ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.548.2016.1
sp. zn. 6 Tdo 548/2016-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 5. 2016 o dovolání, které podal obviněný A. J. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 10. 2015, sp. zn. 2 To 88/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 2 T 6/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného A. J. odmítá .
Odůvodnění:
I.
1. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 5. 8. 2015, sp. zn. 2 T 6/2015, uznal obviněného A. J. společně se spoluobviněnými J. B. a T. H. vinným, že „ v průběhu měsíce února roku 2014 , v okrese Ú. n. L. a T. , nejdříve obžalovaný A. J. vytipoval benzínové čerpací stanice, které je třeba přepadnout, a následně opatřil obžalovanému J. B. maskování a zbraně určené k přepadení vybraných benzínových čerpacích stanic, přičemž rovněž zajistil osobní motorová vozidla tov. zn. Kia Rio, Ford Mondeo, Škoda Favorit, a Volkswagen Golf, které k jednotlivým benzínovým čerpacím stanicím řídil obžalovaný T. H. , přičemž následně z této trestné činnosti kořistil, kdy podle jím stanovených pokynů:
I.) dne 6. února 2014 v době kolem 15:00 hodin v obci P. , okres Ú. n. L. , přijeli všichni obžalovaní vozidlem Kia Rio, bílé barvy, které řídil obžalovaný T. H. , před benzínovou čerpací stanici TRAVEL FREE, přičemž na pokyn obžalovaného A. J. vešel sám maskovaný obžalovaný J. B. do prodejny zmíněné benzínové čerpací stanice, kdy ihned po příchodu vyndal zapalovač v podobě revolveru stříbrné barvy, který měl uložený za pasem, přistoupil k poškozené H. K. , která stála za pultem, namířil na ni zbraň a řekl: "peníze, dělej peníze", když na to poškozená nereagovala, tak jí řekl: "dělej, nedělej problémy, nebo to do tebe našiju", načež poškozená otevřela pokladnu a vyndávala na pult menší bankovky v hodnotě 10 a 20 euro a když jí obžalovaný začal zvýšeným hlasem říkat: "dělej, dej mě litry, vím že tam máš litry", tak mu ze strachu vyndala bankovky v hodnotě 1 000 Kč a bankovky v hodnotě 100 Kč a když opět řekl: "dej mně všechno", tak mu vyndala bankovky v hodnotě 50 euro a položila je na pult, načež obžalovaný jednou rukou peníze vzal a druhou rukou, ve které měl zbraň, na ni neustále mířil, šel ke dveřím a rychlou chůzí z prodejny odešel, čímž způsobil poškozené společnosti TRAVEL FREE s. r. o., IČ: 26739780 škodu ve výši 21 391 ,25 Kč, o kterou se všichni obžalovaní následně rozdělili,
II.) v době od 20:07 hodin do 20:08 hodin dne 15. února 2014, v T.-S., přijeli všichni obžalovaní vozidlem Ford Mondeo, které řídil obžalovaný T. H. , před benzínovou čerpací stanici VS PETROL, přičemž na předchozí pokyn obžalovaného A. J. vešel sám obžalovaný J. B. do prostor zmíněné benzínové čerpací stanice, přičemž byl oblečen v černých kalhotách, černé bundě, na hlavě měl kapuci, přes obličej šálu a na rukou rukavice, kdy s revolverem v ruce přistoupil k obsluze prodejny a se slovy "peníze, dělej honem" požadoval po poškozené V. P. , vydání peněz, přičemž na ni mířil pistolí, načež poškozená ze strachu šla k pokladně a řekla obžalovanému, že tam žádné peníze nejsou a otevřela pokladnu, načež jí obžalovaný řekl, že má nadzvednout mincovník a když toto poškozená splnila, tak jí řekl, ať jde ke druhé pokladně a tuto otevře, poté, co pokladnu otevřela, tak se obžalovaný naklonil přes pult a sám začal z pokladny vyndávat bankovky, které v ní byly uloženy a poté z místa s těmito penězi utekl, čímž způsobil poškozené společnosti VS PETROL s. r. o., IČ: 26468590 škodu ve výši 68 444 Kč , kterou si následně mezi sebe rozdělili obžalovaní B. a J. ,
III.) v době od 18:35 hodin do 18:40 hodin dne 17. února 2014, v obci D. Z. , okres Ú. n. L. , přijeli všichni obžalovaní vozidlem Škoda Favorit, r. z. ....., které řídil obžalovaný T. H., před benzínovou čerpací stanici PAP OIL, přičemž na předchozí pokyn obžalovaného A. J. vešel sám maskovaný punčochou obžalovaný J. B. do prodejny zmíněné benzínové čerpací stanice, kdy revolverem, kterým mířil na poškozenou D. K. , a slovy "peníze, dej to sem" přiměl poškozenou otevřít pokladnu, načež poškozená dala ruce přes otevřený šuplík a řekla obžalovanému, že tam nic není, načež se obžalovaný více nahnul na prodejní pult a se slovy "tady něco máš" nadzvedl mincovník a ze zásuvky pokladny odcizil finanční hotovost ve výši 18 500 Kč, se kterou z místa odešel, čímž poškozené společnosti PAP OIL, s. r. o., IČ: 27655962 způsobil škodu v uvedené výši , kterou následně předal obžalovaný B. obžalovanému J. ,
IV.) v době kolem 18:00 hodin dne 19. února 2014 , v obci P. , okres Ú. n. L. , na základě předchozího zadání obžalovaného A. J. , přijeli obžalovaní J. B. a T. H. vozidlem Volkswagen Golf, r. z. ......., které řídil obžalovaný T. H. , před benzínovou čerpací stanici SHELL , přičemž obžalovaný J. B. sám vstoupil částečně maskován do prodejny zmíněné benzínové čerpací stanice, kde přistoupil k pultu a s namířeným revolverem podal obsluze prodejny, poškozenému J. P. , plastovou tašku a řekl mu: "neblbni, nedělej problém, dej mi prachy z kasy", když poškozený začal otevírat západky držící bankovky, tak mu říkal: "dělej, dělej", načež poškozený začal vyndávat bankovky z pokladního šuplíku a ukládal mu je do připravené plastové tašky, přičemž na něho obžalovaný stále mířil zbraní, kterou držel v pravé ruce, když mu poškozený dal do tašky některé bankovky, tak přikázal poškozenému, aby zvedl mincovník, pod kterým byly uloženy eurové bankovky, které poté obžalovaný sám z pokladny vytáhl a s odcizenou finanční hotovostí z místa utekl, čímž způsobil poškozené společnosti BRAVO 3K spol. s. r. o., IČ: 25033123 škodu ve výši 6 290 Kč, kterou předal obžalovaný B. obžalovanému J. “
2. Tento skutek (pod body I. až IV.) soud prvního stupně kvalifikoval v případě A. J. jako zvlášť závažný zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, ve formě účastenství podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Uložil mu podle §173 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 7 let. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jej pro výkon tohoto trestu zařadil do věznice s ostrahou. Podle §71 odst. 1 tr. zákoníku mu uložil trest propadnutí náhradní hodnoty, a to finanční hotovosti ve výši 31 Kč. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu uložil trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu zn. NOKIA 6070, IMEI .........., včetně SIM karty č. .............
3. Pro úplnost se v krátkosti dodává, že soud prvního stupně kvalifikoval jednání spoluobviněného J. B. (pod body I. až IV.) jako zvlášť závažný zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, jednání spoluobviněného T. H. (pod body I. až IV.) jako zvlášť závažný zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, ve formě účastenství podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, a uložil jim tresty uvedené v daném rozhodnutí.
4. Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. ř. dále obviněným A. J. , J. B. a T. H. uložil „trest“ zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to šestiranného expanzního (plynového) revolveru zn. ATAK Zoraki, ráže 9 mm, černé barvy, v. č. ........, včetně pěti kusů nábojek. Podle §228 odst. 1 tr. ř. všem obviněným uložil povinnost nahradit společně a nerozdílně majetkovou škodu poškozeným TRAVEL FREE s. r. o. ve výši 21 391,25 Kč, VS PETROL s. r. o. ve výši 68 444 Kč a BRAVO 3K spol. s. r. o. ve výši 6 290 Kč.
5. O odvolání, které proti citovanému rozsudku podali obviněný A. J. a spoluobviněný T. H. , rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 10. 2015, sp. zn. 2 To 88/2015. Podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř., §261 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu u obviněného A. J. , ve výroku o trestu u spoluobviněného T. H. a ve výroku o zabrání věci podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku u obviněných A. J. , J. B. a T. H. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému A. J. uložil podle §173 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 5 roků a 6 měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, podle §71 odst. 1 tr. zákoníku trest propadnutí náhradní hodnoty a to finanční hotovosti ve výši 31,- Kč, a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu zn. NOKIA 6070, IMEI ............. včetně SIM karty č. .......... Dále uložil nový trest spoluobviněnému T. H. Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. ř. všem obviněným uložil ochranné opatření - zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to šestiranného expanzního (plynového) revolveru zn. ATAK Zoraki, ráže 9 mm, černé barvy, v. č. ........., včetně pěti kusů nábojek. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II.
6. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný A. J. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
7. K uplatněnému dovolacímu důvodu uvedl, že soud prvního stupně postupoval od samého počátku prakticky v souladu se zněním obžaloby, kde byl (obviněný) označován jako organizátor všech čtyř akcí, jichž se měl se spoluobviněnými zúčastnit. Z tohoto základního nesprávného posouzení celé věci, které pocházelo z nesprávných informací podaných spoluobviněným J. B. , vycházel potom nesprávný pohled na rozsah jeho podílu na činnosti ve všech čtyřech případech. Poukázal na to, že spoluobviněný J. B. u hlavního líčení prohlásil, že při odstraňování rozporů ze svých výpovědí již nebude dále vypovídat. To podle dovolatele ukazovalo na to, že spoluobviněný J. B. měl obavu, že by soud mohl odkrýt některá nepravdivá tvrzení, ke kterým se jmenovaný ve snaze si polepšit, určitě uchýlil. Obviněný se také zabýval otázkou, zda je mu po právu kladeno za vinu účastenství podle §24 odst. 1 písm. a) a §173 odst. 1 tr. zákoníku i ve věci, která se udála dne 19. 2. 2014 v obci P. , o které vůbec nevěděl. O této akci rozhodl sám odsouzený J. B. jako o náhradní akci za uvažované přepadení čerpací stanice v S. , o jejíž napadení se spoluobvinění J. B. a T. H. ani nepokusili. Obviněný připomněl, že organizátorství či návod se posuzují jako účastenství podle §24 tr. zákoníku jen, jestliže se pachatel hlavního trestného činu o něj alespoň pokusil. K tomu však na čerpací stanici v S. nedošlo a potom by se u něho o účastenství nemělo v tomto případě jednat.
8. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud, shledá-li, že podané dovolání je důvodné, napadený rozsudek či jeho část zrušil a vrátil věc příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
9. K podanému dovolání se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která uvedla, že obviněný uplatnil v dovolacím řízení argumentaci známou z jeho obhajoby i z jeho odvolání. Přitom soudy obou stupňů, zejména soud odvolací podrobně ve svém rozhodnutí, rozebraly právní kvalifikaci jednání jednotlivých obviněných a zvláště pak obviněného A. J. Pokud obviněný napadal skutková zjištění stran svého jednání, pak státní zástupkyně plně odkázala na rozhodnutí prvoinstančního soudu. Námitkami vyjádřenými v dovolání se náležitě a dostatečně podrobně zabýval již soud druhého stupně, jeho závěry jsou logické a plně vycházejí z obsahu provedeného dokazování, takže na ně lze bez výhrad odkázat. Kromě toho se dovolatel v dovolací argumentaci prakticky výlučně zabýval pouze otázkami skutkovými a soudům vytýkal jako nesprávný způsob, jímž hodnotily provedené důkazy. Státní zástupkyně konstatovala, že skutkové závěry soudu byly náležitě podepřeny výsledky provedeného dokazování a soud vymezený skutek správně zastřešil příslušnými ustanoveními hmotného práva trestního. Obviněný uplatňoval námitky, jejichž povaha byla primárně skutková a domáhal se odlišného způsobu hodnocení důkazů. Takto pojaté výhrady však nesměřovaly proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině a jako takové nevyhovovaly žádnému ze zákonných důvodů dovolání.
10. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání konaném v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného, než zákonem vymezeného dovolacího důvodu. Současně vyjádřila souhlas ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
III.
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
12. Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 10. 2015, sp. zn. 2 To 88/2015, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
13. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněné) důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.
14. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu - vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
15. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
16. Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
17. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
IV.
18. V posuzované věci však podstatná část uplatněných dovolacích námitek (podrobně viz výše v rekapitulaci podání dovolatele) směřuje do oblasti skutkové, potažmo procesní. Z jejich obsahu je totiž zřejmé, že obviněný soudům obou stupňů vytýkal nesprávné hodnocení provedených důkazů a vadná skutková zjištění. Současně přitom prosazoval vlastní skutkový hodnotící závěr ( z nesprávných informací podaných spoluobviněným J. B. vycházel nesprávný pohled na rozsah jeho podílu ). Rovněž z těchto skutkových (procesních) námitek odvozoval svůj závěr, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný tedy v tomto směru nenamítal rozpor mezi skutkovými závěry vykonanými soudy po zhodnocení důkazů a užitou právní kvalifikací ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností.
19. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl tedy obviněným ve skutečnosti spatřován také v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Takové námitky pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.
20. Nad tento rámec je možno ještě uvést, že Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Jen zcela výjimečně tak může učinit – a to s ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces – jestliže mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je extrémní rozpor (nesoulad). O ten se jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů.
21. V tomto kontextu je namístě uvést, že v posuzované věci taková situace nenastala. Soudy nižších stupňů si byly vědomy důkazní situace a z odůvodnění jejich rozhodnutí je zřejmé, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly – je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (odpovídajícím ustanovení §2 odst. 6 tr. ř.) a učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení. Skutková zjištění vyjádřená v napadeném rozhodnutí mají své obsahové zakotvení v komplexu provedených důkazů, jak na to poukázal ve svém rozhodnutí především soud prvního stupně.
22. Nelze tedy činit závěr, že by vykonaná skutková zjištění postrádala obsahovou spojitost s důkazy, že by skutková zjištění soudů nevyplývala z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo že by skutková zjištění soudů byla opakem toho, co je obsahem provedených důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že soudy nižších stupňů (zejména soud prvního stupně) dostatečně vyložily své hodnotící úvahy a že mezi jejich skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není extrémní nesoulad (rozpor) ve shora vymezeném pojetí dán.
23. Činil-li za dané situace obviněný kroky ke zpochybnění skutkových závěrů vyjádřených v uvedených rozhodnutích, a rovněž z toho pak dovozoval vadnost právního posouzení skutku, resp. jiné nesprávné hmotně právní posouzení, pak je nutno zdůraznit, že jde o námitky z pohledu uplatněných (i jiných) dovolacích důvodů irelevantní. V této souvislosti lze zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle něhož právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.
24. Uplatněnému dovolacímu důvodu formálně odpovídala toliko námitka, že v případě jednání popsaného pod bodem IV. výroku rozsudku soudu prvního stupně (jednání, k němuž došlo dne 19. 2. 2014 v obci P. ) nelze dovozovat účastenství (organizátorství) obviněného. Této námitce však nebylo možno přisvědčit.
25. Nejprve možno v krátkosti připomenout, že toto tvrzení není ve věci novum, neboť obviněný je uplatňoval již dříve. Soud druhého stupně, který k tomu zaujal stejné stanovisko jako soud prvého stupně, v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že pokud šlo o námitku obviněného A. J. stran čtvrtého útoku, bylo prokázáno, že i v daném případě vytipoval čerpací stanici, předal obviněnému J. B. zbraň, opatřil automobil a rozdělil se o získané peníze. Pokud se v daném případě spoluobvinění J. B. a T. H. odchýlili od předem vytipované čerpací stanice, protože tam viděli ostrahu, nic to nemění na skutkových závěrech a následné právní kvalifikaci. Obviněný se sice konkrétního násilného jednání neúčastnil, vytipovával však uvedené čerpací stanice, opatřoval zbraň a maskovací oděv, opatřoval i osobní vozy a o zisk z loupeží se s ostatními dělil. Odvolací soud proto shledal správnými i právní závěry soudu prvého stupně týkající se obviněného.
26. K uvedené námitce stran právní kvalifikace v pořadí čtvrtého útoku pak Nejvyšší soud považuje za potřebné zdůraznit následující. Dovolatel správně vycházel z faktu, že organizátorství, návod či pomoc se posuzují jako účastenství podle §24 tr. zákoníku jen, jestliže se pachatel hlavního trestného činu o něj alespoň pokusil (zásada akcesority účastenství v užším smyslu). Kromě toho jednání účastníka, jmenovitě v této věci organizátora, musí být adresováno individuálně určitému hlavnímu pachateli stejně vymezeného, tj. individuálně určitě, hlavního trestného činu, to na rozdíl např. od „podněcování k trestnému činu“ (§364 tr. zákoníku), kde postačí jen individuálně neurčený trestný čin, resp. trestná činnost, stejně jako jen neurčitý okruh osob, jimž je podněcování adresováno.
27. Nejvyšší soud má za to, že požadovaná individuální určitost hlavního trestného činu v případě účastenství v užším smyslu nespočívá v absolutní totožnosti skutkových okolností hlavního trestného činu, jak je určil (vymezil) např. organizátor, a týchž okolností, za kterých následně ke spáchání hlavního trestného činu reálně došlo. V jednom i druhém směru zde může dojít k odchylkám, ovšem jen potud, pokud taková odchylka nedosáhne parametrů určitého typu excesu hlavního pachatele z intencí účastníka (např. organizátora), měla-li by mít dopad na rozsah trestní odpovědnosti účastníka.
28. Podle teorie úmyslné či nedbalostní vybočení z rámce té či oné formy účastenství na hlavním trestném činu neboli exces hlavního pachatele (excedent) může spočívat buď v excedentově hlavním deliktu těžším (“kladný exces”), než by odpovídalo intencím účastenství, jmenovitě organizátorství, anebo tomu bude naopak, tzn. excedentův hlavní delikt bude deliktem lehčím, než plynulo z účastenství (“záporný exces”). V prvním případě odpovědnost účastníka nebude nijak dotčena, protože v těžším hlavním deliktu (např. loupeži) je zahrnut i ten hlavní trestný čin, k němuž účastník původně směřoval (např. krádež). Hlavní pachatel za této situace však odpovídá sám za to, co skutečně spáchal. V případě druhém je namístě “účastníkova” odpovědnost jen za přípravu těžšího deliktu, je-li trestná, tedy nikoli za účastenství. Hlavní pachatel odpovídá opět pouze za to, co spáchal sám (srov. Šámal P. a kol. Trestní právo hmotné. 7. vyd. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2014, s. 270, Kratochvíl V. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, 355 s.).
29. V projednávané věci ovšem došlo pouze k tomu, že obviněný J. B. , jakožto hlavní pachatel, zaměnil (společně s T. H. ) dovolatelem předem vytipovanou čerpací stanici v S. (z výše uvedeného důvodu) za čerpací stanici jinou, v P. , tedy rozhodl o náhradní akci za původně uvažované přepadení. Jinak řečeno, namísto dovolatelem zamýšlené čerpací stanice byla v rámci IV. útoku obviněným J. B. a z jeho iniciativy přepadena čerpací stanice jiná, a to srovnatelně s předcházejícími útoky popsanými shora v bodech I. až III. Za těchto skutkových okolností, postavených soudy nižších stupňů najisto, nelze proto uvažovat o žádném typu excesu hlavního pachatele, tedy ani o tom, který je spojen s menším rozsahem či úplným vyloučením trestní odpovědnosti účastníka (exces záporný), tj. dovolatele, jak se toho domáhá. Zjištěná odchylka ve skutkovém stavu věci uvažovaném a reálně nastalém je v tomto ohledu v dané trestní věci zcela irelevantní, a proto se nijak nemohla projevit v míře trestní odpovědnosti organizátora, tj. dovolatele.
30. Lze tak uzavřít, že argumentace obviněného, již bylo možno formálně podřadit pod uplatněný dovolací důvod, byla zjevně neopodstatněná. I jeho jednání popsané pod bodem IV. výroku rozsudku soudu prvního stupně naplňovalo se zřetelem k výše uvedenému znaky účastenství ve smyslu §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (organizátorství) na trestném činu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku.
31. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného jako celek podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť shledal, že je zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 5. 2016
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu