ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.1399.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 1399/2016-40
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 2. listopadu 2016 v Brně dovolání obviněného J. T. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 5. 2016, sp. zn. 4 To 83/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 72 T 61/2015, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. T. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 5. 2. 2016, sp. zn. 72 T 61/2015, uznal obviněného J. T. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným pod bodem ad 1) přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a pod bodem ad 2) přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, které podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že
ačkoliv mu byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. 4. 2011, sp. zn. 12 T 131/2010, pravomocným dne 31. 5. 2011, uložen mj. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 let, který byl zrušen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. 72 T 2/2012, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 11. 2013, sp. zn. 3 To 277/2013, jímž mu byl uložen mj. souhrnný trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let, který vykonával v době od 15. 9. 2011 do 15. 9. 2013,
a ačkoliv mu byl trestním příkazem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 6. 8. 2012, sp. zn. 1 T 93/2012, který nabyl právní moci dne 18. 8. 2012, mj. uložen trest zákazu činnosti všech motorových vozidel na zkušební dobu v trvání 3 let, který byl zrušen rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 6. 2. 2013 pod sp. zn. 4 T 172/2012, kterým byl mj. uložen souhrnný trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 3 let, který byl zrušen rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 27. 2. 2013 pod sp. zn. 1 T 248/2012, kterým byl mj. uložen souhrnný trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 3 let, který byl zrušen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. 5. 2013 pod sp. zn. 72 T 2/2012, kterým byl mj. uložen souhrnný trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 4 let, který doposud nevykonal,
přesto 1) dne 15. 12. 2012 v době kolem 13.00 hod. řídil nákladní motorové vozidlo zn. Ford Tranzit, bílé barvy, RZ ... z O.– Z., ulice M., do O. – M. H., ulice S., a 2) společně s již s pravomocně odsouzenými S. Ž. a M. K. po předchozí domluvě a za vzájemné součinnosti dne 15. 12. 2012 v době kolem 14.00 hod. v O. – M. H. na ulici S. doposud nezjištěným způsobem vnikli do skladiště poškozené společnosti Pozemní stavby Moravia s.r.o., které se nachází v oploceném areálu, odkud následně odcizili 4 kusy ocelových vozíků v hodnotě 7.200 Kč, ke škodě poškozeného I. H., IČ ..., se sídlem P., V., a kovové díly lešení HAKI v hodnotě 13.769 Kč, ke škodě poškozené společnosti Pozemní stavby Moravia s.r.o., IČ 29381801, se sídlem Ostrava – Mariánské Hory, Suderova 2048/9, přičemž následně tento kovový materiál odvezli nákladním vozidlem zn. Ford Transit bílé barvy, RZ ..., do sběrny druhotných surovin společnosti Agnes – L. L., IČ ..., se sídlem P., O. – H., když za tento materiál obdrželi finanční hotovost, kterou následně mezi sebou rozdělili, čímž způsobili poškozené společnosti Pozemní stavby Moravia s.r.o., IČ 29381801, se sídlem Ostrava – Mariánské Hory, Suderova 2048/9, škodu odcizením ve výši 13.769 Kč a poškozenému I. H., IČ ..., se sídlem P., V., škodu ve výši 7.200 Kč.
Za tyto přečiny a sbíhající se přečiny krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za které byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 6. 2015 pod sp. zn. 72 T 155/2012 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 11. 2015 pod sp. zn. 7 To 233/2015 a dále za sbíhající se přečiny krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, podle §205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, za které byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 22. 4. 2013 pod sp. zn. 6 T 57/2013, mu nalézací soud uložil podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a pěti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně zrušil výrok o trestu pod bodem I. z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 6. 2015 pod sp. zn. 72 T 155/2012 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 11. 2015 pod sp. zn. 7 To 233/2015, který zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 22. 4. 2013 pod sp. zn. 6 T 57/2013, který nabyl právní moci 8. 8. 2013, jakož i všechny další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozenou společnost Pozemní stavby Moravia s.r.o., IČ 29381801, se sídlem Ostrava – Mariánské Hory, Suderova 2048/9, s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Tímto rozsudkem byl obviněný J. T. podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn skutku pod bodem 2) obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 19. 12. 2013, sp. zn. 2 ZT 68/2013, který byl právně kvalifikován jako pokus přečinu krádeže podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný.
Proti tomuto rozsudku podala státní zástupkyně v zákonné lhůtě odvolání v neprospěch obviněného, které směřovalo do výroku o trestu. Také obviněný podal včas odvolání, které směřovalo do výroků o vině i trestu.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 26. 5. 2016, sp. zn. 4 To 83/2016, podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině pod bodem ad 2), výrok o trestu a výrok o náhradě škody. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl o trestu obviněného, a při nezměněném výroku o vině pod bodem ad 1) za tuto trestnou činnost a sbíhající se přečiny krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 22. 4. 2013, č. j. 6 T 57/2013-142, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 8. 2013, č. j. 4 To 128/2013-191, přečiny krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 6. 2015, č. j. 72 T 155/2012-726, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 11. 2015, č. j. 7 To 233/2015-869 a uložil mu podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a pěti měsíců a podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně tímto rozsudkem zrušil výroky o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 22. 4. 2013, č. j. 6 T 57/2013-142, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 8. 2013, č. j. 4 To 128/2013-191, o souhrnném trestu pod bodem ad I. z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 6. 2015, č. j. 72 T 155/2012-726, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 11. 2015, č. j. 7 To 233/2015-869, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozenou společnost Pozemní stavby Moravia s.r.o., IČ 29381801, se sídlem Ostrava – Mariánské Hory, Suderova 2048/9, s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. Podle §256 tr. ř. zamítl odvolání státní zástupkyně podané v neprospěch obviněného, které směřovalo do výroku o trestu.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Davida Metelky včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl v něm nesprávné právní posouzení skutku jako trestného činu krádeže, protože údajně nevěděl o tom, že jde o kradené věci a domníval se, že se jedná o majetek již odsouzeného spoluobviněného S. Ž., který je majetkovým recidivistou. Vytkl soudu, že ho nelze uznat vinným pouze na základě výpovědí spoluobviněných. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. spatřuje v tom, že mu byl uložen trest odnětí svobody ve výměře, kterou zákon nepřipouští, protože mu byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 5. 2016, sp. zn. 4 To 83/2016, uložen přísnější trest, než rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 2. 2016, sp. zn. 72 T 61/2015, čímž také došlo k porušení zákazu reformatonis in peius.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 5. 2016, sp. zn. 4 To 83/2016, a podle §265m tr. ř. zprostil obviněného obžaloby pro skutek popsaný ve výroku o vině ad 2), a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce uvedl k dovolání obviněného, že se k němu nebude věcně vyjadřovat a souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zjistil, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má v podstatě obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí soudní instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný uplatnil dovolací důvod podle 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů. Dovolání se nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů. Námitky proti skutkovým zjištěním, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Námitku, že nevěděl, že se jedná o kradené věci a že se domníval, že jde o majetek již pravomocně odsouzeného spoluobviněného S. Ž., obviněný uplatnil již v odvolání. Tato námitka není právně relevantní námitkou a nenaplňuje žádný ze zákonných důvodů dovolání. Jde o tzv. skutkovou námitku, kterou obviněný zpochybňuje učiněná skutková zjištění. Nejvyšší soud se jí proto nezabýval.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., spočívá v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Pokud byl uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby, jak se stalo v posuzované věci, nelze cestou dovolání namítat vůbec nepřiměřenost trestu, a to ani s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rozh. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Obviněný v dovolání konkrétně namítl „že mu byla uložena výše trestu odnětí svobody, kterou zákon nepřipouští ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu“. V závěru dovolání poukazuje na porušení zásady zákazu reformace in peius, kterou dovozuje porovnáváním množství skutků, jimiž byl uznán vinným a jimiž byl zproštěn obžaloby, trestních sazeb zmíněných trestných činů a matematickým výpočtem, aby odůvodnil námitku porušení zákazu reformace in peius. Nejvyšší soud zjistil, že tyto námitky jsou zjevně neopodstatněné. Pro stručnost (§265i odst. 2 tr. ř.) odkazuje na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, který obviněný napadl dovoláním, v němž se tento soud správně vypořádal s obdobnými námitkami obviněného.
Dovolací soud musí pro úplnost dodat, že nepřihlížel k obsahu podání obviněného ze dne 2. 6. 2016, které jeho obhájce přiložil k dovolání, protože podání nebylo učiněno obhájcem obviněného Mgr. Davidem Metelkou. Podle 265d odst. 2 tr. ř. totiž obviněný může podat dovolání pouze prostřednictvím obhájce. Podání odviněného, které nebylo podáno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno. Tyto zásady platí pro každé podání obviněného učiněné v dovolacím řízení.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo zčásti podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a zčásti je zjevně neopodstatněné. Zjistil, že napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. listopadu 2016
JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu