ECLI:CZ:NS:2016:7.TD.60.2016.1
sp. zn. 7 Td 60/2016-12
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 14. prosince 2016 v neveřejném zasedání návrh státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 , ve věci vedené u tohoto státního zastupitelství pod sp. zn. 1 ZN 4458/2016-97, na odnětí věci z jurisdikce Vrchního soudu v Praze a její přikázání některému okresnímu soudu mimo obvod Vrchního soudu v Praze, a rozhodl takto:
Návrh státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5, aby podle §25 tr. ř. byla věc odňata z jurisdikce Vrchního soudu v Praze a přikázána některému okresnímu soudu mimo obvod Vrchního soudu v Praze, se zamít á .
Odůvodnění:
Dne 10. 11. 2016 byl pod sp. zn. 1 ZN 4458/2016-97 Nejvyššímu soudu předložen k rozhodnutí podle §25 tr. ř., návrh státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5, na odnětí věci z jurisdikce Vrchního soudu v Praze, a její přikázání některému okresnímu soudu mimo obvod Vrchního soudu v Praze. Tento návrh se týká úkonů soudu v přípravném řízení.
V předložení návrhu státní zástupkyně odkázala na jeho konkrétní obsah, když vzhledem k vedení návrhu v utajeném režimu „Vyhrazené“, je tento veden samostatně.
Nejvyšší soud se seznámil s obsahem předmětného návrhu a přiloženého spisu, a po jeho projednání dospěl k následujícímu závěru.
Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podmínkou pro odnětí věci příslušnému soudu, a její přikázání jinému soudu musí být tedy předně existence určité věci projednávané příslušným soudem a pak existence tzv. důležitých důvodů ve smyslu §25 tr. ř.
Podle §26 odst. 1 tr. ř. je k provádění úkonů v přípravném řízení příslušný okresní soud, v jehož obvodě je činný státní zástupce, který podal příslušný návrh. Podle §26 odst. 2 tr. ř. soud, u něhož státní zástupce podal návrh podle odstavce 1, se stává příslušným k provádění všech úkonů soudu po celé přípravné řízení, pokud nedojde k postoupení věci z důvodu příslušnosti jiného státního zástupce činného mimo obvod tohoto soudu.
Nejvyšší soud již v minulosti konstatoval (např. usnesení sp. zn. 11 Nd 416/2000), že pokud v době rozhodování nejblíže nadřízeného soudu, bylo již řízení u příslušného soudu, jemuž má být věc podle §25 tr. ř. odňata, byť nepravomocně skončeno, nelze již návrhu na delegaci vyhovět, protože zde není věc, kterou by bylo možno příslušnému soudu odejmout. Totéž platí např. ve vztahu k rozhodnutí soudu o opravném prostředku, kdy rozhodnutím o něm nabylo napadené rozhodnutí právní moci.
V případě nyní projednávaného návrhu státní zástupkyně na delegaci je situace obdobná v tom, že se nejedná o návrh na odnětí konkrétní věci, o níž by měl rozhodnout soud příslušný k provádění úkonů v přípravném řízení podle §26 odst. 1 tr. ř., ale je navrhována změna příslušnosti soudu k úkonům v přípravném řízení do budoucna, pokud budou další návrhy státního zástupce na konkrétní úkony podány. Postupem podle §25 tr. ř. ale nelze změnit obecnou příslušnost soudu k úkonům v přípravném řízení do budoucna, bez vztahu ke konkrétní věci (návrhu státního zástupce), tedy aniž by u tohoto soudu byla věc, o které by měl soud rozhodnout. Jak vyplývá z předloženého návrhu na delegaci a přiložených listin, státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 již návrhy na rozhodnutí u soudu příslušného k rozhodnutí podle §26 odst. 1 tr. ř. podala (viz předložení věci ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 1 ZT 4458/2016-82) a tento soud o nich již také rozhodl. Není tak věc, která by mohla být odňata příslušnému soudu a přikázána k rozhodnutí soudu jinému.
Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Nad rámec tohoto rozhodnutí Nejvyšší soud uvádí, že z předloženého spisového materiálu vyplývají také skutečnosti související s aplikací nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. Pl. ÚS 4/14. V souvislosti s tím Nejvyšší soud odkazuje na své rozhodnutí ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 7 Td 40/2016, podle kterého se uvedený nález vztahuje pouze na situaci, kdy je třeba vyloučit možnou libovůli při výběru soudu v případě podávání návrhu podle §26 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. prosince 2016
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu