ECLI:CZ:NS:2016:4.TDO.877.2016.1
sp. zn. 4 Tdo 877/2016-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 7. 2016 o dovolání obviněného V. P. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 12. 2015, sp. zn. 5 To 53/2015, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 T 11/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. 56 T 11/2014, byl obviněný V. P. uznán vinným ze spáchání jednak zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a jednak přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §337 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil jednáním uvedeným pod body I. a II. citovaného rozsudku.
Za toto jednání byl obviněný V. P. odsouzen podle §206 odst. 5 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 11 let. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému V. P. uložena povinnost nahradit majetkovou škodu poškozenému NZM Praha ve výši 1.485.552,92 Kč.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. 56 T 11/2014, podal obviněný V. P. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 2. 12. 2015, sp. zn. 5 To 53/2015, tak, že ho podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 12. 2015, sp. zn. 5 To 53/2015, podal následně obviněný V. P. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) a l ) tr. ř. Obviněný ve svém dovolání uvedl, že odvolací soud mohl při jeho trestání výrazněji přihlédnout k následujícím argumentům:
- soudy bez dalšího zkoumání přijaly závěry soudních znalců, ačkoli jejich závěry o tom, že možnost nápravy dovolatele je snížena, nemohly být objektivně podloženy zkoumáním jeho duševního stavu,
- jediným trestem odnětí svobody, kterým byl dovolatel fakticky potrestán a který takto subjektivně vnímal před spácháním nové, nyní posuzované trestné činnosti, byl nepodmíněný trest odnětí svobody z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 7. 2008, sp. zn. 5 T 63/2008, ostatní uložené tresty nevykonal, ani nemá za to, že by byl jimi trestán. Přitom trest odnětí svobody z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 7. 2008, sp. zn. 5 T 63/2008, mu byl uložen za trestný čin zpronevěry dle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., kde zákon stanoví trestní sazbu ve výši dvě léta až osm let, tento trestný čin tedy nelze považovat za zvlášť závažný zločin ve smyslu ust. §14 odst. 3 tr. zákoníku, a proto soudy neměly uzavřít, že byla v daném případě naplněna formální podmínka aplikace §59 odst. 1 tr. zákoníku.
- dle názoru obviněného nebyla splněna ani materiální podmínka,
- dovolatel přiznává recidivu, avšak ostatní okolnosti případu nepovažuje za zvlášť závažné a možnost nápravy za sníženou.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. 56 T 11/2014, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 12. 2015, sp. zn. 5 To 53/2015, a aby sám rozhodl o uložení trestu.
Do dne konání neveřejného zasedání neměl Nejvyšší soud k dispozici vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k uvedenému dovolání ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný označil jako dovolací důvod ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Má-li dojít k naplnění tohoto dovolacího důvodu, musí být v dovolání namítána existence jedné z jeho dvou alternativ, tedy že došlo buď k uložení nepřípustného druhu trestu, nebo k uložení druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. (resp. §39 až §42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani žádného jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (srov. rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. trest.).
Námitky dovolatele směřující do výroku o uloženém trestu, konkrétně zpochybňující správnou aplikaci ustanovení §59 tr. zákoníku, pod shora vymezený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadit nelze, neboť se jedná o otázku nesprávného hmotněprávního posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 33/2012, 8 Tdo 671/2012 atd.). Nejvyšší soud přesto tyto výhrady akceptoval, i když je dovolatel podřadil pod nesprávný dovolací důvod, současně však shledal, že jsou zjevně neopodstatněné.
Podle §59 odst. 1 tr. zákoníku pachateli, který znovu spáchal zvlášť závažný zločin (§14 odst. 3 tr. zákoníku), ač již byl pro takový nebo jiný zvlášť závažný zločin potrestán, může soud uložit trest v horní polovině trestní sazby odnětí svobody stanovené v trestním zákoně, jejíž horní hranice se zvyšuje o jednu třetinu, jestliže závažnost zvlášť závažného zločinu je vzhledem k takové recidivě a ostatním okolnostem případu vysoká nebo možnost nápravy pachatele je ztížena.
Mimořádné zvýšení trestu odnětí svobody podle §59 odst. 1 tr. zákoníku vychází z opětovného spáchání zvlášť závažného zločinu (§14 odst. 3 tr. zákoníku) týmž pachatelem, pokud již byl za předchozí takový zločin potrestán. Tento postup je vázán na současné splnění následujících podmínek:
a) pachatel již v minulosti spáchal zvlášť závažný zločin,
b) byl za tento zločin potrestán, přičemž k tomuto potrestání lze přihlížet,
c) takový nebo jiný zvlášť závažný zločin spáchal znovu po předchozím potrestání,
d) závažnost nově (opětovně) spáchaného zvlášť závažného zločinu je vzhledem k takové recidivě a ostatním okolnostem případu vysoká nebo možnost nápravy pachatele je ztížena.
Vysoká závažnost zvlášť závažného zločinu znamená, že s ohledem na recidivu pachatele, který se znovu dopustil zvlášť závažného zločinu, je zřetelně překročena obvyklá míra závažnosti takových zločinů. Při posuzování této otázky se soudy musí zabývat délkou doby, která uplynula od posledního odsouzení, způsobem spáchání činu, škodlivým následkem způsobeným nynější i dřívější trestnou činností, pohnutkami a důvody, které pachatele vedly k recidivě. Při hodnocení závažnosti této recidivy je dále nutné posoudit konkrétní povahu a škodlivost spáchaných činů, a to jak předchozího, tak nově souzeného, a přihlédnout k významu a závažnosti všech trestných činů, za něž byl pachatel dříve potrestán, k jeho chování ve výkonu trestu a po něm, k délce trestu dříve uloženého i k trvání jeho skutečného výkonu, k páchání i jiných trestných činů v rozhodné době, apod.
Na závažnost opětovně spáchaného zvlášť závažného zločinu se tedy usuzuje s ohledem na povahu chráněného zájmu, způsob provedení činu, následky, jež nastaly, apod. Tato závažnost však musí převyšovat obvyklou úroveň závažnosti zvlášť závažných zločinů do takové míry, aby bylo zřejmé, že ani horní hranice příslušné (nezvýšené) sazby trestu odnětí svobody stanovená zákonem neodpovídá závažnosti nově spáchaného zvlášť závažného zločinu. Současně s tím by měl korespondovat závěr, že dostatečný trestní postih pachatele nelze zajistit bez zvýšení horní hranice trestu. Jako neopomenutelná kritéria, která by měla odůvodňovat vysokou závažnost nově (opětovně) spáchaného zvlášť závažného zločinu, jsou v zákoně výslovně uvedena recidiva pachatele a ostatní okolnosti případu.
Nejvyšší soud v této souvislosti uvádí, že k uvedené námitce obviněného se vyjádřil soud prvního stupně (viz s. 13-14 rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. 56 T 11/2014), vzhledem k odvolacím námitkám obviněného se naplněním všech zákonných hledisek pro aplikaci ustanovení §59 tr. zákoníku znovu zabýval i odvolací soud. Ve svých rozhodnutích soudy vyhodnotily okolnosti významné pro posouzení této závažnosti odpovídajícím a logickým způsobem a správně uložily obviněnému trest s využitím mimořádného zvýšení trestu odnětí svobody podle §59 odst. 1 tr. zákoníku, když jejich závěry jsou správné a přesvědčivé. Jelikož Nejvyšší soud se s nimi ztotožnil, není nezbytně nutné znovu je na tomto místě podrobně opakovat. Splnění všech těchto podmínek Vrchní soud v Praze podrobně rozvedl na s. 4-5 svého odůvodnění napadeného usnesení, když předně vycházel z toho, že obviněný byl v minulosti opakovaně odsouzen mimo jiné pro zvlášť závažné úmyslné trestné činy, a to trestné činy podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., pro které byl odsouzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2008, sp. zn. 41 T 13/2007, a trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 4 tr. zák., pro který byl odsouzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2009, sp. zn. 1 T 4/2009, za což mu byly uloženy dva nepodmíněné tresty odnětí svobody ve výměře 5 a 7 roků. V trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 T 13/2007 byl obviněný ve výkonu trestu od 13. 9. 2011 (s vyznačením původního výkonu dne 25. 9. 2013, po započtení doby jeho útěku do 26. 8. 2014), v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 4/2009 nebyl v době spáchání činu trest vykonán ani částečně. Stačí jen akcentovat, že ve svých rozhodnutích soudy správně uvážily, že čin obviněného dosahuje podstatně vyšší závažnosti, než bývá obvyklá u obdobných zvlášť závažných zločinů. Taková vysoká závažnost vyplývá zejména z toho, že obviněný se opakovaně přes předchozí postih znovu dopustil zvlášť závažného zločinu majetkového charakteru, přičemž v posuzovaném případě se dopustil zvlášť závažného zločinu zpronevěry v krátké době po svém útěku z výkonu trestu odnětí svobody. Tohoto protiprávního jednání se navíc dopustil přesto, že mu byly opakovaně ukládány citelné tresty, proto se možnost nápravy obviněného dá považovat za ztíženou, a to zejména při uvážení, že předchozí výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody neměl na obviněného žádný výchovný vliv. S přihlédnutím k výše uvedenému nelze aplikaci §59 odst. 1 tr. zákoníku shledat jako nesprávnou a podmínky umožňující mimořádné zvýšení trestu odnětí svobody tak byly splněny. Z tohoto hlediska jsou rozhodnutí obou soudů nižších stupňů správná a zákonná. Trest odnětí svobody byl evidentně uložen v rámci takto zvýšené trestní sazby a nikoliv ve výměře mimo ni, a proto ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nebyl naplněn.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný uplatnil tento dovolací důvod v jeho druhé alternativě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (podle obviněného byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.). Uplatnění tohoto dovolacího důvodu je tedy vázáno na existenci vad, které lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Vzhledem k tomu, že námitky dovolatele uplatněné pod dovolacím důvodem v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. byly hodnoceny jako zjevně neopodstatněné, nemůže být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., který byl na jeho existenci založen.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného V. P. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 7. 2016
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu