ECLI:CZ:NS:2016:5.TDO.805.2016.1
sp. zn. 5 Tdo 805/2016-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 10. 2016 o dovolání, které podal obviněný F. C. P. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. 6 To 103/2015, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 51 T 7/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného F. C. P. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 10. 2015, sp. zn. 51 T 7/2015, byl obviněný F. C. P. uznán vinným dílem dokonaným dílem nedokonaným ve stadiu přípravy zločinem padělání a pozměnění peněz podle §233 odst. 1, 4 písm. b) a §20 odst. 1 tr. zákoníku (správně ve spojení s §238 tr. zákoníku) a odsouzen podle §233 odst. 4 za použití §58 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Současně byl obviněnému uložen trest vyhoštění podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku na dobu šesti roků. Soud prvního stupně tímto rozsudkem též vyslovil zabrání bankovky v nominální hodnotě 500 Euro podle §101 odst. 1 písm. c), odst. 3 tr. zákoníku.
2. Proti označenému rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Vrchní soud v Praze ve veřejném zasedání konaném dne 15. 2. 2016 rozsudkem sp. zn. 6 To 103/2015, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), e) tr. řádu napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil, a sám podle §259 odst. 3 tr. řádu ve věci rozhodl. Obviněného F. C. P. uznal znovu vinným zločinem padělání a pozměnění peněz podle §233 odst. 1, 4 písm. b) tr. zákoníku ve spojení s §238 tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku, za nějž mu uložil podle §233 odst. 4 za použití §58 odst. 5 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 6 let se zařazením do věznice s dozorem podle §56 odst. 3 tr. zákoníku. Odvolací soud uložil obviněnému rovněž trest vyhoštění na dobu šesti let a vyslovil zabrání bankovky v nominální hodnotě 500 Euro sériového čísla ...
3. Soud druhého stupně odsoudil obviněného na podkladě skutkových zjištění (stručně uvedeno), že v období od 2. 7. do 4. 11. 2014 za součinnosti nejméně jedné další osoby při opakovaných setkáních, telefonicky a e-mailem nabízel svědkovi O. N. – B., vystupujícímu s utajenou podobou a totožností podle §102a tr. řádu, obstarání padělaných bankovek v nominální hodnotě 500 Euro, za tímto účelem dne 2. 7. 2014 v rámci předstíraného převodu předal bezplatně jako vzorek jednu bankovku sériového čísla ..., následně se domluvili na obstarání 1 000 kusů takto padělaných bankovek odpovídajících hodnotě 13 715 000 Kč, k požadavku obviněného složil svědek O. N. – B. dne 4. 7. 2014 v Ú. nad L., M. ul., v advokátní kanceláři JUDr. I. T., zálohu kupní ceny za takto domluvený objem padělaných bankovek ve výši 2 500 000 Kč s tím, že v době do 10. 7. 2014 obviněný zajistí dodání domluveného množství bankovek, po jejichž předání svědek O. N. – B. doplatí zbylou částku do celkové výše 5 378 000 Kč, avšak dohodu nesplnil, svědek proto vyzvedl složenou peněžní částku z advokátní úschovy s tím, že se domluvili na pozdějším předání shodného objemu bankovek, k čemuž nedošlo.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Rozsudek Vrchního soudu v Praze (též jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně) napadl obviněný dovoláním prostřednictvím svého obhájce Mgr. Ladislava Malečka, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Uplatnil jej proti výroku o vině, (byť tvrdil nesprávnou právní kvalifikaci skutku podle §173 odst. 2 za použití §43 odst. 1 a §58 odst. 1 tr. zákoníku?), a rovněž proti výroku o trestu.
5. Úvodem svých námitek obviněný poukázal na výklad dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu především v rozhodnutích Ústavního soudu s tím, že odkázal na případy nutného přezkumu napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení v případech „extrémního nesouladu mezi právními závěry soudů a jejich skutkovým zjištěním“. Těžištěm svého dovolání označil nesprávný procesní postup soudu prvního stupně, s nímž se ztotožnil i odvolací soud. Podle dovolatele nepostupovaly soudy obou stupňů podle požadavků ustanovení §2 odst. 5 a 6 tr. řádu, neprověřily dostatečným způsobem poznatky a důkazy svědčící v jeho prospěch a přiklonily se k verzi pro obviněného nepříznivé. Na druhou stranu konstatoval pečlivé dokazování soudem prvního stupně, nicméně tento soud porušil při hodnocení důkazů zásadu „in dubio pro reo“ a neobjasnil skutkový podklad věci, který by nevzbuzoval důvodné pochybnosti. Odvolací soud pak sice odstranil a napravil některé vady rozsudku krajského soudu, zachoval však trest ve stejném rozsahu.
6. V další částí svého mimořádného opravného prostředku obviněný zpochybnil především procesní oprávnění svědka O. N. - B. vystupujícího s utajenou podobou a totožností. V povolení státního zástupce k předstíranému převodu peněz není podle obviněného vůbec zmínka o vložení čtvrt milionu korun do advokátní úschovy, což činí tento důkazní prostředek nepoužitelným, přičemž odvolací soud na shodnou námitku obhajoby reagoval tak, že se jedná o využití operativně pátracího prostředku podle §77 zákona o policii. Jednání jmenovaného svědka pak podle tvrzení obviněného představovalo použití agenta ve smyslu §158e odst. 4 tr. řádu, neboť měl vytvořen příběh, za jakým účelem smění české koruny za eura a přitom vystupoval aktivně nejen vůči obviněnému, ale též dalšímu svědkovi M. K. Učinil tak ale bez příslušného povolení soudce, tudíž jeho výpovědi i jím opatřené důkazy opět nebylo možné v daném procesu použít.
7. Ze strany svědka O. N. - B. docházelo podle obviněného k opakovaným výzvám k předání částky 500 000 Euro s cílem vyprovokovat jej k trestné činnosti, což je v souladu s judikaturou Ústavního soudu (konkrétně citovanou) nepřípustné. Obviněný připustil možnost postihu za opatření a předání pouze částky 500 Euro, když iniciativu na realizaci „obchodní transakce“ následně převzal svědek M. K.
8. V další části svého podání obviněný citoval části výpovědí jak jmenovaného svědka s utajenou totožností, tak i jeho „řídícího orgánu“ L. D., který popřel, že by měl informaci o možné směně padělaných bankovek v hodnotě 500 000 Euro. Z obviněným prezentovaných rozporů mezi tvrzeními obou svědků dovodil, že výše škody, jež mohla jednáním obviněného vzniknout, mohla dosáhnout maximálně částky 2 500 000 Kč, což by pro něho znamenalo mírnější právní kvalifikaci trestného činu.
9. Obviněný rovněž poukázal na zjevnou nevěrohodnost výpovědí dalších svědků, kteří mají kriminální minulost a mohli být motivováni snahou o propuštění z vazby (J., K.). Další skutečností zpochybňující soudy přijatý skutkový závěr je místo, kde měly být padělky v tak velkém objemu vyhotoveny a které nebylo orgány činnými v trestním řízení nalezeno.
10. Podle obviněného tak skutkové zjištění soudů nevychází důsledně z výsledků provedeného dokazování, zejména došlo k nesprávnému hodnocení výpovědí svědků, jež spolu s listinnými důkazy nemohou vytvořit spolehlivý základ pro naplnění ani základní, natož kvalifikované skutkové podstaty trestného činu. Závěrem obviněný citoval další rozhodnutí Ústavního soudu týkající se pravidel spravedlivého procesu i výkladu uplatněného důvodu dovolání, jež by Nejvyšší soud neměl chápat jako formální výhrady v aplikaci hmotného práva.
11. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil obě napadená soudní rozhodnutí a aby sám rozhodl ve věci (aniž by upřesnil způsob takového rozhodnutí), případně aby přikázal „Vrchnímu soudu v Praze“ věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
III.
Vyjádření k dovolání
12. Nejvyššímu státnímu zastupitelství bylo dovolání obviněného zasláno k vyjádření, a státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Lumír Crha nejprve poukázal na publikovaná rozhodnutí Ústavního soudu týkající se „extrémního nesouladu“, který může spočívat jednak mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, nebo mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé. V prvním případě pak musí dojít k nesprávnému právnímu posouzení skutku či k jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení a přitom nemusí jít o nesoulad extrémní.
13. Dovolatel však podle státního zástupce neuvedl nic, co by nasvědčovalo nesprávnému užití hmotného práva, a není tak zřejmé, z jakých důvodů považuje právní závěry soudu za nesprávné.
14. Druhý z uvedených nesouladů může být pokryt dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu pouze za situace, kdy soudy hodnotí důkazy svévolným způsobem bez jakéhokoli racionálního logického základu v dokazování. Tehdy Nejvyšší soud výjimečně může napravovat i takové v dovolacích důvodech neoznačené procesní vady, avšak za podmínky, že měly za nákladek porušení základních postulátů spravedlivého procesu. Dovolatel však neuvedl, v čem konkrétně spočívá tvrzený extrémní rozpor a hodnocení důkazů postrádá smysl.
15. Porušení zásady „in dubio pro reo“ nenaplňuje žádný z dovolacích důvodů, snad jen v teoretické rovině. Navíc obviněný v podstatě opakuje výhrady použité v jeho řádném opravném prostředku týkající se neoprávněného užití agenta, nezákonnost předstíraného převodu peněz a policejní provokaci. Odvolací soud se podrobně zabýval těmito námitkami a pro stručnost státní zástupce odkázal na strany 4 až 7 napadeného rozhodnutí. Úvahy vrchního soudu nevzbuzují žádné pochybnosti o jejich správnosti.
16. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství proto navrhl, aby též s ohledem na chybějící odůvodnění vady v právním posouzení skutku Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
IV.
Posouzení důvodnosti dovolání
17. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označenému dovolacímu důvodu.
18. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který je možné podat jen z některého z taxativně vymezených důvodů v §265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu, resp. v §265b odst. 2 tr. řádu. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu svým obsahem odpovídaly.
19. Obviněný uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který lze úspěšně podat tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o aplikaci norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je použití hmotněprávních norem na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně, zásadně se nepřipouští posouzení aplikace těchto norem na skutek prezentovaný dovolatelem, případně na skutek, jehož se dovolatel domáhá vlastní interpretací provedených důkazních prostředků, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně. Jiné nesprávné hmotněprávní posouzení lze dovodit pouze tehdy, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Pod uplatněný dovolací důvod mohou spadat rovněž případy, kdy skutková zjištění soudů nižších stupňů vůbec neposkytují dostatečný podklad pro uznání viny konkrétním trestným činem, jímž byl obviněný uznán vinným. Jak správně připomenul sám dovolatel dovolací námitky zásadně nemohou naplnit důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, pokud směřují proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. To vše za podmínky, pokud skutek, jak je popsán v odsuzujícím výroku o vině, má svůj podklad v obsahu provedeného dokazování.
20. Obviněný v tomto případě sice formálně deklaroval dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale, jak vyplývá z formulace jednotlivých námitek, byl si vědom skutkové povahy své argumentace. Přestože odkazoval na rozhodnutí zejména Ústavního soudu, v nichž byl určitým způsobem modifikován příliš restriktivní výklad tohoto důvodu dovolání Nejvyšším soudem ve výjimečných případech, kdy porušení procesních ustanovení soudy nižších stupňů ovlivnilo základní, ústavou zajištěná práva stíhané osoby zejména práva na spravedlivý proces.
21. Jak vyplývá ze stručné interpretace obsahu dovolání, sám obviněný v jeho úvodu zdůraznil, že těžiště výhrad směřuje proti procesnímu postupu soudu prvního stupně, který akceptoval i odvolací soud. Týká se především nedodržení pravidel ustanovení §2 odst. 5 tr. řádu, jehož podstatu tvoří povinnost soudu zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí. V důsledku toho pak soud nemohl podle dovolatele ani řádně postupovat podle §2 odst. 6 tr. řádu, neboť ten mu ukládá hodnotit důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
22. K tomu může Nejvyšší soud konstatovat, že dovolatel nedoložil žádnými konkrétními argumenty námitku týkající se rozsahu dokazování ve smyslu povinnosti vyplývající z §2 odst. 5 tr. řádu, snad jen lze uvažovat o tom, že obviněný měl na mysli vyloučení možnosti použít k důkazu zejména výpovědi svědků a skutečností souvisejících s advokátní úschovou. Zcela však přitom opomenul vysvětlení jak soudu prvního stupně, tak zejména soudu odvolacího, které reagovaly na shodnou obhajobu obviněného, a ignoroval jejich zdůvodnění použitelnosti sporných důkazních prostředků. V podstatě pak obviněný vytkl soudům proces hodnocení provedených důkazů, v jehož rámci mělo dojít k přijetí verze skutkového děje pro něho nepříznivého. Obhajoba obviněného je totiž od počátku trestního stíhání, zjednodušeně řečeno, založena na tvrzení, že nehodlal obstarat větší množství padělaných bankovek, že byl vybízen utajeným policistou k jejich dodání. Soudy obou stupňů však považovaly takové tvrzení za nevěrohodné a vyvrácené důkazy, které se podařilo obstarat orgánům činným v trestním řízení.
23. Nejvyšší soud v rámci rozhodování o mimořádném opravném prostředku může v podstatě nad rámec svého přezkumu vyjádřit naprostý souhlas s hodnotícím postupem soudů obou stupňů, v němž neshledal žádnou odchylku od obecných logických pravidel či rozpor mezi výsledkem, který vzešel z důkazního prostředku a jeho interpretací v odůvodnění napadených rozhodnutí. Týká se to jak použitelnosti výpovědí svědka O. N. - B., který nevystupoval v dané věci v roli agenta (§158e tr. řádu), nýbrž vstoupil do kontaktu s obviněným až poté, co ten projevil jasný záměr získat odbyt pro padělané pětiseteurové bankovky. O tuto službu opakovaně žádal svědka P. J., ten informoval policii, jejíž orgány rozhodly o prověření podezření z trestné činnosti. Za tímto účelem byl vyslán na schůzku, kterou dojednal již sám obviněný, právě O. N. – B., který v následujícím čase akceptoval fakticky veškeré návrhy obviněného, a to jak ohledně místa, času schůzek, tak především souhlasil i s využitím obviněným vybrané advokátky, u níž v rámci předstíraného převodu došlo ke složení zálohy 2 500 000 Kč, tj. poloviny z celkově očekávané ceny, jež odpovídala 40 % kursovní hodnoty eurových bankovek. Výpovědi obou označených svědků se zcela shodují s obsahem záznamů o průběhu schůzek mezi obviněným a O. N. – B. a korespondují s konkrétními kroky, jež následovaly v průběhu vzájemných kontaktů mezi tímto svědkem a obviněným.
24. Jak již bylo naznačeno, zejména Vrchní soud v Praze reagoval v napadeném rozhodnutí na zcela shodné výhrady, jimiž se obviněný snažil zvrátit odsuzující výrok o vině i trestu vyslovený soudem prvního stupně. Jeho vysvětlení důvodů, pro něž odmítl uznat oprávněnost vznesené obhajoby, je zcela přesvědčivé, dostatečně srozumitelné a vyčerpává zásadní pravidla významná pro zákonnost procesního postupu v daném trestním řízení. Lze shrnout, že to nebyl svědek O. N. - B., kdo vyvolal v obviněném rozhodnutí zpeněžit padělané bankovky v objemu nejméně tisíc kusů. Na základě informací od svědka P. J. byl pověřen nikoli rolí agenta ve smyslu §158e tr. řádu, jak se snaží prosadit dovolatel, nýbrž měl za úkol vejít v kontakt s obviněným a reagovat výlučně na jeho podněty a požadavky, které by vznesl za účelem realizace vlastního předtím přijatého rozhodnutí distribuovat pětiseteurové bankovky. Jelikož byl policii znám charakter této trestné činnosti, tudíž byla zřejmá potřeba dispozice s českou měnou odpovídající pachatelem požadovanému ekvivalentu platidla, byl zákonným způsobem (písemné povolení státního zástupce) schválen předstíraný převod podle §158c tr. řádu. Způsob, jakým došlo na výslovný pokyn obviněného k úschově zálohy na slíbené padělky u konkrétní advokátky, nebylo možné na počátku očekávat a, jak správně konstatoval již vrchní soud, jednalo se o součást jednání bezprostředně souvisejícího a naplňujícího institut předstíraného převodu jako jednoho ze zákonem připuštěných operativně pátracích prostředků za dodržení pravidel jej formalizujících.
25. Vystupování svědka O. N. - B. v daném případě nenese známky překročení povolené ingerence policejního orgánu, jež by se dala považovat za „policejní provokaci“. V rámci kontaktů s obviněným tento policista rozhodně neprojevil jakoukoli snahu podněcovat jej k uzavření „obchodu“ s padělanými bankovkami, a to ani ve vztahu ke kvalifikovanému znaku velkého rozsahu, jak se snažil prosadit dovolatel. Jak již bylo připomenuto, byl to obviněný, kdo vyhledával osobu ochotnou nakoupit padělané bankovky ve velkém množství, v průběhu jednání s policistou určoval schůzky, způsob předání peněžní zálohy a vcelku jasně dával najevo, že má zájem o prodej množství 1000 kusů, což výslovně tvrdil svědku J. Jeho záměr, byť není tato částka výslovně zadokumentována v rámci kontaktů se svědkem O. N. - B., vyplývá však z jeho popisu schůzky s obviněným dne 25. 6. 2014, a je dále potvrzován nepřímo, např. při dalším setkání dne 2. 7. 2014, kdy se policista snažil o levnější cenu za bankovky, obviněný se ohradil s tím, že nemá smysl to dělat kvůli drobným, pokud mu hrozí 6 až 12 let (hranice nejpřísnější sazby je 8 až 12 let). Rovněž při ukládání peněz do advokátní úschovy obviněný setrval na ceně odpovídající 40 % nominální hodnoty bankovek a navrhl: “uděláme mega, dva mega…příští měsíc větší akci, ….můžeme se dohodnout, ale potřebuju určitě větší obrat…“ (srov. č. l. 468-469 trestního spisu).
26. Z obsahu provedeného dokazování tak poměrně zřetelně vyplývá, že ačkoli zjevně obviněný musel připravovat či jen realizovat prodej většího množství padělaných pětiseteurových bankovek ve spojení s dalšími osobami, a to nejméně v součinnosti s M. K., který se zúčastnil poslední schůzky dne 9. 7. 2014 a snažil se o uzavření nového obchodu s bankovkami, nebyl to svědek O. N. - B., kdo by u obviněného vyvolal rozhodnutí dopustit se protiprávního jednání, či jej jakkoli podnítil ke spáchání trestného činu podle §233 tr. zákoníku ani ve velkém rozsahu, ani jej neutvrzoval v rozhodnutí čin provést, vystupoval jako pouhý zájemce o koupi bankovek s tím, že jeho jedinou „snahou“ bylo dosáhnout od obviněného slevy, což se nepodařilo. Vystupování policisty před i v rámci realizace předstíraného převodu tak nepřesáhla zákonem upravený rozsah (§158c tr. řádu) ani judikaturou dosud vymezené hranice činnosti policejního orgánu při „účasti“ na páchání konkrétního trestného činu (viz stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2014, publikované pod č. 51/2014 Sb. rozh. tr. a usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 15 Tdo 885/2013, publikované pod č. 2/2015 Sb. rozh. tr.).
27. V daném případě se obviněný domáhal přezkumu dovolacím soudem, přičemž žádal aplikovat normy hmotného práva na jiný, než soudy prvního a druhého stupně zjištěný skutek, a to v závislosti na odlišném hodnocení provedených důkazů. Dovolatel sice formálně napadal zejména znaky objektivní stránky trestného činu, za který byl odsouzen, avšak činil tak výlučně na podkladě jiného způsobu posouzení jednotlivých důkazních prostředků i informací jimi získaných a posléze vyhodnocených soudy obou stupňů. Z důvodů již shora uvedených nelze přijmout jeho verzi o vyprovokování prodeje jednoho kusu padělané bankovky v hodnotě 500 Euro, ani odmítnutí pravdivosti výpovědí svědka O. N. - B. Stejně tak, pokud naznačil osobní zájem svědka vystupujícího pod jménem P. J. na poskytnutí usvědčujících informací policejním orgánům, je nutné konstatovat, že se takové tvrzení neprokázalo, navíc samotná kriminální zkušenost tohoto svědka i dalších osob sama o sobě nedeformuje jejich výpovědi. Navíc k vyslovení viny obviněného v rozsahu, jak je popsán ve výroku rozsudku vrchního soudu, dospěly soudy obou stupňů po důkladném posouzení všech ve věci opatřených důkazů, s nimiž podstatné části tvrzení svědků zcela korespondují. Námitka extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním soudů a výsledky provedeného dokazování nebyla obviněným uplatněna v odpovídající formě, jak správně upozornil státní zástupce ve svém vyjádření, proto ani ta nemohla založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/14, publikovaný pod č. 140 ve svazku 74 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
28. Dovolatel se tak domáhal odlišného hodnocení důkazů a z něj učiněného skutkového zjištění ve vztahu ke znaku objektivní stránky i znaku kvalifikované skutkové podstaty zločinu padělání a pozměnění peněz podle §233 odst. 1, odst. 4 písm. b) za použití §238 tr. zákoníku ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku. Ve svém mimořádném opravném prostředku v podstatě předložil hodnocení výsledku dokazování, resp. samotný výsledek a vlastní aplikaci hmotného práva na jím prezentovanou verzi průběhu skutkového děje, ač se soudy prvního i druhého stupně přiklonily k verzi jiné, kterou podrobně a přesvědčivě ve svých rozhodnutích zdůvodnily.
29. V tomto směru je třeba připomenout, že provádění dokazování je zejména po tzv. velké novele trestního řádu [provedené zákonem č. 265/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony] s účinností od roku 2002 soustředěno do řízení před soudem prvního stupně jako soudu nalézacího, a to s možnou korekcí v řízení před soudem druhého stupně jako soudem odvolacím, nikoli však v řízení o dovolání. Takovým procesním postupem dochází k možnosti nejširšího uplatnění procesních zásad, jimiž je ovládáno, a to zásadou vyhledávací, bezprostřednosti a ústnosti, volného hodnocení důkazů a presumpcí neviny. Soud, který v souladu s principem bezprostřednosti a ústnosti provedl důkazy, má nejširší prostor k jejich zhodnocení poté, co přímo z důkazních prostředků získal informace potřebné pro náležité objasnění okolností, za nichž mělo dojít k žalovanému skutku. Jen takový způsob dokazování může hodnotícímu orgánu poskytnout jasný obraz o dokazované skutečnosti a učinit spravedlivé rozhodnutí. Pokud soudy ve věci rozhodující vyloží přesvědčivě svůj důkazní postup a závěry o spolehlivosti důkazního pramene, pak i podle výkladu Ústavního soudu nelze skutkové námitky považovat za odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Může se tak stát zásadně jen za situace, kdyby v procesu předcházejícím napadenému rozhodnutí, došlo k porušení pravidel spravedlivého procesu ve smyslu čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS – st. 38/14, uveřejněné pod st. č. 38 ve svazku 72 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a vyhlášené jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb.). O takový případ se však v posuzované věci nejedná.
IV.
Závěr
30. Dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak byl obviněným napadán jen formálně, ve skutečnosti nelze obsahově uplatněné dovolací námitky podřadit pod tento ani jiný dovolací důvod, neboť směřovaly výlučně proti skutkovým zjištěním a nikoli proti právnímu posouzení činu, za nějž byl odsouzen. Přes deklaraci potřeby širšího výkladu tohoto dovolacího důvodu, jak ve výjimečných případech činí zejména Ústavní soud, pokud jím konstatované vady v procesním postupu soudů vedou k újmě na ústavně zaručeném právu na spravedlivý proces, obviněný fakticky vytvořil vlastní verzi okolností, za nichž došlo ke kontaktům a jednáním se svědkem O. N. - B., která však při odpovídajícím posouzení všech ve věci opatřených důkazů nemá oporu ve výsledku dokazování. Přesto se Nejvyšší soud rozhodl alespoň stručně reagovat na ty zásadní připomínky, které dovolatel ve svém podání uplatnil s tím, že se již odvolací soud s nimi vypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí zcela dostatečným způsobem. Závěrem považuje Nejvyšší soud za nutné připomenout, že soud druhého stupně, stejně jako před ním i prvostupňový soud, zohlednily poměrně významně jak okolnosti, za nichž byl trestný čin spáchán (stadium přípravy trestného činu, součinnost dalších osob), tak i osobu obviněného (dosavadní bezúhonnost, kladné hodnocení za dobu výkonu vazby), a ukládaly mu trest s použitím moderačního ustanovení §58 odst. 5 tr. zákoníku dva roky pod dolní hranicí zákonné trestní sazby. Stejnou možnost využily též při určení mírnějšího typu věznice, v níž má obviněný nepodmíněný trest odnětí svobody vykonat.
31. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení. Za splnění podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu tak mohl Nejvyšší soud učinit v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 10. 2016
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu