ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.1632.2016.1
sp. zn. 6 Tdo 1632/2016-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. prosince 2016 o dovolání, které podal obviněný M. S. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 5. 2016, č. j. 5 To 72/2016-592, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené v Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 4 T 107/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 11. 1. 2016, č. j. 4 T 107/2015-570 , byl obviněný M. S. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným jednak (ad 1) zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 alinea druhá tr. zákoníku a přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jednak (ad 2) zločinem křivého obvinění podle §345 odst. 1, odst. 2, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku. Uvedených trestných činů se dopustil způsobem podrobně popsaným ve výrokové části rozsudku, když podstatou spáchaných skutků (zkráceně vyjádřeno) bylo to, že obviněný
· si vypůjčil v lednu 2013 v K. od Z. S. částku 150.000 Kč s úmyslem finanční prostředky nevrátit, přičemž v úmyslu zabránit Z. S. v budoucím úspěšném vymáhání vrácení peněz nechal vyhotovit nezjištěnou osobou svůj podpis na směnce vlastní z 29. 1. 2013 na částku 170.000 Kč, jejímž vystavením Z. S. poskytnutí půjčky podmiňovala, stejně jako podpis dlužníka na smlouvě o půjčce, peníze ve sjednané lhůtě do 29. 10. 2013 nevrátil a následně v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 Cm 422/2013 uplatnil v opravném prostředku proti směnečnému platebnímu rozkazu námitky směřující proti pravosti jeho podpisu (ad 1),
· dne 9. 1. 2014 učinil písemně u Okresního státního zastupitelství v Bruntále trestní oznámení na M. S. a Z. S. pro trestný čin podvodu podle §209 odst. 1, 3 trestního zákoníku, kterého se měly dopustit paděláním výše uvedené směnky, a nepravdivá skutková tvrzení v oznámení obsažená opakoval i při podání vysvětlení dne 26. 3. 2014 před policejním orgánem na služebně Policie České republiky v Krnově (ad 2).
2. Obviněný byl odsouzen podle §234 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon mu byl podle §84 odst. 1 tr. zákoníku a §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků za současného vyslovení dohledu. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Z. S. s uplatněným nárokem na náhradu škody a nemajetkové újmy odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání obviněného proti rozsudku nalézacího soudu rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 11. 1. 2016, č. j. 5 To 72/2016–592, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Citované usnesení krajského soudu napadl obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Alana Korbela dovoláním, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. V jeho úvodu deklaruje svoji vědomost, že v rámci jím uplatněného dovolacího důvodu se v zásadě nelze domáhat skutkového přezkumu. Současně však uvádí, že uvedený dovolací důvod je zachován v případě extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem. Následně vytýká, že soud prvního stupně učinil nesprávná skutková zjištění a některé důkazy zcela pominul. Ve vztahu ke skutku pod bodem 1) na základě vlastního hodnocení důkazů, zejména výpovědi svědka J. R., obsáhle polemizuje se zjištěním soudů, že důvodem půjčky byl na jeho straně nedostatek finančních prostředků a zájem o převzetí herny U Kostela v K. Uzavírá, že neměl žádný důvod si od Z. S. půjčovat částku 150.000 Kč. Stejně obsáhle polemizuje se závěry znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, specializace na ruční písmo, podle kterých ručně psaný text na směnce je vlastnoručním písmem dovolatele, podpis však pravý není. V této souvislosti vytýká, že soudy se s jeho námitkami nijak nevypořádaly. Na základě vlastního hodnocení důkazů dovozuje, že směnku vyplnila Z. S., přičemž jí jako předloha sloužily směnky zapůjčené dovolatelovým věřitelem K. Š. Skutkový stav nebyl podle dovolatele zjištěn v souladu s §2 odst. 5 tr. ř., soudy měly uplatnit zásadu in dubio pro reo a zprostit dovolatele obžaloby podle §226 písm. a), popř. §226 písm. c) tr. ř. Následně dovolatel opět na základě vlastního hodnocení důkazů označuje za evidentní, že Z. S. vědomě nevypovídala pravdivě a že je vedena úmyslem dovolatele jakkoli poškodit. Obdobně na základě vlastního hodnocení důkazů odmítá závěr, že věděl o existenci předmětné směnky.
6. Ve vztahu ke skutku pod bodem 2) výroku o vině namítá jeho nesprávné hmotně právní posouzení, když v obecné rovině podává výklad zákonného znaku trestného činu podle §345 tr. zákoníku jiného lživě obviní, přičemž následně uvádí, že nezbytným předpokladem závěru o naplnění tohoto zákonného znaku je, aby bylo „jednoznačně a bez pochybností vyloučeno, aby stav toho, co pachatel tvrdil, byl ve skutečnosti takový, jak tvrdil“ . V této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod č. 19/2006 Sb. rozh. tr.
7. Závěrem podatel znovu namítá extrémní nesoulad mezi provedeným dokazováním a zjištěným skutkovým stavem a opakuje některé svoje výhrady proti hodnocení důkazů soudy a na tomto podkladě se domáhá toho, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí, dále vadné řízení mu předcházející, tedy rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 11. 1. 2016, sp. zn. 4 T 107/2015 a následně buď podle §256m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl o jeho zproštění obžaloby, případně podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal příslušnému soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.
8. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“).
9. Státní zástupce uvedl, že dovolání obviněného ke skutku pod bodem 1) výroku o vině neobsahuje jedinou námitku, kterou by vytýkal nesoulad mezi skutkovým zjištěním obsaženým v tzv. skutkové větě a v odůvodnění soudních rozhodnutí a zákonnými znaky trestných činů, kterými byl uznán vinným. Ve vztahu k tomuto skutku podatel na základě vlastního hodnocení důkazů a s odkazem na procesní, nikoli hmotně právní zásadu in dubio pro reo odmítá prakticky všechna skutková zjištění ve výroku a odůvodnění soudních rozhodnutí uvedená. O výlučně skutkovém charakteru jeho námitek svědčí ostatně i požadavek, aby byl zproštěn obžaloby podle §226 písm. a) nebo §226 písm. c) tr. ř., tj. proto, že nebylo prokázáno, že se stal žalovaný skutek nebo že tento skutek spáchal obžalovaný. Opravný prostředek v podobě uplatněné dovolatelem má podle státního zástupce spíše charakter jakéhosi „druhého odvolání“ nežli dovolání jako mimořádného a značně formalizovaného opravného prostředku.
10. Podle státního zástupce ve věci neexistuje žádný, natož extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a soudy učiněnými skutkovými zjištěními. Dovolatel fakticky nenamítá, že by skutková zjištění vyvozená soudy z provedených důkazů byla s obsahem těchto důkazů v logickém rozporu, ale domáhá se pouze toho, aby důkazy byly hodnoceny jiným, jeho představám odpovídajícím způsobem.
11. Ve vztahu ke skutku pod bodem 2) výroku o vině dovolatel sice formálně vytýká nesprávné právní posouzení zákonného znaku „jiného lživě obviní“ a podává v obecné rovině správný výklad tohoto zákonného znaku, opět však neuvádí, v kterých směrech nebyl soudy učiněnými skutkovými zjištěními tento zákonný znak naplněn. I tuto námitku lze tedy pod formálně deklarovaný dovolací důvod podřadit jen se značnou dávkou tolerance. Pokud dovolatel obvinil Z. S. a M. S. z falšování směnky, kterou ve skutečnosti vyplnil a nechal opatřit falešným podpisem sám, pak samozřejmě bylo vyloučeno, aby jím tvrzený skutkový stav odpovídal skutečnosti. Skutková tvrzení dovolatele obsažená v písemném trestním oznámení a následně v podaném vysvětlení tedy byla nikoli pouze nevěrohodná, ale zjevně nepravdivá, a zákonný znak „jiného lživě obviní z trestného činu“ byl beze zbytku naplněn.
12. Protože podle hodnocení státního zástupce dovolací námitky obviněného ve vztahu ke skutku pod bodem 1) výroku o vině směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění a formálně deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově neodpovídají a námitky týkající se skutku pod bodem 2) výroku o vině, pokud je vůbec lze považovat za relevantně uplatněné, jsou zjevně nedůvodné, navrhl aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Státní zástupce současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. Souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání vyjádřil i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
a) obecná východiska
14. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
15. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
16. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
17. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
18. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
19. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
b) vlastní posouzení
20. Podstatou námitek dovolatele je taková argumentace, jež se vymyká obsahovému vymezení jím uplatněného dovolacího důvodu. Ten je, jak plyne z již výše uvedeného (body 15, 17), určen k nápravě nesprávností při hmotně právním posouzení soudy zjištěného skutkového stavu věci. Přestože si obviněný je této skutečnosti vědom (část II. dovolání), své námitky primárně směřuje vůči skutkovým zjištěním, jež se staly předmětem následného právního posouzení, a teprve prostřednictvím nich pak zpochybňuje samotnou důvodnost právního posouzení jednotlivých skutků (ač ani toto konstatování není zcela přesné, domáhá-li se svého zproštění obžaloby prostřednictvím těch ustanovení trestního řádu, která se aplikují v případě neprokázání skutkových tvrzení žalobního návrhu). Při vědomí nemožnosti zvrácení odsuzujících rozhodnutí cestou (běžných) výhrad vůči skutkovým zjištěním se dovolatel uchyluje k tvrzení o existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými závěry ve snaze tyto zcela zvrátit. Na tomto základě se domáhá kasace napadených rozhodnutí a (prvotně) svého zproštění obžaloby, případně alespoň vrácení věci soudům nižších stupňů k jejímu opětovnému projednání a rozhodnutí.
21. Přes snahu dovolatele prosadit tvrzení o naplnění důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nezbytné konstatovat, že toto jeho úsilí nemá reálný podklad v obsahu důkazní matérie. Rozhodnutí soudů nižších stupňů totiž vadou v podobě extrémního rozporu (nesouladu), v jeho obsahovém vymezení plynoucím z příslušných nálezů Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, nález ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02), netrpí.
22. Extrémní nesoulad je ve smyslu rozhodnutí Ústavního soudu dán jen tehdy, pokud by bylo možno důvodně učinit závěr, že skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s provedenými důkazy, že tedy tato skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, popřípadě jsou přímo opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě tato zjištění byla učiněna, apod. Extrémní nesoulad je tak dán v případě očividného nesouladu skutkových a právních závěrů s provedenými důkazy, tedy tehdy, kdy skutek, který se stal předmětem právního posouzení, nebyl zjištěn způsobem slučitelným s právem obviněného na spravedlivý proces.
23. Za případ extrémního nesouladu naopak nelze považovat tu situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňující požadavky formulované zněním §2 odst. 6 tr. ř. ústí do skutkových (a potažmo) právních závěrů, které jsou odlišné od pohledu obviněného, leč z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
24. Z pohledu tohoto nazírání nelze námitky skutkového a procesního charakteru obsažené v dovolací argumentaci obviněného hodnotit jinak, než jako výhrady nedosahující úrovně odůvodňující zásah dovolacího soudu odůvodněný potřebou zajištění realizace práva obviněného na spravedlivý proces. Je tomu tak proto, že skutková zjištění soudů nižších stupňů mají dostatečná ukotvení v obsahu soudem prvního stupně provedených důkazů.
25. Ve vztahu ke skutku pod bodem 1) výroku o vině se obviněný zcela snaží o zvrácení skutkových zjištění soudů nižších stupňů na základě vlastního hodnocení jím označených důkazů. Tento postup však stěží může nalézt odezvu u soudu dovolacího, který je při svém rozhodování vázán jako hodnocením důkazů soudy nižších stupňů (vyhovění požadavku, aby dovolací soud převzal jiná hodnocení důkazů, by znamenalo popření zásad bezprostřednosti a přímosti, které naopak umožňují nejlépe zhodnotit provedené důkazy tomu soudu, jenž má bezprostřední možnost vnímat i takové skutečnosti, které zpravidla nemůže již hodnotit soud dovolací, neboť je protokol o jednání zpravidla neobsahuje, případně je při jejich podchycení není zcela způsobilý plně vyjádřit – zejm. chování svědka při výslechu apod.), stejně jako z nich dovozeným skutkovým stavem (obojí s výjimkou tzv. extrémního nesouladu v jeho výkladu Ústavním soudem). Dovolatel však tvrzený extrémní nesoulad svou dovolací argumentací neprokazuje, neboť neuvádí, že by skutková zjištění soudů byla neodvoditelná (příp. byla pravým opakem) z důkazů, na nichž je soudy založily. Zjevně se tak s uplatněným dovolacím důvodem obsahově míjí.
26. Ve vztahu ke skutku pod bodem 2) obviněný sice v úrovni obecnosti uplatňuje skutečnosti, jež by byly pod jím zvolený dovolací důvod podřaditelné, v konkrétnosti však odmítá přijmout ta skutková zjištění soudů, která následnou subsumpci skutku pod zákonné znaky zločinu křivého obvinění, včetně znaku objektivní stránky trestného činu lživého obvinění odůvodňují. Již odvolací soud v reakci na obsahově shodnou námitku dovolatele ve svém rozhodnutí uvedl (str. 6), že obviněný „v podaném trestním oznámení, jakož i v následném vysvětlení ze dne 26. 3. 2014, učinil zjevně zcela nepravdivou výpověď, kdy v neprospěch poškozené opakovaně učinil tvrzení, která jsou v rozporu se skutečností“ a že poškozenou „lživě obvinil“, když „ve vztahu k orgánům činným v trestním řízení uvedl nepravdu“. Takové skutkové zjištění má podle odvolacího soudu dostatečný podklad ve vyhodnocení všech provedených důkazů. Při respektování tohoto hodnocení a s přihlédnutím k tomu, co obsahuje již vlastní popis skutku v rozsudku soudu prvního stupně ( „… jehož se měly dopustit tím, že zfalšovaly směnku … není vypsána jeho rukou, přičemž tuto směnku nevystavil…“ ), musí dovolací soud konstatovat, že i v tomto případě se o zvrácení právní kvalifikace skutku obviněný snaží primárně na jiném skutkovém základě než tom, jenž se stal předmětem právního posouzení. Uplatňuje-li dovolatel vlastní skutková zjištění, jež jsou rozporná se zjištěními obsaženými v dovoláním napadených rozhodnutích, pak je třeba učinit poznatek, že ke zpochybnění správnosti právního posouzení skutku přistupuje způsobem, jenž mu zákon neumožňuje.
27. Dovolací soud na základě těchto poznatků dospěl k závěru, že obviněný své dovolání podal z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Z těchto důvodů proto o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení.
28. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, „bylo-li podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b“. Jelikož v posuzované věci jako takové vyhodnotil Nejvyšší soud dovolání obviněného, rozhodl o něm uvedeným způsobem.
29. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. prosince 2016
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu