ECLI:CZ:NS:2016:5.TDO.868.2016.1
sp. zn. 5 Tdo 868/2016-82
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 7. 2016 o dovolání, které podal obviněný J. Š . , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 6 To 299/2015, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 2 T 183/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného J. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 2. 6. 2015, sp. zn. 2 T 183/2011, byl obviněný Ing. J. M., (který v této věci nepodal dovolání), uznán vinným zločinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle §220 odst. 1, 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), a obviněný J. Š. byl uznán vinným pomocí k trestnému činu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle §24 odst. 1 písm. c) a §220 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Oběma obviněným byly podle §220 odst. 3 tr. zákoníku uloženy tresty odnětí svobody v trvání dvaceti šesti měsíců, jejichž výkon soud podmíněně odložil podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu třiceti měsíců. Dále byl obviněnému J. Š. podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkcí ve statutárních a dozorčích orgánech obchodních společností, a to na dobu tří let. Poškozená obchodní společnost PROM, spol. s. r. o., byla podle §229 odst. 1 tr. řádu odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Tento rozsudek napadli odvoláním jednak oba obvinění a v jejich neprospěch též státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Plzeň-jih. Krajský soud v Plzni rozhodl na podkladě všech odvolání rozsudkem ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 6 To 299/2015, podle §258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. řádu tak, že napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 tr. řádu odvolací soud znovu uznal obviněné vinnými, a to obviněného Ing. J. M. pokusem trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §8 odst. 1 a §255 odst. 1, 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zákon“), a obviněného J. Š. pomocí k pokusu trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §8 odst. 1, §10 odst. 1 písm. c) a §255 odst. 1, 3 tr. zákona. Obviněnému J. Š. soud uložil podle §255 odst. 3 a §35 odst. 2 tr. zákona souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvaceti šesti měsíců, jehož výkon podmíněně odložil podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona na zkušební dobu třiceti měsíců. Tento obviněný byl dále odsouzen podle §53 odst. 1 tr. zákona k peněžitému trestu ve výši 20 000 Kč se stanovením náhradního trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, a rovněž podle §49 odst. 1 tr. zákona k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu funkcí ve statutárních a dozorčích orgánech obchodních korporací, a to na dobu tří let. Soud druhého stupně současně zrušil výrok o trestu uložený tomuto obviněnému rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. 4 T 64/2010, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 1. 2. 2011, sp. zn. 13 To 575/2010, jakož i všechna další obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Zároveň byla podle §229 odst. 1 tr. řádu poškozená obchodní společnost PROM, spol. s. r. o., odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Obvinění (J. Š. jako pomocník) se podle rozsudku soudu druhého stupně dopustili pokusu trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku tím, že Ing. J. M. jako jednatel obchodních společností Global Information Systems, s. r. o. (jako kupující), a PROM, spol. s. r. o. (jako prodávající), v rozporu se svými povinnostmi jednatele obchodní společnosti PROM, spol. s. r. o., a v úmyslu neoprávněně obohatit obchodní společnost Global Information Systems, s. r. o., na vrub druhé z výše jmenovaných obchodních společností uzavřel dne 31. 5. 2006 v Praze smlouvu o převodu vlastnického práva k nemovitostem s tím, že obchodní společnost Global Information Systems, s. r. o., na základě této smlouvy uhradí obchodní společnosti PROM, spol. s. r. o., za koupi nemovitostí specifikovaných ve výroku o vině rozsudku soudu druhého stupně částku 35 000 000 Kč, ačkoli již předem věděl, že předmětný majetkový převod v blízké budoucnosti částečně uhradí započtením dvou údajných pohledávek z fiktivně vyhotovených smluv o půjčce ze dnů 10. 1. a 16. 1. 2005, k jejichž uzavření mělo dojít mezi uvedenými obchodními společnostmi, přičemž za věřitelskou obchodní společnost Global Information Systems, s. r. o., vystupoval Ing. J. M., zatímco za dlužníka - obchodní společnost PROM, spol. s. r. o., jednal J. Š. jako údajný zmocněný zástupce, ačkoli věděl, že k tomu není ze strany tehdejších jednatelů obchodní společnosti PROM, spol. s. r. o., Ing. P. L. a Ing. V. Z. jakkoli zmocněn, a jednal tak vědomě bez jejich souhlasu, uvedené půjčky přitom ve skutečnosti realizovány nebyly, a následně dne 9. 6. 2006 uzavřel Ing. J. M. jako jednatel výše uvedených obchodních společností dohodu o započtení pohledávky v celkové výši 8 417 667 Kč, a to právě z titulu obou fiktivně vyhotovených smluv o půjčce, kdy tímto svým jednáním uznal neexistující závazek obchodní společnosti PROM, spol. s. r. o., ve výši 8 417 667 Kč vůči obchodní společnosti Global Information Systems, s. r. o., čímž obchodní společnosti PROM, spol. s. r. o., způsobil škodu v téže výši, přičemž následně rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 10. 2010, sp. zn. 55 Cm 15/2008, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 3. 2011, sp. zn. 10 Cmo 3/2011, byla výše uvedená smlouva o převodu nemovitostí prohlášena za absolutně neplatnou, nemovitosti byly vyloučeny z konkurzní podstaty úpadce - obchodní společnosti Mlékárna Dvorec, s. r. o. (právního nástupce obchodní společnosti Global Information Systems, s. r. o.), a vráceny do majetku obchodní společnosti PROM, spol. s. r. o., proto ke vzniku škody nedošlo.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný J. Š. dovolání z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a učinil tak prostřednictvím svého obhájce JUDr. Miroslava Soukupa.
Dovolatel napadl jak výrok o vině tak i výrok o trestu, přičemž proti právní kvalifikaci skutku namítl, že účastenství ve formě pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zákona předpokládá, aby pomocník věděl o úmyslu pachatele trestného činu, a současně, aby sám úmyslně jednal tak, aby byl uskutečněn jemu známý úmysl tohoto ( hlavního ) pachatele. Čin pomocníka musí být charakterizován konkrétními skutkovými okolnostmi, nikoli jen znaky skutkové podstaty. Ze skutkového stavu zjištěného soudy však podle obviněného nevyplývá, jakým způsobem se dovolatel domluvil na formě pomoci se spoluobviněným pachatelem, zda věděl o jeho úmyslu a zda sám úmyslně jednal tak, aby byl úmysl pachatele uskutečněn. Existenci úmyslného zavinění obviněného není možné bez dalšího dovodit jen z jeho účasti na společném podnikatelském záměru. Dovolatel v závěru této námitky dodal, že smlouvy o půjčkách měly být uzavřeny v lednu 2005 (nesprávně označil rok 2015), avšak spoluobviněný Ing. J. M. se stal jednatelem obchodní společnosti PROM, spol. s. r. o., až 11. 7. 2005, tedy až po tomto datu mohl jako statutární orgán zastupovat tuto obchodní společnost.
V následující námitce dovolatel konstatoval, že skutek uvedený v obžalobě státního zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň-jih ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. ZT 44/2011, nesplňuje obsahové náležitosti vymezené v ustanovení §177 tr. řádu. Tuto skutečnost obviněný namítal opakovaně, žádný ze soudů se jí však nezabýval. Následně „pro srovnání“ odkázal na vymezení skutku v usnesení Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje o zahájení trestního stíhání ze dne 18. 3. 2011, sp. zn. KRPP-12690-151/TČ-2009-030681.
V závěru svého mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek soudu druhého stupně v rozsahu výroků o vině i trestu týkajících se jeho osoby, a zároveň, aby přikázal tomuto soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Štěpána Brunclíka (dále jen „státní zástupce“). Na úvod konstatoval, že s argumentací dovolatele se neztotožňuje, neboť Krajský soud v Plzni se podle jeho názoru zabýval i subjektivní stránkou a dostatečně zdůvodnil, na základě čeho dospěl k závěru o přímém úmyslu obviněného. Z provedeného dokazování a na něj navazujících skutkových zjištění totiž vyplývá, že dovolatel se velice dobře orientoval v hospodaření obou obchodních společností, ve kterých delší dobu působil a v rámci obchodní společnosti PROM, spol. s. r. o., se spolu s pachatelem Ing. J. M. podílel na přípravě projektu „vyrovnání“ vzájemných závazků a pohledávek. Rovněž je patrná velice těsná a dlouhodobá spolupráce obviněného s pachatelem, kdy oba měli shodné ekonomické cíle, a svými aktivitami usilovali o zvýhodnění jimi ovládaných obchodních společností na úkor věřitelů obchodní společnosti PROM, spol. s. r. o. Výše uvedené potom vyplývá i ze skutečnosti, že oba obvinění se v listopadu 2005 (nesprávně uveden rok 2015) stali společníky obchodní společnosti Global Information Systems, s. r. o., a dovolatel se následně v červnu 2006 stal i jednatelem této obchodní společnosti (Ing. J. M. tuto funkci zastával již od roku 1997). Prostřednictvím obchodní společnost Global Information Systems, s. r. o., obvinění ovládli obchodní společnost PROM, spol. s. r. o., v níž začali (Ing. J. M. od července 2005 a dovolatel od června 2006) vykovávat i funkce jednatelů. Podle státního zástupce výše uvedené propojení vylučuje, aby dovolatel při neoprávněném podpisu fiktivních smluv o půjčkách označených lednovými daty a rokem 2005 nevěděl o úmyslu hlavního pachatele a o jeho dalších (následně uskutečněných) obchodních plánech.
Za zcela nedůvodné považuje státní zástupce rovněž tvrzení obviněného, že „skutek uvedený v obžalobě nesplňoval náležitosti uvedené v §177 tr. řádu“; naopak se domnívá, že obžaloba odpovídala zákonným požadavkům. Byť nebylo jednání obviněného popsáno v obžalobě zcela identicky jako v usnesení o zahájení trestního stíhání, nebránila tato skutečnost projednání obžaloby v rámci hlavního líčení (totožnost skutku byla zachována). Z výše uvedených důvodů shledal námitky obviněného J. Š. zjevně neopodstatněnými a navrhl, aby bylo jeho dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného obsahuje zákonné náležitosti a byly splněny i všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení v této věci. Předpokladem naplnění důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je, aby konkrétní dovolací námitka směřovala proti hmotněprávnímu posouzení těch skutkových zjištění, k nimž dospěly soudy ve věci rozhodující. K nesprávnému hmotněprávnímu posouzení skutku nebo k jinému nesprávnému hmotněprávnímu posouzení může proto dojít pouze tehdy, byl-li skutek kvalifikován podle jiného ustanovení hmotného práva, tj. především trestního zákona, případně jiné normy upravující hmotné právo, než jaké na něj dopadalo. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak může být naplněn pouze právní a nikoli skutkovou vadou, a to pouze tou, která má hmotněprávní charakter. Konkrétní dovolací námitky uplatněné obviněným je sice možné z formálního pohledu podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak Nejvyšší soud je posoudil jako zjevně neopodstatněné.
Za takovou výhradu lze označit tu část dovolání obviněného, ve které namítal nenaplnění subjektivní stránky účastenství ve formě pomoci k pokusu trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku ve smyslu §8 odst. 1, §10 odst. 1 písm. c) a §255 odst. 1, 3 tr. zákona. Pouze pro přehlednost Nejvyšší soud připomíná, že ve vztahu k zavinění dovolatele odvolací soud na straně 17 svého rozsudku dovodil, že oba obvinění jednali v úmyslu přímém [užil právní kvalifikaci §4 písm. a) tr. zákona]. Konstatoval, že oba obvinění se nepochybně orientovali v ekonomické situaci obou obchodních společností, jednali „cíleně a chtěně“ v úmyslu dosáhnout započtením fiktivních pohledávek snížení kupní ceny a zvýhodnit obchodní společnost Global Information Systems, s. r. o., vůči obchodní společnosti PROM, spol. s. r. o. Obviněný J. Š. podle soudu druhého stupně nepochybně věděl, že k podpisu smlouvy o půjčce není oprávněn, že půjčky nebyly ve skutečnosti poskytnuty a fiktivní smlouvy o půjčce byly vyhotoveny s výše uvedeným záměrem.
Obviněný zcela správně ve svém dovolání poznamenal, že účastenství ve smyslu §10 odst. 1 písm. c) tr. zákona, resp. §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku předpokládá úmysl směřující k účasti ve formě pomoci na konkrétním úmyslném trestném činu , kdy čin musí být konkretizován individuálními rysy, nikoli jen znaky skutkové podstaty. Nejvyšší soud dále pro úplnost uvádí, že pro trestní odpovědnost pomocníka postačuje i úmysl nepřímý , zejména v podobě úmyslu alternativního, např. pomocník si je vědom možnosti, že svým jednáním umožní pachateli spáchat trestný čin a pro případ, že se tak stane, je s tím srozuměn (srov. přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 3/2006 Sb. rozh. tr.). V tomto případě je však namístě konstatovat, že dovolatel se pomoci k výše uvedenému trestnému činu dopustil v úmyslu přímém , jak správně dovodil soud druhého stupně na straně 17 svého rozsudku. Jednotlivé kroky obviněného a jim odpovídající znaky subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 3 tr. zákona ve vztahu k obviněnému jakožto účastníku na tomto trestném činu ve formě pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zákona jsou přehledně a zcela dostatečně popsány v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku odvolacího soudu a rozvedeny v jeho odůvodnění. Kromě toho je důležité, že k trestní odpovědnosti pomocníka se nevyžaduje, aby výrok o vině odsuzujícího rozsudku obsahoval detailní popis trestného jednání pachatele ( §9 odst. 1 tr. zákona), pokud je zde vyjádřena alespoň hrubá představa pomocníka o trestném činu pachatele, tj. jeho základní skutkové okolnosti týkající se zejména doby a místa spáchání trestného činu, k němuž směřovala pomoc, předmětu jeho útoku, obecného způsobu spáchání, typu trestné činnosti apod. Proto s ohledem na znění tzv. skutkové věty výroku o vině napadeného rozsudku nemůže být pochyb o trestní odpovědnosti dovolatele jakožto pomocníka podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zákona a to zejména za situace, kdy byly tzv. pomocník i hlavní pachatel stíháni ve společném řízení, tzn. že skutkové okolnosti charakterizující protiprávní jednání hlavního pachatele byly velmi podrobně vyjádřeny v popisu tzv. skutkové věty výroku o vině (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2006, sp. zn. 5 Tdo 485/2006, publikované pod č. T 914 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 28, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha, a přiměřeně též rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu ČSR uveřejněné pod č. 4686/1933 ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího soudu 1919-1948, Vážný).
Pokud se obviněný J. Š. ve svém dovolání bránil tím, že existenci úmyslného zavinění není možné dovodit „bez dalšího jen z jeho účasti na společném podnikatelském záměru“, je třeba připomenout, že úmysl odvolatele, jak bylo již shora konstatováno, nebyl v dané věci soudem dovozován „bez dalšího“ jen ze společné ekonomické činnosti obviněných ve stejných obchodních společnostech. Tento závěr [dovolatel jednal v úmyslu přímém podle §4 písm. a) tr. zákona] lze opřít o více skutkových okolností, jež vyplynuly z dokazování soudů obou stupňů, a z nichž rovněž vycházel i dovolací soud. Tato skutková zjištění svědčí o tom, že oba obvinění jednali po vzájemné dohodě, kdy smlouvy o půjčce (datované 10. a 16. 1. 2005) neodrážely skutečnost, (k fiktivnosti obou smluv se vyjádřil soud prvního stupně na straně 12 a 13 rozsudku a odvolací soud na straně 15 a 16 rozsudku), byly vyhotoveny až dodatečně s cílem „legalizovat a zvěrohodnit“ smlouvu o započtení pohledávky, o čemž oba obvinění věděli a jednali cíleně s tímto záměrem. Dovolatel, který v předmětných smlouvách o půjčce vystupoval jako údajný zmocněný zástupce obchodní společnosti PROM, spol. s. r. o., je zcela prokazatelně podepsal nikoli v lednu 2005, nýbrž později (resp. v době trestného jednání vymezeného v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku odvolacího soudu, tj. v květnu či červnu 2006), a to s úmyslem vytvořit zdání existence závazku obchodní společnosti PROM, spol. s. r. o., vůči obchodní společnosti Global Information Systems, s. r. o., ve výši 8 417 667 Kč. V tuto dobu byli již oba obvinění (konkrétně od listopadu 2005) v obchodní společnosti Global Information Systems, s. r. o., společníky a oba tak měli shodný zájem na ekonomickém prospěchu této obchodní společnosti.
Jak správně podotkl státní zástupce, o skutečnosti, že dovolatel věděl o úmyslu pachatele - spoluobviněného Ing. J. M. sám úmyslně jednal tak, aby byl takový úmysl uskutečněn [tj. jednal v úmyslu přímém podle §4 písm. a) tr. zákona], svědčí nejen jeho aktivní působení v obou obchodních společnostech (v obchodní společnosti Global Information Systems, s. r. o., od listopadu 2005 jako společník a od 27. 6. 2006 jako jednatel v obou zmiňovaných obchodních společnostech), díky kterému měl dobrý přehled o aktuální ekonomické situaci výše zmiňovaných obchodních společností, ale i velmi blízká a dlouholetá spolupráce obviněného s hlavním pachatelem Ing. J. M., kdy oba společně prostřednictvím obchodní společnosti Global Information Systems, s. r. o., ovládli obchodní společnost PROM, spol. s. r. o. (obchodní společnost Global Information Systems, s. r. o., získala od září 2005 v této společnosti 100 % obchodní podíl).
V posuzovaném případě tudíž ani Nejvyšší soud nemá na podkladě obsahu trestního spisu pochybnosti o tom, že v rámci tohoto „společného podnikatelského záměru“ pachatel (obviněný Ing. J. M.) se pokusil s pomocí dovolatele o způsobení škody velkého rozsahu jinému (obchodní společnosti PROM, spol. s. r. o.) tím, že porušil podle zákona mu uloženou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek (konkrétně povinnost jednatele plynoucí z obchodního zákoníku vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře podle §135 odst. 2 ve spojení s §194 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013), dopustil se pokusu trestného činu (resp. v případě dovolatele pomoci k pokusu takového trestného činu) porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §8 odst. 1, §255 odst. 1, 3 tr. zákona [resp. v případě dovolatele rovněž podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zákona], jak správně uzavřel soud druhého stupně. K naplnění znaku účastenství ve formě pomoci k tomuto trestnému činu, k jehož dokonání nedošlo mimo vůli obou obviněných, není nutné objasnit a prokazovat jednotlivé z hlediska trestního zákona nevýznamné podrobnosti, za nichž došlo mezi oběma k dohodě o naplnění společného záměru získat prospěch pro obchodní společnost Global Information System s. r. o., resp. poškodit věřitele znevýhodněné obchodní společnosti PROM, spol. s. r. o., (např. čas a místo schůzek, opatření podkladů pro zfalšování smluv o půjčkách apod.), ale úplně postačí prokázání těch konkrétních jednání, jak jsou popsána ve výroku o vině napadeného rozsudku, která svědčí o úmyslném vytváření podmínek obviněným J. Š. (pomoci) ke spáchání trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku spoluobviněnému Ing. J. M.
Konečně je možné nad rámec dovolacího přezkumu upozornit na to, že skutečnost zmiňovaná obviněným v závěru této námitky ( smlouvy o půjčkách měly být uzavřeny v lednu 2005, avšak obviněný Ing. J. M. se stal jednatelem obchodní společnosti PROM, spol. s. r. o., až 11. 7. 2005, tedy až po tomto datu mohl jako statutární orgán zastupovat tuto obchodní společnost) , není v žádném ohledu relevantní ve vztahu k soudy zjištěnému skutkovému stavu a jeho (správné) právní kvalifikaci podle hmotného práva účinného v době spáchání činu. Kromě toho z formulace samotné námitky není ani možné dovodit, na podporu jakých argumentů mělo toto tvrzení dovolatele mířit. V žádném z rozhodnutí soudů obou stupňů nebylo tvrzeno, že v lednu 2005 mohl obviněný Ing. J. M. zastupovat obchodní společnost PROM, spol. s. r. o., resp. že byl jednatelem této obchodní společnosti již před datem 11. 7. 2005. Naopak soud druhého stupně na straně 15 rozsudku uvedl, že v době uzavření údajných smluv o půjčce v lednu 2005 tuto obchodní společnost zastupovali jednatelé Ing. V. Z. a Ing. P. L. (viz výpis z obchodního rejstříku). V lednu 2005 nebyl v obchodní společnosti PROM, spol. s. r. o., žádný z obviněných ani jednatelem, ale ani společníkem. Fiktivní smlouvy o půjčce však podepsal za obchodní společnost PROM, spol. s. r. o., dovolatel jako „zmocněný zástupce“ (provedenými důkazy však bylo prokázáno, že tomuto obviněnému nebyla tehdejšími jednateli udělena plná moc k takovému smluvnímu ujednání, ani do majetku údajného příjemce žádné finanční prostředky nepřibyly, a dovolatel by tak v době datování obou smluv jednal neoprávněně (svévolně) bez vědomí statutárního orgánu této obchodní společnosti). Ve vztahu k trestní odpovědnosti obviněných je tak zcela irelevantní, že obviněný Ing. J. M. mohl obchodní společnost PROM, spol. s. r. o., zastupovat až od 11. 7. 2005, jak dovolatel uvádí ve svém mimořádném opravném prostředku. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že tato námitka se ve své podstatě ani netýká dovolatele J. Š., nýbrž osoby spoluobviněného Ing. J. M., proto (s ohledem na absenci dovolání ze strany spoluobviněného) Nejvyšší soud není ani oprávněn se takovou výhradou zabývat.
K opakovaně uváděné námitce dovolatele, že „skutek uvedený v obžalobě nesplňuje obsahové náležitosti vymezené v ustanovení §177 tr. řádu“, je možné konstatovat, že se jedná o výhradu čistě procesní povahy, a nelze ji tak podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Proto již nad rámec přezkumné povinnosti Nejvyšší soud podotýká, že tato námitka je formulována zcela obecně; obviněný J. Š. nijak nekonkretizoval, v čem má spočívat naplnění jím tvrzeného dovolacího důvodu. Pokud dovolatel následně (podle jeho slov „pro srovnání“) odkázal na vymezení skutku v usnesení Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje o zahájení trestního stíhání ze dne 18. 3. 2011, sp. zn. KRPP-12690-151/TČ-2009-030681, neuvedl ve svém dovolání žádné důvody pro takové srovnání. Vzhledem k tomu, že Nejvyššímu soudu nepřísluší dotvářet „dovolací argumentaci“ za obviněného (srov. přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2009, sp. zn. 5 Tdo 247/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 5 Tdo 368/2014-II.-80), a rovněž s poukazem na výše zmiňovanou procesní povahu této výhrady, je možné pouze konstatovat, že samotný žalobní návrh je stručný, jasně formulovaný, logicky uspořádaný a obsahuje všechny náležitosti požadované trestním řádem v §177 písm. c) tr. řádu. Dovolatel nakonec sám neoznačil žádnou konkrétní okolnost, která by v obžalobě státního zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň-jih ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. ZT 44/2011, v porovnání se skutkem, jak je popsán ve shora označeném usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného (či snad dokonce ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu) mohla svědčit o porušení zásady totožnosti skutku, jak ji vymezuje ustanovení §177 písm. c), resp. §220 odst. 1 tr. řádu a platná judikatura (srov. např. rozhodnutí publikovaná pod č. 9/1972, č. 64/1973 a č. 15/1994-II. Sb. rozh. tr.).
Nejvyšší soud tak může uzavřít, že dovolání obviněného J. Š. z větší části faktickému obsahu uplatněných námitek neodpovídalo dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jehož naplnění se obviněný domáhal. Pokud některé výhrady bylo možné pod deklarovaný dovolací důvod vůbec podřadit, jednalo se o námitky zjevně neopodstatněné. Z těchto důvodů Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tř. řádu, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení mu předcházejícího. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 13. 7. 2016
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu