce), zásilku převzal osobně dne 30. 9. 2015.
Nebyl zjištěn žádný relevantní důvod, proč by měl být při doručování písemného vyhotovení rozsudku ve věci sp. zn. 4 T 222/2014, vložen do obálky rozsudek z jiného trestního spisu sp. zn. 4 T 183/2014, a proč při doručování totožných písemností by pouze u obviněného mělo dojít k záměně rozhodnutí, zejména s akcentem na již řečené – že tento spis u věci sp. zn. 4 T 222/2014 připojen nebyl.
Nejvyšší soud se na základě výše uvedených zjištění ztotožnil s názorem nalézacího soudu v tom, že tvrzení obviněného, že mu dne 30. 9. 2015 bylo doručeno sice správné ustanovení obhájce, ale jiný rozsudek z jiné trestní věci, není pravdivé a je pouhou součástí důkazy vyvrácené obhajoby obviněného. Je tak třeba vyjít ze skutečnosti, že rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. 4 T 222/2014, byl obviněnému doručen dne 30. 9. 2015 spolu s ustanovením obhájce a dodatečné doručení tohoto rozsudku dne 10. 11. 2015, zaslané na žádost obhájce, nemohlo mít vliv na běh odvolací lhůty. Je proto třeba plně přisvědčit soudu druhého stupně pokud odvolání obviněného podané dne 16. 10. 2015 zamítl podle §253 odst. 1 tr. řádu jako opožděně podané.
Nejvyšší soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, z toho důvodu dovolání obviněného P. L. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. O dovolání bylo rozhodnuto za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 12. 5. 2016
JUDr. Danuše Novotná
předsedkyně senátu