ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.1653.2016.1
sp. zn. 6 Tdo 1653/2016-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. listopadu 2016 o dovolání, které podal obviněný V. J . , proti usnesení Krajského soudu v Praze, ze dne 9. 2. 2016, č. j. 10 To 47/2016-293, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 12 T 11/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 15. 10. 2015, č. j. 12 T 11/2015-185 , byl obviněný V. J. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §273 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
dne 15. 6. 2015 okolo 20:55 hod. v levém jízdním pruhu dálnice ... na 5.98 km ve směru jízda na P., okr. P.-v., řídil osobní motorové vozidlo Lexus, RZ: ..., kdy nepřizpůsobil rychlost vozidla svým schopnostem a dopravní situaci, nedodržel bezpečnou vzdálenost od před ním jedoucího osobního motorového vozidla VW Golf Variant, RZ: ..., narazil svým vozidlem do levé zadní části vozidla VW Golf Variant, čímž toto vozidlo uvedl do smyku, který byl ukončen nárazem do svodidel, a vozidlo Lexus se vlivem nárazu převrátilo na střechu a rovněž narazilo do svodidel, kdy majiteli vozidla VW Golf Variant L. Z., tímto jednáním způsobil škodu ve výši 15.000,- Kč, a Ředitelství silnic a dálnic ČR, IČ: 659 93 390, škodu na poškození svodidel ve výši 34.213,- Kč,
a řízení vozidla se dopustil, ačkoliv byl po předchozím požití alkoholických nápojů nezpůsobilý k řízení motorových vozidel, neboť mu v jeho krvi bylo v době nehody zjištěno minimálně 2.01 promile alkoholu.
2. Obviněný byl odsouzen podle §274 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvaceti čtyř měsíců. Podle §274 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s §67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a §68 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest sta denních dávek s denní sazbou 300,- Kč, tedy v celkové výměře 30.000,- Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel na dobu čtyřiceti osmi měsíců. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený L. Z. s nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání obviněného rozhodl Krajský soudu v Praze usnesením ze dne 9. 2. 2016, č. j. 10 To 47/2016-293, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Citované usnesení krajského soudu napadl obviněný prostřednictvím svého tehdejšího obhájce JUDr. Václava Hajšmana dovoláním (podání ze dne 28. 4. 2016 a ze dne 4. 5. 2016), v němž se s poukazem na nově zjištěná fakta domáhá toho, aby dovolací soud napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2016, č. j. 10 To 47/2016 – 293 zrušil, a přikázal mu, aby věc znovu projednal a rozhodl. Protože v podáních tohoto obhájce nebylo vymezeno, jaký dovolací důvod obviněný uplatňuje ( „ je/bylo by více než obtížné podřadit je pod některý z důvodů dovolání normovaných v §265b tr. ř.“ ), byl obviněný vyzván, aby odstranil vady tohoto dovolání.
5. Obviněný prostřednictvím nově zvolené obhájkyně JUDr. Marie Nedvědové sdělil, že dovolání podává z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když namítá, že v řízeních před soudy obou stupňů byla porušena jeho práva. Soudům vytýká, že rozhodly na základě chybných a nepravdivých podkladů, neboť z výsledků laboratorních vyšetření Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, které obdržel až po skončení odvolacího řízení, vyplývá, že po nehodě měl pouze 0,28 g/kg etanolu v krvi. Toto zanedbatelné množství není důvodem pro to, aby mohl být vůbec stíhán pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kdy by mohlo jít maximálně o přestupek.
6. Naplnění deklarovaného dovolacího důvodu shledává dovolatel i s oporou o rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 236/2002, na které odkazuje s tím, že neobsahuje-li popis skutku v odsuzujícím rozsudku žádné skutkové okolnosti, z nichž by bylo možno dovodit, čím byly naplněny znaky skutkové podstaty žalovaného trestného činu, jde o nesprávné právní posouzení skutku.
7. Protože nebylo prokázáno, že by řídil vozidlo pod vlivem alkoholu a způsobil v souvislosti s tím dopravní nehodu (podle dovolatele „výše ovlivnění alkoholem je přitom hmotně právní otázkou, která musí být potvrzena a prokázána“ ), navrhl obviněný, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2016, č. j. 10 To 47/2016-293, a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i všechny další rozhodnutí na citované usnesení obsahově navazující a poté podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Praze nové projednání a rozhodnutí věci se závazným právním názorem, že došlo k porušení jeho práv.
8. Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat. Vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud ve věci rozhodl za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
Obecná východiska
10. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
11. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
12. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
13. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
14. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.). Současně je třeba dodat, že dovolací soud (a to je podstatné pro posouzení důvodnosti dovolání obviněného) věc posuzuje vždy z hlediska stavu ex tunc.
15. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
Vlastní posouzení
16. Obviněný v podaném dovolání nevznesl žádnou hmotně právně relevantní námitku, kterou by bylo lze podřadit pod jím zvolený dovolací důvod. Dovolatel nenamítá nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení, které by vztahoval ke skutku, jímž byl uznán vinen a jenž soud prvního stupně popsal ve výrokové části svého rozsudku. Veškerou svou dovolací argumentaci buduje na zpochybnění správnosti skutkových zjištění, jež se stala předmětem právního posouzení ze strany soudů nižších stupňů. Opírá se přitom o poznatek mající plynout z důkazu, který získal až po pravomocném ukončení svého trestního stíhání a o němž si je sám vědom toho, že jej odvolací soud při svém rozhodování nemohl zohlednit ( „takže k němu odvolací soud ani nemohl přihlédnout“ ).
17. Tvrdí-li dovolatel současně, že v daném směru navrhoval doplnění dokazování ( „nemohl přihlédnout , i když jsem navrhoval v tomto směru doplnění dokazování “), pak toto jeho tvrzení nemá dostatečný podklad ve spisovém materiálu, neboť z protokolu o hlavním líčení ani protokolu o veřejném zasedání se nic takového nepodává. Po zamítnutí důkazních návrhů při hlavním líčení konaném dne 4. 9. 2015 (č. l. 133) a dne 16. 9. 2015 (č. l. 165) obviněný již (při hlavním líčení dne 15. 10. 2015) žádný další důkazní návrh neuplatnil (č. l. 185). Nelze dospět k závěru, že by se provedení dalších důkazů domáhal v řízení odvolacím. Přítomný obhájce totiž v průběhu veřejného zasedání (č. l. 291), konaného v nepřítomnosti obviněného, žádný důkazní návrh neuplatnil. Výslovný požadavek na provedení dalšího dokazování nelze dovodit ani z obsahu písemně zpracovaných opravných prostředků (odvolání, jež odůvodnili obhájci obviněného). Ostatně ani samotný dovolatel nepoukazuje na vadu, jež by měla spočívat v tzv. opomenutých důkazech, tj. v daném případě v argumentačním nevypořádání se soudu se vzneseným důkazním návrhem.
18. Kasaci napadeného rozhodnutí nemůže odůvodnit poukaz dovolatele na závěry, jež plynou z jím citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu, neboť tyto nejsou aplikovatelné (v podobě konstatované vady) na věc posuzovanou. Dovolací soud musí vycházet z těch zjištění, která jsou obsažena v dovoláním napadených rozhodnutích. V dané souvislosti je proto nezbytné poukázat to, že ta obsahují údaj, že obviněný se řízení motorového vozidla „dopustil, ačkoliv byl po předchozím požití alkoholických nápojů nezpůsobilý k řízení motorových vozidel, neboť mu v jeho krvi bylo v době nehody zjištěno minimálně 2.01 promile alkoholu“. Právní závěr ohledně kvalifikace skutku v podobě přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku proto nelze pokládat za vadný. Hmotně právní subsumpce má totiž dostatečné skutkové zdůvodnění již v samotném popisu skutku ve výrokové části odsuzujícího rozsudku.
19. Podle dovolatele má zrušení jím napadeného rozhodnutí odvolacího soudu odůvodnit nová skutečnost neznámá soudům v původním řízení. Její existence však nemůže vést k závěru o naplnění obviněným uplatněného dovolacího důvodu. Jak již konstatováno výše, dovolací soud věc posuzuje podle stavu ex tunc. Ke zvrácení pravomocných rozhodnutí prostřednictvím nově zjištěných skutečností či nových důkazů, jež nebyly známy orgánům činným v trestním řízení v době jejich rozhodování, není určeno dovolání, nýbrž další mimořádný opravný prostředek, jímž je obnova řízení.
20. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn ani tvrzením dovolatele, že „výše ovlivnění alkoholem je… hmotně právní otázkou“. Zjištění výše ovlivnění obviněného alkoholem je otázkou skutkovou, jejíž vyřešení toliko podmiňuje následnou správnou hmotně právní subsumpci skutku, v němž je konkrétní údaj uveden.
21. Protože dovolací argumentace obviněného je ryze skutková, je nutno učinit závěr, že se jí s obsahovým vymezením uplatněného dovolacího důvodu zcela rozešel.
22. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, „bylo-li podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b“. Jelikož v posuzované věci jako takové vyhodnotil Nejvyšší soud dovolání obviněného, rozhodl o něm způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení.
23. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. listopadu 2016
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu