ECLI:CZ:NS:2016:7.TD.35.2016.2
sp. zn. 7 Td 35/2016-I-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 17. srpna 2016 v neveřejném zasedání, v řízení o návrhu obviněného T. R., na odnětí a přikázání věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 2 T 58/2014, o námitce podjatosti takto:
Podle §31 odst. 1 tr. ř. nejsou z důvodů uvedených v §30 tr. ř. vyloučeni soudci Nejvyššího soudu JUDr. Michal Mikláš, JUDr. Petr Hrachovec a JUDr. Jindřich Urbánek z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněného T. R. vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 7 Td 35/2016.
Odůvodnění:
Nejvyššímu soudu byl dne 8. 7. 2016 předložen trestní spis Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 2 T 58/2014, s návrhem obviněného na odnětí věci tomuto soudu a její přikázání Okresnímu soudu v Jihlavě. Nejvyšší soud je v tomto případě příslušný k rozhodnutí o tomto návrhu, neboť je podle §25 tr. ř. soudem, který je nejblíže společně nadřízen oběma v návrhu uvedeným soudům.
Tato věc byla v souladu s rozvrhem práce pro rok 2016 přidělena do senátu č. 7 trestního kolegia Nejvyššího soudu ve složení JUDr. Michal Mikláš, JUDr. Petr Hrachovec a JUDr. Jindřich Urbánek (dále jen „senát 7 Td“).
Nejvyššímu soudu bylo dne 25. 7. 2016 doručeno podání obviněného nazvané jako „Námitka podjatosti na soudce NS JUDr. Michala Mikláše a senát 7 Td“. Obviněný namítá, že předseda senátu a soudci senátu 7 Td Nejvyššího soudu jsou nezákonnými soudci a mají důvod ho opakovaně ve svůj prospěch či ve prospěch třetí osoby poškodit, což má podle obviněného celkově za následek jejich nezákonnost, kdy opakovaně jednají zejména v rozporu s čl. 38 Listiny a §42 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., což by mělo v důsledku znamenat zmatečné jednání všech soudců uvedeného senátu. Svého jednání se JUDr. Michal Mikláš a zbývající členové senátu 7 Td podle obviněného dopouštějí opakovaně, proto je potřeba toto jednání považovat za hrubé a opakované porušení především zákona č. 6/2002 Sb. Obviněný uvedl, že navrhuje zahájení kárného řízení a současně je nucen podat trestní oznámení na neznámého pachatele. Obviněný dále rekapituluje, že dne 1. 3. 2016 byla senátu 7 Td přidělena věc vedená Okresním soudem Praha-západ pod sp. zn. 14 T 7/2014 k řízení o jeho návrhu na odnětí věci tomuto soudu a její přidělení Okresnímu soudu v Jihlavě. Ve věci bylo rozhodnuto tak, že se věc Okresnímu soudu Praha-západ neodnímá. Dne 8. 7. 2016 byla Nejvyššímu soudu doručena jeho trestní věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 2 T 58/2014 k řízení o jeho návrhu na odnětí věci Obvodnímu soudu pro Prahu 9 a její přikázání Okresnímu soudu v Jihlavě. Této věci byla ke dni 8. 7. 2016 přidělena sp. zn. 0 Td 35/2016 s tím, že ani soudce ani senát přidělen nebyl. Ten byl přidělen až dne 11. 7. 2016. Rovněž byla změněna sp. zn. na 7 Td 35/2016, přičemž není podle obviněného znám důvod. Podle názoru obviněného musí zůstat přidělena sp. zn. původní a nelze s ní libovolně a svévolně manipulovat a měnit ji. Tato skutečnost je podle obviněného v hrubém rozporu se zákonem č. 6/2002 Sb., konkrétně §42 odst. 2. Dne 11. 7. 2016 byla stejnému senátu 7 Td Nejvyššího soudu přidělena další jeho věc vedená u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 14 T 7/2014, které byla přidělena sp. zn. 7 Td 36/2016. O věci bylo rozhodnuto již 20. 7. 2016 a to podle názoru obviněného bez znalosti aktuálních informací a příslušného spisu, neboť ten Okresní soud Praha-západ neopustil. Ze všech výše uvedených důvodů má obviněný za to, že se v jeho věci jedná o porušení čl. 38 Listiny základních práv a svobod a §42 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., a to opakovaně. Obviněný proto žádá odnětí, resp. zrušení všech rozhodnutí senátu 7 Td a přidělení věcí zákonnému senátu. Dále obviněný v podání požádal o poskytnutí informací, které již nejsou v souvislosti s rozhodnutím o námitce podjatosti významné a budou předmětem odpovědi ze strany Nejvyššího soudu.
Podle §31 odst. 1 tr. ř. o vyloučení důvodů uvedených v §30 tr. ř. rozhodne orgán, kterého se důvody týkají, a o vyloučení soudce nebo přísedícího, pokud rozhodují v senátě, rozhodne tento senát, přitom námitky podjatosti lze vznášet jen proti těm soudcům, kteří se na projednávání a rozhodování věci podílejí.
Podle §30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Důvody pro vyloučení soudce nebo přísedícího, státního zástupce, policejního orgánu nebo osoby v něm služebně činné z vykonávání úkonů trestního řízení jsou pochybnosti o jejich podjatosti pro poměr k projednávané věci, k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům nebo k jinému orgánu činnému v trestním řízení. Vyloučení orgánů činných v trestním řízení není založeno pouze na pochybnostech o jejich poměru k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, nýbrž i na hmotněprávním rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedly. Důležitá je i časová otázka vzniku těchto pochybností (srov. ÚS 182/1999-n.). Mezi důvody pro vyloučení orgánů činných v trestním řízení nepatří otázka jejich úrovně odborné způsobilosti (srov. přiměřeně R 23/1998). Poměr k projednávané věci může záležet např. v tom, že orgán zde uvedený sám nebo osoba mu blízká byly poškozeny projednávanou trestnou činností. Z dikce tohoto ustanovení vyplývá, že projednávanou věcí je nutno rozumět skutek a všechny faktické okolnosti s ním související, přičemž poměr vyloučené osoby k věci musí mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter. Pochybnosti o nestrannosti soudce musejí vyplývat z faktických a zřejmých okolností svědčících o jeho neobjektivním přístupu . Za podjatost soudce pro poměr k věci nemůže být považována každá skutečnost dovozovaná jen ze subjektivních názorů obviněného či jiných ničím nepodložených předpokladů a domněnek. Na podjatost lze usuzovat jen tehdy, pokud existují skutečné a konkrétní okolnosti svědčící o tom, že soudce není schopen spravedlivě a nestranně rozhodovat (viz ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád I, II, III. 7.vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 372. ISBN 978-80-7400-465-0.).
Senát 7 Td v neveřejném zasedání projednal námitku podjatosti uvedených soudců Nejvyššího soudu, přičemž shledal, že obviněný námitku podjatosti postavil toliko na své domněnce, že jeho věci nebyly rozhodovány zákonným soudcem, tedy na své nespokojenosti s tím, že jeho věci, které byly Nejvyššímu soudu předloženy k rozhodnutí o jeho návrzích na delegaci, byly přidělovány vždy stejnému senátu 7 Td, který jeho návrhům nevyhověl.
To, kterému senátu je u Nejvyššího soudu nově napadlá věc přidělena k projednání, je stanoveno rozvrhem práce tohoto soudu. Nejvyšší soud rozhoduje specializovanými senáty v oboru jimi přidělené působnosti, přidělení věcí do jednotlivých senátů se řídí touto specializací, jak tomu bylo zcela v souladu s rozvrhem práce i v případě návrhů obviněného. Tento obviněným namítaný důvod nelze podřadit pod žádný z důvodů vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci uvedených v §30 odst. 1 tr. ř.
Na základě pouze obecně předestřené námitky podjatosti členové senátu 7 Td JUDr. Michal Mikláš, JUDr. Petr Hrachovec a JUDr. Jindřich Urbánek v neveřejném zasedání konaném dne 17. 8. 2016 vyslovili každý za sebe, že nemají žádný osobní vztah k projednávané věci obviněného T. R., k jeho osobě ani k jinému orgánu činnému v uvedeném trestním řízení a prohlásili, že nejsou vyloučeni z úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného T. R. vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 7 Td 35/2016.
K argumentaci obviněného, že ohledně jeho návrhu na delegaci ve věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 14 T 7/2014, který byl u Nejvyššího soudu veden pod sp. zn. 7 Td 36/2016, a o kterém bylo rozhodnuto Nejvyšším soudem dne 20. 7. 2016 podle názoru obviněného bez znalosti aktuálních informací a příslušného spisu, neboť ten Okresní soud Praha-západ neopustil, Nejvyšší soud odkazuje na odůvodnění uvedeného usnesení. Z toho odůvodnění m. j. vyplývá, že návrh na delegaci vedený u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 7 Td 36/2016, byl opakovaným návrhem obviněného na delegaci v téže trestní věci, když předchozímu jeho návrhu nebylo vyhověno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 7 Td 7/2016. Obsahem opakovaného návrhu byla pouze argumentace obviněného, že se v předchozím rozhodnutí Nejvyšší soud nevypořádal s jeho stěžejní námitkou, zda předmětná věc byla souzena u Okresního soudu Praha-západ zákonným soudcem v souladu s rozvrhem práce. K této jediné námitce Nejvyšší soud uvedl, že při rozhodování o delegaci se řeší otázka příslušnosti soudu a nikoli otázka, jak má být soud obsazen. K tomuto konstatování nebylo nutno vyžadovat opět stejný trestní spis, který měl Nejvyšší soud navíc k dispozici krátce předtím již při rozhodování o předchozím návrhu obviněného na delegaci v téže trestní věci.
Ve věci obviněného T. R. není dán ani některý z dalších důvodů vyloučení soudce uvedený v §30 odst. 2, 3 tr. ř.
Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. srpna 2016
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu