ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.829.2016.1
sp. zn. 6 Tdo 829/2016-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. června 2016 o dovolání, které podal Ing. Z. B . , proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2016, č. j. 13 To 35/2016-286, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 2 T 147/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 26. 11. 2015, č. j. 2 T 147/2015-251 , byl obviněný Ing. Z. B. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle §230 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), jehož se podle jeho skutkového zjištění dopustil tím, že
nejméně dne 10. 11. 2013 v 18:59:18 hodin, prostřednictvím internetu, z IP adresy … registrované na jméno a kontaktní údaje R., V., prolomil zabezpečovací heslo e-mailového účtu na adrese … a bez souhlasu a vědomí oprávněného uživatele, poškozené J. Ř., se přihlásil do jejího uživatelského účtu.
2. Obviněný byl odsouzen podle §230 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Podle §67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl dále obviněnému uložen peněžitý trest stanovený ve sto denních sazbách, přičemž jedna denní činila 1 000 Kč, tedy celkem v částce 70 000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, byl obviněnému stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 7 měsíců.
3. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 2. 2016, č. j. 13 To 35/2016-286, jímž podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak rozhodl sám tak, že obviněnému uložil podle §230 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců, jehož výkon mu podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 1 roku.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím obhájkyně Mgr. Ing. Svatavy Horákové dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Dovolatel má za to, že napadené rozhodnutí vychází z nesprávného právního posouzení skutku a nesprávného hmotně právního posouzení.
6. Obviněný především namítá, že se žalovaného skutku nedopustil. Žádá, aby Nejvyšší soud věc přezkoumal a zprostil ho viny podle zásady v pochybnostech ve prospěch obviněného z důvodu uvedeného v §226 písm. c) tr. ř. Podle obviněného nebylo v řízení prokázáno, zda došlo k překonání bezpečnostního opatření, a jakým způsobem došlo k překonání bezpečnostního opatření. Dovolatel zdůrazňuje, že neměl důvod neoprávněně vstoupit k počítačovému systému poškozené. Poukazuje i na skutečnost, že svědek P. M., se kterým poškozená dříve žila, předložil v rámci opatrovnického řízení fotografie, jež měly prokazovat prostituci poškozené. Svědek ovšem v řízení před soudem prvního stupně vypověděl, že předmětné materiály nezískal od něho (obviněného). Obviněný dále uvádí, že nemůže souhlasit se soudy, že způsob, jakým je popisováno nakládání s přístupovými hesly do schránky poškozené, je na její osobu příliš sofistikovaný a neodpovídá osobě poškozené. V tomto směru velmi podrobně rozvádí, jak probíhal reset účtu poškozené a jaké skutečnosti z toho vyplývají. Podle obviněného lze dovodit, že do uvedené schránky vstoupila buď poškozená, nebo v jejím zájmu jiná osoba v úmyslu ho poškodit. Zdůrazňuje, že nebyla zjištěna manipulace s obsahem emailové schránky poškozené, přičemž je podivné, že k připojení do schránky dochází dva měsíce před podáním trestního oznámení na neznámého pachatele. Z policejního spisu je zřejmé, že poškozená se zajímala už dříve o přístup do schránky a bylo jí řečeno, že po půl roce od přístupu do schránky se informace o těchto přístupech anonymizuje. Poukazuje i na skutečnost, že ze znaleckého posudku, který předložil soudu, vyplývá, že bez hesla se nelze do schránky připojit. Osoba, která se připojila do schránky, se do schránky dostala na první pokus, takže toto heslo znala.
7. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil ve výroku o vině a trestu a podle §265m odst. 1 tr. ř. ho obžaloby zprostil, popř. podle §265 l odst. 1 tr. ř. věc vrátil Městskému soudu v Praze k doplnění dokazování a novému rozhodnutí ve věci.
8. Pokud se týká přípisu obviněného, který je označen jako stanovisko odsouzeného jako neformální doplněk k dovolání, tak k obsahu této písemnosti Nejvyšší soud nepřihlížel. Doplněk dovolání není součástí dovolání, které předtím podal prostřednictvím obhájce, a Nejvyšší soud k němu v řízení o dovolání nijak nepřihlíží (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2011, sp. zn. 4 Tdo 1287/2015).
9. Nejvyšší státní zástupce k dovolání obviněného prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že uplatněnou argumentaci nelze pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit. Obviněný se totiž domáhá přezkumu a hodnocení správnosti a úplnosti skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, a proto nelze uplatněné námitky pod uvedený dovolací důvod podřadit. Rovněž námitka porušení principu in dubio pro reo a principu neviny má procesní povahu. Proto navrhl, aby podané dovolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
12. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
13. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
14. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
15. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
16. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
17. Obviněný naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje ve skutečnosti, že se skutku, kterým byl uznán vinným, nedopustil. Namítá, že neměl nikdy důvod neoprávněně vstoupit do počítačového systému poškozené. Poukazuje i na skutečnost, že svědek P. M. u soudu prvního stupně potvrdil, že materiály, které použil v řízení před opatrovnickým soudem, mu předala jiná osoba, nikoliv obviněný. Obviněný dále velmi podrobně rozvádí provedené důkazy a poukazuje na skutečnosti, které z nich podle jeho názoru vyplývají. Zdůrazňuje, že neměl motiv si zajišťovat přístup do účtu … , neboť mu bylo známo, že prostřednictvím této schránky již poškozená nekomunikuje. Domnívá se, že soudy měly postupovat podle zásady v pochybnostech ve prospěch obviněného.
18. Vzhledem k obsahu uplatněných dovolacích námitek lze konstatovat, že obviněný své námitky sice formálně opírá o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ovšem jím namítané vady pod uplatněný dovolací důvod podřadit nelze. Všechny vznesené námitky totiž zpochybňují správnost skutkových zjištění, ke kterým dospěl soud prvního stupně, a se kterými se ztotožnil soud druhého stupně. Obviněný touto dovolací argumentací míjí hranice deklarovaného dovolacího důvodu, neboť jeho námitky fakticky nesměřují proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení. Primárně jimi brojí proti hodnocení důkazů a skutkovým zjištěním soudů. Obviněný nabízí své vlastní hodnocení provedených důkazů, vyjadřuje nesouhlas se způsobem hodnocení důkazů soudem prvního stupně, podrobně rozebírá svoji verzi události atd., vše s vyústěním do závěru, že se nedopustil inkriminovaného jednání a že tedy nenaplnil skutkovou podstatu přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle §230 odst. 1 tr. zákoníku. Takto formulované dovolací námitky nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
19. Nejvyšší soud považuje za nutné opětovně zdůraznit, že se nemůže zabývat námitkami, v nichž obviněný podrobně rozebírá provedené důkazy, neboť se jedná o námitky procesně právní povahy směřující především proti způsobu vyhodnocení provedených důkazů. Tyto námitky, nezakládají-li závěr o extrémním nesouladu obsahu provedených důkazů se skutkovými a právním závěry z nich vyvozenými (což není případ posuzovaný), nenaplňují dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
20. Z pohledu námitek uplatněných obviněným v podaném dovolání, které směřují primárně do způsobu hodnocení důkazů soudy [a tedy nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], toliko na podporu závěru, že v případě obviněného nejde o případ tzv. extrémního nesouladu v jeho výkladu Ústavním soudem, považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že zejména soud prvního stupně své úvahy ohledně hodnocení provedených důkazů řádně odůvodnil. Uvedený soud velmi podrobně rozvedl na základě kterých důkazů má obhajobu obviněného za vyvrácenou a které důkazy ho usvědčují. V tomto směru lze poukázat na přesvědčivé písemné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (str. 5-7). Soud druhého stupně (str. 4-7 jeho rozhodnutí) se s tímto odůvodněním plně ztotožnil s odkazem na ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., kdy i rozvedl své úvahy z pohledu námitek, které obviněný uplatnil v rámci podaného odvolání a které jsou zčásti totožné s argumentací použitou v podaném dovolání. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že soudy nižších stupňů vyvodily z provedených důkazů odpovídající skutkové a právní závěry.
21. Nejvyšší soud považuje za nutné zdůraznit, že soud prvního stupně se zabýval i tvrzením obviněného, že nebylo prokázáno, že to byl právě on, kdo dne 10. 11. 2013 neoprávněně vstoupil do schránky … a že poškozená ho měla zájem nepravdivě obvinit. Soud k tomuto tvrzení vyslechnul poškozenou a provedl výslechy navrhovaných svědků (M., P.), provedl listinné důkazy a za souhlasu stran postupem podle §211 odst. 5 tr. ř. přečetl znalecký posudek z oboru kriminalistika, odvětví kriminalistická počítačová expertíza znalce Ing. Josefa Kyncla. Lze proto konstatovat, že soud neprováděl jen důkazy obžaloby, ale i důkazy, jež navrhla obhajoba, což svědčí o jeho nestrannosti při provádění důkazů. Následně soud přesvědčivým způsobem odůvodnil, na základě jakých skutečností a důkazů obhajobě obviněného neuvěřil. Proto je třeba mít za to, že soudy při provádění důkazů a jejich hodnocení dodržely ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. a zjistily takový skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§2 odst. 5 tr. ř.).
22. Ohledně podaného dovolání lze tedy uvést, že obviněný jen opakovaně vyjadřuje nesouhlas se způsobem hodnocení důkazů soudy nižších stupňů (tento nesouhlas vyjádřil i v rámci podaného odvolání) a předkládá vlastní verze průběhu skutkového děje. V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným, považuje Nejvyšší soud za potřebné připomenout, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám dovolatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy (viz rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04).
23. Stejně tak nelze za relevantní výhradu považovat ani argumentaci, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou in dubio pro reo, kdy zmíněná zásada vyplývá z principu neviny (§2 odst. 2 tr. ř.). Tyto námitky totiž směřuje rovněž výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo in dubio pro reo vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod. Nad rámec shora uvedeného je třeba zdůraznit, že Listina ani Úmluva neupravují úroveň jistoty, jaká se vyžaduje pro odsouzení obviněného z trestného činu. Hodnocení důkazů z hlediska jejich pravdivosti a důkazní hodnoty, stejně jako úroveň jistoty, jaká se vyžaduje pro odsouzení, je zásadně věcí obecných soudů. Ústavní soud přitom konstatoval, že měly-li obecné soudy po řádném provedení a vyhodnocení důkazů za to, že skutek byl dostatečně prokázán, nebyly podmínky pro uplatnění zásady in dubio pro reo naplněny, neboť soudy žádné pochybnosti neměly. Tak tomu bylo v posuzované věci.
24. Vzhledem ke shora uvedenému je nepochybné, že obviněný se svou argumentací obsaženou v podaném dovolání s věcným naplněním uplatněného dovolacího důvodu rozešel a vznesl námitky, které nejsou podřaditelné pod dovolací důvod jím deklarovaný (a současně ani pod jiné ustanovením §265b tr. ř. upravené dovolací důvody). Proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o jeho dovolání je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Dle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b.
25. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. června 2016
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu
Vypracovala:
JUDr. Marta Ondrušová