ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.878.2016.1
sp. zn. 6 Tdo 878/2016-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. července 2016 o dovolání, které podal obviněný M. M. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 3. 2016, č. j. 7 To 13/2016-554, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 40 T 15/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2016, č. j. 40 T 15/2015-502, byl obviněný M. M. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným pokusem zločinu vraždy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §140 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
dne 29. června 2015 v době kolem 23.10 hodin v P.– R., v ulici N. před domem č. p. ..., před prodejnou Žabka, poté, co zde spatřil poškozeného M. S., sedícího na obrubníku chodníku ve společnosti své tehdejší přítelkyně J. P., rozběhl se směrem k němu, křičel na něj, ať ji nechá být, ať na ni nesahá, a ve chvíli, kdy se zvedl z obrubníku jej fyzicky napadl skleněným střepem, který si za tímto účelem předem opatřil tak, že rozbil láhev od piva, kterou si nesl s sebou, tímto skleněným střepem velkou silou vedl několik řezných ran v oblasti krku a obličeje poškozeného M. S., ten upadl na zem, kde si vzniklou krvácivou ránu zakryl svou kapucí, držel se v oblasti krku a snažil se rukama chránit hlavu před dalšími útoky, v tu chvíli k němu opětovně přistoupil a opakovaně jej udeřil nohou do oblasti hlavy a dalších částí těla, načež se poškozenému M. S. podařilo zvednout ze země, ale vzápětí upadl do bezvědomí a jeho život se podařilo zachránit jen díky včasné pomoci okolostojících a přivolané rychlé zdravotní záchranné službě,
přičemž uvedeným jednáním poškozenému M. S. způsobil řeznou ránu vlevo na krku délky 15 cm probíhající ve vzdálenosti cca 5 mm od velkých krčních cév po zadní straně krčního kývače od bradavkového výběžku kosti spánkové směrem šikmo dolů a dopředu přes plochý krční sval do oblasti štítné chrupavky s řezným poraněním svalů, řeznou ránu levého ušního boltce s neúplným odříznutím části boltce, řeznou ránu za levým boltcem, řeznou ránu na levé tváři délky cca 5 cm pronikající do dutiny ústní a řeznou ránu na čele, s těmito zraněními musel být poškozený M. S. hospitalizován ve Fakultní nemocnici Motol v Praze, kde se následně podrobil chirurgickému zákroku, a v případě, že by mu nebyla poskytnuta včasná odborná lékařská pomoc, byl by bezprostředně ohrožen jeho život nadměrnými krevními ztrátami, resp. pokrvácivým šokem, vzduchovou embolií či vdechnutím krve do plic, a v případě, že by byly zasaženy velké krční cévy – krkavice a hrdelní žíla – byl by bezprostředně ohrožen na životě nadměrnými krevními ztrátami s následným vykrvácením, při zasažení hrdelní žíly nadto hrozila vzduchová embolie s následnou srdeční zástavou,
a obžalovaný M. M. si při daným způsobem vedeném intenzivním útoku na poškozeného – spojeném s pořezáním krku, tedy místa, kde se nachází řada životně důležitých struktur – musel být minimálně vědom toho, že jej může usmrtit, a být s tím srozuměn.
2. Obviněný byl odsouzen podle §140 odst. 1 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 a 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán k náhradě škody poškozeným M. S. v částce 53.750 Kč, Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky v částce 22.090 Kč včetně úroku z prodlení a Okresní správě sociálního zabezpečení Mělník v částce 3.043 Kč. Poškozený M. S. byl podle §229 odst. 2 tr. ř. ze zbytkem uplatněného nároku odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvoláních, která podali obviněný a státní zástupce, rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 3. 2016, č. j. 7 To 13/2016-554, jednak tak, že z podnětu odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a sám podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle §140 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, jednak tak, že podle §256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku vrchního soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Bc. Patrika Frka dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř.
5. Obviněný namítá, že jak jím bezprostředně napadené rozhodnutí soudu odvolacího, tak jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně spočívají na nesprávném hmotně právním posouzení skutku, neboť v souladu s jeho doznáním měl být skutek kvalifikován jako trestný čin ublížení na zdraví v jeho nedbalostní formě. Veškerá jeho obhajoba byla vedena snahou prokázat neexistenci úmyslu, nikoli popřít své jednání a vyvinit se, neboť ke spáchání trestného činu ublížení na zdraví se doznal. Absenci subjektivní stránky (úmyslu) vysvětluje tím, že ke zranění poškozeného došlo instinktivním máchnutím rukou. Dovolatel namítá tendenčnost a nedůvěryhodnost výpovědí jím zmiňovaných svědků (S., P. a V.) a opakuje, že jeho úmyslem bylo poškozeného pouze vystrašit. Soudům vytýká pasivitu a nechuť vyslechnout jím navržené svědky, vadu rozhodnutí spatřuje v neúplně zjištěném skutkovém stavu věci. Podle jeho hodnocení došlo evidentně k porušení zásad uvedených v §2 odst. 5 a 6 tr. ř., napadená rozhodnutí jsou zatížena extrémním rozporem mezi provedeným dokazováním a učiněným skutkovým zjištěním. Trestný čin, jak je popsán ve výroku napadeného rozhodnutí nenaplňuje znaky trestného činu vraždy ve stadiu pokusu, neboť není naplněna subjektivní stránka trestného činu pro absenci úmyslu na straně dovolatele.
6. Obviněný s odkazem na §265b odst. 1 písm. a) a l ) tr. ř. závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. napadený rozsudek vrchního soudu zrušil ve výroku o vině, jakož i ve výroku o trestu, a dále postupoval, podle §265 l odst. 1 tr. ř.
7. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ten zaujal názor, že obsah mimořádného opravného prostředku obviněného je v zásadě shodný s obsahem jeho odvolání ze dne 16. 2. 2016, jímž se velmi pečlivě zabýval již odvolací soud na str. 4 a 5 napadeného rozsudku. Úvahy zde uvedené považuje za zcela vyčerpávající a logické. Tvrzenému dovolacímu důvodu podle něj dovolání obviněného odpovídá jen v části, kde namítá, že „…trestný čin tak jak je popsán ve výroku napadeného rozhodnutí nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu vraždy ve stadiu pokusu, neboť zde není naplněna subjektivní stránka trestného činu pro absenci úmyslu na straně odsouzeného“. Ve vztahu k této námitce odkazuje státní zástupce na závěr skutkové věty, podle níž si dovolatel „musel být minimálně vědom toho, že jej může usmrtit a být tím srozuměn“. Takový popis vědomí a vůle obviněného podle něj odpovídá nepřímému úmyslu. V této části považuje dovolání za zjevně neopodstatněné, neboť právní posouzení skutku jako úmyslného trestného činu je správné.
8. V ostatních částech obsahuje dovolání pouze námitky proti učiněným skutkovým zjištěním, které by mohly být dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jen výjimečně v případě porušení zásad spravedlivého procesu. Takovému porušení však v předmětné věci nic nenasvědčuje. Důvodné nejsou ani námitky dovolatele, že soudy neprovedly jím navržené důkazy. U hlavního líčení dne 22. 12. 2015 trval obhájce dovolatele na jediném důkazu, a sice na výslechu svědka V. Rekonstrukci ponechal na zvážení soudu, a tedy ji výslovně nenavrhoval. Po výslechu svědka V. u hlavního líčení konaného dne 20. 1. 2016 uvedl obhájce, že „by mohlo být ku prospěchu věci ztotožnění ostatních svědků, kteří se na místě činu pohybovali“. Takový vyhýbavý výrok nelze považovat za návrh na provedení důkazu, neboť z vyjádření obviněného či obhájce musí být zcela zřejmé, zda provedení důkazu požadují či nepožadují. Pokud pak dovolatel v bodu III. svého odvolání ze dne 16. 2. 2016 uváděl, že „trvá na“ ztotožnění dalších svědků a že „nebylo vyhověno jeho návrhu“ na provedení rekonstrukce, neodpovídají tyto výroky jeho předchozím návrhům před nalézacím soudem, neboť takové důkazní návrhy výslovně neučinil. Odvolací soud na str. 4 napadeného rozsudku na tyto dodatečné důkazní návrhy přiléhavě reagoval, když konstatoval, že za situace, kdy skutek dovolatele popsalo zcela shodně pět svědků, z toho tři zcela nestranní, jsou další důkazní návrhy zcela nadbytečné.
9. Protože podstatou podaného dovolání je podle státního zástupce opakování námitek, uplatněných obviněným již v řízení odvolacím, se kterými se soud již dostatečně a správně vypořádal (přičemž takové dovolání je třeba pokládat za zjevně neopodstatněné, jak je patrno z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, a ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002), navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného jako takové podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.
12. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
13. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
14. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
15. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr.ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. tedy může být naplněn ve třech různých situacích. K prvním dvěma (alternativa první) dochází tehdy, kdy rozhodnutí nadřízeného soudu je vydáno, aniž bylo napadené rozhodnutí meritorně přezkoumáno, tj. (1.) byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo (2.) bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 tr. ř.). Třetí případ (alternativa druhá) představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše (varianta první), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
16. Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (odvolání nebo stížnosti) věcně a zamítl jej vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným [a to u odvolání podle §256 tr. ř. a u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.], pak je možno dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
17. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
18. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
19. Ve shodě s hodnocením dovolání státním zástupcem musí Nejvyšší soud konstatovat, že rozhodující část dovolací argumentace obviněného se vymyká z obsahového zaměření jím uplatněného dovolacího důvodu, který je určen k nápravě vad při hmotně právním posouzení soudy zjištěného skutku, resp. k nápravě jiného nesprávného hmotně právního posouzení, neboť se upíná ke kritice hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, potažmo k samotným skutkovým zjištěním, která jsou v dovoláním napadených rozhodnutích obsažena. Dovolatel setrvává na obhajobě uplatněné v předcházejících stadiích trestního stíhání spočívající v tvrzení, že k poranění poškozeného „došlo následkem instinktivního máchnutí rukou odsouzeného v reakci na pohyb poškozeného“ , s níž se soudy zcela a přesvědčivým způsobem vypořádaly.
20. Důvodnost uplatněného dovolacího důvodu se snaží prosadit prostřednictvím tvrzení o existenci extrémního rozporu mezi provedeným dokazováním a učiněným skutkovým zjištěním, jež má být výsledek svévolného hodnocení důkazů, avšak tomuto jeho hodnocení rozhodně nelze přisvědčit. Tzv. extrémní nesoulad mezi obsahem provedených důkazů a z nich dovozeným skutkovým stavem totiž nemůže spočívat v pouhém faktu, že soudy učiněné skutkové zjištění neodpovídá představám obviněného. O zmíněný druh nesouladu v jeho výkladu Ústavním soudem, jehož skutečná existence by byla způsobilá odůvodnit procesní reakci dovolacího soudu spočívající v zásahu do (provedeným důkazům zjevně neodpovídajících) skutkových zjištění, se totiž jedná pouze tehdy, jde-li o očividný rozpor, který je výsledkem zcela zásadních a hrubých vad nastalých v hodnotících postupech, které mají svůj původ např. ve zkreslení obsahu těchto důkazů, v nehodnocení pro posouzení věci rozhodných důkazů v důsledku jejich opomenutí, či jejich posouzení způsobem zcela se příčícím logickým postupům apod., pro který je zcela zřejmé, že příslušné napadené rozhodnutí nemůže obstát a nadále vyvolávat právní důsledky s jeho výrokovou částí spojené.
21. O takový případ se ve věci posuzované zjevně nejedná. Způsobu zhodnocení důkazů soudy nižších stupňů nelze vytknout nesplnění požadavků §2 odst. 6 tr. ř., v důsledku toho ani skutkové závěry soudů z provedených důkazů vyvozené nelze označit za rozporné s požadavkem formulovaným v §2 odst. 5 tr. ř.
22. Co se týče námitky, že neúplně zjištěný skutkový stav má svůj původ v nevyhovění důkazních návrhů obhajoby, pak lze plně odkázat na to, co k ní uvedl ve svém vyjádření státní zástupce a co má oporu ve spisovém materiálu (v konkrétnosti viz č. l. 445). Bylo-by neefektivní zcela detailně opakovat již uvedené skutečnosti, které ústí do závěru, že k vadě spočívající v opomenutých důkazech, resp. v jedné z jejích variant spočívající v nevypořádání se soudu s důkazními návrhy účastníka řízení (obviněného) ve věci posuzované rovněž nedošlo.
23. S jistou mírou tolerance, tj. při odhlédnutí od navazujícího tvrzení, že absence subjektivní stránky trestného činu je dána proto, že dovolatel poškozeného „chtěl pouze vystrašit a docílit toho, aby poškozený odešel, přičemž ke zranění poškozeného došlo následkem instinktivního máchnutí rukou…“ , tak lze za proklamovanému dovolacímu důvodu formálně vyhovující označit jen tu námitku, že „došlo k nesprávné právní kvalifikaci jím spáchaného trestného činu, neboť trestný čin tak, jak je popsán ve výroku napadeného rozhodnutí nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu vraždy ve stadiu pokusu, neboť zde není naplněna subjektivní stránka trestného činu pro absenci úmyslu na straně odsouzeného“.
24. Této námitce však nelze přiznat věcnou opodstatněnost, neboť skutkový popis obsažený v tzv. skutkové větě odsuzujícího výroku je plně dostačující pod soudy užitou hmotně právní subsumpci popsaného skutku pod zákonné znaky pokusu trestného činu vraždy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §140 odst. 1 tr. zákoníku. Je tomu tak proto, že útok obviněného je mj. popsán tak, že tento poškozeného „fyzicky napadl skleněným střepem, který si za tím účelem opatřil… tímto skleněným střepem velkou silou vedl několik řezných ran v oblasti krku a obličeje“ , což při současném zjištění , že tímto jednáním způsobil poškozenému v té partii jeho těla, na niž jeho záměrně a cíleně vedený útok směřoval, život ohrožující poranění, kdy k záchraně života poškozeného došlo jen v důsledku včasné pomoci dalších osob ( „okolostojících“ ) a včasně poskytnutému medicínskému zákroku ( „a přivolané rychlé zdravotní záchranné služby“ ), a to za situace, kdy mu jeho intelektové schopnosti umožňovaly uvědomit si možné hrozící následky jeho jednání a jeho aktuální psychické rozpoložení mu umožňovaly i projev jeho skutečné vůle ( „při daným způsobem vedeném intenzivním útoku na poškozeného – spojeném s pořezáním krku, tedy místa, kde se nachází řada životně důležitých struktur – musel být minimálně vědom toho, že jej může usmrtit a být s tím srozuměn“ ). Jinými slovy vyjádřeno, skutková věta obsahuje vše, co z hlediska namítané absence subjektivní stránky je nezbytné, tj. skutkové vylíčení těch okolností spáchaného činu, z nichž lze dovodit soudy zjištěný eventuální úmysl obviněného ve smyslu §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku ve vztahu ke smrtelnému následku.
25. Uvedená konstatování ústí do závěru, že dovolaním napadená rozhodnutí soudů nižších stupňů nejsou zatížena vadou naplňující dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
26. Co se týče dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., ten může být v jeho druhé variantě naplněn pouze tehdy, shledá-li odvolací soud důvodným tvrzení dovolatele, že rozhodnutí soudu prvního stupně je zatíženo vadou, která naplňuje obviněným uplatněný dovolací důvod, pro který neměl odvolací soud přistoupit k zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Tak tomu v posuzované věci není, neboť existence důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyla vůbec prokázána, když po věcné stránce obviněný ani formálním způsobem svými námitkami tento deklarovaný důvod nenaplnil.
27. Protože s obsahově obdobnou argumentací stran právní kvalifikace skutku, obsaženou v řádném opravném prostředku, se již vypořádal zcela dostačujícím způsobem soud odvolací, nelze mít za překvapivé, že Nejvyšší soud vyhodnotil dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné, neboť takový právní závěr bylo možno očekávat již např. vzhledem k závěrům, které byly vtěleny do časově již značně přecházejícího jiného rozhodnutí dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002).
28. S ohledem na uvedené je nezbytné uzavřít, že obviněný své námitky, které lze pod námitky hmotně právní povahy označit, uplatnil zjevně neopodstatněně.
29. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, „jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné“. Jelikož v posuzované věci, z důvodů výše vyložených, jako takové vyhodnotil dovolání obviněného, rozhodl o něm dovolací soud způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení.
30. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. července 2016
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu