ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.616.2016.1
sp. zn. 6 Tdo 616/2016-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. května 2016 o dovolání R. P. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 1. 2016, č. j. 7 To 481/2015-1234, který rozhodl jako soud druhého stupně v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 1 Nt 604/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání R. P. odmítá .
Odůvodnění:
1. Proti R. P. bylo vedeno trestní stíhání pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin pomluvy podle §206 odst. 1 tr. zák. Usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Vyškově ze dne 3. 3. 2010, sp. zn. Zt 255/2009, bylo její trestní stíhání zastaveno, neboť bylo zjištěno, že v době spáchání činu byla pro nepříčetnost trestně neodpovědná.
2. Následně bylo R. P. uloženo usnesením Okresního soudu ve Vyškově ze dne 11. 5. 2010, č. j. 1 Nt 604/2010-60, podle §99 odst. 1, 4 tr. zákoníku, za splnění podmínek §239 odst. 1 tr. ř., ochranné psychiatrické léčení v ústavní formě. Usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne 16. 12. 2010, č. j. 1 Nt 1671/2010-24, byla uvedená forma léčení přeměněna na léčbu ambulantní. Usnesením Okresního soudu ve Vyškově ze dne 2. 7. 2012, č. j. 1 Nt 604/2010-209, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2012, sp. zn. 3 To 317/2012, za splnění podmínek §239 odst. 1 tr. ř. a §353 odst. 1 tr. ř. bylo podle §99 odst. 6 tr. zákoníku nařízené ochranné léčení psychiatrické v ambulantní formě prodlouženo R. P. o dva roky. Dovolání podané prostřednictvím obhájce proti rozhodnutí soudu druhého stupně, bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2013, sp. zn. 6 Tdo 121/2013, podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto.
3. Usnesením ze dne 1. 7. 2014, č. j. 1 Nt 604/2010-783, Okresní soud ve Vyškově podle §99 odst. 6 tr. zákoníku, za splnění podmínek §239 odst. 1 tr. ř. a §353 odst. 1 tr. ř. prodloužil R. P. nařízené ochranné léčení v ambulantní formě o (další) dva roky. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 9. 2014, sp. zn. 8 To 400/2014, kterým byla stížnost obviněné proti usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 1. 7. 2014, č. j. 1 Nt 604/2010-783, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta, bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2015 sp. zn. 8 Tdo 21/2015, podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnuto.
4. Usnesením Okresního soudu ve Vyškově ze dne 13. 11. 2015, č. j. 1 Nt 604/2010-1197, bylo podle §99 odst. 5, 6 tr. zákoníku, za splnění podmínek §239 odst. 1 tr. ř. a §351a odst. 1 tr. ř., §353 odst. 2 tr. ř. nařízené ochranné léčení psychiatrické v ambulantní formě přeměněno R. P. v ochranné léčení psychiatrické na formu ústavní a současně bylo prodlouženo o dva roky. Stížnost R. P. proti shora uvedenému rozhodnutí soudu prvního stupně byla usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7. 1. 2016, č. j. 7 To 481/2015-1234, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta.
5. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 1. 2016, č. j. 7 To 481/2015-1234, podala R. P. prostřednictvím obhájkyně dovolání, ve kterém uplatnila dovolací důvody vymezené v §265b odst. 1 písm. j), g), l) tr. ř. V podaném dovolání poukazuje na to, že soudy nižších stupňů se v rámci řádného dokazování nevypořádaly s otázkou nebezpečnosti pobytu R. P. na svobodě v době, kdy bylo rozhodováno o prodloužení ochranného léčení. Dále odkazuje na celou řadu rozhodnutí Ústavního soudu, na základě kterých dovozuje, že její dovolání je přípustné, neboť v širších souvislostech je nutno na její případ nahlížet jako na případ, kdy mají být v širších souvislostech posouzena základní práva a svobody. Argumentuje mj. tím, že v jejím případě „se jedná o svévolnou aplikaci normy jednoduchého práva ze strany soudu prvního i druhého stupně, a to za situace, kdy právní závěr soudu prvního a druhého stupně je v „extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými a právními zjištěními“. V další části poukazuje na to, že rozhodování o ochranném léčení v jeho ústavní formě je závažným zásahem do osobní svobody. V předmětné věci nebylo „bez jakýchkoli pochybností osvědčeno“, že byly splněny podmínky pro uložení ochranného léčení, přičemž poukazuje na to, že soudy nebylo postupováno v souladu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. Závěrem podaného dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a soudu druhého stupně přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
6. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se ke dni konání neveřejného zasedání k dovolání R. P. nevyjádřil.
7. V předmětné věci lze konstatovat, že R. P. je (obecně) podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno ve dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájkyně (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a obsahuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda jsou v projednávané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř., a dospěl k následujícím závěrům:
9. Dovolání bylo zavedeno do trestního řádu novelou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. s účinností od 1. 1. 2002. Dovolání je koncipováno jako specifický mimořádný opravný prostředek, který umožňuje průlom do právní moci rozhodnutí. Proto je současně striktně omezena přípustnost jeho podání pouze na pravomocná rozhodnutí soudu učiněná ve druhém stupni ve věci samé (§265a odst. 1 tr. ř.), která patří do okruhu uvedeného v §265a odst. 2 tr. ř. Ustanovení §265a odst. 2 písm. a) – h) tr. ř. představuje taxativní výčet rozhodnutí, která lze považovat za rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání. Jiná rozhodnutí než rozhodnutí uvedené v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) – h) tr. ř. nelze pokládat za rozhodnutí ve věci samé, proti kterým je možno podat dovolání.
10. Podle §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. je rozhodnutím ve věci samé:
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g) tr. ř.
11. Podle §98 odst. 1 tr. zákoníku, ochrannými opatřeními jsou ochranné léčení, zabezpečovací detence, zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty a ústavní výchova.
12. Z výše uvedené chronologie vyplývá, že ve věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově bylo zmíněným soudem rozhodováno dne 13. 11. 2015, pod č. j. 1 Nt 604/2010-1197, o přeměně ochranného léčení psychiatrického z ambulantní formy na formu ústavní a o prodloužení nařízené léčby o dva roky. Následně pak dovoláním napadeným usnesením Krajský soud v Brně ze dne 7. 1. 2016, č. j. 7 To 481/2015-1234, stížnost, podanou proti výše uvedenému rozhodnutí soudu prvního stupně, zamítl. Za jediné rozhodnutí ve věci R. P. , které splňuje požadavky pro podání dovolání, vymezené v ustanovení §265b odst. 1 písm. j) tr. ř., je usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 11. 5. 2010, č. j. 1 Nt 604/2010-60, kterým bylo R. P. podle §99 odst. 1, 4 tr. zákoníku, za splnění podmínek §239 odst. 1 tr. ř., uloženo ochranné psychiatrické léčení v ústavní formě.
13. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 1. 2016, č. j. 7 To 481/2015-1234, vůči němuž dovolání směřuje, nelze považovat za rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. e) tr. ř., neboť se nejedná o rozhodnutí, jímž bylo uloženo ochranné opatření (obdobně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 3 Tdo 1314/2014, usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 3951/14), a proto muselo být dovolání R. P. odmítnuto.
14. Z důvodů shora rozvedených (s odkazem na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu) Nejvyšší soud dovolání R. P. odmítl jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř., aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Usnesení bylo Nejvyšším soudem vyhotoveno v souladu s ustanovením §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. května 2016
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu