ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.687.2016.1
sp. zn. 6 Tdo 687/2016-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. června 2016 o dovolání, které podal obviněný P. Š. , proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2015, č. j. 10 To 377/2015-492, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 4 T 22/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 27. 5. 2015, č. j. 4 T 22/2015-466 , byl obviněný P. Š. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že:
dne 6. 8. 2013, v 08:40 hodin, v obci S. , okres P. , na silnici I. třídy č. ...., u obchodního domu Billa, jako řidič nákladního vozidla tov. zn. Liaz 150, r. z. ....., porušil ustanovení §5 odst. 2 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, tím, že přehlédl na vyznačeném přechodu pro chodce zprava přecházející chodkyni L. D. , která přecházela silnici z pravého chodníku, a na přechodu pro chodce ji srazil levou přední částí vozidla, přičemž L. D. utrpěla krevní výron v měkkých pokrývkách lebních v levé čelnospánkové krajině, akutní plášťový subdurální krevní výron čelnotemenně vpravo, úrazové podmozečnicové krvácení a další rozsáhlá poranění, která způsobila úrazově krvácivý šok při polytraumatu, na jehož následky dne 6. 8. 2013 zemřela.
2. Obviněný byl odsouzen podle §143 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu pěti let a šesti měsíců. Poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR, regionální pobočka Praha, pobočka pro hlavní město Prahu a Středočeský kraj byla podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázána se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 9. 2015, č. j. 10 To 377/2015-492, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o trestu a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině přečinem usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, 2 tr. zákoníku a výroku o náhradě škody obviněného P. Š. sám odsoudil podle §143 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon mu podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let. Současně mu podle §73 odst. 1 tr. zákoníku uložil trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu čtyř let.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že skutek byl nesprávně právně posouzen, neboť soudy nesprávně uzavřely, že porušil důležitou povinnost, tedy ustanovení §5 odst. 2 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), v jehož důsledku došlo ke střetu jím řízeného vozidla zn. Liaz s chodkyní poškozenou L. D. Obviněný míní, že naopak sama poškozená porušila pravidla silničního provozu, protože na přechod vstoupila neopatrně a nenadále, čímž porušila ustanovení §54 odst. 3 zákona o silničním provozu. Usuzuje, že v takových souvislostech nemohl být viněn z porušení důležité povinnosti, neboť sama chodkyně si počínala při přecházení pozemní komunikace, byť i na vyznačeném přechodu pro chodce, značně neopatrně.
5. Dovolatel své výhrady zaměřil i vůči způsobu, jakým soudy obou stupňů hodnotily ve věci provedené důkazy. Samotné dokazování pak označil za neúplné. V této souvislosti soudům vytýká, že nepřihlédly k pokusu, který provedl znalec Ing. Stanislav Bartoň (znalec obhajoby), který dospěl k závěru, že právě chodkyně neumožnila řidiči vozidla bezpečně zastavit vozidlo před přechodem pro chodce. Soudy obou stupňů podle názoru obviněného zejména podcenily okolnost, že poškozenou, jež byla skryta za billboardem připevněným k dopravní značce před přechodem, neviděl. Míní, že v dané věci bylo třeba trvat na provedení vyšetřovacího pokusu. Výhradu uplatňuje i proti závěru odvolacího soudu, že svým jednáním porušil ustanovení §5 odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu.
6. Z důvodů v dovolání rozvedených obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Praze i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Příbrami a Okresnímu soudu v Příbrami přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
7. Nejvyšší státní zástupce se k podanému dovolání vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Ta s poukazem na skutečnost, že obviněný namítl, že skutkové okolnosti vzniku dopravní nehody neumožňují dospět k závěru, že svým činem naplnil znak objektivní stránky trestného činu spočívající v tom, že porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona (která je v případě trestného činu usmrcení z nedbalosti podle §143 tr. zákoníku znakem kvalifikované skutkové podstaty, a to zvláště v případě, pokud se na vzniku celé dopravní nehody zásadním způsobem spolupodílela poškozená, která porušila ustanovení §54 odst. 3 zákona o silničním provozu), shledala jeho námitku naplňující obsah jím uplatněného dovolacího důvodu.
8. Státní zástupkyně připoměla, že za porušení důležité povinnosti není možné mechanicky považovat porušení jakéhokoliv předpisu, ale pouze porušení takové povinnosti, jejíž porušení má za dané situace zpravidla za následek nebezpečí pro lidský život nebo zdraví, kde tedy jejím porušením může snadno dojít k takovému následku (rozhodnutí č. 33/1972 Sb. roz. tr.). Samotný právní předpis neobsahuje výčet všech důležitých povinností řidiče motorového vozidla, protože význam porušení kterékoliv řidičské povinnosti je přímo závislý na konkrétní dopravní situaci.
9. V posuzované trestní věci podle jejího hodnocení zcela zřejmě došlo k porušení důležitých povinností uložených řidičům zákonem. Posouzení věci je odvislé od zodpovězení otázky, zda se obviněný mohl spoléhat na tzv. princip omezené důvěry, jenž se však v některých případech neuplatňuje. Řidič motorového vozidla se např. nemůže spoléhat na to, že chodec velmi vysokého věku se bude chovat v silničním provozu s potřebnou opatrností a že bude přiměřeně reagovat na dopravní situaci. Vůči takovým osobám je třeba dbát zvýšené opatrnosti ve smyslu §5 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Proto nerespektuje-li řidič obecnou povinnost řidiče dbát zvýšené opatrnosti, může být takové nerespektování porušením důležité povinnosti u trestného činu podle §143 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Porušení povinnosti stanovené v §5 odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu spočívající v tom, že obviněný dostatečně nesledoval situaci v silničním provozu, zvláště ve spojení s porušením další povinnosti, tedy dbát zvýšené opatrnosti vůči osobám, vůči nimž je tak povinen činit, je podle státní zástupkyně třeba považovat za porušení důležité povinnosti uložené řidiči podle zákona, a to i v těch případech, pokud poškozený též porušil pravidla silničního provozu.
10. V uvedené souvislosti je třeba zohlednit především to, že chodec není překážkou silničního provozu, ale účastníkem silničního provozu, s čímž souvisí povinnost řidiče motorového vozidla chovat se k ostatním účastníkům silničního provozu ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj, aby nepoškozoval životní prostřední ani neohrožoval život zvířat, přičemž své jednání je povinen přizpůsobit stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu [§4 písm. a) zákona o silničním provozu]. Součástí povinné ohleduplnosti řidiče vůči chodcům je i povinnost předvídat, že se chodec náhle objeví z míst, která jsou zejména ve městě různým způsobem zakryta, např. zaparkovanými vozidly, vozidly hromadné dopravy stojícími v zastávkách, ale také pomalu jedoucími vozidly, jež jsou předjížděna. Totéž platí pro umístění billboardu na dopravní značce před přechodem.
11. Jestliže je rozhled řidiče takto omezen, je řidič povinen přizpůsobit tomu i rychlost své jízdy a jet pouze takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled (§18 odst. 1 zákona o silničním provozu). Pokud rychlost jízdy neumožní řidiči zastavit na vzdálenost jeho rozhledu, a pokud mu tato rychlost zároveň neumožní včas reagovat na přítomnost chodce, který vystoupí z prostoru, do kterého řidič nemá rozhled, je namístě uvažovat o tom, že jde o rychlost nepřiměřenou.
12. Konkrétní skutkové okolnosti případu, které byly v posuzované trestní věci zjištěny, tedy evidentně svědčí o tom, že zákonné znaky skutkové podstaty přisouzeného trestného činu byly naplněny. Obviněný jako řidič nákladního vozidla měl povinnost před přechodem pro chodce dbát zvýšené opatrnosti, a to zvláště v situaci, pokud se jednalo o přechod pro chodce ve městě před obchodem, kde bylo možné v dané hodině předpokládat výskyt chodců. Jestliže obviněnému zakrýval výhled na přechod billboard, bylo jeho povinností přizpůsobit rychlost jízdy výhledovým možnostem, případně před přechodem pro chodce zastavit. Nelze souhlasit s tím, že poškozená vytvořila obviněnému v daných souvislostech překážku neočekávanou. Nevytvořila však ani překážku náhlou, neboť šlo o ženu velmi vysokého věku, která v té době podle výpovědi svědků měla v rukách dvě nákupní tašky. V těchto souvislostech lze jen těžko předpokládat, že by vběhla do jízdní dráhy nákladního vozidla takovou rychlostí, že toto by na ni nestačilo reagovat. Jestliže se ve znaleckém posudku Vysokého učení technického v Brně, Ústavu soudního inženýrství objevilo konstatování, že příčinnou nehody byla kombinace jednání obou účastníků, kdy chodkyně vstoupila do vozovky v okamžiku, v němž vzhledem k rychlosti a brzdným vlastnostem vozidla Liaz řidič již neměl možnost vozidlo bezpečně zastavit před místem střetu, je třeba přihlédnout k tomu, že znalecký posudek hodnotil technické příčiny nehody. Již v předmětném znaleckém posudku znalci uvedli, že je otázkou právního posouzení, zda měl řidič reagovat již na vozidlo zastavující u přechodu v protisměru, které chodkyni dávalo přednost nebo na chování chodkyně v prostoru před přechodem pro chodce nebo již při jejím pohybu směrem k přechodu, kdy zjevný úmysl chodkyně přechod použít je otázkou jinou než technického posouzení.
13. Již uvedené konstatování signalizuje, že otázku technických příčin nehody nelze směšovat s příčinami nehody spočívajícími v porušení právních předpisů. Obviněný tedy zjevně porušil více ustanovení zákona o silničním provozu, a to ustanovení §4 písm. a), ustanovení §5 odst. 1 písm. b), §5 odst. 2 písm. f) a §18 odst. 1 tohoto zákona. V posuzované situaci se nechoval ohleduplně a ukázněně, nevěnoval se plně řízení vozidla a nesledoval situaci v provozu na pozemních komunikacích, nezastavil vozidlo před přechodem pro chodce ani neomezil před přechodem rychlost své jízdy, ačkoliv neměl dostatečný výhled na situaci na přechodu. Rychlost jeho jízdy byla tedy nepřiměřená.
14. Veškeré okolnosti obviněný evidentně vnímal, neboť popsal situaci před vjetím na přechod, kdy mu billboard zakrýval výhled. Uvedenou situaci tedy mohl hodnotit podle svých řidičských znalostí a dalších subjektivních dispozic, kdy měl podle dopravních předpisů přizpůsobit rychlost jízdy svému výhledu, a v případě, že ani omezení rychlosti by mu neumožnilo na bezpečnou vzdálenost v případě výskytu chodce na přechodu zastavit, měl vozidlo zastavit před přechodem. Situaci však zcela zjevně nesprávně vyhodnotil, což vyplývá z toho, že chodkyni přehlédl, neboť na místě vůbec nebrzdil.
15. Pokud jde o samotné zavinění, pak z hlediska jeho nedbalostní formy je třeba dovodit, že kromě míry povinné opatrnosti vyplývající z ustanovení pravidel silničního provozu zde existuje i subjektivní vymezení, které spočívá v míře opatrnosti, kterou je pachatel (řidič) schopen vynaložit v konkrétním případě. V posuzované trestní věci měl obviněný povinnost i možnost předvídat porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem. Pakliže obě tyto složky byly dány, bylo jeho jednání zaviněné. Z pohledu hodnocení státní zástupkyně se za zjištěných okolností poškozená na vzniku dopravní nehody vůbec nepodílela. Vyplývá to již z toho, že na chodkyni reagovalo vozidlo přijíždějící k přechodu z protisměru, kdy řidič i jeho spolujezdkyně jako svědci vypověděli o tom, že z chování chodkyně bylo zřejmé, že hodlá vozovku přejít.
16. Vzhledem k uvedeným argumentům státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné odmítl podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
18. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
19. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
20. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
21. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
22. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
23. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
24. Podstatou dovolání obviněného je (část II.) zpochybnění právního závěru soudů nižších stupňů, že svým jednáním porušil důležitou povinnost. Vyjádřeno jinak, dovolatel svým mimořádným opravným prostředkem brojí – byť to v něm explicitně nevyjadřuje – proti naplnění kvalifikované skutkové podstaty přečinu usmrcení z nedbalosti, která je vymezena znakem porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona. Soudům nižších stupňů vytýká, že dospěly k závěru, že tak učinil v důsledku porušení §5 odst. 2 písm. f) zákona o silničním provozu, ač takový závěr by bylo lze učinit pouze tehdy, bylo-li by „bez všech pochybností zjištěno, že se … daného jednání dopustil“. V kontextu tohoto poukazuje na zjištění soudu prvního stupně, že sama poškozená porušila pravidla silničního provozu, protože na přechod vstoupila neopatrně a nenadále, v čemž soud odvolací spatřoval porušení §54 odst. 3 zákona o silničním provozu. Vzhledem k značně neopatrnému počínání poškozené považuje dovolatel soudy užitou kvalifikaci skutku za nepřiléhavou zjištěným skutkovým okolnostem a ustálené judikatuře.
25. V návaznosti na uvedené (část III.) poukazuje dovolatel na jím pociťované vady dokazování provedené soudem prvního stupně (pominutí znaleckého posudku znalce Ing. Bartoně), resp. na vady hodnocení revizního znaleckého posudku odvolacím soudem (jeho označení za precizní přes konstatovanou vadu v popisu umístění dopravní značky s barevným poutačem od začátku přechodu) a nedůvodnost závěru tohoto soudu o porušení §5 odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu dovolatelem (dokazováním u soudu prvního stupně podle něj nic takového nebylo prokázáno). Zejména z důvodu odstranění vad skutkového zjištění (za účelem provedení jím navrhovaných důkazů) se domáhá zrušení napadených rozhodnutí a vrácení věci soudu nalézacímu.
26. Na tomto místě nezbývá, než připomenout to, čeho si je vědom sám dovolatel (část II. jeho dovolání) a co je zmíněno v části IV. tohoto usnesení (body 18. – 20.), tj. že předmětem posuzování dovolacího soudu je správnost právní kvalifikace skutku v podobě jeho vyjádření v napadených rozhodnutích soudů nižších stupňů. Přesah takového posuzování by byl odůvodněn toliko v případě tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a z něho vyvozenými závěry skutkovými, resp. právními. Takový nesoulad (v jeho významu vyloženém v jednotlivých rozhodnutích Ústavního soudu – např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04) obviněný neuplatňuje a zjevně ani není dán. Právní posouzení skutku dovolacím soudem v důsledku tohoto konstatování může být provedeno pouze ve vztahu ke skutkovým zjištěním, k nimž dospěly soudy nižších stupňů.
27. Jsou-li těmto soudům obviněným vytýkány nedostatky procesního charakteru (tedy takové, které nejsou podřaditelné pod jím uplatněný, avšak ani jiný §265b tr. ř. upravený dovolací důvod), pak z pohledu rozhodování dovolacího soudu dostačuje poukázat na to, že odvolacím soudem zmíněný nedostatek odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně ( „odůvodnění rozsudku není zcela v souladu s §125 tr. řádu“ ) neznamená, že by uvedený rozsudek byl vadný ve svých skutkových zjištěních. Nedostatek jeho odůvodnění lze spatřovat zejména v tom, že neobsahuje uvedení důvodů, proč soud nevyhověl důkazům obhajoby na provedení dalšího dokazování a proč k důkazu (ve formě znaleckého důkazu) neprovedl jí opatřený znalecký posudek znalce Ing. Stanislava Bartoně (č. l. 201-299). V daném směru se však akceptovatelným způsobem vyjádřil ve svém rozsudku soud odvolací (str. 3 a násl.). Pokud pak dovolatel poukazuje na nedostatečnou reakci soudu na chybný údaj o umístění dopravní značky IP6 a k jejímu stojanu umístěnému barevnému poutači ve vztahu k počátku přechodu (značce VZ), pak její význam by v dovolacím řízení mohl být zohledněn jen v případě, že by založil celkově vadné posouzení věci (zde ve významu nemožnosti vnímání osoby poškozené). Tak tomu prokazatelně není. Nelze totiž odmítnout ta východiska, z nichž vyšel soud odvolací.
28. Ten (str. 4 rozsudku) vyvrací obhajobu obviněného zcela logicky, když uvádí, že „[i] z laického hlediska (jehož se dovolává obžalovaný) je jasné, že deska vysoká 90 cm nemůže zcela zakrýt postavu vysokou 155 cm, a to tím spíše, jde-li o výhled řidiče nákladního vozidla, jehož sedadlo je položené výše nad vozovkou“. Připomíná se, že revizní znalecký posudek VÚT v Brně, Ústavu soudního inženýrství (č. l. 307-366) vycházel (viz Vyjádření k námitkám obhajoby ze dne 10. 2. 2015 – č. l. 400-405) ze stavu, že obviněný pozoroval dopravní situaci „z výšky 2,5 metru, což přibližně odpovídá výšce očí řidiče ve vozidle Liaz nad vozovkou“. Pokud se pak vyjadřoval k možnostem pozorování poškozené (nákres na č. l. 403), kterou umístil 5.00 m za vizuální překážku tvořenou poutačem o výšce 0,90 m, což odpovídá zjištění obsaženému v protokolu o nehodě v silničním provozu (č. l. 2-3), pak jeho závěry (zejména v interpretaci odvolacím soudem) nelze považovat za zpochybňující závěr o možnostech dovolatele osobu poškozené v prostoru bezprostředně přiléhajícímu k přechodu pro chodce vnímat. Je totiž třeba vyjít z dalších zjištění obsažených v již zmíněném protokolu o nehodě v silničním provozu, z nichž plyne, že dopravní značka IP6 je umístěna 0,9 m (ve vzdálenosti 23,5 m od VBM) před začátkem čtyři metry širokého přechodu (značky V7), který se nachází ve vzdálenosti 24,4 m (počátek), resp. 28,4 m (konec) od výchozího bodu měření (VBM). Místo střetu vozidla řízeného obviněným s poškozenou bylo zjištěno při pravém okraji přechodu (z pohledu pohybu chodkyně). Z těchto údajů plyne, že vozovku přecházela ve vzdálenosti cca 4 m od 90 cm vysokého a 50 cm širokého poutače. Nepochybně proto byla pro obviněného pozorovatelná (tvrzení obviněného – „…chodkyně byla někde u druhého obdélníku zebry myšleno… ve směru mé jízdy . Jsem přesvědčen, že náraz byl do středu vozidla, ale spíš… že vpravo…“ – je s přihlédnutím k výsledkům dokazování, tj. ke zjištění o poškození vozidla a učiněným odborným znaleckým závěrům, třeba odmítnout).
29. Při zhodnocení těchto poznatků, jak jsou podchyceny v protokolu o nehodě v silničním provozu, nelze brát v úvahu závěry, které jsou obsaženy ve znaleckém posudku předloženém obviněným, neboť z jeho obrazové části (str. 50 a násl. posudku) je zřejmé, že figurant přechází (resp. stojí na chodníku a posléze vstupuje na vozovku) v místech, kde se prokazatelně (s ohledem na zjištěné místo střetu s nákladním vozidlem) nenacházela poškozená.
30. Závěr soudů nižších stupňů, vyjádřený přímo v tzv. skutkové větě odsuzujícího výroku rozsudku soudu prvního stupně, že ke sražení chodkyně došlo v důsledku porušení ustanovení §5 odst. 2 písm. f) zákona o silničním provozu, není provedeným dokazováním zpochybněn. Podle citovaného ustanovení řidič nesmí „ohrozit nebo omezit chodce, který přechází pozemní komunikaci po přechodu pro chodce nebo který zjevně hodlá přecházet pozemní komunikaci po přechodu pro chodce, v případě potřeby je řidič povinen i zastavit vozidlo před přechodem pro chodce; tyto povinnosti se nevztahují na řidiče tramvaje.“
31. Současně nelze mít za neodůvodněný ani závěr, který odvolací soud v reakci na odvolací námitky obviněného vyjádřil tím, že „provedené důkazy usvědčují obžalovaného, že nebyl při projíždění daným úsekem vozovky dostatečně pozorný, nevšiml si včas ženy stojící u přechodu a nezvolnil svou jízdu, aby jí umožnil bezpečně přejít…“. Takto vyjádřené nedostatečné sledování situace obviněným lze jistě interpretovat v podobě porušení povinnosti uložené §5 odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu, podle něhož je řidič povinen věnovat se plně řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti a sledovat situaci v provozu na pozemních komunikacích , jak odvolací soud uzavřel. Tvrzení dovolatele, že skutkový podklad pro takový právní závěr nebyl dokazováním prokázán, je nezbytné odmítnout již s přihlédnutím k tomu, že prokázáno bylo, že obviněný nereagoval ani na přítomnost poškozené ve vozovce. Při náležitém sledování komunikace by ji totiž nemohl srazit zjištěným způsobem, tzn., aniž by rychlost vozidla snížil (viz hodnocení možností odvrácení střetu ve zpracovaném revizním posudku). Zvažovaná reakční doba řidiče mu takové snížení rychlosti (až na 10km/h) – i při nesprávném vstupu poškozené na přechod – umožňovala.
32. Při hodnocení správnosti závěru soudů nižších stupňů o trestní odpovědnosti obviněného lze nepochybně posuzovat i dodržení (resp. nedodržení) dalších povinností obviněného, coby řidiče, neboť jejich význam může mít vliv na posouzení toho, do jaké míry je třeba shledat kauzální význam přivozeného smrtelného následku (účinku) jednání obviněného, a do jaké míry spoluzavinění poškozené, ohledně níž učinil odvolací soud právní závěr, že svým vstupem na přechod porušila §54 odst. 3 zákona o silničním provozu, resp. tu jeho část, podle níž c hodec nesmí vstupovat na přechod pro chodce nebo na vozovku bezprostředně před blížícím se vozidlem.
33. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu lze učinit poznatek ( „Právem byl obžalovaný uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, 2 tr. zákoníku, protože povinnost uvedené v druhém z citovaných ustanovení pravidel silničního provozu – pozn. §5 odst. 2 písm. f) – je nesporně důležitou povinností, neboť jejím porušením dochází k nejzávažnějším střetům s těžkými následky, jak se stalo i v posuzovaném případě.“ ), že spoluzavinění poškozené nebylo shledáno v tom rozsahu, který by vyloučil dovodit na straně obviněného naplnění kvalifikačního znaku porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona. V dané souvislosti se připomíná (srov. usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 15 Tdo 944/2015), že k naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 2 tr. zákoníku je nezbytné, aby porušení konkrétní povinnosti považované za důležitou bylo v souladu s principem gradace příčinné souvislosti zásadní příčinou následku (účinku). Vyjádřeno jinak, uvedený kvalifikační znak se neuplatní tehdy, je-li jednou z rozhodujících příčin způsobeného následku v podobě usmrcení poškozeného jeho významné spoluzaviněné při dopravní nehodě. Nemá-li spoluzavinění poškozeného tento podstatný kauzální význam, pak jeho nižší míra neovlivňuje právní kvalifikaci skutku pachatele (pokud porušil důležitou povinnost, pak je nezbytné aplikovat kvalifikovanou skutkovou podstatu) a může být zohledněna jen v rovině právního následku trestní odpovědnosti, tj. při úvaze o druhu a výši trestu.
34. S vyhodnocením skutkových okolností v dovoláním napadených rozhodnutích se lze ztotožnit. Je totiž třeba uvážit, že rozhodující kauzální význam na usmrcení poškozené má jednání obviněného, neboť na jeho straně lze konstatovat porušení více povinností uložených mu jako řidiči zákonem, jak na ně přiléhavě upozornila ve svém vyjádření k dovolání obviněného státní zástupkyně. Protože obviněný mohl vnímat, že na chodníku v části přiléhající vyznačenému přechodu pro chodce se nachází osoba (staršího věku), z jejíhož chování bylo (viz vyjádření svědka L. H. ) jednoznačně seznatelné, že zamýšlí přejít silnici, dopadala na něj povinnost přizpůsobit jízdu požadavku plynoucímu z §5 odst. písm. f) zákona o silničním provozu, tj. neohrozit ani neomezit chodce, který zjevně hodlá přecházet pozemní komunikaci po přechodu pro chodce. Připomíná se, že obviněný vědomost o existenci přechodu v místě nehody doznal a tento fakt plynul i z ničím nezastíněného dopravního značení. Současně nelze odhlížet ani od obecné prevenční povinnosti [§4 písm. a) zákona o silničním provozu], která je vymezena tak, že každý je mimo jiné povinen se chovat ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, … své chování je povinen přizpůsobit zejména … situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu, byť tato zatěžovala nejen obviněného, nýbrž i poškozenou.
35. V případě poškozené spočívá její pochybení v tom, že do vozovky vstoupila v okamžiku, který znemožňoval obviněnému, aby s vozidlem zastavil před místem střetu (jeho reakční schopnosti a účinnost brzdné soustavy by při jeho včasné reakci na tento vstup poškozené do vozovky vedly k tomu, že by vozidlo zastavil 80 cm za místem střetu). Vstoupila tak do vozovky v situaci, kdy již bylo neodvratné její sražení přijíždějícím vozidlem při rychlosti 10 km/h, tj. nikoli při rychlosti vozidla vůbec nebrzděného, jak se stalo ve skutečnosti (str. 33 posudku, odpověď na otázku č. 3).
36. Současně je však nezbytné zopakovat, že střet nákladního vozidla s chodkyní byl obviněným odvratitelný, pokud by na ni reagoval nejpozději 2, 5 sekundy a 32,5 m před místem střetu, tj. přizpůsobil svoji jízdu zjištění, že se poškozená u přechodu nachází a hodlá vozovku přejít, neboť při aktivním brzdění obviněného (nedošlo však k vůbec žádnému) by se poškozená nacházela již 1,3 m za obrysem levé přední části vozidla Liaz. V daných souvislostech odvolací soud zdůraznil, že „nešlo o ženu jen jdoucí po přilehlém chodníku, ale že poškozená dala svým chováním jasně najevo, že hodlá přejít, (což) dokládá počínání protijedoucího vozidla, svědka H. , který poškozenou viděl a před přechodem zastavil“. Jinak vyjádřeno, soudy nižších stupňů (obsahově shodně se soudem prvního stupně na str. 4 rozsudku) vyšly z toho, že aktuální dopravní situace (tj. právě i jednání v protisměru jedoucího řidiče – svědka H. ) obviněnému – pokud by aktuální situaci bedlivě sledoval a vyhodnocoval – umožňovala učinění úsudku o povinnosti přizpůsobit jízdu požadavku plynoucímu z ustanovení §5 odst. 2 písm. f) zákona o silničním provozu (jeho povinnosti jako řidiče zamezit ohrožení nebo omezení chodce, který přechází pozemní komunikaci), což by ve svém důsledku střet s poškozenou odvrátilo. Vyhodnotit dopravní situaci – ve smyslu možného ohrožení chodce – i s ohledem na reakci řidiče v protisměru jedoucího vozidla bylo třeba po obviněném požadovat i proto, že podle svědkyně H. (viz č. l. 194) vkročila poškozená do vozovky až poté, co její manžel jako řidič vozidla tov. zn. Volvo před přechodem zastavil.
37. Na základě právě uvedeného je třeba přistoupit ke zhodnocení stupně spoluzavinění poškozené v podobě, kterou implicitně vyjádřily soudy nižších stupňů, tj. že míra jejího spoluzavinění nastalého účinku (jejího usmrcení) nedosáhla kauzálního významu, který by vyloučil u obviněného dovození znaku kvalifikované skutkové podstaty, spočívají v porušení důležité povinnosti uložené mu podle zákona.
38. Při uvážení těchto skutečností, je právní závěr soudů nižších stupňů o naplnění zákonných znaků přečinu usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, 2 tr. zákoníku, který vyjádřily v podobě užité tzv. právní věty ( jinému z nedbalosti způsobil smrt a čin spáchal proto, že porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona ), odpovídající výsledkům provedeného dokazování a z něho vyvozenému skutkovému zjištění vyjádřenému ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozvedenému v odůvodnění rozsudků soudů nižších stupňů.
39. Uvedená konstatování ústí do poznatku, že v posuzované věci nelze dojít k závěru o vadě vytýkané dovolatelem rozsudku soudu prvního stupně, potažmo rozsudku soudu odvolacího, spočívající v nesprávném hmotně právním posouzení skutku. Výrok o vině je nezbytné podkládat za zákonný a zcela odůvodněný. Dovolání obviněného je proto třeba vyhodnotit jako zjevně neopodstatněné.
40. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, „jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné“. Jelikož v posuzované věci, z důvodů výše vyložených, jako takové vyhodnotil dovolání obviněného, rozhodl o něm způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení.
41. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl dovolací soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. června 2016
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu