Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27.07.2016, sp. zn. 6 Tdo 941/2016 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.941.2016.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.941.2016.1
sp. zn. 6 Tdo 941/2016-47 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. července 2016 o dovolání, které podal L. V . , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 10. 2015, č. j. 1 To 71/2015-1553, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě- pobočka Olomouc, pod sp. zn. 29 T 14/2013, takto: Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá . Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě - pobočka Olomouc, ze dne 21. 1. 2015, č. j. 29 T 14/2015-1443, byl obviněný L. V. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty z nedbalosti podle §157 odst. 1, odst. 5 zákona č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku, ve změní pozdějších předpisů (správně přečinem) a přečinem porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech k označení zboží podle 244 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jentr. zákoník“), jehož se podle jeho skutkového zjištění dopustil tím, že v době minimálně od měsíce března do počátku měsíce listopadu 2012 v O., jako fyzická osoba podnikající pod obchodním jménem L. V., provozující prodejnu smíšeného zboží na ulici D. N. č. ..., v rozporu s požadavky na bezpečnost potravin a jejich sledovatelnost stanovenými článkem 14 a 18 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 178/2002 ze dne 28. 1. 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva a také v rozporu s příslušnými zákonnými ustanoveními, zejména v rozporu s §12 a §13 zákona č. 61/1997 Sb., o lihu v tehdy platném znění, v rozporu s §3, §4 a §6 zákona č. 676/2004 Sb., o povinném označení lihu v tehdy platném znění, v rozporu s §3 písm. b), §9 a §10 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele v tehdy platném znění a v rozporu s §10 odst. 1 písm. c) zákona č. 110/1997, o potravinách a tabákových výrobcích v tehdy platném znění, podle kterých bylo mimo jiného zakázáno do oběhu uvádět líh vadný či neznámého původu a byla stanovena povinnost označit líh ve spotřebitelském balení vyrobený na daňovém území České republiky nebo na toto území dovezený kontrolní páskou a byla také stanovena povinnost prodejce prodávat výrobky v předepsané nebo schválené jakosti, řádně informovat spotřebitele o vlastnostech prodávaných výrobků, zajistit, aby jím prodávané výrobky byly přímo, viditelně a srozumitelně označeny označením výrobce nebo dovozce, popřípadě dodavatele a též údaji o složení materiálu, si od nezjištěné osoby k dalšímu prodeji opakovaně opatřil přesně nezjištěné množství lihoviny o obsahu 0,5 l a 1 l deklarované jako rum a vodka v řádně neoznačených spotřebitelských baleních, kterým chyběla kontrolní páska určená ke značení lihu a etiketa výrobce, některé tyto lihoviny rozdal příbuzným a známým, resp. je sám zkonzumoval, aniž by u kohokoli zaregistroval nějaké zdravotní potíže a část z nich prodal ve své provozovně sám, nebo prostřednictvím své prodavačky J. Ch., přičemž a) v přesně nezjištěné době, zřejmě dne 2. 11. 2012, P. Š., jako nezávadnou a určenou ke konzumaci, prodal lihovinu deklarovanou jako vodka o obsahu 1 l bez etikety a kontrolní pásky, kdy následná konzumace tohoto alkoholu u poškozeného vedla k závažné intoxikaci methylalkoholem, neboť tato lihovina obsahovala množství methanolu mnohonásobně převyšující maximální povolený obsah, P. Š. musel být dne 5. 11. 2012 převezen do Fakultní nemocnice v Olomouci a téhož dne zemřel na těžký otok mozku při akutní otravě methylalkoholem, b) v přesně nezjištěné době, zřejmě dne 6. 11. 2012, M. H., jako nezávadnou a určenou ke konzumaci, prodal lihovinu deklarovanou jako rum o obsahu 0,5 l bez etikety a kontrolní pásky, kdy následná konzumace tohoto alkoholu u poškozeného vedla k závažné intoxikaci methylalkoholem, neboť tato lihovina obsahovala množství methanolu mnohonásobně převyšující maximální povolený obsah, M. H. musel být dne 10. 11. 2012 hospitalizován a léčen ve Fakultní nemocnici v Olomouci, kde se nacházel až do 19. 11. 2012, c) v přesně nezjištěné době, zřejmě dne 11. 11. 2012, L. Z., jako nezávadnou a určenou ke konzumaci prodal lihovinu deklarovanou jako rum o obsahu 1 l bez etikety a kontrolní pásky, kdy následná konzumace tohoto alkoholu L. Z. a jeho manželkou V. Z. u obou vedla k závažné intoxikaci methylalkoholem, neboť tato lihovina obsahovala množství methanolu mnohonásobně převyšující maximální povolený obsah, L. Z. musel být v době od 14. 11. 2012 do 27. 11. 2012 hospitalizován a léčen ve Fakultní nemocnici v Olomouci, V. Z., která dne 13. 11. 2012 rovněž byla hospitalizována ve Fakultní nemocnici v Olomouci, téhož dne, přes veškerou poskytnutou odbornou lékařskou péči, zemřela na těžký otok mozku při akutní otravě methylalkoholem, takto přitom jednal, ačkoli věděl, že za velmi nízkou nákupní cenu pořizuje alkohol bez etikety výrobce a kontrolní pásky, tento alkohol za velmi nízkou cenu také dál prodával, a to dokonce i v době, kdy již registroval, že na území České republiky je distribuován závadový alkohol, po jehož požití od počátku měsíce září 2012 docházelo k vlně otrav methylalkoholem a ačkoli sám s neoznačeným alkoholem, který odebíral a dále prodával, neměl negativní zkušenosti, vzhledem k uvedenému mohl a měl předpokládat, že alkohol prodávaný v jeho provozovně může být závadný a jeho konzumace může vést k závažným, až život ohrožujícím komplikacím, současně také věděl, že porušuje zájem státu na kontrole pohybu zboží podléhajícího spotřebním daním a na příjmu z těchto daní, kterým podléhají vybrané výrobky označené k tomu určenými kontrolními páskami, 2. Obviněný byl za uvedené trestné činy odsouzen podle §157 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívají v zákazu prodeje zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej v trvání 7 roků. 3. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému se spoluobviněnou J. Ch. uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR škodu ve výši 3 142 Kč, poškozeným A. Š. škodu ve výši 240 000 Kč, A. T. škodu ve výši 175 000 Kč, P. Š. škodu ve výši 240 000 Kč, V. Š. škodu ve výši 240 000 Kč, s tím, že podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený M. H. odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Obviněný dále byl podle §228 odst. 1 tr. ř. zavázán k povinnosti nahradit Vojenské zdravotní pojišťovně škodu ve výši 74 196 Kč, L. Z. ve výši 240 000 Kč, J. D. ve výši 240 000 Kč, L. Š. ve výši 300 000 Kč, V. P. ve výši 300 000 Kč s tím, že podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození A. T. a Vojenská zdravotní pojišťovna odkázání se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obvinění L. V. a J. Ch. a poškození, Všeobecná zdravotní pojišťovna a E. Š., rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 22. 10. 2015, č. j. 1 To 71/2015-1553, jímž podle §259 odst. 3 tr. ř. doplnil z podnětu odvolání poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovny napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, ze dne 21. 1. 2015, č. j. 29 T 14/2013-1443, tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložil povinnost zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, se sídlem Orlická 4/2020, 130 00 Praha 3, IČ: 41197518, majetkovou škodu ve výši 221 174 Kč. Odvolání obviněných L. V., J. Ch. a poškozené E. Š. podle §256 tr. ř. zamítl. 5. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Františka Stratila dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 6. Dovolatel má za to, že napadené rozhodnutí vychází z nesprávného právního posouzení skutku a nesprávného hmotně právního posouzení. 7. Obviněný v rámci dovolání uvádí, že i přes jisté výhrady nezpochybňuje, že prodával alkohol, který byl závadný. Nemůže ovšem souhlasit s tím, že by závadný alkohol, který uváděl do oběhu, zavinil smrt poškozených P. Š. a V. Z. Obviněný poukazuje na skutečnost, že poté, co ve věci rozhodl soud druhého stupně, nechal si ve věci vypracovat znalecký posudek znalce oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, RNDr. Petera Ondry. Z tohoto vyplývá, že v 1000 ml 40% lihoviny, bylo přibližně 30 ml čistého metanolu, což přestavuje hraniční množství smrtelné dávky metanolu. Předmětná lihovina ovšem obsahovala i etanol, takže množství metanolu obsažené v lihovině přestalo být smrtelné. Obviněný zdůrazňuje i skutečnost, že pokud manželé Z. vypili společně 1 litr uvedené lihoviny, nemohl ani jeden z nich zkonzumovat smrtelné množství. Proto se domnívá, že ačkoliv není pochyb o tom, že prodával lihovinu zdravotně závadnou, nebylo prokázáno, že by zavinil smrt poškozených. 8. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí soudu druhého stupně a prvního stupně zrušil. 9. Nejvyšší státní zástupce k dovolání obviněného prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že uplatněnou argumentaci nelze pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit. Obviněný toliko prezentuje vlastní verzi skutkového děje, podle které prodané lihoviny nemohly poškozené usmrtit. Touto argumentací není namítáno nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Pokud obviněný poukazuje na skutečnost, že si nechal vypracovat nový znalecký posudek, tak v rámci dovolacího řízení je vycházeno ze skutkového stavu, který byl zjištěn soudy nižších stupně. Nový znalecký posudek by mohl být důvodem pro podání návrhu na obnovu řízení. V závěru vyjádření státní zástupce navrhl, aby podané dovolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. 10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.). 11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod. 12. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. 13. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. 14. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví). 15. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.). 16. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného. 17. Obviněný naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje ve skutečnosti, že byť nerozporuje, že prodával lihoviny obsahující metanol, tak jím distribuované lihoviny nebyly způsobilé způsobit smrt poškozených V. Z. a P. Š. V tomto směru poukazuje na nový důkaz, který si opatřil poté, co ve věci rozhodl soud druhého stupně. Jedná se o znalecký posudek znalce z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, RNDr. Petera Ondry, ze kterého vyplývá, že v 1000 ml 40% lihoviny, bylo přibližně 30 ml čistého methanolu, což přestavuje hraniční množství smrtelné dávky methanolu. Nelze ovšem pominout, že lihovina obsahovala i etanol, takže množství methanolu přestalo být smrtelnou dávkou. Dovolatel poukazuje i na skutečnost, že pokud manželé Z. vypili společně 1 litr uvedené lihoviny, nemohl ani jeden z nich zkonzumovat smrtelné množství. Proto se domnívá, že ačkoliv není pochyb o tom, že prodával lihovinu zdravotně závadnou, nebylo prokázáno, že by zavinil smrt poškozených. 18. Vzhledem k obsahu uplatněných dovolacích námitek lze konstatovat, že obviněný své námitky sice formálně opírá o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ovšem jím namítané vady pod uplatněný dovolací důvod podřadit nelze. Všechny vznesené námitky totiž zpochybňují správnost skutkových zjištění, ke kterým dospěl soud prvního stupně, a se kterými se ztotožnil soud druhého stupně. Obviněný touto dovolací argumentací míjí hranice deklarovaného dovolacího důvodu, neboť jeho námitky fakticky nesměřují proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení. Primárně jimi brojí proti hodnocení důkazů a skutkovým zjištěním soudů. Obviněný nabízí své vlastní hodnocení provedených důkazů, vyjadřuje v podstatě nesouhlas se způsobem hodnocení důkazů soudem prvního stupně, vše s vyústěním do závěru, že přestože prodával lihoviny, které byly nebezpečné lidskému zdraví, nemohla jejich konzumace vést k smrti poškozených. Obviněný tedy namítá, že nemohl naplnit kvalifikovanou skutkovou podstatu přečinu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty z nedbalosti podle §157 odst. 1, odst. 5 tr. zákoníku (v rozsudku soudu prvního stupně nesprávně uvedeno zločinu). Takto formulované dovolací námitky nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. 19. V souvislosti předložením nového znaleckého posudku, který předložila obhajoba v rámci podaného dovolání, považuje Nejvyšší soud za nutné konstatovat, v rámci dovolacího řízení může přezkoumat a přezkoumává napadené rozhodnutí pouze ex tunc, tedy podle skutkového a právního stavu existujícího v době vydání napadeného rozhodnutí, resp. v době, kdy probíhalo řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo (viz přiměř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 1997, sp. zn. Tzn 205/96). Zákon tedy nepřipouští tzv. nova, tj. nové skutečnosti a důkazy o nich, jež by mohly být důvodem k uplatnění jiného mimořádného opravného prostředku, tj. návrhu na povolení obnovy řízení. Proto Nejvyšší soud vycházel se skutkového stavu zjištěného soudy nižších stupňů. 20. Nad rámec shora uvedeného přesto považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést, že v podstatě ze znaleckého posudku, který předložil obviněný, nevyplývají žádné relevantní skutečnosti, které by zpochybňovaly závěry soudu prvního stupně, který na základě provedeného dokazování v rozsahu požadovaném ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. shledal, že lihovina, která byla zakoupena v prodejně obviněného vedla ke způsobení smrti poškozených (body 1 a, c) rozsudku soudu prvního stupně). Lze konstatovat, že obviněný již v rámci řízení před soudem prvního stupně namítal, že lihovina, která byla nalezena v jeho obchodě, nebyla způsobilá vyvolat smrt poškozených. Soud prvního stupně na obhajobu obviněného reagoval a náležitě se s ní vypořádal (č. l. 31 až 32 rozsudku), když poukázal na výpovědi svědků M. H. a L. Z. Tito svědci vypověděli, že alkohol, který vedl k jejich otravě metanolem, a k otravě poškozené V. Z., zakoupili v provozovně obviněného. Stejné skutečnosti uvedli i pozůstalí po poškozených P. Š. a V. Z. Soud prvního stupně se i logicky vypořádal s tím, že v prodejně obviněného byl zajištěn alkohol obsahující jiné množství metylalkoholu, než bylo prokázáno v láhvích zajištěných v místě bydliště poškozených. Zdůrazňuje skutečnost, že nebyly zkoumány všechny láhve alkoholu z prodejny obviněného, které byly získány nelegálně, neboť část jich již byla v době zajištění závadného alkoholu prodána (viz č. l. 32). Zároveň poukazuje i na skutečnost, že alkohol zajištěný v místě bydliště poškozeného L. Z. a zemřelé poškozené V. Z., vykazuje chromatograficky shodné parametry s alkoholem zajištěným v prodejně obviněného. 21. V souvislosti s argumentací obviněného ohledně množství methanolu zjištěného v láhvích vydaných dne 8. 11. 2012 považuje Nejvyšší soud nutné zdůraznit, že v těchto láhvích bylo prokázáno různé množství methylalkoholu, tedy jednotlivé láhve obsahovaly různé množství methanolu a etanolu, takže závěry obviněného prezentované v dovolání v tomto kontextu postrádají jakoukoliv relevanci a jsou pouze hypotetické. Navíc je třeba zdůraznit, že z provedeného dokazování je nepochybné, že obviněný si musel po datu 8. 11. 2012, když tohoto dne došlo k zajištění závadného alkoholu Celním ředitelstvím Olomouc (č. l. 837) opatřit ještě další lihoviny obsahující závadný methanol, který prodal poškozenému L. Z. pravděpodobně dne 11. 11. 2012. Takže i z tohoto pohledu se jeví uplatněná argumentace bezpředmětná. K námitce obviněného, že manželé Z. pili závadný alkohol společně, takže ani jeden se nemohl otrávit, lze uvést následující. Z výpovědi svědka Z. vyplývá, že závadného alkoholu požila více poškozená Z., když z jeho výpovědi také vyplývá, že on sám následně pil nezávadný alkohol, který zakoupil v prodejně Hruška a který nepochybně účinky methanolu na jeho osobu eliminoval. 22. Z pohledu námitek uplatněných obviněným v podaném dovolání, proto lze konstatovat, že tyto, jak již bylo naznačeno, v podstatě směřují primárně do způsobu hodnocení důkazů soudy [a tedy nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.],. Nejvyšší soud přes naznačený závěr, že vychází se skutkového stavu, tak jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, považuje za nutné uvést, že zejména soud prvního stupně své úvahy ohledně hodnocení provedených důkazů řádně odůvodnil. Uvedený soud velmi podrobně rozvedl, na základě kterých důkazů má obhajobu obviněného za vyvrácenou a které důkazy ho usvědčují. V tomto směru lze poukázat na přesvědčivé písemné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (str. 30-32). Soud druhého stupně (str. 9-11 jeho rozhodnutí) se s tímto odůvodněním plně ztotožnil s odkazem na ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., kdy i rozvedl své úvahy z pohledu námitek, které obviněný uplatnil v rámci podaného odvolání a které jsou zčásti totožné s argumentací použitou v podaném dovolání. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že soudy nižších stupňů vyvodily z provedených důkazů odpovídající skutkové a právní závěry. 23. Ohledně podaného dovolání lze tedy uvést, že obviněný jen opakovaně vyjadřuje nesouhlas se způsobem hodnocení důkazů soudy nižších stupňů (tento nesouhlas vyjádřil i v rámci podaného odvolání) a předkládá vlastní verze průběhu skutkového děje. V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným, považuje Nejvyšší soud za potřebné připomenout, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám dovolatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy (viz rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04). 24. Vzhledem ke shora uvedenému je nepochybné, že obviněný se svou argumentací obsaženou v podaném dovolání s věcným naplněním uplatněného dovolacího důvodu rozešel a vznesl námitky, které nejsou podřaditelné pod dovolací důvod jím deklarovaný (a současně ani pod jiné ustanovením §265b tr. ř. vyjmenující dovolací důvody). Proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o jeho dovolání je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Dle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b. 25. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 27. července 2016 JUDr. Jan Englemann předseda senátu Vypracovala: JUDr. Marta Ondrušová

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:07/27/2016
Spisová značka:6 Tdo 941/2016
ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.941.2016.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí
Mimořádné opravné prostředky
Dotčené předpisy:§157 odst. 1, 5 tr. zákoníku
§265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
§265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-10-15